Listopad 2010

Mrazuvzdorná zima a Gargantua

30. listopadu 2010 v 22:42 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Před hodinou jsem přijela domů ze školy (ano, opravdu domů, jelikož zítra musím jet na alergologii, tudíž jsem byla nucena dát Hradci pá pá už dnes) Teda řeknu vám, tam je fakt zima!
I když.. Nedávno jsem si povídala se svým ruským kamarádem a on mi vyprávěl o ruských zimách. To pak musím uznat že - 40 je poněkud mrazivější mráz než -10 .A pak se nemůžeme divit, že se sem Rusové jezdí ohřát :) I když já osobně bych, když už, jela někam, kde se teplota pohybuje v plusových hodnotách.

Cestu do školy jsem se donutila "zpříjemnit" četbou knihy Gargantua a Pentagruel. Minimálně vy, lidé střední školou povinní, si jistě toto dílo vybavujete. Má něco kolem 2000 stránek(ne, opravdu jsem se nepřepsala, jsou tam tři nuly) a radím vám dobře- nikdy to nečtěte!
Náhodou jsem seděla ve vlaku se svojí kamarádkou, která též studuje na UHK,ale jiný obor. Zeptala se mě, o čem ta kniha vlastně je. Tak jsem ji odpověděla- o hovně. Možná si říkáte, že jsem takhle navečer příliš sprostá a neoceňuji skvost francouzské literatury, ale jak jinak byste shrnuli toto?
: ,, Nuže," pravil Grandgousier, ,, který prostředek pokládáš za nejlepší?"
,, Už jsem byl u toho," odpověděl Gargantua, ,,a hned zvíte vůbec tu autem. Vytíral jsem si ji senem, slámou, koudelí,chlupy,vlnou, papírem. Ale : Na zadnici mnoho hoven vždycky zůstane, papíru-li jen na vytření dostane."
,,Cože," pravil Grandgousier, ,,můj kujónku, to sis asi přihnul, že už začínáš rýmovat,"
,,Ó ano," odvětil Gargantua, ,,králi můj, zrýmuji, co se dá, až si ze samého rýmování někdy ulovím rýmu. Poslyšte, co radí náš záchod svým návštěvníkům : Posraný,zasraný, prskavko, chlístavko,tvá raketa ven do světa se rozlétá na nás. Podesraný,podělaný,poflákaný, aby tě vzal ďas, pak-li veškery ty svoje díry i mezery nevytřeš si včas! ..... ( F. Rabelais, Gargantua a Pentagruel, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1962,str.55)

Co tomu říkáte? Moje mozkové buňky nestačejí vypípávat. A to jste nečetli, jak jsou ženy nevěrné jen tehdy, jsou-li bezpečně těhotné se svým mužem, že těhotenství Gargantuovi matky trvalo 11 měsíců, porodila jej tak, že se přežrala škvarky, málem si rozrhla střeva(...) a poté porodila uchem.. Grandgousier ji před "porodem" uklidňoval, že si hned jak porodí udělají další a ona mu na to řekla, že kdyby si uřízl svůj úd, bylo by nejlíp.. on si nechal přinést nůž..Ale nebojte se, žena se chtěla i nadále oddávat tulivým orgiím, takže úd byl zachráňěn, tedy alespoň ten králův.....

No, je to opravdu chutné dílo, pravý středověk. Raději změním téma, respektive vrátím se k tomu mrazu. Jak je asi na Alfě Centauri? Slyšela jsem, že tam také sněží. A jelikož mám Malé Chlupaté Stvoření ráda, a nechci jej nechat umrznout, ušila jsem mu malý zimní obleček.
Je stvořen z těch nejjemnějších materiálů, které jsou k sobě přišity patchworkovou metodou. Jelikož si Malé Stvoření zaslouží něco, co nikdo jiný nemá, je vše ušito pomocí vlasů slečny se zrzavými vlasy. Ona sama mi je pro Stvořeníčko vydala a navrhla hvězdné knoflíky.
Nebudu vás dále napínat, zde jest superzimní obleček pro zimní čas na Alfě Centauri:
obleček









P.S: Nevím jak hluboce vás to zaujalo, ale jestli vás zajímá, co nakonec Gargantua považuje za nejlepší prostředek pro.. ehm,. hygienu, pak je to housátko.

Neumím psát domácí úkoly

29. listopadu 2010 v 20:05 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Moji blogoví přátelé!

Přišel čas, abych se přiznala k jedné věci. Na mé současné škole mě vlastně opravdu baví jen jediný předmět, tedy Tvůrčí psaní, ale bohužel díky své rozdělené osobnosti ani zde patrně nebudu nikdy excelovat. Hned vám řeknu proč!
Již od dob školy základní jsem se naučila jednu věc- nikdy nepsat domácí úkoly doma, a pokud možno tak vůbec. Bohužel ,zrovna hodiny tvůrčího psaní si domácí cvičení přímo žádají. Automatické texty za 14 dní jsem napsala ve větším množství ve 2 dnech, šílenou historku o vesmírných lidech a kočce Alžběte (čili cluster) raději nechala ve školní podobě a k rodokmenu, který jsme měli mít už někdy před měsícem jsem se dokopala až včera. A vůbec mi to nešlo! Jediná Péťa ví o jakou zhovadilost jde. Zítra jdu zase po dlouhé době na seminář(nějak se mi jej povedlo už 3 týdny nemít) a hádejte co- nemám úkol! Takže jej napíši teď a tady.

úkol: napsat popis osoby se zaměřením se na jednu věc, která nás na ní zaujala

Čtyři roky jsem navštěvovala gymnázium, jehož ředitel, odborník přes marketing a managment, je poněkud zajímavou postavou. V čem je tak zajímavý,ptáte se? Vlastně v ničem, to jenom má mysl se zabývá blbostmi a hledá na každém člověku nějakou zvláštnost.
Panu řediteli jsem přezdívala "Ještěrkáč". Ne že by snad uměl ovládat ještěrku nákladní, či nějaké pěstoval, tedy alespoň na rozlučkovém večírku se mi svěřil pouze se dvěma kočkami, ani je snad neměl nijak rád- mě prostě ještěrku připomínal. Možná za to může tvar jeho hlavy, která je trošku protáhlejší směrem dopředu a díky věku, který označuje zralého, ne-li přezrálého muže, je již poněkud málo pokryta hustými vlasy. Na čele má vrásky, které při použití velkého množství fantazie, mohou pozorovateli vzdáleně připomínat 3D šupinky na ještěrčí hlavě.  V Jeho očích se zase odrážela mazaná liška, ale ať si říká kdo chce, co chce, ze 70% je ještěrka.  Nejvíce jako ještěrka vypadá, když se usměje.  Ať už jenom pohne usmívacími svaly, či  pootevře ústa, je tam. Ještěrka. Zdatnější pozorovatelé si také všimnou, že má mezi předními zuby nepatrně větší mezírku, než u těch ostatních. Když zaměříte svojí pozornost na jeho jazyk, jeho kmitání vás musí v ředitelově ještěrkosti jedině usvědčit. ....

Yume

29. listopadu 2010 v 14:15 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Včera jsem uveřejnila svojí (téměř) představu Agrrřina kapitána z Iren. To mi připomnělo letošní léto, kdy jsem si myslela, že dokáži napsat a nakreslit pořádnou mangu.(Tedy jedna již existuje, patřila mému kamarádovi, jenž v ní sehrál hlavní roli coby zachránce pornoprůmyslu, ale to jen tak na okraj) Mám asi první 4 obrázky, pak už jsem přestala mít čas se s tím piplat, bohužel- ale třeba jí někdy dokočím. Jmenuje se Yume, čili sen. Dívám se z okna- je všude....
A tady je malá ukázka, tedy úvodní obrázek :)

P.S:Je trošku zmršeně nascanovaný, kousek levého okraje chybí:D

yume

Státní i nestátní komedie s nostalgickými prvky

28. listopadu 2010 v 19:50 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Maturita.. Ach to už je dávno! Tedy vlastně, ani ne rok, ale ve vesmírném čase je to prakticky jedno. Možná si říkáte, že se Dubious cat úplně zbláznila, když na konci listopadu řeší cosi, co se jí už netýká, ale ne- nezbláznila jsem se. Jen jsem si vzpomněla na jedno nervyberoucí období, které začínalo právě touto dobou...
Že bych vám chtěla vykládat, jak jsem se již začínala učit? Ale prosím vás! Tomu by nevěřil opravdu nikdo!
Na mé mysli se objevila vzpomínka na historicky první( a patrně i poslední) školní Vánoční akademii!
Nerada se k tomu přiznávám, ale stává se mi v různých společenstvech, že jsem vždycky tou, která vše oddře. Nebylo tomu jinak i s Vánoční akademií. " Studenti, vymyslete si něco, co na akademii předvedete!" říkali učitelé nadšeně. Když odešli, ve třídě se rozléhalo " Kačko, vymysli něco!"

A tak jsem něco vymyslela. Nebudu vás zatěžovat humorně smutnou historkou o nácviku akademie, tu si ostatně můžete přečíst v mé maturitní slohovce ( ha ha ha ,já vím,že jsem vtipná). Snad jen ve zkratce- Mí drazí spolužáci si vše uměli dobře zařídit. Slíbila jsem, že něco vymyslím pod podmínkou, že to bude vše, co pro to udělám. A jak to dopadlo? Napsala jsem scénář, hledala "herce", stala se režisérkou, kostymérkou a nakonec i představitelkou hlavní role. ( Všichni chtěli hrát, ale jen pod podmínkou, že nebudou mluvit) Já, dívka absolutně netalentovaná. Naštěstí mne v tom jedna z mých nejlepších kamarádek nenechala a vzala roli hlavní č.2. ( a potom jsme se vyměnily, jelikož se na tu první hodila víc) Takže se nakonec všechny role obsadily a my mohli zkoušet.
Ze zkoušek uvedu dva "vtipné" momenty: student č.1, jak si později budete moci přečíst, v jedné scéně padá na zem. Když jsme scénu zkoušeli poprvé, mí spolužáci po mém pádu málem zavolali záchranku! Nečetli totiž scénář až do konce,(blbci) Později je mé pády začaly opravdu bavit, takže pořád něco kazili. Na mých bocích se občas objevila modrofialová místa, což mi připomíná, že bych mohla budoucím hercům dát malou užitečnou radu- než začnete padat, vyndejte si z kapes klíče!
Moment č.2 : spolužačka, představující Julii, projevila schopnost prezentace Shakespearova díla ve stylu umučení sv. Šebestiána z dobře známého Slunce sena. No to byste museli slyšet!( Romeo, Romeo..)Nakonec se z minihry, jenž sice měla být vtipná, stalo neskutečné absurdní drama.

Ani na prknech co znamenají svět, neproběhlo nic tak, jak mělo. Moje kamarádka neuměla text, nepřišly dívky, které měly držet titulky( je tam totiž část v ruském jazyce) a někteří herci se na svou premiéru příliš radostně netvářili. Za dívky jsem rychle našla náhradu v podobě dvou druháků a doufala, že už bude vše probíhat, tak jak má. Pletla jsem se. Nejdříve přišel chlapec s titulky do úplně jiné scény,čímž osazenstvo docela rozhodil, a později, když už měl přijít- nepřišel. Objevil se až na konci textu, čímž diváky dostal do kolen.
když konečně přišla chvíle mého pádu, připadala jsem si lehká a šťastná.Je konec! ale zase chyba. Najednou mne totiž někdo chytil za ruce a začal mne táhnout přes celé pódium. Zmatená jako veverka jsem se začala lehce bránit, ale pak na mne začal ten někdo, tedy můj spolužák,pokřikovat, že toho mám nechat. Ti mršáci spolužáci se na mě totiž normálně sprostě domluvili!!:)
A teď už k samotné,veleúspěšné minihře, jenž stála hlavu mého vlastnoručně ušitého králíka. (Až zjistím, kdo ji urval, pošlu na něj ohnivého psa!)

Úchylní elfové a jiná zvěrstva

28. listopadu 2010 v 17:09 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Co dělat, když máte velmi dobrou fantazii, či úchylné choutky, ale nevíte co s tím? Internet a lidská originalita je bezedná. Milovníci literatury, jenž je označena téměř matematicky, tedy 18+, mohou například navštívit špičatoušatou stránku naší milé Agrrr.
Jelikož i já mám občas nepředstavitelné touhy číst něco jiného než obvykle, zatoulala jsem se dnes znovu do světa (naštěstí?) nereálného, inspirovaného Warcraftem, kde jistá Iren touží po elfech.

Předčasně porozený Samohanna Montana- Sněžný speciál!

27. listopadu 2010 v 19:19 | Dubious cat |  Samohanna zvaný Montana
Moji drazí, chlupatomilí, uchošpičatí, chilimilující a streptokočky opečovávající čtenáři a přátelé!
Příběh Samohanny zvaného Montany se vůbec nikdy neměl stát tím, čím je. Jak už jsem v jednom ze svých článků zmínila, postava Samohanny vznikla náhodou při bezmyšlenkovitém kreslení olejovými pastely. V tu chvíli ani mne samotnou nenapadlo, že by se s tím dalo ještě něco dělat a v kresbách pokračovat.
Když jsem pak ale znovu vzala do ruky modrý pastel, rozhodla jsem se udělat menší sérii duchanepřítomných obrázků. Po vzoru mého nejoblíbenějšího malíře, božského Salvadora, jsem ke každému obrázku napsala náhodný, rádoby zajímavý text. Samohanna měl být tím nešťastným, věčně snícím obrazem se zajímavým příběhem, který nikdo nezná. Stejně jako já. Ale pak mi jedna dobrá duše poradila, abych si založila blog a já na něj velmi nejistě vložila svůj první obraz. Přišlo mi příliš nezáživné, nechat článek jen s dvouřádkovým textem, a tak jsem napsala příběh,který měl být první a poslední blogovou zmínkou o modrém muži.

Avšak jakmile jednou začnete se Samohannou, zjistíte, že bez něj nemůžete žít. Začnete jej mít až moc rádi na to,aby byl věčně nešťastný a dáte tak jeho smutnému životu malou naději na pokračování. Bude s vámi promlouvat ve vašich snech, zjevovat se na vašem papíře, zkrátka stane se vaším imaginárním přítelem. Zajímá vás,jestli bude Samohanna někdy opravdu šťastný, či kde se vzal zrzavý chlupáček? Tak tedy čtěte.....
ladygagavs samohanna

Hlava Lady Gagy byla, velmi překvapivě, dutá. Virdžínie se ale i přes to snažila v tom černém prázdnu nalézt odpověď na původ malého zrzavého tvora. Kde k němu ta zatracená ženská přišla?
" Haló?" modrá dívka zkusila Gadžino vědomí probudit. Přeci musí mít alespoň nějaké myšlenky! Když prošla snad kilometr uzlíků, došla až k samému centru vzpomínek. To je to, co hledala! Teď už se jen stačilo prokousat těmi všemi nechutnými oplzlostmi, které Lady provozovala s nešťastným Arciďáblem a.. Zloprcčí manažer? Virdžínie málem nechala Gaze v hlavě tekutou památku. Ne, to se nedá vydržet! Když už chtěla mysl opustit, uviděla v koutku se skrývající vzpomínku na Samohanoween. Ano! To je ta historická událost, kdy opilý Arciďábel měl splodit toho roztomilého tvora!
"Tak se ukaž, Lady Gago!" řekla dívka a hupsla přímo do víru vzpomínky. Byla tma. Arciďábel zdá se být plně pod vlivem Extraktu z černé díry a Lady Gaga má strach. Její zloprcčí manažer jí totiž upozornil, že ji v tomto vesmíru všichni nenávidí a patrně jí budou usilovat o život, což by jistě její fanoušci oplakali. Zloprcek tedy nalil Arciďáblovi panáka pozemského VanGoghského absinthu a dostal jej tak do stavu absolutního. Jeho plán byl prostý- přesvědčit Arciďábla, že spojil svojí sexuální energii s Gadžiným talentem. To samé platilo pro zbytek obyvatel vesmíru. Museli je za každou cenu přesvědčit, že Lady Gaga je již jednou z nich. Střih. Lady Gaga leží vedle omámeného Arciďábla nahá a vypráví mu o kouzelné noci, kterou spolu prožili. Arciďáblovi je viditelně špatně (a není to množstvím alkeholu, které požil), ale jelikož i on, tvor pekelný, je jaksi gentleman, nemohl jinak než převzít veškerou zodpovědnost za své chování a o Gagu se postarat.
" Ta mrcha prolhaná!" vykřikla Virdžínie a málem ztratila myšlenkovou niť. Přeskočila pár odpudivých scén se zloprcčím manažerem, a pak se už konečně dostala k události, kterou nutně potřebovala znát. Tedy příchod chlupatozrzavého tvora.
" Listen to me, Arcidevil's spy, you must get me some baby for Gaga or I'll rape you to death"řekl zloprcek. Samozřejmě, že se Arciďáblův špeh vyděsil a raději manažera poslechl. Hned druhého svítání přinesl Gaze pohybující se pytel. " That's the thing?" zeptala se Gaga s lehkým odporem. Špeh kývl. Hned se ale začal omlouvat, že skutečné děti momentálně nejsou na trhu, a proto ulovil malého Deneba. Tvorečkovi dočasně upravil paměť, takže jej klidně mohli vydávat za Arciďáblovo stvoření. Vskutku geniální plán!
Nešťastný Arciďábel si dítě vždycky moc přál, proto příliš nezkoumal tvorečkvu podobu a přijal jej za vlastního....
Více už Virdžínie vědět nepotřebovala. Malý tvoreček pochází z hvězdy zvané Deneb! Rozčílená s vítězným pocitem převyprávěla tento příběh jedné z průhledných žen. Ta jej spolehlivě rozšíří po celém vesmíru dříve, než řeknete Ga.

Stvořitel seděl nešťastně na podlaze. " Má koule! Co já budu bez ní dělat!?" naříkal a požádal Samohannu, aby mu nalil mléčnodrahový koktail.
"Otče" zeptal se Montana. " proč je pro tebe ta koule tak důležitá? Je to jen křišťál.." Stvořitel se na svého, zde jediného, syna podíval svým smutným okem a vysvětlil mu, že kříšťálová koule byla zdrojem jeho plodnosti a životní síly. " Jsem teď úplný mrzák!"
Samohannovi bylo Stvořitele líto. Vždyť to byl on, jehož koule mu dala život! To on dovolil, aby byla dívka se zrzavými vlasy stvořena! Ach, ubohý stvořitel!
Malý zrzavý tvoreček potichoučku vkročil na Hvězdokupnou horu. Když uviděl plačícího Stvořitele, mlčícího Montanu a hromadu střepů, pochopil, co se stalo. Byl to totiž tvor velice inteligentní, tenhle Deneb. Zakoulel očima a upřel svůj zrak na rozbitý křišťál. Potichoučku si cosi mumlal pod své zrzavé chloupky a Stvořitel se Samohannou se stali svědky skutečného zázraku. Střepy se totiž samy od sebe začaly zvedat z podlahy a pomocí chladivého vánku se začaly dávat dohromady, jako když Stvořitel tvořil velkým třeskem Zemi. Během několika mála okamžiků byla křišťálová koule jako dřív a stařík pocítil nával nové energie, jako když pozemšťan mužského pohlaví požije modrou pilulku. Budoucnost je zachráněna!
V ten samý okamžik, kdy udýchaná Virdžinie dorazila na Hvězdokupnou, horu si Stvořitel uvědomil, s kým má tu čest. Že jej to nenapadlo dříve! Vždyť je to Deneb! Jméno tvorečka vykřikl otec s dcerou téměř současně. " Otče, zrzeček je Deneb! Byla jsem uvnitř Gadžiny hlavy!!" pokřikovala na Stvořitele dívka vzrušeně. " Já vím, jsem to hlava děravá, že mne to nenapadlo dříve! Tvoreček je skutečně z Denebu.." řekl Stvořitel s úsměvem a všechny tři přítomné objal.
" Sakra práce!" naštvala se Virdžnie. " Mě bylo tak špatně, obětovala jsem se pro pravdu a teď se dozvím,že stařík zapomněl, že stvořil kdysi dávno Deneby? Já se na to vykašlu!"
Virdžíniiny nadávky se nesly celým vesmírem. Oběhly téměř všechny hvězdy- Proximu Centauri, Deneb i Alrakis. Zrovna v okamžik, kdy začala slečna se zrzavými vlasy snít, poletovaly nad Zemí.
Zrzčin sen byl již po několikáté modrý. Nicoletta si představovala svého milovaného modrého muže a skrze hvězdný prach mu v duchu posílala své verše.


Ach, můj modrý neznámý,
sen
tvá slova mne vždy omámí!
I já bych chtěla se ti dát,
tvé skutečné jméno znát!

Jsi jistě silný jako skála,
ale já bych se tě přec nebála,
budu ti říkat Montana,
snít o tobě až do rána...

Chci hladit tvoje řasy,
tvá znamínka krásy.
Chci tvoje srdce mít,
kůži modrou pohladit.

Montano, můj drahý,
projev trochu snahy!
Přijď si prosím pro mě,
čekám v tomhle domě,

Jen na lásku tvou,
já dám ti svou,
jen přijď srdce mého pane,
jinak něco zlého se mi stane..


obrázek č.1- nejhorší sen Samohanny zvaného Montany

obrázek č.2- Krásný sen slečny se zrzavými vlasy

Streptovor II

27. listopadu 2010 v 11:20 | Dubious cat |  Streptokočky
Poslouchá Grundthyld fon Streptocat Nightwork??

Agrrr To jméno zní prostě grrrundthčtivě! Jelikož jsme minule se Sikarem narazili na téma černouhelného kocourka Grundtha a jeho vztahu s Gadrostellou, nemohla jsem jinak, než zajít na Grundthův nový domov a požádat o rozhovor. U brány mne přivítali špičatoušatí elfové a milá, usměvavá, škrábanci pokrytá majitelka...

agrr
1) Grundthe, zdá se, že si se stal díky paparazzimu Leonardu PodSvinčimu tak trochu streptokoččí hvězdou. Jaký to je pocit? Dáš si ho s pepřem nebo s chili?
Já byl slavný ještě před PodSvinčem. Jenom se o tom tolik nevědělo. Být hvězdou je velice vyčerpávající, protože okruh streptokočičích fanynek stále narůstá, a já pomalu nestíhám dostát své pověsti u všech. Pod Svinčiho si dám grilovaného s pepřovou omáčkou (z několika druhy pepřů). Pepř mám velice rád, a to od poznání Agrrr na všechny způsoby. Na rozdíl od Chili není tak extrémní a štiplavý. Naopak chuť je pikantní, jemně plná a vhodná k časté konzumaci.
2) Štve tě, že jsi byl nařčen z dvojitého vztahu s Gadrostellou a Tyiou? Která se ti líbí nejvíce?
Jsem na sebe hrdý. Obě dvě streptokočky jsou naprosté kusy k nakousnutí. Každá se svými vlastními choutky a pikantnostmi. Tyia je něžnější, umělecká a náročná tvůrkyně. Gradostella je extremistka a divoká potvora. Líbí se mi obě a mám v plánu si i obě nechat. Streptokocourů je málo a já udělám vše pro zachování druhu.
3) Agrr, jaký máš pocit z pubertálního chování tvého streptokocourka? Nebojíš se, že za něj budeš muset platit alimenty?
Pocit mám zardousenihodný. Už jsem přemýšlela, že ho vrátím jako nezvladatelného jedince. Bohužel až pozdě jsem si všimla, že ve smlouvě o adopci je malinkým písmem doložka, že streptokoky jsou nevratné a adoptivní služba nezodpovídá za žádné jejich chování. Při pokusu o vrácení svěřence bude udělena preventivně ještě jedna.
S alimenty si starost nedělám. Veškerá streptokoťata budou dána do odborné výchovné péče specializovaným plchům. Streptokoťata budou následně vycvičena a zařazena do armády pro zničení a přebudování světa. Moc do této záležitosti nevidím, ale myslím, že oficiální název je Plchokalipsa. Pro konkrétní informace musíte za Sikarem.

4) Která ze streptokoček je tvojí favoritkou?
Ze streptokoček je zatím mojí největší favoritkou Gardostella. Ale musím přiznat, že z celkového pohledu Grundhových choutek a známostí by mi nejvíce vyhovoval Haamu. Ano je to kocour a nepřekvapuje mě to…
5) Grundthe, když jsem se byla za tebou podívat na tvůj nový blog, všimla jsem si, že si poněkud upravil Agrrřin design, jak se na to panička tvářila?
Grundh: No nejdřív vyvalila oči, pak se odhlásila a zvřela stránky. Pak opět stránky otevřela a přihlásila se. Pak koukla do správcování. Pak kukla do nastavení. Pak byl chvíli klid, načež mi na hlavu přiletěl kýbl s hadrem s úsečným rozkazem uklidit. Celou dobu, co jsem to musel drhnout, mi domlouvala a přednášela. Mluvila jak kniha - jen jí svázat.
Agrrr, souhlasíš s Grundthovou výpovědí??
Agrrr: Je drzej jak opice. Já se nejdřív lekla, že jsem se dostala do dívčí války a někdo mi ovládl blog. Pak mi přišla výhružná SMS od Antoanet (to je ta s knírem jak pije freš z-neví-čeho). A pak jsem se snažila Grundhovi vysvětlit, že tohle by dělat neměl, ať demoluje cizí blogy, ale doma si to ničit přece nebudeme. Myslím, že až teď jsem opravdu pochopila slovní obrat "házet hrách na zeď". V tomto případě se od té zdi ještě odráží s větší intenzitou a míří na mě.
6) Myslíš si, že je na tebe Agrrr příliš přísná??
Grundh: Agrrr si myslí, že jo. Ale neví, že si z toho prdlajs dělám. Ale panička je to nejlepší na světě.
Agrrr, jaká jsi panička?
Agrrr: Grudnh prdlajs ví co to je, když já jsem přísná. Ale až mě jednou opravdu naštve, to bude sajgon v celém Blog-townu. A panička jsem nejlepší!
7) Plánujete adopci dalšího zlotvora, nebo vám vyhovuje žít na blogu ve dvou?? Grundthe, nevadí ti elfové?
Agrrr: no ve dvou tu rozhodně nežijeme. Občas se tu a tam vynoří nějaká démonická entita, občas sem někoho přitáhne Grundh, ale vcelku vzato je to takhle ve dvou zatím vyhovující. No ve dvou. Ono se mi tu začalo ozývat takové hluboce chrplavé grhumrmrmmrmrmrmrrmrmrlmrmrmmm a nikdo nevíme co to je. Kdo ví, co se z toho vyvrbí. Další adopci rozhodně neplánujeme.
Grundh: Ano, ano ano! Já chci dalšího zlotvora! Kde se dají sehnat? Nabízíte ho někdo za výhodnou cenu? Elfové mi nevadí, občas je s nima i sranda, strašně jim totiž vadí, když jim okusuju uši. Ale jsou takový nezáživní, nudní a klidní… Ale zlotvora bych bral.
Agrrr. Ne žádnej zlotvor nebude!
Grundh: Prosíííím budu se o něj starat! Vycvičím ho a budeme spolu požírat blogískářky. Prosíííím.
Agrrr: Hmmm ještě si to rozmyslím, podle toho jak se budeš chovat.
8) Už spolu nějakou dobu žijete, máte nějakou historku, o kterou se s námi podělíte?
Myslíš něco kromě zdemolovaného příbytku, vyděšení mého partnera a pokusu sežrat mý dva domácí bytový kocoury? Né, nic zvláštního.
9)Grundthe, prozradíš mi, koho jsi naposledy měl k obědu?
Hmm zamyslím se…. Jo včera navečer. Jednu růžovku. Už není mezi blogujícími. Nějaká Koudinka….
10) A poslední otázka patří Agrrr- Prozradíš čtenářům, kdo je Agrrr?
Kdo je Agrrr? Je to mocná démonka všech neřestí a násilí, velká krutopaní a vládkyně démonické říše. Ale Agrrr je také těžce pracující žena se zajímavou pracovní minulostí. Se zvláštními pochody mysli, která nemá moc v lásce lidi. Je to snílek a zároveň negativistický realista. Skálopevně přátelská a něžně nenávistná. Agrrr je rozhodně fantasta. Agrrr není zlá!
grudthgadrostella



Grundth a Gadrostella za zvědavým objektivem paparazziho Leonarda PodSvinčiho- Je to láska?
Není Grundth streptokočíčí Vojta Dyk??:)

Samohanna vs. Lady Gaga

26. listopadu 2010 v 17:18 | Dubious cat |  Samohanna zvaný Montana
Chlupatý tvoreček byl úspěšnější, než si sám myslel. Od té chvíle, co Nicoletta uslyšela Samohannovy verše, nemohla přestat myslet na nic jiného. Byl s ní při každém jejím nádechu, když se smála, ale i když plakala.
Byla stále bez práce, ale díky té osudné noci si na to ani nevzpomněla. Když jí tedy zavolal její manažer, že by pro ni měl práci v novém hvězdičkovém filmu ,Sněhurka a sedm trpaslíků, byla velmi překvapená. Její vnitřní hlas, a nebo spíše hlas malého chlupáčka, jí ale říkal, že by se měla pokusit začít žít nový život. Odmítla tedy svojí životní roli a běžela na pracovní úřad. Třeba tam někoho potká...

Nikdo v modrém vesmíru neměl Lady Gagu příliš v oblibě. Ne že by nebyla snaha o navázání přátelských vztahů, ale ty byly vždy narušeny, jakmile si dotyčný tvor vzpomněl na chvíle, kdy Gaga zpívala. To se prostě nedalo! Nikdo také nemohl pochopit, jak kreatura Gadžina formátu mohla porodit něco tak milého a hodného jako byl malý chlupáček. Byli zde i tací,kteří Gagu podezřívali, že ani ona sama nedokáže inteligenci svého dítěte pochopit. A měli pravdu. Lady Gaga očividně příliš mnoho mateřského citu nepobrala a co hůř, její břicho zdá se rostlo nezávratnou rychlostí. Narodí se snad další chlupatý dobráček?

Zlotvorná zpěvačka se příliš netajila svými antipatiemi, které chovala k modrému mužíkovi. Připadal jí odporný, což nemohla pochopit zvláště Virdžínie, která neustále prohlašovala, že není v milionu galaxií nic odpornějšího, než-li tato zpěvačka.
Když Lady Gaga uviděla chlupatého tvorečka jak koulí očima a fosforeskuje, zavolala svému zloprcčímu agentovi, aby zjistila, o co jde. "What?! He wants to help Montana to get the ginger bitch? No way!!" řvala do transplanetárního telefonu- vynálezu Arciďáblova špeha.
Nechala si od něj přinést neviditelnou kudlu. Rozhodla se chlupatého tvora zbavit jednou pro vždy.
Zloprcčí manažer, její občasně utajovaný milenec, jí poradil, aby si nejprve získala jeho důvěru jako matka a pak jej zapíchla. Gaga tedy navečer přišla k tvorečkově pelíšku a s odporem jej pohladila po hlavičce. Chlupáček na ní nechápavě upřel svá velká očka. Zlá zpěvačka pak začala zpívat jednu z nejznámějších ukolébavek. "Soft kitty, warm kitt---auuuuuu!!" Malý tvoreček to nedokázal poslouchat a kousl svojí matku do prstu.

Pro Gagu to byl takový šok, že jí z toho praskla voda. To chlupáčka vyděsilo a běžel pro ostatní obyvatele Stvořitelova vesmíru, aby se šli podívat- Gaga konečně trpěla.

Už během porodu měla vždy chytrá Virdžínie pocit, že je něco v nepořádku. Proč se Gaga chová, jako by nevěděla, co dělat? Nebyla snad matkou jejího oblíbeného chlupatého tvora? I Samohanna, a to už je co říci, měl zvláštní tušení. Kdy a jak vlastně přišel chlupáček na svět?

" Agwwhwhw!!" zaječela Gaga tak mocně, že se Stvořitelovi na Hvězdokupné hoře rozbila křišťálová koule. " Noooooooooooo!!!" křičela znovu, až konečně přišel Arciďábel.
Během chvíle bylo jeho nové dítě na světě- bylo šeredné, oslizlé, flekaté- ale počkat, ono není chlupaté?! Teď už měl podezření i Arciďábel. Využil vysílenosti své hrůzné milenky a zeptal se jí, čí dítě je malý chlupatý tvor. Gaga se na něj krvelačně podívala a řekla:" Hell, I don't know!! But it's not MINE!!" Její poslední věta se nesla celým vesmírem. Malý chlupáček není její!! Huráááá!

Virdžínie tvorečka vzala do náruče a políbila jeho kožíšek. " Já věděla, že nemůžeš být plodem někoho tak odporného, jako je Lady Gaga!" prohlásila a vlezla Lady Gaze do hlavy. Byla totiž velice zvědavá, jak to všechno vlastně bylo. Proč jen jí to nenapadlo dříve?
pro chlupaté stvoření


































Obrázek Malého Chlupatého Stvoření mi udělal takovou radost, že jsem mu nakreslila také jeden. Je na něm ono samo společně s zrzavým chlupáčkem z modrého vesmíru, hrající si v záplavě zrzavých vlasů slečny se zrzavými vlasy.
P.S: Doufám, že se ti alespoň trošku líbí!

BloQuerQy pozor!

25. listopadu 2010 v 21:23 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Vážené růžové slečny!

Jelikož se i v mé modré oáze klidu začal vyskytovat reklamový mor, nezbývá mi nic jiného, než-li vám představit nebezpečí, do jakého se svým chováním dostáváte.

Předem upozorňuji, že proti vám, ani růžové nic nemám! Jsem ráda, když se tu někdo zastaví, ale komentáře typu: Hlásni mi, nebo podívej se k mě, jsou poměrně otravné. Pokud mne chcete donutit, abych se na váš blog přišla podívat, zkuste mluvit k tématu a nebo- když už bez těch reklam nemůžete být, zkuste se nareklamovat nějakým originálním, zajímavým a neotravným způsobem.

Sváteční Samohanna

25. listopadu 2010 v 20:24 | Dubious cat |  Samohanna zvaný Montana
Když byl Samohanna v modrém vesmíru ještě docela sám, trávil volné chvíle plynutí času skládáním básní. Od té doby už ale Jupiter mnohokrát oběhl Slunce, a tak si na své schopnosti modrý mužík ani nevzpomněl. Jeho mysl totiž stále zaměstnávala dívka se zrzavými vlasy, ta, jenž chutná po syntetických malinách.
Samohanna si její chuť stále uchovával v krystalu, a čas od času si na ní smlsl. Ale když si chtěl mlsnout i tentokrát, krystal nebyl k nalezení. Kde je?! ptal se snad každého mluvícího tvora v modrém vesmíru. Kam se ztratil malinový krystal? Tato otázka se nesla po celém časoprostoru. Nikdo netušil až na chlupatého tvora, který se schoval hluboko v orální dolině.
Z čistého neštěstí tedy vzal Samohanna zvaný Montana po světelných letech pero z modré laguny a začal psát.

Ó, dívko se zrzavými vlasy!
má vílo, symbole krásy,
kde jen můžeš být?
Jen pro tebe chtěl bych žít..

Má nejdražší, tvé rty chutnají sladce,
jsou malinové, vypadají hladce,
ó kéž bych je směl ochutnat,
a lásku tvou věčnou mohl znát.

Tvé krásné vlasy, ó jak jsou zrzavé!
neposlouchá mě můj hlas, jen tóny vrzavé
vydává, horších není snad,
ó dívko, mám tě tak strašně rád!

Mé tělo spaluje šílená touha,
až shořím, zbyde po mne jen čmouha!
Čmouha černá jako noc,
kdybys jen věděla, jak chci tě moc!

Tvé horké tělo bych hladil,
a strunu tvou zlehka ladil,
bříšky prstů laskal bych tvou kůži,
a ráno dal na tvůj polštář růži......

Samohanna netušil, jak moc se mu tato krátká báseň o slečně se zrzavými vlasy povedla. Když ji totiž objevila Virdžinie, ihned ji rozšířila po celém modrém vesmíru. Každou, i tu nejméně romantickou, duši chytla za imaginární srdce. I Arciďábel se rozplakal. Jeho ohnivé slzy byly dokonce zpozorovatelné i na Zemi, avšak lidé je mylně považovali za padající hvězdy.

Chlupatý tvor, stále ještě marně vykřikující své Džíí píís, zakoulel očima. Samohannu zvaného Montanu měl moc rád a hrozně rád by jej potěšil. I jeho lyrické psaní skutečně dojalo.
Tvoreček si strašně přál, aby Virdžínie rozluštila jeho zprávu a mohli tak společně slečnu se zrzavými vlasy vystopovat. Tajemná zpráva totiž zní : GPS, tedy Global Positioning System. Kdyby na to Virdžinie přišla, mohla pomocí svých schopností vlézt dívce do hlavy a přenést ji do modrého vesmíru. Ale tvorečkova snaha byla marná.

Jelikož chlupáček věděl, tedy alespoň přibližně, kde se Samohannův objekt touhy nachází, rozhodl se pokusit o malý experiment. Na plantetě Zemi se prý říká- Když nemůže hora k Mohammedovi, musí Mohammed k hoře. Ale co když to jde i opačně? Může malý chlupatý tvor přesvědčit horu, aby se přemístila?

Stvořenec Lady Gagy a Arciďábla se tedy plně soustředil na svůj cíl. Koulel očima, fosforeskoval, pelichal, až se mu najednou konečně podařilo napojit na myšlenky zrzavé slečny. Hurá! Ale jak s ní komunikovat? Tvoreček uměl kňučet jen po Anglicku. Naštěstí, i když vzhledem k genům je to až neuvěřitelné, byl malý tvoreček chytrý a vynalézavý......

Když se Nicoletta, tedy slečna se zrzavými vlasy, chystala spát, uslyšela ve své hlavě neznámý, avšak krásný mužský hlas. Ten hlas, ač to nedokázala vysvětlit, se jí zdál modrý. Skoro jako by patřil muži, o kterém se jí nedávno zdálo!
Modrý muž v její hlavě tiše a jemně recitoval ty nejkrásnější verše, co kdy slyšela. Zdá se jí to, a nebo patří jí? Z té představy se její srdce rozbušilo tak moc, že se celému modrému vesmíru zdálo, že slyší bouřku. Jakmile srdce jednou začne takhle bít, je těžké jej už zastavit...