grilované Kuře

4. prosince 2010 v 20:55 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Začínám být vážně tragická. Ráno se mi jako obvykle nechtělo vylézt z teplého pelíšku, a nejen proto, že mi byla zima. Rozhodla jsem se totiž celý dnešní den věnovat povinné četbě. Avšak klasicky jsem s povinnostmi čekala až na dobu poobědovou. nemá přeci cenu nic začínat, když vstávám kolem půl jedenácté! Alespoň jsem si ale trošku uklidila v pokoji. K obědu jsme měli grilované kuře a bylo faaakt dobré. I když poměrně malé. Oběd mě inspiroval k zahájení četby Kuřetem melancholikem od Šlejhara. Toho názvu jsem se bála a mé obavy se naplnily.
Už ten začátek! Chlapcovi zemře maminka a on to nechápe jako tragedii. Dlouhé rozebírání pohřbu na dvaceti stránkách mi nepřipadalo nutné, ale od té doby jsem to brala jako fakt. Prostě dítěti umřela matka. Žádné velké truchlení. Život. Kéž by mi tento postoj ale vydržel po celou knihu!Jakmile se schylovalo ke konci, kdy byl chlapec značně týrán svou macechou, otcem a zlým služebncitvem, a zdegenerované kuřátko bylo trápeno bezcitnými sourozenci, začalo mi být poněkud smutno. Ve finále, když chlapec umíral opuštěný, ztýraný v kůlně, volal maminku a společnost mu dělalo jen podobně ztrápené kuře, které hned po tom jistě zabili- přiznám se, rozbrečela jsem se jako malá holka. Nevím, jestli mě rozesmutněl tolik osud ubohého dítěte, či toho postiženého kuřátka. K postiženým zvířátkům mám přeci jen vztah. Vždyť moje Bětka je taky taková! Malý mrzáček, rozdílný od ostatních, kterého by stará kočka nejraději zabila jako myš. Naštěstí ji "jenom" mlátí, ví, že kdyby ji zabila, už bych jí nedokázala mít tolik ráda. Když Šlejhar popisuje kuřátkův tupý pohled a zádumčivost, má představivost si ihned vzpomněla jak takový pohled vypadá. Vidím jej totiž téměř denně. A možná právě proto mě kůřátko tolik zasáhlo.
Z neskutečné deprese mě ale nakonec vytáhly mamčiny povidlové buchty. Cukr rozlil alespoň trochu radosti do mých slzami nahořkých žil. Také můj obvyklý způsob zbavování se deprese zafungoval- stačilo vzít tužku a smutek byl pryč. Akorát nevím, co budu dělat v příštích dnech, budu-li se snažit splnit všechny své povinnosti a přečíst zbylé knihy, které jsou k mé velké radosti Kuřeti podobné.
Tohle studium mi přinejmenším zničí optimismus. spálenina dnes vypadá jako jižní Amerika spojující se s Afrikou. A zmenšila se, jo!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 4. prosince 2010 v 21:21 | Reagovat

To mi připomíná že jsem se chtělo zeptat, jestli spálenina nevypadá jako kakaová skvrna velikosti mexického dolaru...
Mrzí mě, že jsi plakala. Mrzí, doopravdy. Nemám rádo, když jsou lidé kdekoliv jinde smutní, a neumím vůbec hledět na sebe, pokud jde o pocit - to je jedna z velkých chyb, které asi dělám, ale mě zkrátka přinese radost... přinést radost. Příběh, který kuře popisuje mi přijde smutný už jenom z popisu a jako by mi natáhl šedavé závěsy přes okna mého malého domečku...
Koloběh života. Tak to asi jde... Nevím, jak vnímat smrt jinak, než jako součást života, stejně se mi to nedaří - nejhorší je snad smrt a opovržení, které člověk prožívá a vidí proto, že sám žije. V tu chvíli se mu chce také zemřít...
Ne, nebudu tu knihu číst. A tobě pošlu pár povidlových úsměvů. Třeba tě zahřejí ještě o trochu více. A abych rozesmálo sebe, půjdu si taky něco nakreslit... třeba tebe :))))

2 agrrr agrrr | Web | 4. prosince 2010 v 21:22 | Reagovat

Kuře melancholik jsem naštěstí viděla jen film. Měla jsem v plánu číst knihu, ale popravdě, zrůdnosti se mi lépe tvoří nežli čtou. Můžeš se mnou nesouhlasit. Ale obsah příběhu je zkutečně zrůdnost.( já vím, ode mně to zní fakt divně)
Ke zmenšující se spálenině gratuluji, zmenšování znamená hojení. Abych s tebou držela basu, chlubím se že mé spálenině slezla kůže... ehm no nic nebudu tě deptat.
Hlavně si prosím od té morbidní četby udrž odstup, aby nebyl poznamenán Samohanův modrý vesmír...

3 ratuska ratuska | Web | 4. prosince 2010 v 21:23 | Reagovat

Kuřátka by mi bylo jistě taky líto, škaredé osudy zvířátek dokáží pohnout mým kameným srdcem :-).

4 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | Web | 4. prosince 2010 v 21:52 | Reagovat

[1]: Mexický dolar bude jistě později, mění tvar:D Děkuji ti mé milé Malé Stvoření ,už mi je mnohem lépe,a to hlavně díky tobě!!:)Jestliže mne opravdu nakreslíš a povede se ti zachytit realitu- budeš se smát docela dlouho :D

[2]: Na film nemám odvahu, i když je méně drsný než kniha. Já raději čtu tvé zrůdnosti, ty mne nijak nepohoršují ani nebolí, ale tohle.. brrr..  Tvá spálenina je teda pěkná hadice! :)
Neboj se, Samohannu kazit nebudu :)

[3]: Tak nějak. Když jsem byla v panoramatickém kině v Aromanches, dívala jsem se na nahrávky přímo z války. Bylo to šíleně depresivní- děla, křik, mrtvoly, rozbouřené moře, zmatek... ale jakmile přišel záběr z rozbitého vybombardovaného města, kde ze sutin vylezlo malé umňaukané koťátko, ihned se mi do očí nahrnuly slzy a já si strašně přála, aby si to kotě někdo vzal a záchránil jej před krutou smrtí...

5 Berry Berry | Web | 4. prosince 2010 v 21:57 | Reagovat

už jsem si říkala - typ na další četbu a vyklube se z toho hrozná knížka, tak to raději číst nebudu. Přijde mi že je dobře a zároveň špatně, jak tě knížka dojala. Dobře, že seš pořád člověk na téhle zkažené planetě, který má soucit a špatně, že slzy pálí... Těším se na další pzonatky z tvého života ;-). A blahopřeji k hojící se spálenině, horší by bylo hojení v létě, fuj...

6 Chiara Chiara | Web | 5. prosince 2010 v 8:45 | Reagovat

No, já jsem přinejmenším stejně citlivá jako šutr, ale pokud jde o zvířátka... No, jsem schopná všeho. Jedou moje sestřenka upustila mého Komiška (želvák), protože se lekla toho, že zastrčil hlavu do krunýře. To se ze mě stala neřízená střela. A pak když koukám na Animal Planet. Ve škole máme křečka a myši, ale na hlodavce se můj ,,stav" nevztahuje. Nějak je nemám ráda. Jen žerou, běhaj v kolečku a spěj. No, to je vedlejší. Tu knížku Kuře melancholikem jsem taky kus četla. Ne že by se mi to líbilo, ale prokousala jsem se jen do půlky a pak jsem dala konec a vrátila jsem ji.
Já si od lidí držím odstup obecně, takže proto je ze mě taková potvora  ;D
Jinak přeju klidného Mikuláše, ačkoli já ho nemám ráda od té doby, co jsem zmlátila čerta, protože mi chtěl unést maminku. Bylo mi pět. Od té doby už k nám nechodí ;D

Jako obvykle pozdravuje Calimë. Komorous se uložil k zimnímu spánku, ale mám také vyřídit pozdrav ;D

7 Samara von studna Samara von studna | Web | 5. prosince 2010 v 10:35 | Reagovat

Jakej má smysl můj blog a Jigsawa?? No víš oni si to holky nějak moc berou .. nikdo je na náš blog nezval :D a víš občas se těm kritickým komentářům zasmějeme ... :-)

8 Chiara Chiara | Web | 5. prosince 2010 v 10:50 | Reagovat

Ahojky, dovoluji si oznámit, že se Grončátka narodila a jsou zdravá a připravená k adopci ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama