"Kam jsi mé mládí zapadlo
vidím jen budoucnost jež hoří
Dnes zvěstovat chci všemu světu
že známo je už umění
Jak poznat věci které budou..."
-Guillome Appolinaire, Kopce (Kaligramy)
Budoucnost- sakra kdo tohle téma vymys..- no jo vlastně, byla jsem to já. Když člověk jen tak náhodně vybírá slova, která by mohla býti tématem týdne, nemyslí na budoucnost svojí ani kolegy, který ty články pak bude číst (Zdravím Sikare!) Tedy alespoň pokud jste člověkem jako jsem já, nebo nejsem člověk? Kdosi pod jedním článkem na našem "blogu budoucnosti blogerů" vyjádřil určité pochybnosti. Mňau, že jsem nadreálně šílené stvoření žemského pohlaví, co si dalo přezdívku "Kočka" ( protože co jiného s mým vlastním jménem? Měla jsem se nazvat kachnou? No jo, nepřemýšlela jsem..) ještě neznamená, že si neholím nohy a běhám po světě s kočičíma ušima upevněnýma na čelence. Ne že bych toho nebyla schopná, ale už mi bude brzy dvacet, a to je sakra zodpovědnost.
Minulý týden měl být konec světa (ano už zase), ale jak se zdá, anděl nakonec Stvořitele opět ukecal, a naše ubohé existence mohou nadále plánovat svůj zánik. Příští rok by to šlo, co říkáte pane Mayi? Bylo by hustý umřít v máji, jako Jarmila s Hynkem a Vilémem...
Moje sestřenice si včera stěžovala, že i po zápalu plic, při kterém poměrně dost ubrala na váze, ji zůstalo "bříško". Bříška jsou věrní prevíti, člověk se s ním prostě jednou narodí a.. kdo by měl to srdce se jej zbavovat? A pak už je pozdě. Každý rok si říkám, asi tak 3 měsíce před prázdninami, že konečně zpevním svaly a pak budu v plavkách kočka.. A je konec května, kůže už je lehce bronzová a co myslíte? Pevné je jenom moje přesvědčení (opět), že nemá cenu nic shazovat protože: když nebudu žrát, příjdu i o to málo, co mám na hrudníku. Navíc, co já vím? Jednou budu mít dítě, možná v množném čísle,(ať už úmyslně či náhodou) a všichni víme, že děti jsou na vytahávaní bříška specialisti. Má tedy cenu se dřít jak debil, když stejně za "chvíli" budu jíst okurky s povidly? A vůbec! Co když se Mayové nesekli a fakt příští rok zmizíme? Po smrti je stejně jedno jestli jsem byla hubená či tlustá.. I když, z hubené mrtvoly se chudáčci červíci moc nenajedí, a já mám zvířátka ráda, takže se budu pro jejich blaho živit vším, naco budu mít chuť. I falešnými představami o své budoucnosti. (Ach jo, mám chuť citovat svého oblíbeného Beaudelaira,ale Apollinaire možná stačí)
Jaká tedy bude budocnost? Kněžna Libuše viděla město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.. Já vidím naprostý chaos. Šílený bordel, ještě větší, než má můj bratr v pokoji( A to je někdy fakt síla) Ale ta představa není vůbec nijak konkrétní, ne že bych neměla fantasii, ale nechci si kazit chuť žít. Známkou budoucnosti je odporná geometrická architektura, ( A oni se tím ještě chlubí, třeba Francouzi se slavnou La Defance, bleh)tupé lidské ovce prahnoucí po penězích a luxusu a na druhé straně umírající kostřičky, které neměly šanci proti novým nemocem, na něž nejsou léky, protože vládové raději utratí peníze za svá super létající auta. Aco teprve roboti, s kterými se dá souložit! Ha,ha, pánové, váš čas skončil. Jednoho dne pro vás příjdou, vysajou, a pak se budete moci jen vzrušovat nad robohomopornem. Můžete snad konkurovat vibracím a přesně vypočítáným pohybům? Těžko! Ale nebojte se, stále ještě tady budou ty chudé či staromódní ženy, které si sex s dokonalými robomuži odpustí. Že je má vize příliš depresivní? A jaká je současnost?
Už jsem unavená z přemýšlení nad budoucností a učením se o minulosti. Chtěla bych jen volně žít a tvořit umění s mými přáteli, a věřit v naše díla Chci existovat stejně jako mohl Apollinaire, Beaudelaire, Nezval, Karásek ze Lvovic či Dalí. (Ano já vím, že jejich doba nebyla moc tolerantní a mírová, neměli lehké životy..) Chci tvořit, psát, vymýšlet, existovat. Chci nemuset mít řidičák a monogamní vztah. Chci, aby všechno bylo tak, jak chci já. Nechci se omezovat, poslouchat někoho.Ano milé děti, anarchie! Anarchie je to jediné, co se dá dělat... A nebo plši.
KadetJaina | 
Přeci jenom jistá spolehlivost a nějaký pořádek dává jistoty. Nemám ráda příliš rychlé změny stavů, připomínající válečný chaos. K bytí, k tvoření, k obdivování, k milování potřebuji hlavně klid. Přeji si klidnou budoucnost.
Hezkej blog. :)
Okomentuj prosím ten můj.