Červenec 2011

Článek zralý na reklamaci

28. července 2011 v 17:48 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Reklama je takové podivné slovo, které v sobě ukrývá svůj dokonalý odraz, vždyť co to slovo vlastně obsahuje? KLAM. A klamy přeci nikdo nemá rád, tak proč by si měl oblíbit reklamy? Bohužel obyčejný člověk nad něčím takovým nehloubá celé hodiny jako ti více vnímaví. Neuvědomuje si tu spojitost, že když si koupí nějaký šmejd, rychle jej odnese zpátky na reklamaci. Už to by mělo lidského člověka varovat- šmejd- reklamace- reklama=šmejd. (A teď to zní jako růžovkové rozjímání)

Efrít zvířátka má rád a metál taky

28. července 2011 v 15:42 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Agrrr z Efrítu, žena se spalujícím pohledem a vlasy tak jak ji neznáte! Tak nějak by mohl znít bulvární titulek tohoto článku. Včera jsem se věnovala vážnému tématu týkajícího se vztahu mládeže k důchodcům, tak budu dnes pokračovat se zvířaty. Ale jen tak mimochodem- já a Agrr se moc těšíme, až se za 40 let sejdeme ( to mi připomíná, že bych to měla nastavit jako událost na FB) a půjdeme na metalový koncert. Není přeci nic lepšího než pořádně povzbuzovat umělce zvednutou holí a chodítkem! Tuhle jsme se o tom bavili i s Ozzrem, představovali jsme si cca 103 letého Ozzyho Osbourna jak přijíždí na pódium na supervozíku a pokouší se své prošedivělé publikum (za pomoci jeřábu) vyfuckovat,což mu dá zatracenou práci...Jakříkám,důchod by mohl být docela sranda a vymladší máte 40 let na to, abystesledovali naše postupné vyzrávání:)

Na odchodu do důchodu?

27. července 2011 v 22:42 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
(Přes Malkielův článek o reklamě jsem se díky komentářům dostala na blog jisté Gabrielly, která má tak trochu problém s důchodci. Diskuze pod oním článkem mne jen přesvědčila, že dnešní mládež, čili moje generace, je tak trošku ztracená. Ztracenější než ta Hemingwayova. Proč? Protože jen nadává a nevaží si starších. )

Kde jsou ty doby, kdy mladí své nejstarší uctívali a nechávali na nich důležitá rozhodnutí? Stejně tak jako Obiwan Kenobi ctil svého mistra Qui-gona, a později byl studnou moudrosti pro Luka, věřili již pračlovíčkové nejstarším a nejzkušenějším z nich. Neříkám, že ti starší mají vždycky pravdu, přeci jen se tenkrát mnohdy nejednalo ani o třicátníky, ale rozhodně si myslím, že starý člověk nepatří na poličku s odloženými věcmi. Pro každého člověka platí stejná pravidla- narodíš se, zestárneš a zemřeš. Je jedno jestli budeme ležet v rakvi díky superpreparátům a mastičkám s pletí jemnou jako miminkovské pozadí, nebo zasaženou Hercinským vrásněním, Paní s kosou má stejně vždycky poslední slovo.

(ne)Utekli jsme ze Zoo aneb Nightwork!

26. července 2011 v 16:40 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Dubious cat miluje hudbu a zvířata, ač na druhé zméněné má alergii, proto se nikdo nemohl divit, že se včera vydala do pražské zoo, aby si užila jedinečnou příležitost zahlédnout homo sapiens nightworki - druh velmi vzácný a šikovný. Může za to také trošku její bratr, který se živí streamingem, protože to byl vlastně jeho nápad, aby se Kočka do zoo vypravila, jelikož brzy se přetransformuje na člověka -tiletého. Zajímá vás, jak bylo v zoo? Čtěte! :)

Hra s voskem

23. července 2011 v 21:21 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Kočička se rozhodla být letos kreativní a využít čas strávený u RETRO TV také trochu jinak. Minule jsme s Pepinou zkoušely pryžohmotu na trička, tentokrát jsme ale zkusily něco jiného. Říká se tomu "Encaustica", výtvarná technika pocházející ze staré Číny (jako všechno), ke které potřebujete mít speciální malou žehličku, plno voskovek a vhodné papíry.
Je to technika, která udělá umělce z každého - není to vůbec těžké a vlastně vždycky vznikne něco originálního a hezkého. Teda, skoro vždycky. Viděla jsem nádherné obrazy, které dělala paní, jenž o tom napsala knížku. Až budu mít dost peněz na to, abych si koupila vhodné nástroje, možná budu taky takový mág. Zatím jsem si ale vystačila s jednou žehličkou a starými voskovkami:) Co vy na to?:)

Operace Sookieh -výsledek:)

20. července 2011 v 22:15 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Tak jo,je tady chvíle, na kterou jste všichni čekali. Ona úžasná Dubius cat, kterou (ne)znáte z předešlého rozhovoru, se rozhodla uveřejnit výsledky souboje s podivnými barvami. Původní obrázek, na kterém byla upíří verze upíra Billa Comptona a Erica Northmana s Kundou z ryby (čtěte Sookie), se rozpadl. To se upírům prostě stává. Proto jsem stvořila něco jiného, tentokrát svým náhodným surrealistickým způsobem, ale nemohu říct, že to vypadá dokonale, nesnáším totiž omezení barev.( zvláště vznikne-li z bílé následně třpytivý design á la Twilight vampire)
Well, There you have it...:)

Egorozhovor s Dubious cat!

19. července 2011 v 21:16 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Dubious cat (19) je mladá, krásná a talentovaná žena vedoucí tento blog. Obdivovat také můžete její práci na tema.blog.cz, jemuž věnuje veškeré své duševní zdraví a mrtvé nápady na povídky. Ó jak umí psát! Její talent je tak obrovský, že si jej raději zatím nechává pro sebe. Je stvořitelkou modrého Samohanny zvaného Montany, zelenomilné Ellen a hnisumilných streptokoček, chlupoček, IT koťátek a neznámý zdroj uvedl, že i dokonce Hello Kitty, jejíž práva prodala v 50.letech nějakému asiatovi. Ano, Dubious cat je ta jediná osoba, kterou musíte milovat, a já mám to štěstí, že s ní mohu komunikovat...

Adventure of rain dance and Cat

18. července 2011 v 23:37 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku


Kočka čekala tak dlouho na schnoucí obrázek z operace Sookieh až se nakonec dočkala jeho potrhání, takže ano, nová verze právě schne, tak snad se tentokrát povede. O jejím stavu vás budu informovat a když létající špagety dají, ukážu vám Kočku v tričku s ještě podivnějším cosi než byli upíři na hrudi. (ale stejně to zas dopadne zle..ou)

Operace Sookieh!

15. července 2011 v 15:29 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
(Jsou prázdniny a Kočka si užívá volných dní se svými sestřenicemi, proto tak trošku nestíhá psát na blog, ač by moc chtěla. )
Právě jsme s Pepinou zakončily první část Operace SOOKIEH!, která zahrnuje zprznění našich oblíbených hrdinů z True Blood. V úterý jsme totiž narazily na nádhernou fotku Alexandera Skarsgarda a Stephena Moyera v seriálových tričkách, které samozřejmě v těchto zeměpisných podmínkách neseženeme. Co s tím?

Historky z Pako(se)stane(š)!

11. července 2011 v 14:10 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
První oficiální den prázdnin Pochybná kočka strávila na cestě do Prahy a z Prahy do Chorvatského Pakoštanu. Jenom v autobuse strávila přes 18 hodin kruté tyranie ze strany "Justina Biebera" (tak jsme se se sestřenkou pokřtily jedenoho z mladších spolucestujících s Biebrovským účesem). Schválně mi drtil nohy, prevít. Chorvatští celníci nás zase drželi na hranicích přes 3 hodiny. Ne že bych chtěla, aby byli v EU, ale Shengen na ně!

První dojmy z Pakoštanu- zima, 10.hodin ráno, vesnická špína, bordel. Kde to u všech hořících plchů jsem? O hodinu později nám byl přidělen "apartmán". Tři pokoje, 2 koupelny a nic. Kde je ta slibovaná kuchyň, prostor na jídlo?
" Kuchyň došla" řekla paní správcová. Hladina neštěstí stoupala. Co budeme dělat? Naštěstí moje teta není žena, s kterou by se dalo zametat. Do půlhodiny jsme dostaly jiný prostor, tentokrát s kuchyní, ale s mínus jedním pokojem, což nám nevadilo. ( v jednom pokoji jsem byla já, sestřenka a teta, v druhém její kamarádka s dcerou) Uklidnění. Začalo být skoro hezky. Šly jsme na pláž.

Vyvržení vorvani a grilované velryby- tak bych shrnula to, co se v množství větším než obrovském válelo všude kolem nás. Chorvatské pláže nejsou ale vůbec pohodlné, kameny a beton dost tlačí do zad, ale přeci jen to bylo pohodlnější než autobus a jak jsem později zjistila, než chorvatská postel. Moře se mi z počátku taky moc nelíbilo. V Dalmácii jsou všude malé ostrovy, které brání vlnám, aby se chovaly jako moře. I naše jezero vypadá mořštěji. Navíc byla voda pekelně studená (max. 19°C) a plná ježků.
Večer, kdy už jsem byla relativně vyspaná z pláže jsem ale přeci jen začala fungovat jako člověk, který nebyl u moře sakra dlouho a fakt se na něj těšil. Začalo se mi tam i líbit, ač mám i teď stále ještě výhrady k chorvatskému bordelu (líný prasata) ,množství Čechů a chorvatštině. Nemám ráda slovanské jazyky, jsou divné (češtinu snesu jen proto, že je to můj rodný jazyk). Po koupení karimatky už mi nepohodlná pláž nevadila a voda se postupně ohřívala. Obvykle mě dlouhé hodiny válení se na pláži nebaví ,ale tentokrát se mi to zalíbilo. Tenhle rok je zvláštní, s blížícími se dvacetinami se měním v ještě línější lvici, kterou netěší nic více než teplé paprsky slunce a jemný vítr.
Teta se sestřenkou se hned první den spálily, takže pak většinu času trávily v tričkách a přikryté šátky. to já jsem s radostí nechala slunce působit na téměř celé tělo. Dokonce jsem se i občas zbavila horní části plavek (dokonce i moje sestřenka, která do letošního roku neukázala ani holé břicho). Já za to nemůžu, naše část pláže byla takové "Kozy Valley"
Ve středu jsme vypustily větší množství zvířátek za výlet na lodi na ostrov Kornati. Nuda. Naši čeští spolucestovatelé dělali opět našemu národu ostudu (sežrali všechno, co se na lodi objevilo, i kdyby měli prasknout!) ,ostrov nebyl nic příliš zajímavého, jen pár oslíků u jezera a lesní pláž (ještě méně pohodlná než Pakoštane).
Většinu týdne jsme tak nějak existovaly na éčkových potravinách, knihách, seriálu True Blood a lovem krvežíznivých komárů. V pátek nás ale teta dotáhla na vzdálenou pláž, která byla údajně "prostě skvělá. Táhly jsme se tam v šíleném vedru a první co jsme uviděly byl nahý chlápek v lese. Teta nám jaksi neřekla, že ta pláž je tak skvělá a prázdná právě proto, že se tam stahují nudisti. Mé a sestřenčiny oči tak viděly všechno, co nikdy vidět nechtěly.
Nazí oškliví a tlustí lidé. Někteří pánové byli naštěstí tak tlustí, že jim nebylo "nic vidět". Existovat mezi nudisty v plavkách nelze, tak jsme se opět zbavily alespoň podprsenek. Některým nudistům to ale nestačilo. Jeden z nich, dosti vyvinutý (v poměru k ostatním) tlustý velmi opálený chorvat se zlatým řetězem nám šel sdělit, že si máme sundat i spodky. Teta utrousila cosi jako "Polib si prdel" a sundání spodu nám zakázala (jako kdybychom to chtěly udělat) Hnusný chorvat od té doby přezdívaný "hnědopérák" nás ale neustále pozoroval, významně kolem nás chodil každých pět minut do vody (nechci vědět, co tam dělal) a dokonce se přestěhoval do naší blízkosti. (no jo, chápu že dvě mladé holky mezi tlustými Věstonickými venušemi musí být sakra vzrušující, ale já mu taky pořád nezírala na penis. Popravdě jsem se spíše tomu pohledu vyhýbala,.. fuj..) Hnědopérák tam později našel kamaráda, postiženého muže, který tam prostě neměl "nic". Asi se cítil ještě víc jako king v porovnání s mravencem. Bylo to částečně utrpení, částečně sranda, protože nejlepší obranou je dělat si z úchylů prdel. Ale tetě jsme řekly, že sem už nikdy nevkročíme.(kdyby tam byli alespoň mladí, svalnatí muži..ale realita je hnusná) Samohanna bude mít asi noční můry.
V sobotu jsme čekaly celý den na autobus, takže jsme se ještě pekly na slunci a užívaly si již teplého moře. S Pepinou jsme šly do města na zmrzlinu v plážových ohozech,čímž jsme na sebe připoutaly pozornost "Kuňáků". Jedni cosi mleli o kunách, další o focení plakátu. Debilové. Naštěstí už jsem konečně doma, je hnusný počasí a mé tělo trpí alergií na zdejší prostředí. Prostě home, sweet, home.
(fotky dodám později, nějak mi to blbne:))
Mňau!