Jak (ne)potěšit cizince aneb proč se neusmát?

11. září 2017 v 16:28 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Díky mé práci a vztahu se Španělským princem se mi stává velmi často, že potkám někoho nového. Vlastně ani nemusím být v práci nebo ve společnosti svého milého, zdá se totiž, že mně stačí pouze existovat. Někdo mi celkem nedávno řekl, že vyzařuju extrémně přátelské vlny, které prostě přímo vybízí k tomu, aby mě někdo oslovil. Ale ten někdo musí být chlap, což vychází z mé osobní statistiky. Chtěla bych říct, že za to nemůžu, ale asi by to nebyla pravda. Z nějakýho důvodu to s ženskejma tak dobře neumím. A je to záhada. Vždyť (i) žena může být naprosto půvabné a zábavné stvoření! Třeba jako já! Já totiž žena jsem.
 

Jak jsem přežila léto

10. září 2017 v 19:48 | Dubious cat
Léto už je asi vážně v tahu. Pozná se to nejenom podle toho, že začala zase jezdit tramvaj číslo 21 a tak vůbec se hromadná doprava v ranních a odpoledních hodinách hemží malými nožičkami, ale též díky sladké chuti zářijového burčáku. Je to tady. Podzim. V představách čas velmi romantický…

Když je čeština moc inspirativní

10. května 2017 v 17:57 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Každé dva měsíce mám nové studenty, kteří jsou na úplném počátku dobrodružství za poznáním českého jazyka. Učím totiž v podstatě jen úplné začátečníky, protože "umim jazyky" a jsem tak nějak dostatečně trpělivá. Mám tuto úroveň moc ráda - jsem totiž jako chlap, který má rád nevinné slečny. Neumí vůbec nic, ale v tom je ta krása. Jsem to totiž já, ta co je to naučí. Jejich PRVNÍ. Ta, na kterou budou nejspíš hodně dlouho vzpomínat. A to je docela zodpovědnost. Někteří studenti si ale to vzpomínání normálně ulehčují! Nebo spíš nenormálně...
 


Hurá! Mám chvilku na přemýšlení

3. května 2017 v 17:13 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Přemýšlela jsem, čím to je, že vždycky, když se zamiluju, přestanu psát svůj blog. A dneska jsem na to přišla! Dala jsem totiž svým milým studentům relativně těžké cvičení na porozumění textu, tak jsem měla chvíli čas na nenápadné bezcílné surfování po netu, flirtování s princem (hlavně že je vždycky buzeruju, aby v žádném případě během lekcí nepoužívali whatsapp) a jelikož toho bylo docela dost, tak i na přemýšlení. Tak schválně, jestli vás to taky napadne...

Jak nepíšu o lásce aneb Lassie se vrací

2. května 2017 v 21:41 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Zítra to bude 7 měsíců, co jsem zvědavě vstala z barové židle a přistoupila nebezpečně blízko k španělskému princi, abych si prohlédla jeho tetování. Možná to bylo trochu nevhodné, žádat ho v restauraci plné lidí, aby si rozepnul košili a ukázal mi to umělecké dílo které se naachází na jeho rameni, ale jako šelma kočkovitá narozená ve znamení lva jsem nemohla lvímu tetování odolat. Jeho majitel pak nemohl odolat mně... A tak se stalo to, o čem tady vlastně vůbec nechci psát. Už kdysi dávno jsem o jednom muži na blogu psala, jak je úžasný... A stačilo pár let a vyklubal se z něj docela slušnej debil. Proto mi prosím, mi amor, odpusť, až se za 20 let naučíš česky a budeš možná číst tento blog číst(tedy v případě, že tě nepostihne stejná nemoc jako tvého předchůdce), že tu neuvidíš básně o tvých neskutečně nádherných zlatočokoládových očích, překrásném úsměvu, vlasech barvy uhlu... Zkrátka, nechci, aby se historie opakovala. A právě proto jsem se rozhodla nepsat tady o lásce. Ale už nechci nepsat. Kočka je zase zpět!

O Kočce, jednorožci a tak vůbec

6. listopadu 2016 v 21:55 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Páteční večer byl naprosto úžasný. Konečně jsem se vydala do pověstné MeetFactory, která je jenom 5 minut autobusem od mého bydliště. Kočko, bydlíš v Praze tři roky a ještěs tam nebyla! Říkala jsem si pořád. Naštěstí mám mého milého nejlepšího kamaráda a studenta v jednom, který již v létě pohotově koupil lístky na koncert. Jako nejhorší přítelkyně na světě (v očích mé matky) jsem tedy bezostyšně pařila a užívala si noc ve skvělé společnosti. Ve frontě na kabáty jsem N. přiznala, že nenávidím lidi. N. se od srdce zasmál. Vážně, po hodině a půl poslouchání extrémně pozitivní hudby Crystal Fighters je první, co řekneš "Nenávidím lidi"? Jo, Kočka je prostě unikátní...

Další články


Kam dál