Září 2011

O slavných (blogo)tvorech

30. září 2011 v 11:50 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Mám tento týden velmi upřímnou náladu- to říkám předem jako varování pro ty, jejichž hvězd se sláva dotýká podobně jako tento článek. Nechci se do nikoho navážet, ani znesvěcovat jeho úspěchy, ale jsem snad jediná, koho už pomalu začínají štvát blogeři, kteří takzvaně "něco dokázali" ?

jak se rodí streptokočky

28. září 2011 v 20:23 | Dubious cat |  Streptokočky
Je podzim, čas, kdy se rodí malá streptokoťátka, a jedno se narodilo právě dnes! Řeknu vám, vůbec to těm potvůrkám nezávidím-jejich porod totiž trvá zhruba 4 hodiny a je vskutku komplikovaný. Streptokoččí máma se nejprve musí pořádně najíst špatné popmusic, protože jinak by se jí v bříšku nevytvořila hmota podobná vatě, která je základem hnisumilných stvoření. Poté se kolem životodárné vaty vytvořií tenoučký povlak, který zahájí proces tvoření svalové hmoty, a po nějaké době v tomto stavu streptokoťátko vyleze ven ze své matky.

díky ústavu svá ústa nezavřu

27. září 2011 v 20:12 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Ano, je to tak. Už i na mě došlo, a tak jsem dnes strávila již druhý den ve vysokoškolském ústavu. Možná vás to ani nezajímá, ale já se z toho zkrátka musím vypsat. Nástup do školní reality se mi tentokrát nezdál vůbec tragický- předmětů moc nemám, sehnaly jsme s Angie (kamarádkou-spolužačkou) krásný byt na okraji Hradce zvaném Rusek, venku je zatím krásně a dlouhé hodiny volna mám rozhodně s kým trávit (a teď by mělo přijít něco jako "mucQ", ale fuj, to já nedělám), jenže on ve výsledku vlastně tragický je.

Vesmír patří nám,kachny mají smůlu

24. září 2011 v 21:48 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Plastové kachničky do vany chtějí ovládnout svět! No ano, dejte si na ně pozor- jsou sice malé a nenápadné, ale také těžce chladnokrevné, tak moc, že ani žádnou krev nemají. Neoficiální zdroj uvádí, že se kachničky spojily s vesmírnými ještěry a chtějí nás tu všechny očipovat.. Hrůza!
Naštěstí jsme tady my- Dubious cat a Paní z Efrítu,takže se nebojte, my s kachničkami zatočíme! Jsou to sice silní soupeři, ale Agrrřiným plamenům ani ony neodolají, roztečou se jako zmrzlinový dort a všichni jejich přívrženci budou v jejich zbytcích vykoupáni a následně podrobeni naší krut-eh---vládě.

Dny plné setkání a nostalgie

21. září 2011 v 16:14 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Začalo to sobotou, kdy jsem jen na malý okamžik vkročila do místí mexické hospody " Mestizo", abych se podívala na své bývalé spolužáky z EKOústavu. Jestli teď čekáte dojemný příběh o tom, jak krásně jsem si se svými spolužačkami popovídala a jak mi to chybělo, čtete špatný blog. Mluvila jsem v podstatě jen s jednou, ale stálo to za to! Nejenže jsem se dozvěděla novinky typu, že jedna naše spolužačka má v listopadu termín porodu, ale také jsme si na listopad dohodly kratší výlet do Anglie. Ach, jak já se těším! A taky jsme spolu dneska zašly do našeho exústavu, ale o tom později:)

děti učitelů to mají nejlepší?

18. září 2011 v 21:11 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Pocházím z více než učitelské rodiny- děda byl učitel, babička byla učitelka, dědova sestra taky, moje teta a dokonce i máma. Bude i ze mě učitelka? Proboha ne! Alespoň tak jsem pokaždé reagovala, a pak skončila na PdF (pravda neučitelský obor) a dva roky učila v DDM.
Učitelkou být ale vážně nechci, proč? Protože děti jsou nevděční tvorové a jejich rodiče jsou leckdy neskuteční blbci. Já vím, blbci se objevují u každého zaměstnání, ale v tomhle případě se jedná o tvorbu nových jedinců. Dnešní rodiče "blbci" si totiž myslí, že škola je tu od toho, aby jejich geny vychovala. Omyl! Děti se ve škole pouze učí novým znalostem. A já bych byla na takové rodiče a jejich potomky asi zlá. ( nepatřím totiž k ženám, které se můžou z dětiček zcvoknout, uznávám spíše vlastní geny, ale pozor, cizí děti na dálku ráda mám )

Co trhá koččin mozek aneb o přezdívkách

17. září 2011 v 10:00 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Nemám ráda zdrobnělinky a jiné patvary, které se v češtině používají v množství větším než obrovském. To už ale jistě víte z mého článku O nových lexikálních prostředcích v naší komunikaci aneb z čeho je Kočce špatně , takže by se dalo říci, že právě čtete jeho druhou část. Tentokrát se ale nechci pitvat ve slovních mutantech, ještě byste něco z toho začali používat, teď mou kočičí mysl opět zaujala problematika přezdívek.

o literárních hrdinech

16. září 2011 v 12:49 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Ne, nebojte se, nehodlám psát zdlouhavé pseudovědeckoliterární teorie o tom, jak má vypadat správný hrdina. Sama takové teorie čtu velmi nerada a necítím se jako někdo, kdo může ostatním "radit o literatuře", a navíc to sama opravdu nevím. (vážně, to že jsem absolvovala rok teorie literatury na JLK nic neznamená) Tedy, už vlastně vím- správný hrdina si místo whiskey objedná skleničku mrkvového džusu ( aby měl ještě lepší zrak), jezdí na koni, protože auta jsou neekoligická ( pokud není kůň, použije hromadnou dopravu), dámám se dívá pouze do očí a rozhodně sexuálně nežije, ani neholduje hazardním hrám. Jo, a už vůbec své protivníky nemlátí, nebo nedejbože vraždí! A nakonec každé epizody odcituje alespoň jeden výchovnější odstavec ze Svaté knihy, nebo alespoň Stopařova průvodce po galaxii.

šokující pravda o citovosti Dubious cat

14. září 2011 v 13:37 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Nemám ráda, když se někdo chlubí, či jinak obtěžuje své okolí neustálým mletím o "své slečně úžasňoučké/ panu úžasňoučkém", ale zdá se, že má snaha nechovat se jako polodementní tvor přinesla své zkažené ovoce. Není tomu tak dávno, co byl jeden z mých přátel na facebooku mým téměř nejlepším přítelem (samozřejmě reálným, znám ho od svých 13). Ti, co ho poznali až teď by nevěřili, že mohl být někdy takový jaký byl. Měla jsem ho v jeho nespoutanosti a smyslu pro humor ráda, bohužel před více než rokem se zamiloval, a jelikož jeho slečna nemá ráda jiné slečny, naše přátelství šlo k ledu. Od té doby nás na facebooku oblažuje podivnými statusy, které věčně mluví o jeho úžasňoučkém broučkovi, nejlépe s tisíci hvězdičkovitými a srdíčkovitými smajlíky.


Kočka naháč v blogové (sur)realitě

13. září 2011 v 13:25 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Novým tématem týdne se překvapivě stala nahota, téma, které tentokrát nevyšlo z mozku ani jednoho z nás v "týmu". Možná právě proto jsem se po delší době opět rozhodla přispět svým polodlouhým monologem. Máte radost, že? Ti, co mě už znají vědí, že mám tak trošku pseudoumělecké sklony. Pseudo proto, že se umělcem možná můžu cítit, možná se tak i chovat, ale jaksi se tu vyskytuje problém v přenesení původní (ne)myšlenky na papír. Proč to říkám? Protože praví umělci mají uvolněnou morálku, a vůbec se nestydí okukovat cizí nahá těla, popřípadě ukázat ta svá. (Bohu(žel/dík) jsem neměla možnost si to vyzkoušet)