Mám tento týden velmi upřímnou náladu- to říkám předem jako varování pro ty, jejichž hvězd se sláva dotýká podobně jako tento článek. Nechci se do nikoho navážet, ani znesvěcovat jeho úspěchy, ale jsem snad jediná, koho už pomalu začínají štvát blogeři, kteří takzvaně "něco dokázali" ?
Svůj blog jsem si založila v podstatě ze zdravotních důvodů. Můj život se totiž dost změnil- nástup na VŠ a v té době i "stěhování" do jiného města (což se děje i právě v tuto dobu), lehké deprese z dospělosti- to všechno a ještě spousta jiných věcí mi pomohl, a stále ještě pomáhá, zvládat můj malý internetový prostor. Samozřejmě, snad každý má v sobě alespoň malou touhu být slavným (my lvi obzvlášť), ale někteří z nás víme, že je to jen sen. Má tvorba tady na blogu není nic závratného- neumím pořádně psát, kreslit, ani básnit.. zkrátka jsem velmi průměrným člověkem. Jsem ale kvůli tomu tak bezcenná, že bych měla svoji existenci zrušit? Já věřím že nikoliv. Blogový svět mi pomohl nalézt nové kamarády a zjistit, kdo jsem. Navzájem si nahlížíme do našich vnitřních světů a říkáme si leckdy mnohem více, než s našimi partnery, rodiči, sourozenci.. zkrátka s "živými" lidmi. Jenže občas zjistíte, že ti, u kterých jste mysleli ,že už jste je poznali, se změnili..
Včera jsem měla první hodinu semináře o divadle s naším již dobře známým panem Martincem. Ten chlap je neuvěřitelný člověk. Léta mládí už má za sebou, dalo by se říci že i svou hereckou kariéru (a podle internetu nebyl neznámou a nedůležitou osobností našeho divadla), a přesto se dokáže každý týden obtěžovat s partou dvacátníků. Mohl by stokrát trvat na tom, abychom ho oslovovali "Mistře" a sledovali jeho hereckou kariéru, popřípadě nás jiným způsobem prudit. Ne, ten herec je stejně obyčejným člověkem jako jsme my všichni, a jestliže svojí kariéru někdy zmiňoval, byly to historky, které nás měly buďto rozesmát, nebo nám pomoci si něco uvědomit. Stejně tak přítel naší rodiny pan MgA. Církva- podílel se na tvorbě mnoha dokumentů, učil na FAMU, potkal naše nejznámnější režiséry, dokonce i nějaké šlechtice.. Je snad pyšný a vypráví pořád o tom, co všechno v životě dokázal? Ne, je to normální člověk, který je opět více než ochotný své zkušenosti předat, ale jenom těm, kteří o to stojí..
Proto se ptám, je potřeba, aby jsme tady na blogu pořád mleli jen sami o sobě, tedy ve významu "já jsem ten, co napsal tohle..." ? Každému člověku přeji úspěch, někteří si ho dokonce opravdu zaslouží, ale jak už nedávno zmínila Cirrat, a já už na to také narazila- netřeba neústále připomínat jeden úspěch. Když nějaká kapela nahraje písničku, která je opravdu dobrá, ale už nikdy nenapíše jinou, myslíte, že byste tu kapelu chtěli pořád poslouchat? Chvíli vás to bude bavit, protože umělci odvedli dobrou práci, ale brzy vás stejně omrzí..
Myslím, že dobře znáte naše blogové celebrity, takže netřeba jejich jména vlastně zmińovat. Tedy, jednu zmíním, a to je Edith Holá- ta jediná, z těch které pozoruji už delší dobu, si dokázala zachovat svojí tvář, přitom vlastně dosáhla největšího úspěchu. Z její Cesty k matkám bude plnohodnotná kniha, taková, kterou chce vydat skutečný nakladatel (tedy ne jen autor sám) a Edith si to právem zaslouží. Vykládá nám ale všem "já jsem ta, jejíž kniha se bude teď vydávat"? Ne. Knihu sice občas zmíní, ale spíše jen zprávově o tom, jak přepisuje kapitoly, co si u toho uvědomuje.. Což je skutečně zajímavé. (Nikdy totiž nezpívá tu samou písničku) A navíc, kromě toho ,že si jí jako spisovatelky někdo všimnul, dělá Edith spoustu jiných, a řekla bych i důležitějších věcí. Nikdy ji nepřestanu obdivovat jako jednu z těch, kteří něco dělají pro Nedoklubko, jen díky ní o tomto projektu víme a máme možnost taky pomoci. A taky je jistě skvělou matkou. Proto se předem omlouvám Temnářce, na jejíž křest knihy se příští týden vydám, Edith Holá je ta, se kterou bych se opravdu chtěla potkat, a na jejímž křestu knihy nebudu rozhodně chybět( pokud tam pustí smrtelníky jako jsem já)
Pro ty ostatní, ač je mám opravdu ráda jako lidi, mám jeden návrh- když už je vaše ego na takové výši, že má potřebu pořád o sobě mluvit, proč si nezaložíte svůj "fan blog"? Já na vaše blogy chodila ráda z důvodu, že zde byla zajímavá díla, komixy, postřehy.. Teď se tam střídají teorie o psaní s článkami o vlastním psaní a jeho roztahovačnosti do médií.. Promiňte, ale to mě nebaví. (nežárlím, jen mi to vážně nic nedává) Správná celebrita nemusí o sobě psát ( Ivetka Bartošová je hodně zoufalá), o celebritách se píše. Až se vám podaří uspět znovu, a třeba ještě více, věřte, že o tom ráda napíšu (jako už jsem to udělala v červnu) a budu vás zase chvíli obdivovat, ale všeho s mírou.
Jelikož si uvědomuji, že i já občas něco zmiňuji, žádám vás, mé milí čtoucí blogery, řekněte mi, když se vám budu zdát nesnesitelná a příliš egoistická. Mojí lví část má k tomu možná sklony, ale já se nechci tímhle způsobem změnit. Chci tvořit umění, ač není kdovíjaké, a oblažovat jím vaše zraky či mozky.. Chci ho dělat z radosti a pro radost. Chci se s vámi bavit normálním způsobem, netoužím po tom, abyste mi vykali (ač to jeden mladík dělá, prý z úcty ke mě:D) A jelikož je tento blog pro vás- co chcete, aby zde bylo? Mám vás (ne)bavit svými literárně nehodnotnými příběhy a výkřiky , nebo mám už začít psát "seriózně"? :)
Vaše navždy umňoukaná Dubious cat:)
Gabriel Decay | 
..a jsem za to rád...takhle je to pro mě mnohem pohodlnější.. 
Desh | 
Ekyelka | 
Su rád, že neumíš pořádně psát, kreslit a básnit- dává to tvému blogu lidský rozměr, jestli mi rozumíš. A to je fajn, protože já taky neumím psát, kreslit a básnit, jsme si rovnocenní:)