Naprosto neškodná povídka bez cukru čili literární kastrace

6. září 2011 v 15:38 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Dnes jsem na Facebooku narazila na odkaz, který sdíleli Sikar s Cirrat, obsahující pravidla jisté literární soutěže. Normálně bych na takovéto odkazy ani neklikala, nejsem totiž ten typ, který se musí za každou cenu vecpat do všech možných literárních soutěží, ale když Sikar s Cirrat oba zmínili bod G, nešlo jinak, než se podívat. Body G jsou přeci vždycky zajímavé.
A taky že jo! Kouzelný bod G totiž zahrnuje podmínky, které musí autor splnit, pokud si chce být jistý, že jej z soutěže vyřadí. Pokud se tedy ve vašem díle objeví násilí a smrt (zvláště bez pocitu lítosti), sex (také patrně bez pocitu lítosti), pejorativní výrazy, psychicky narušené osoby, které se baví nebezpečnými výmysly ( je jízda na koni nebezpečná?), narážky související s diskriminací všeho druhu (rasa, náboženství, smýšlení...), zmíňky o všech možných drogách (to se nemůže pít ani čaj či kafe?), máte smůlu. Když si pořádně prostudujete celý seznam zapovězených věcí, zjistíte, že se jedná o absolutní kastraci vašeho hrdiny i příběhu ( a to je taky násilí!).. Co se tedy ve vaší povídce ( buď do 5, nebo 20 normostran) má dít?
Opět říkám to samé, jako u toaleťáku. Challenge accepted!


Nad Floccinauccinihilipilificationlandem se rozlila sluneční zář. Bylo ráno. Obyvatelé této malé země, ukryté v plechovce od dětské výživy, právě vybíhali na Stolní plošinu, aby pozdravili své sousedy z Víčkova i Dna. Dělali to tak každé ráno, aby si připomněli své ničím nenarušené sousedské vztahy.( A taky se potřebovali nadýchat čerstvého vzduchu, moc dobře totiž věděli, že se horní Víčková země otevírá jen v období krmení lidských potomků).

Lidé o existenci tří malých národů, žijících v uskladněných potravinách, neměli ani tušení. Byli totiž skoro tak stejně malincí, jako hodné bakterie žijící ve střevech. Kdyby o nich věděli, jistě by jim s radostí pomáhali sklízet kyselinu z octomilek, kterou floccinaucinihilipilificationíčci milovali. I tak se ale tito drobní tvorové měli dobře, octomilky se jim totiž samy nabídly, že jim budou lahodnou kyselinku vyrábět ve větším množství. Nic za to ale samozřejmě nechtěly, v plechovce od dětské výživy, ale i mimo ní, panovaly velmi dobré vztahy.

Floccinaucinihilipilificationíčci každotýdně pořádají výpravy do Květináčového lesa, kde rostla snad ta nejhedvábnější tráva na světě. Malí tvorečkové na ní pokaždé moc rádi lenoší a vypráví si hrdinské eposy o svých dávných předcích, pocházejících z Mýdlové hory.
Jejich praprapředek, zvaný Flocci de Nauci, kdysi podnikl velmi zajímavou výpravu do krajin, o kterých nikdo předtím neměl tušení. Zde se seznámil s několika mikroženami, které ho naučily foukat parádní bubliny. V těchto krajinách se díky nim Flocci de Naucimu opravdu zalíbilo, a tak se rozhodl, že zde zůstane natrvalo.
Brzy se zde vytvořil úplně nový národ, vzniklý partenogenezí, který byl na počest mýdlového krále nazván floccinaucinihilipilificationíčci. A tak tedy vznikl Chocapic.
Floccinaucinihilipilificationíčci sanozřejmě umění foukání bublin nezapomněli, a tak si vždy po vyslechnutí bájných legend zafoukají. Není to nic nebezpečného- právě naopak! Foukání bublin z octomilčí kyseliny je neuvěřitelně zdravé, čistí totiž miniaturní plíce, které jsou společným znakem všech mikronárodů.

Malí tvorečkové, tancující tango na Stolní plošině, hned zpozorovali, že na kraji stolu cosi přistálo. Že by návštěvníci z vesmíru? Nejzvědavější z nich, mužík zvaný Picolo, se rozhodl neznámou věc prozkoumat. Byla obrovská. Picolovi se hned zdálo, že to může být pouze a jedině nějaký mimozemský talíř, který viděl nedávno v jednom lidském televizním programu. A nebyl daleko od pravdy. Talíř to byl, ale kuchyňský.
Picolo sebral všechny své síly, aby na obrovský porcelánový talíř vylezl. Ostatní miničlovíčkové jej pozorovali z dola se zatajeným dechem, věděli sice, že se mu nemůže nic stát, jelikož jsou neuvěřitelně pružní tvorové, ale nic tak vzrušujícího už delší dobu nezažili.
Konečně se Picolo dostal na samotný okraj talířového světa. Nebyl prázdný, žilo zde spousty zajímavých tvorů jiného druhu!
" Dobré poledne přátelé z talíře!" pozdravil floccinauccinihilipilificationíček vesele. Podivní tvorové mu hned podávali ruku na pozdrav, a pozvali jej na prohlídku jejich území. Říkají si špagetovníci.
Picolo vířil zvědavostí, život v talíři vypadal tak jinak než ten, na který je zvyklý! Všechno se lesklo čistotou a jeho obyvatelé se zdáli velice zbožní. Ve Floccinaucinihilipilificationlandu sice také mají různá náboženství, ale o Létajících neviditelných špagetách s chili omáčkou slyšel poprvé. A moc se mu líbilo.

Když se vrátil zpět do plechovky, vyprávěl svým přátelům o této skvostné zemi a jeích zvycích. I oni sdíleli jeho nadšení pro rozšíření svého kulturního a společenského rozhledu, proto se rozhodli, že špagetovníky pozvou na oslavu Práškového dne. Nadšeně souhlasili.
V den Práškových oslav se tedy začala psát nová historie mikrokuchyňských národů. Nejen že si všechny čtyři národy vymněnili recepty na ta nejchutnější jídla, uzákonili všechny čtyři jazyky za povinné ve škole, vysvětlili svá náboženství a zákony, ale také vytvořili tým dobrovolníků, kteří se rozhodli hledat nové a ještě novější země, aby se mohly vytvořit kvalitní mapy celého světa a zlepšilo se tak geografické vzdělání minilidí. Toho dne zástupcové, poctivě voleni lidem, položili základy Miniunie, mírového společenství, ve kterým si všichni navzájem pomáhají a foukají zdraví prospěšné bubliny...










 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | 6. září 2011 v 15:47 | Reagovat

Kočkoooo, asi ti udělím řád za okamžikou reakci na krizovou situaci! Takhle sluníčkovou a vůbec neškodnou povídku aby pohledal!

Asi na to napíšu fanfikci. Ale ta bude končit slovy "...and in the end, they all fucked"

2 Polgara Polgara | Web | 6. září 2011 v 16:11 | Reagovat

Na to, jak rychle jsi zareagovala na jistou nejmenovanou soutěž dvou nejmenovaných slečen to máš dobře promyšlené.
A další bod navíc za příjemné počtení a místy i zasmání :-)

3 Ekyelka Ekyelka | Web | 6. září 2011 v 16:33 | Reagovat

Ugh! Přečetla jsem si tohle a obočí mi vyletělo až ke kořínkům vlasů (a to mám celkem dlouhé čelo). Pak jsem si teprve prošla odkaz - a strašlivě jsem se rozchechtala. Už se nedivím tvé reakci! A smekám před rychlostí realizace nápadu, já se nimrám celý den s jedinou scénou.

4 Weredragon Weredragon | Web | 6. září 2011 v 18:02 | Reagovat

Hned jak jsem vidět ten sikarův odkaz a přečetl jsem si ho tak jsem taky jednu povídku která by bod g dané soutěže splňovala vymyslel, ale je fakt že ta tvoje je o dost delší :-)

5 KadetJaina KadetJaina | Web | 6. září 2011 v 19:05 | Reagovat

Hohó! Pošli to do tý soutěže, třeba zvítězíš... Počkat, byla bys jediná, kdo něco pošle, samozřejmě, že bys byla první! :D
Že bych to taky zkusila? Taková pravidla jsou docela výzva... Hehe...

6 ratuska ratuska | Web | 6. září 2011 v 21:51 | Reagovat

Gratulace :-D. Tomu se říká naprosto neškodná povídka :-D.

7 Mami Mami | Web | 6. září 2011 v 22:53 | Reagovat

Tato povídka mi velice připomíná vztahová pravidla, které visí na nástěnce v naší školce. Po dnešní třídní schůzce se už ničemu nedivím.

8 Ozzro Ozzro | Web | 8. září 2011 v 18:24 | Reagovat

To je něžně medové.

9 Topier Topier | Web | 12. září 2011 v 15:05 | Reagovat

ja som to v tých pravidlách pochopila tak, že pokiaľ to nebude TAKTO neškodné, tak tam musí byť označenie nevhodné do 18 rokov
(ako inak by sa písal príbeh hororového žánru, ktorý úmyselne nevzbudzuje pocity hrôzy? :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama