Únor 2012

Expozice, kolize.. a katastrofa

23. února 2012 v 23:12 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Moji milí čtenáři i pocestní, tohle je poslední článek vyjadřující se k té "žabomyší válce" o pojem "spisovatel". Je po bouři. Žáby byly věnovány Francouzům, myši si s dovolením sežeru sama. Už to slovo prosím nepoužívejte, už neexistuje. Bylo to od nás hloupě nerozvážné, že jsme se vůbec do této diskuze pustili, nechť je tento případ ponaučením pro nás všechny, že ne každý má stejný názor jako vy a je schopný diskuze.

odpověď druhé straně cyberválky

23. února 2012 v 19:19 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Jsou lidé, nad kterými už ani rozum nezůstává stát, ale přímo prchá. Jistě si každý všiml blogové cyberválky ohledně pojmu spisovatelství, která je snad tou nejsměšnější válkou v naší historii a válkou vůbec neměla být. Na jedné straně stojí ti, kteří literaturu studují/studovali (plus pár dalších střízlivých) a na druhé ti, kteří mají pocit, že ji tvoří. Ano, opět budu arogantní, ale opravdu ne všichni, co píšou psát umí a jsou tím, co si JÁ a lidé stojící na "mém" břehu představíme pod pojmem spisovatel. Ta chyba je samozřejmě na obou stranách a mohli bychom začít už obviněním systému slovníků. Co si představíte pod pojmem kočka? Mourka, zrzku, bílou micinku, nebo pěknou ženskou? Co, člověk, to jiná představa, ač se asi shodneme, že se jedná primárně o zvíře. Ukamenujete mě za to, když vám řeknu, že si pod představou kočky vybavím ty dva tvorečky, kteří žijí se mnou? Nemám snad právo takhle o slovu kočka uvažovat? Jistě že mám, a stejné právo mi náleží i u pojmu "spisovatel".

krátká povídka o malém obsahu umění

20. února 2012 v 0:04 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Tak jsem ji napsala, onu šíleně krátkou povídku v er formě, jež si vyžádal profesor pro stylistické účely. Cítím se jako vymačkaný pomeranč, do jehož zbytků se pustila hniloba. Poslední dobou jsem literární outlaw. Vím, že je to povídka stylu "nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším-m-m" , ale nebuďte na ní zlí. Je ještě nedonošená a pravděpodobně umře. Ne, Kočka nikdy nebude spisovatelkou, a ani se o to nehodlá snažit, to už se dřív naučí dělat perfektní loutky!( A nebuĎte na ní zlí a podívejte se tam:))

Nepojmenovaný článek a božská Angelika

19. února 2012 v 21:48 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Pročítám si všechny ty články a diskuze na téma "spisovatelství" a začínám mít pocit, že jsou všichni příliš přecitlivělí. V angličtině pro tento stav existuje krásné slovní spojení "drama queen". Je to nekonečný boj, ani jedna strana se nenechá přesvědčit, protože slovo "spisovatel" je jenom slovo. Každý jej cítí jinak, tak proč hned páchat blogovraždy?

zrzavý kaligram

18. února 2012 v 18:26 | Dubious cat |  Gram kaligramu
"A co kdybych udělala další kaligram? "
Rozhodla jsem se, že se poněkud přiblížím rozjetému vlaku a budu pokračovat v kaligramování. Nejsem si jistá, zda-li to již pro dnešní modernu není příliš středověký výmysl, ale já kašlu na to, co je teď v módě! První věcí, co se na tomhle blogu začala objevovat, byla a je pochybná próza o Samohannovi zvaném Montanovi, který se po shlédnutí snímku s čistě pornografickou tématikou bláznivě zamiloval do Slečny se zrzavými vlasy. Můj druhý kaligram je tedy o "nich"

Zamyšlení s kdyby

18. února 2012 v 13:34 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Co by bylo kdyby,
lidé nedělali chyby
a žili jako ryby,
hezky ve vodě,
v klídku a v pohodě?

Byla by to nuda. Jistě znáte ten krásný citát, že každý den musíte potkat alespoň jednoho blbce a já k tomu dodávám, že i v případě, jste-li poustevník a jedinou společnost vám dělá zrcadlo. Jinými slovy- všichni jsme blbci, ale vlastní blbství zdá se trápí jenom některé. Například mě. Kéž bych se tak mohla vrátit v čase a všechny chyby,které jsem udělala jako mávnutím proutku odstranila! Kéž bych tak mohla zmizet chyby jiných, které se na mě podepsaly...Jenže pak bych byla nechutně dokonalá a nelidská. Lidé dělají chyby a tudíž jsou občas blbci.

Tvor zvaný spisovatel

17. února 2012 v 15:21 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Na Srdci blogu se opět rozproudila debata ostrá jako žiletka třnáctiletého ema. Kdo se vlastně skrývá pod pojmem "spisovatel"? Není to tak dávno, co jsem napsala článek O slavných blogo(tvorech) a opět se musím k tomuto tématu vyjádřit, jelikož některé výkřiky pod Standovým článkem mě donutily pomyslně vstát ze židle. To jsme všichni tak strašně ambiciózní a naivní?

Jeden gram kaligramu

16. února 2012 v 17:43 | Dubious cat |  Gram kaligramu
Od předvečera svých 20. narozenin jsem členkou Autorského klubu ( díky, díky!) a proto by bylo blbé, kdybych se sem tam nepřipojila do nějaké té jeho činnosti. V rubrice "básnění" Červený čudlík zadala velice zajímavý úkol: kaligram o filmu. Ach, není to krásné? Nemohla jsem se nepřidat.

Viva la revolution!

15. února 2012 v 22:22 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Půlku včerejšího dne jsem strávila v "terénu" na základní umělecké škole Střezina, abych získala nějaké cenné rady ohledně loutkaření, (více zde)tu druhou jsem věnovala Luisovi Bunuelovi. Konečně jsem se podívala na "Zlatý věk" i "Andaluského psa" a snažila se tomu pořádně rozumět(en francais) . Je to ostuda, ale do včerejška jsem na "pejska" neměla odvahu, kvůli oné velmi známé scéně s žiletkou a okem. Mé obavy byly zbytečné, a víte co? Vlastně se mi to líbilo. Oba Bunuelovy snímky jsou perfektně nadreálné! Kéž bych tak mohla alespoň na okamžik použít stroj času a vidět kamarády Luise a Salvadora, jak společně studují na univerzitě Residentia de Estudiantes, třeba jak píší Juanu Ramónovi Jiménezovi tento dopis:

Setkání s Malým chlupatým a jiné radosti uplynulých dní

13. února 2012 v 18:32 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Má osoba jako by se v posledních dnech měla rozložit do několika kubistických celků. Je toho tolik, tolik co chci, či musím dělat! První týden školy proběhl ve znamení šílenství z neschopnosti existovat ve stejný čas na dvou předmětech, ale také zadávání práce. Konečně, konečně mohu jednou dělat referát na téma, které se mi líbí! Náš vyučující na dějiny filmu vypadá jako kouzelník a zdá se, že bude podobného zaměření jako já. Když se nás ptal, o kom chceme dělat referáto-prezentace, vypadalo to, že ho nikdo moc nepotěší ( Vejdělek a spol.), protože jak se zdá, mí spolužácí netuší nic o velkých ó režisérech jako byl Visconti, Pasolini, Felini, Antonioni, Wajda, Kubrick, De Sica...Prostě smutný příběh.