THE víra netopýra

18. prosince 2010 v 21:44 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Druhé kolo Theiny soutěže, tentokrát na téma " víra" :)

Již od deseti let na mne každé léto působí američtí poslové té jediné pravé a neotřesitelné víry, abych se přidala na jejich stranu- stranu církve bratrské. Samozřejmě, jejich působení není nijak násilné, jako tomu bylo například u Indiánů, naopak je velice něžné- skrze výuku angličtiny. Teď je mi něco přes 19, English campů jsem absolvovala zhruba kolem deseti, a já se sama sebe ptám- dostali mě? Jsem věřící?

V mé mozkovně je ticho- jako vždycky, když mi někdo tuto otázku položí. Je to stejné, lehce trapné, ticho, jako když se vás někdo zeptá, zda-li chodíte s tím klukem, který stojí vedle vás, a pod vlivem alkoholu se k vám docela má. Co odpovědět? Tak trochu doufáte, že to udělá ten druhý(kterého tajně milujete), ale ten mlčí...Proč nejsem schopná říci- ano, jsem věřící, či ne-jsem nevěřící? Do kostela nechodím, bavilo by mne to asi zhruba stejně jako přednášky z literární teorie, písmo svaté mi občas připadá naivní, papeže ani jiného církevního hodnostáře neuznávám, ale přesto jako by se někdo ve mě bál říct ono ne. Co když Bůh skutečně existuje, a já jej svou negativní odpovědí od sebe odeženu?
Sice mi je biblický Hospodin poměrně nesympatický a rozhodně si nemyslím, že někde v nebi sedí starý pán se svatozáří a poslouchá naše motlitby, (neviděli by jej snad astronauti?) ale zase se ozývá mé bohabojné já, které si uvědomuje, že Bible jest dílem člověka. Desatero, které obsahuje pár dobrých rad, bylo napsáno člověkem. To člověk si přál, abychom nezabíjeli, nemilovali se bez sňatku, ctili rodiče, nekradli, nedělali si dobře- zkrátka ten diktátor není Bůh, ale autor zákona.
Ve jménu Boha ale lidé stejně zabíjeli nevinné, obírali chudáky o majetek- ano, teď mluvím o církvi, jenž na lidském strachu z osamocení získala neskutečný majetek. Každý člověk v tísni, ať je věřící, či ne, padne na kolena a prosí onoho Boha o pomoc. I já jsem kolikrát podvědomě Boha volala a doufala, že vše dobře dopadne . A zatím žiji! Jenže mé racionální já si myslí, že to nezařídil Bůh, ale prachobyčejná náhoda, čili štěstí. Jsem totiž po otci- na co si nemohu sáhnout, tomu nevěřím! A někdy nevěřím ani sama sobě. Mám strach, že udělám nějakou chybu, že jsem jich už za svůj krátký život udělala moc, že zkrátka- až se eventuálně setkám s Bohem, pošle mě do háje, jelikož jsem se nechovala tak, jak jsem měla. Kéž bych tak mohla vzít své hříchy zpátky!

Mí američtí lektoři mi vždycky říkají, že stačí zajít do kostela a ze svých hříchů se vyzpovídat- Bůh mě miluje a vše mi odpustí. Dokonce i mou nevíru v něj! Ale co když vlastně možná věřím? Připadám si tak zmatená a leckdy, když se nacházím na nějakém "posvátném" místě, cítím kolem sebe zvláštní energii. Je to snad Bůh? Kéž by byl, cítila bych se mnohem lépe, kdybych měla jistotu, že alespoň někdo mě má rád a bude vždycky se mnou.
A takových lidí je na světě jako mravenců- všichni máme strach, všichni potřebujeme jistotu, všichni potřebujeme někoho, kdo vyřeší naše problémy. Avšak já ty své nedokáži odevzdat nějaké církvi- instituci, která na mě zbohatne a přinutí mě v neděli ráno vstávat. Raději svojí duši umořím černými myšlenkami a vzpomínkami, než abych je někomu řekla! Jestli je Bůh takový, jaký by být měl, stejně o tom všem ví, a není tedy třeba to vyslovovat nahlas. On mě přeci zná nejlépe a snad mi odpustí i to, že si nejsem schopná zapamatovat ani jednu celou modlitbu.

Jen jednou v životě jsem v chrámu Sacre Coeur prosila pod srdcem jeho syna Ježíše, aby moji osobu citově spojil s jedním chlapcem. Je to asi tři roky zpátky. A výsledek- jsem stále v začarovaném kruhu, mé srdce je infikováno a rozsápáno na cáry zároveň, a kdykoliv je šance, že se rána zacelí- lup. Nová rána přichází. Už nikdy, nikdy nebudu tak hloupě zbrklá a nebudu se na Ježíše, ani na Boha obracet kvůli takovéto věci. Už nikdy si nebudu přát něco, co mě následně může ztrápit ještě více. Už nikdy nechci podlehnout slabosti. Jako hrdá kočka olížu své rány, zvednu hlavu a půjdu dál. Má bohabojná část totiž doufá, že mě Bůh dlouho trpět nenechá-ač racionální já hned připomíná, jak trpěl jeho vlastní syn. Ne, přeci si to nezasloužím, jsou horší lide než já! A možná se skrývají pod ušlechtilým závojem víry. Nejsou snad příběhy zneužitých dětí pravdivé? Jak se na to Bůh může dívat, když v jeho jménu kněží znásilňují malé chlapce? Ne, já prostě nemohu patřit k žádné skupině věřících- katolíci, pravoslavní, evangelící....- ti všichni věří ve stejného Boha, ale navzájem si mezi sebou dělají naschvály a víru v něj hlásají každý jinak.
Podle mě však jejich interpretace víry není důležitá- ať už věříte v Boha, Budhu, Aláha, Kršnu či Mamuta, je to vlastně jedno. Nikdo z nás neví, jak to ve skutečnosti je- potrestá mě snad Aláh za to,že jsem celý život věřila v Boha a naopak? Já myslím, že nikoliv. Já totiž věřím, že onen "Bůh" se skrývá v každém z nás a ve všem kolem nás- Bůh je příroda, vzduch, naše mysl , chemické reakce- je jedno jakým způsobem v to věříme, důležité je, že v něco věříme. Věřím tedy v Boha? Ticho. Ta otázka asi nikdy nebude plně zodpovězena, stejně tak jako pravý důvod mé existence.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 22:22 | Reagovat

Dokonalá úvaha! Máš úplnou pravdu. Ve všem co jsi napsala. Na to, jak to všechno doopravdy je, nikdy nikdo nejspíše nepřijde. Už to je tak. Škoda. Bylo by to jistě zajímavé vědět.
Myslím si, že něco většího nad námi, co nás chrání, pomáhá nám, ale také.... no, nic... něco většího jistě je, ale co? Jak jsi napsala TICHO.

2 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | Web | 18. prosince 2010 v 22:30 | Reagovat

[1]: A zrovna včera jsem tu otázku, co se týče mé víry, dostala.. mlčela jsem.. Vždycky si říkám, že než to složitě vysvětlovat a zamotat se do toho, je lepší trapný ticho:) moc děkuji!:)

3 Vendy Vendy | Web | 18. prosince 2010 v 23:01 | Reagovat

Tvůj článek vyvolává hodně otázek. A hodně myšlenek. V podstatě s podobnými problémy jsem se prala taky a nakonec jsem došla k závěru - myšlení nechám koňovi, ten má větší hlavu.
Víra totiž není založena na důkazu, proto je to víra. Ale přesto - i když máš pravdu v mnoha bodech, krvavé náboženské války, upalování tzv.čarodějek, bohatnutí církve, odírání lidí - mám dojem, že dnes to o moc lepší není, v tom slavném civilizovaném světě. Náboženské války se vedou dál (i když z druhé strany víry), místo církve se napakuje vláda (církev aspoň stavěla kostely a špitály, vláda jenom hrabe a pustoší zemi), odírání lidí vesele pokračuje (první a poslední argument v každé práci- když se ti to nelíbí, můžeš odejít, takže lidi nakonec aby byli VDĚČNÍ, že můžou pracovat za minimální plat, se kterým sotva vyjdou. Čarodějnické procesy se sice dnes nekonají, ale nevinní lidé se zavírají i dnes, zatímco grázli se válejí na Seychelech.
Ale zpátky k tvým úvahám. Desatero napsal člověk sám od sebe nebo měl nějakou vizi? (Už jsem dlouho nečetla bibli, ale mám dojem, že to mělo něco společného s Mojžíšem a kamennými deskami. Mám dojem, že to byla úmluva mezi Bohem a člověkem).
V podstatě je to ideální zákon, který by zajistil fungování společnosti. Práce, odpočinek, slušnost. Ale je to vlastně i idealismus, člověk má snad v sobě zakódované sklony ke krádežím, lhaní a škodění svému okolí...
Nemůžu dokázat, jestli je nebo není Bůh, přesto se přistihnu, že s ním občas mluvím. Do kostela nechodím a kněží mě děsí - jen málo z nich bych byla schopná obdivovat. Asi by to museli být lidé s láskou a tolerancí. Zpověď... byla jsem u zpovědi párkrát jako dítě, když jsem chodila do náboženství, a vím, že po zpovědi a rozhřešení jsem se cítila ohromně osvobozeně... dnes už ten pocit nemám, a zpověď by mi asi nepomohla.
Víš, s vírou nebo nevírou to máš těžké. Ale pokud připustíš existenci pekla, musíš připustit existenci nebe. A pokud může existovat ďábel, musí existovat i bůh....
Mimochodem, všechny nesnáze a útrapy svádíme na boha,jak to mohl dopustit?
Napadlo někoho, že to může být dílo ďábla?
Ale moc jsem se rozkecala, a tak raději dám brzdu, kdyby se ti ten komentář nelíbil, klidně ho smaž...

4 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | Web | 18. prosince 2010 v 23:07 | Reagovat

[3]: Já jsem za tvůj dlouhý komentář ráda, je vidět, že jsi článek četla celý a že tě donutil se zamyslet. Tak by to mělo být. Máš pravdu, že vláda je podobné svinstvo, taky jí nevěřím a peníze  na daních odevzdávám jen velmi nerada!:) Já  myslím, že jsme zatím na dlouhé cestě za sebepoznáním, rozhodně už jsme o tom schopná přemýšlet a dát ostatním šanci, aby mi řekli svůj názor.. Tenkrát, kolem 15 jsem byla akorát drzá a nechtěla si svojí "slabost" připouštět.. Možná, že až se nad tím zamyslím někdy za rok znovu, budu mluvit ještě jinak:)Každopádně ti moc děkuji za tvůj názor!:)

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 18. prosince 2010 v 23:07 | Reagovat

" Jak příšerný jsem měl v noci sen....
mě zdálo se , že jsem papežem !
... tím řeckořímským ?  jistěže !
v suknici zamotán.... já vleže
jsem ohmatáván byl biskupem " !

... zlost lomcuje s Patrickem Soukupem...
" Pak zneužila mne tlupa kardinálů "!

" Ještě , žes  vrátil se do reálu" !
... hovoří  štamgast  Hlawatta.....
" černoprdelníci... prasata !
... my do kostela... již nechodě " !

... nevole opilců  v hospodě .....

6 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | Web | 18. prosince 2010 v 23:16 | Reagovat

[5]: Fredy, kde najdu tvůj blog?? :)
Tvé verše mne vždycky dostanou! :) Kdyby si tě Američani pronajali, měli by hned více příznivců jejich pravé víry  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama