Když je čeština moc inspirativní

10. května 2017 v 17:57 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Každé dva měsíce mám nové studenty, kteří jsou na úplném počátku dobrodružství za poznáním českého jazyka. Učím totiž v podstatě jen úplné začátečníky, protože "umim jazyky" a jsem tak nějak dostatečně trpělivá. Mám tuto úroveň moc ráda - jsem totiž jako chlap, který má rád nevinné slečny. Neumí vůbec nic, ale v tom je ta krása. Jsem to totiž já, ta co je to naučí. Jejich PRVNÍ. Ta, na kterou budou nejspíš hodně dlouho vzpomínat. A to je docela zodpovědnost. Někteří studenti si ale to vzpomínání normálně ulehčují! Nebo spíš nenormálně...
 

Hurá! Mám chvilku na přemýšlení

3. května 2017 v 17:13 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Přemýšlela jsem, čím to je, že vždycky, když se zamiluju, přestanu psát svůj blog. A dneska jsem na to přišla! Dala jsem totiž svým milým studentům relativně těžké cvičení na porozumění textu, tak jsem měla chvíli čas na nenápadné bezcílné surfování po netu, flirtování s princem (hlavně že je vždycky buzeruju, aby v žádném případě během lekcí nepoužívali whatsapp) a jelikož toho bylo docela dost, tak i na přemýšlení. Tak schválně, jestli vás to taky napadne...

Jak nepíšu o lásce aneb Lassie se vrací

2. května 2017 v 21:41 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Zítra to bude 7 měsíců, co jsem zvědavě vstala z barové židle a přistoupila nebezpečně blízko k španělskému princi, abych si prohlédla jeho tetování. Možná to bylo trochu nevhodné, žádat ho v restauraci plné lidí, aby si rozepnul košili a ukázal mi to umělecké dílo které se naachází na jeho rameni, ale jako šelma kočkovitá narozená ve znamení lva jsem nemohla lvímu tetování odolat. Jeho majitel pak nemohl odolat mně... A tak se stalo to, o čem tady vlastně vůbec nechci psát. Už kdysi dávno jsem o jednom muži na blogu psala, jak je úžasný... A stačilo pár let a vyklubal se z něj docela slušnej debil. Proto mi prosím, mi amor, odpusť, až se za 20 let naučíš česky a budeš možná číst tento blog číst(tedy v případě, že tě nepostihne stejná nemoc jako tvého předchůdce), že tu neuvidíš básně o tvých neskutečně nádherných zlatočokoládových očích, překrásném úsměvu, vlasech barvy uhlu... Zkrátka, nechci, aby se historie opakovala. A právě proto jsem se rozhodla nepsat tady o lásce. Ale už nechci nepsat. Kočka je zase zpět!
 


O Kočce, jednorožci a tak vůbec

6. listopadu 2016 v 21:55 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Páteční večer byl naprosto úžasný. Konečně jsem se vydala do pověstné MeetFactory, která je jenom 5 minut autobusem od mého bydliště. Kočko, bydlíš v Praze tři roky a ještěs tam nebyla! Říkala jsem si pořád. Naštěstí mám mého milého nejlepšího kamaráda a studenta v jednom, který již v létě pohotově koupil lístky na koncert. Jako nejhorší přítelkyně na světě (v očích mé matky) jsem tedy bezostyšně pařila a užívala si noc ve skvělé společnosti. Ve frontě na kabáty jsem N. přiznala, že nenávidím lidi. N. se od srdce zasmál. Vážně, po hodině a půl poslouchání extrémně pozitivní hudby Crystal Fighters je první, co řekneš "Nenávidím lidi"? Jo, Kočka je prostě unikátní...

Kočka ozářená sluncem

2. listopadu 2016 v 18:26 | Dubious cat
Jak poznáte, že je Kočka fakt zamilovaná? Přestane psát. rozhodla jsem se ale proti tomu bojovat a opět dát blogovému světu znát, že ještě žiju. I když slovo "ještě" není tak úplně správně. Po dlouhé době totiž zase vím, že pod těma jakože fakt pěknýma prsama, který vlastním, bije srdce. Jsou situace, kdy bije jako šílené. Ale o tom raději až po desáté...

Život po "tom" a jiné katastrofy

12. října 2016 v 18:05 | Dubious cat
Před měsícem jsem obhájila svou diplomku. Je neuvěřitelný, jak ten čas letí. Každý, koho teď potkávám mi říká, že se mi určitě hrozně ulevilo, když už teď nestuduju a já se vždycky začnu smát. Pravda je, že domů obvykle chodím o půlnoci nebo po ní a ráno vstávám a pracuju do večera. Život "po tom" je ještě extrémnější než přistuduju. Za poslední 3 týdny se toho stalo hodně. Ale neměla jsem čas. Jsem v polozombie stavu, promrzlá na kost, ale mám hroznou chuť žít!

Další články


Kam dál