o literárních hrdinech

16. září 2011 v 12:49 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Ne, nebojte se, nehodlám psát zdlouhavé pseudovědeckoliterární teorie o tom, jak má vypadat správný hrdina. Sama takové teorie čtu velmi nerada a necítím se jako někdo, kdo může ostatním "radit o literatuře", a navíc to sama opravdu nevím. (vážně, to že jsem absolvovala rok teorie literatury na JLK nic neznamená) Tedy, už vlastně vím- správný hrdina si místo whiskey objedná skleničku mrkvového džusu ( aby měl ještě lepší zrak), jezdí na koni, protože auta jsou neekoligická ( pokud není kůň, použije hromadnou dopravu), dámám se dívá pouze do očí a rozhodně sexuálně nežije, ani neholduje hazardním hrám. Jo, a už vůbec své protivníky nemlátí, nebo nedejbože vraždí! A nakonec každé epizody odcituje alespoň jeden výchovnější odstavec ze Svaté knihy, nebo alespoň Stopařova průvodce po galaxii.


Co se tedy pod tímto podivným titulkem skrývá? Pouze zamyšlení nad tím, jak si představujeme naše oblíbené literární hrdiny. Jako malá jsem totiž milovala knížky J.K.Rowlingové o zjizveném čaroději ze Zobí ulice, jistě víte o koho jde. Teď ho v lásce příliš nemám, proč? Protože moji představivost znásilnili filmaři. Jejich čarodějnický svět sice vypadá ohromně, ale cožpak byly mé představy špatné? Proč musí vypadat Harry jako kretén? ( Sorry Radcliffe, ale nelíbíš se mi)
Snad nejsem jediným člověkem na této planetě, pro kterého je shlédnutí filmového zpracování nějaké knihy takovým mindfuckem, že si už pak jen horkotěžko nespojí Legolase s Orlandem Bloomem či Edwarda Cullena s Patizónem. ( Ano, četla jsem to) Pokud jste tu knihu předtím nečetli, tak je to v pohodě, skoro vám ani nepříjde divné, že vidíte opět jen dokonalého herce, ale když se vám nepodaří nevidět ani jednu ukázku z filmu inspirovaném knihou, kterou máte rádi, začnete ji možná též nemít rádi.

Občas přemýšlím nad tím, zda-li mají spisovatelé v průběhu psaní skutečnou představu o každém detailu hrdinova obličeje. Když jsem začala psát Samohannu, kterého rozhodně nepovažuji za plnohodnotnou literaturu (to jen tak na okraj), nemusela jsem se tím nijak trápit. Samohannova podoba vznikla sama dávno předtím, z mého nitra.
Nedávno jsem se ale bavila s Agrrr, kterou jistě všichni znáte nejen díky jejímu velkolepému úchyldílu (Iren touží po elfech), a tak nějak jsme na tento problém narazily. Její dílo jsem četla celé a má fantazie pracovala mnohem více než Ferda mravenec. Iren, Kapitán, Falinyr... ti všichni již existují v krajinách mého podvědomí s naprosto plastickými obličeji. Popsala je Agrrr tak skvěle? Asi ano, protože mi právě odhalila, kde se inspirovala a jsem ráda, že mohu říct, že moje fantazie pracovala dosti podobně jako ta Agrrřina. ( Agrr je tedy správný mindfucker)

Vždycky jsem chtěla vědět, jestli se spisovatelé při vymýšlení postav inspiroují někým reálným. Je to přeci o dost jednodušší, víte-li přesně, jak to vypadá když se vaše předloha usměje, jakým způsobem se pohybuje, jak mluví... Agrrr mi cestu za absolutním poznáním ulehčila. Jsou ale všichni jako ona? Pobíhají po světě lidé, kteří ani netuší, že v jiné realitě bojují s vílami, elfi, či právním systémem? U Samohanny mám jasno. Už dvakrát se mi stalo, že jsem v hromadné dopravě potkala člověka, který se až nechutně podobal mému pochybnému hrdinovi. V prvním případě to byl malý vrásčitý staříček s neptatrným bělavým chmýřím na hlavě, v tom druhém zhruba třicetiletá blonďatá žena s neuvěřitelně dlouhýma řasama. U starouška jsem si jistá, že se jednalo o shodný tvar hlavy, nosu, brady..u té ženy nad tím musím pořád přemýšlet. Seděla na proti mě ve vlaku a četla, její oči tedy byly sklopené. Možná tam je ta podobnost. Samohanna se mi věčně promítá na papír se zavřenýma očima.

Co to pro člověka jako jsem já znamená, když začne potkávat výplody své mysli? Možná je to důkaz o ztrátě rozumu. Na některé spisovatele jejich postavy mluví skrze sny, mne pronásledují pouze vizuálně. Už přes půl roku mám v hlavě scénář pro možná první literární dílo, které bych nepsala "jen tak". Jenže nechce ven. Ony postavy se vzpouzí, zakazují mi to. Mám je raději poslechnou a nechat je dále neexistovat?
Teď si tak trochu uvědomuji, že mi vadí, když je podoba literárního hrdiny "předem" určená filmem, ale já udělala něco podobného. Já vám taky vecpala svojí představu skrze komix. Jenže v tomto případě mě snad omlouvá fakt, že jsem přeci původcem oněch postav, to já je vymyslela a použila je do svého braku. Nikdo jiný, žádný zlý placený filmař, ani kreslíř. Jen já. Ale stejně by mě zajímalo, co si vy, odvážnější čtenáři, který jste Samohannu zkusili, během čtení představujete. Jak vypadá Modrý vesmír ve vaší mysli?

Tento obraz je cca. 4 roky starý, je to fotka z mobilu s ještě nepříliš dobrým foťákem, to zelené má být tmavě modré. Nevím proč jsem si na něj teď vzpomněla, ani nevím, zda-li ještě existuje, ale vždycky když si přečtu Iren, napadnou mě vyděšené oči.. Tak možná proto..
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 16. září 2011 v 14:07 | Reagovat

Iren jsem četla,  fakt bombastická povídka to byla. Četla jsem to aspoň třikrát znovu a znovu..Hrdinové...hm.. nejlepší hrdina je stejně ten co má lamí farmu.

2 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | E-mail | Web | 16. září 2011 v 15:24 | Reagovat

Abych byla upřímná, mám v hlavě vždycky obrysy a většinou musím najít až nějaký obrázek, u kterého si musím říct - "ANO! To je on."

3 Danny Danny | Web | 16. září 2011 v 16:11 | Reagovat

Docela dost mi filmaři zkazili moje oblíbené postavy z knih-u Harryho Pottera nic až tak,protože když vyšel v televizní (kinové) podobě první díl,bylo mi pět nebo šest a neuměla jsem číst,to je OK :D,ale třeba Edwarda jsem si předdstavovala jako tajemného zajímavého kluka a pak člověk vidí takovýhle zjev a má po fantazírování :)

4 Cirrat Cirrat | Web | 16. září 2011 v 16:45 | Reagovat

Hm, Radcliffe byl výbornej v těch prvních dílech, kdy to bylo v podstatě malý roztomilý dítě - ale tak od čtyřky dál jsem propadala smíchu kdykoli jsem ho viděla.
Ovšem zlatej Harry oproti tomu, co udělali filmaři z Billa!
Při popisování postav se spíš snažím být schématická - já mám svou konkrétní představu, ale nehrotím to do poslední pihy. Někdy jsou založené na konkrétních lidech, pak ale zmixuju různé kousky různých lidí dohromady, aby na mě nevlítl někdo ze známých. A sbírám lidi:
V MHD nebo na ulici se rozhlížím kolem sebe a když mi někdo připadá zajímavý, rychle si jeho zběžný popis poznamenám, hlavně pak to, co mě na dotyčném zaujalo. Tyhle polotovary pak často přijdou při psaní vhod...

5 meisil meisil | E-mail | Web | 16. září 2011 v 17:02 | Reagovat

ehm, asi nemám co říkat, neb jsem jen takový kvartánský mamlas, co ani nepozná, kam se píše čárka, ale mně se nějakým způsobem podařilo dokončit příběh (samozřejmě brak toho nejhoršího rázu :-D ) a pořád nevím, jak vypadá jedna z mých postav. Všechny ostatní mám vykreslené do těch nejmenších podrobností, jenže tenhle (Carter se jmenuje) má ujasněnou jen barvu očí. (dobře, je to moje chyba. Nejsem schopná popsat jeho pošahanou povahu, takže on sám ani neví, jak vypadá...)
Jo a Pattison je pravděpodobně ten nejošklivější herec s prázdným pohledem, kterého mohli vybrat...

6 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 16. září 2011 v 17:43 | Reagovat

Věřím, že každý hrdina v knížce má nějaký reálný podklad..Alespoň něco z toho hrdiny si spisovatel vezme ze skutečné osoby. Ať už jméno, nebo postavu či chování...

7 Peťka Peťka | Web | 16. září 2011 v 18:07 | Reagovat

mě filmaři zkazili většinu knížek, které jsem před zfilmováním četla. to je na knihách právě to kouzelné - sice je tam hodně věcí přesně popsáno, ale fantazie každého člověka funguje jinak. člověk si tak může představit celý svět a postavy v něm po svém. není nijak omezený, přesně danou podobou, kterou mu poté vnutí film. z tohohle důvodu mám knihy radši. je jen na mě, jak ten daný hrdina a okolí bude vypadat.
je to zvláštní, ale když jsem psala já svou povídku měla jsem své hrdiny jaksi zastřené. sice jsem je přesně popsala a jejich tváře se mi pak vybavovaly při zpětném čtení, ale při psaní samotném ji se jim vždycky obličeje nějak rozplývaly. Mám radši, když se hrdina představí spíš svými činy, než vzhledem.
co se tvého samohany týče, představovala jsem si ho hodně podobně, jak jsi ho ztvárnila. věčně zasněného, melancholického... ;) ty sklopené oči ho podle mě dobře dokreslují ;)

8 KadetJaina KadetJaina | 16. září 2011 v 18:36 | Reagovat

Postavy si představuji a občas je i kreslím, pokud si o příběhu myslím, že je nějak důlěžitý. Ale i v tomto případě je moc nepopisuji, nechávám čtenářům volný průběh. Možná naznačím barvu vlasů nebo očí, ale to je tak všechno. Na druhou stranu u tě kratších věcí, tam často vynechám tyhle věci úplně a zaseknu se mladý/střední věk/starý - a teď je to na tobě, čtenáři! :-D

9 Weredragon Weredragon | Web | 16. září 2011 v 19:12 | Reagovat

Já co se týče filmových podob knižních hrdinů nemám problém s tím že by se mi promítali do knih - ať už v Pánovi prstenů, Harrym Potterovi nebo Stmívání (ano, četl jsem to, aspoň první dvě knihy - třetí tehdy ještě nevyšla a film byl naštěstí v nedohlednu). Myslím že je to především tím, že vnímám knihu a film podle ní jako dvě rozdílná díla - Harry Potter knižní i filmový je můj oblíbenec, stejně jako Páni Prstenů, ale to co se mi líbí na knížkách a filmech - přestože by měly být teoreticky víceméně stejné - jsou naprosto rozdílné věci, asi jako dva obrazy na stejné téma, ale rozdílných autorů. Ano, na obou  je (například) Ježíš. Na jednom je ale mladý, zobrazený ještě podle Appolóna, na druhém jako známý vousatý a vlasatý typ. Každý obraz je proto jiný, ale oba přitom mohou být výborně namalované, třebaže úplně jiným stylem, a u obou obrazů jsou to naprosto rozdílné části, které mne na nich přitahují...

10 ratuska ratuska | Web | 17. září 2011 v 7:44 | Reagovat

Á, filmaři a ztráty iluzí, to znám! Nedej bože, abych jen koutkem oka někdy zahlédla filmové zpracování Temné věže...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama