Novým tématem týdne se překvapivě stala nahota, téma, které tentokrát nevyšlo z mozku ani jednoho z nás v "týmu". Možná právě proto jsem se po delší době opět rozhodla přispět svým polodlouhým monologem. Máte radost, že? Ti, co mě už znají vědí, že mám tak trošku pseudoumělecké sklony. Pseudo proto, že se umělcem možná můžu cítit, možná se tak i chovat, ale jaksi se tu vyskytuje problém v přenesení původní (ne)myšlenky na papír. Proč to říkám? Protože praví umělci mají uvolněnou morálku, a vůbec se nestydí okukovat cizí nahá těla, popřípadě ukázat ta svá. (Bohu(žel/dík) jsem neměla možnost si to vyzkoušet)
Ono je strašně jednoduché nalít do sebe pár piv, popřípadě něco horšího, a pak v absolutním nevědomí se přivést do nahoty. Tedy myslím, že je. Není na tom vlastně nic špatného, vždyť jsme se nazí narodili a naši předci se před sebou taky nestyděli! Jenže je tady malý problém- dnešní doba, ač je takzvaně pokroková, stále ještě bojuje se zbytky církevního středověku . I když jsou na náboženských obrazech nazí andělé, stalo se lidské tělo něčím, co se musí skrývat. Hlavně pokud se jedná o ženu, ďábelské stvoření. Tenhle pocit v nás stále přetrvává , stydíme se za to, jak vypadáme (ač je to v dnešní dobu spíše na jsem-příliš-tlustá- úrovni.) a ti, kteří s tím problém nemají jsou považování za nemorální, nebo jsou naopak příliš heroizování za svou "odvahu".
Do které skupiny patřím já? Řekla bych že do té stydlivější, alespoň co se mého těla týká ( i když mě to štve, kdo vynalezl červenání?), se vslékáním své duše ale očividně nemám problém. Ano, tady na blogu jsem v podstatě nahá- víte co si myslím, znáte mě tedy možná více, než moji "fyzičtí" přátelé (tedy pokud "mě" nečtou). Je to špatně? Měla bych si víc dávat pozor na písmenka, protože jsem takto vlastně dost zranitelná? A hlavně někdy nemluvím tak úplně vážně, co když mě chápete jinak? Co když se ve vašich očích jevím jako pornomodelka, místo té obyčejné, která fotí umělecké akty? A je v tom vůbec rozdíl? Vždyť jsou obě nahé...
Psychické vslékání má ale své výhody. Je totiž dost možné, že po tomto krátkém zamyšlení nad nahotou se už po odkrytí svého oblečení červenat nebudu, zkrátka si takhle vlastně ujasňuji svůj postoj k věci. Stejně tak jako modelky mají později důkazy o tom, jak krásné byly zamlada, já mám materiál pro svojí psychoanalýzu. Už teď, téměř rok (v říjnu) po napsání prvního článku, shledávám své výplody zajímavými. Sleduji totiž svůj postupný psychický úpadek, který směřuje k absolutní šílenosti. Jo, mám se ráda.
Dalším interesantním způsobem veřejného obnažování se je ono již zmíněné umění. Ač jsem pouze pseudoumělkyní, dělám pokusy s vlastním nitrem. Historku o tom, jak vznikl Samohanna zvaný Montana jsem tu jistě psala už mockrát, ale někdy, když se na ten prapůvodní obrázek dívám, přemýšlím, co to vlastně znamená.
Nedávno jsem se na bratrancově koncertě seznámila s jeho kamarádem-kytaristou, s kterým jsem si vyměnila kontakt na facebook. Je sranda poznávat nové lidi, takové, kteří vůbec netuší, kdo jste.
V jedné konverzaci jsme narazili na můj blog a to, co se tady objevuje. Víte, že jsem ráda za každého nového čtenáře, ale když vás má číst někdo, koho (ne)znáte, začnete přemýšlet, zda-li si o vás nebude myslet něco zlého.( A co teprve čte-li vaší myšlenkovou historii někdo, s kým chodíte, nerozmyslí si to?:)) Onoho kytaristu zaujal můj obrázek v záhlaví. Snažil se jej pochopit, což jde asi velmi těžko, když uvážíme fakt, že se jedná o automatickou kresbu a dotyčný mě tolik nezná. Ale opět musím přemýšlet- co se mi moje podvědomí snažilo říct? Proč jsem toho divného tvora stvořila?
Vím přesně kdy to bylo a proč jsem měla touhu vzít tužku do ruky, možná že pár drobností bych dokázala i odhalit, ale zbytek? Někdy se nechápu ani já.
Teď, když je mé "kočičí království" téměř hotové ( barvu jsem vyřešila, rozdíl pozná jen skutečně šťouravý pozorovatel) mám čas se probírat svými věcmi a hádejte co jsem našla? Ano, další výlet do mého podvědomí, který je víc jak rok starý. Úplně jsem na jeho existenci zapomněla, a že jsem tak nemorální a nebojím se odhodit další imaginární část svého podvědomého oblečení, můžete jej vidět právě teď :)
Máte někdo pocit, že víte proč to vzniklo? Podělte se v komentářích. Mňau!:)
Dálí hraje basebal, tak to vzniklo.
pár piv nás může přivést do nahoty, ale také do němoty