krátká povídka o malém obsahu umění

20. února 2012 v 0:04 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Tak jsem ji napsala, onu šíleně krátkou povídku v er formě, jež si vyžádal profesor pro stylistické účely. Cítím se jako vymačkaný pomeranč, do jehož zbytků se pustila hniloba. Poslední dobou jsem literární outlaw. Vím, že je to povídka stylu "nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším-m-m" , ale nebuďte na ní zlí. Je ještě nedonošená a pravděpodobně umře. Ne, Kočka nikdy nebude spisovatelkou, a ani se o to nehodlá snažit, to už se dřív naučí dělat perfektní loutky!( A nebuĎte na ní zlí a podívejte se tam:))

Bez názvu

Myšlenky na ještě nenapsané dílo, se rozlévaly do všech zákoutí myslícího orgánu. Jako by jej uštknul had. Nemohl se soustředit na nic jiného, byl zcela ochromen tím nenadálým uměleckým vnuknutím! Jako ve snách vzal do ruky tužku a nechal své podvědomí promluvit tajemným jazykem, kterému nerozumí ani ten nejlepší psycholog. Místo písmen se ale ze zkrystalizovaného uhlíku linuly čáry. Oblé čáry plné života, zpodobňující nadpozemsky krásnou ženu.

Antonín se do ní hned zamiloval, byla tak nádherná! Její vlasy se podobaly paletě barev právě vycházejícího slunce, její úsměv se zdál tajemnější než ten, který vlastní prastará Leonardova Gioconda. Oko tohoto nešťastného muže nikdy nic tak dokonalého nespatřilo, jak to že tedy vyšla z jeho nitra? Vzpomněl si na přednášky profesora beze jména o vnitřní kráse. Jeho duše tedy musí být krásná. Najednou si dokázal představit, jak se musel cítit Bůh po stvoření světa. Chtělo se mu plakat.
Od toho dne, kdy poprvé namaloval krásnou rusovlásku se jeho osobnost začala podobat kubistickému obrazu. Dřívější nadějný literát se tak v myslích společnosti znenadání proměnil v šíleného starce, toužícího s největší pravděpodobnosti po jedné z prostitutek z minulosti. Antonína ale pomluvy netrápily. Topil se ve svých znovuobjevených citech, v záplavě imaginárních zrzavých vlasů.
Někdy se mu dokonce zdálo, že ji vidí. Čarokrásnou dívku s porcelánovou pletí v tramvaji, jindy zase na ulici, ale kdykoliv po ní natáhl ruku, nebo zavolal její jméno, které ani neznal, obraz se rozplynul. Říkal jí zrzečko, miláčku, panenko, nejmilejší bohyně. Představoval si, že leží vedle něj když usíná, že se s ním miluje při západu slunce tak krásném jako její vlasy.
Jednoho dne ji znovu uviděl. Seděla na kraji skály a tiše pozorovala klidnou hladinu jezera. Láskou šílený stárnoucí muž sebral všechny své síly a rozeběhl se za svým snem. Utíkal s nataženýma rukama, zdálo se mu, že ucítil její vůni. Tak neuvěřitelně nadreálnou. Nadechl se a ona vůně se rozlila do jeho těla jako myšlenky na ještě nenapsané dílo. Jeho mysl se šplhala do nebeských výšin, zatímco jeho tělo letělo vstříc nezvlněné krajině. A najednou byl konec. Do jeho prokouřených plic se drala voda jíž doprovázela ostrá bolest. Jeho zorničky se naposled rozšířily. A pak ji uviděl. Krásnou zrzavou bytost lehce se pohybující ve vodě. Čarovná kráska jej objala. Konečně se jí dočkal- byla to krásná Smrt.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 20. února 2012 v 6:47 | Reagovat

Co to je???????
Proboha!!!!!
To je ten nejhorší odvar toho nejhoršího symbolismu začátku 20. století.
Když o smrti a dívce, tak potom Halasova báseň BALADA.
Opravit ty úplně šílené hrubky.
Čestně by se z toho dalo vyjít, kdyby se na začátku přiznalo, že se jedná o nalezený třeba rukopis. Tedy přidat jiný druh textu, že třeba v antikvariátu, když kdosi listoval v jakési knize, tak mu z ní vypadl předešlý rukopis. Tak to by i tyhle hrubky byly možné -- jen by to zase chtělo gramatiku První republiky třeba...
Teď se pozná spisovatel -- tím nutným odstavcem jiného textu na začátku a odstavcem textu jiné literární povahy po konci.

2 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 20. února 2012 v 6:58 | Reagovat

Nebo to leželo pod sedadlem v tramvaji, když jsi jela do školy a neměla napsaný ten úkol, atd.
Dobré z tohoto ohledu autorským návodem jsou Škvoreckého Nápady čtenáře detektivek.
Nebo to leželo kdesi na stole ve veřejné jídelně. Zrovna na takových úkolech se, jako princezny hráškem, poznávají ti praví surrealisti...
Chachacha!!! Hůů! Húú!
To druhé byl pozdrav Ducha theosofa Rudolfa Steinera.
Dneska budu v reálném životě asi celý den jíst banány, vidíš to, došlo to v banánové bedně a napsalo to nějaký starý kreol...
Caramba!!!

3 Smile Smile | Web | 20. února 2012 v 7:52 | Reagovat

Úžasné!!!!! Pro svůj sen zemřít, a to zakončení, bezchybné, to se ti opravdu povedlo, je to dokonalé dílo! :)Musím přiznat, že se taky sem tam utápím v mém nereálném životě, a jestli zemřít, tak raději takto, než nějak jinak :)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. února 2012 v 9:02 | Reagovat

Tahle po hladině běhal i čínský básník Li-PO.
Cukrovinky se rozpouštějí poněkud rychleji než Antonínové.

5 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 20. února 2012 v 12:57 | Reagovat

Tlusťochu, víš prd o Antonínovi a moři. Ten svatý A. kázal jeho/mořským rybám, což v době mobilů nemožno.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. února 2012 v 14:01 | Reagovat

[5]: Sv. A. je patronem za nalezení ztracených věcí, tedy i /ztracených/ mobilů. Sám o sobě byl archou písma svatého.
Ale máš pravdu, jeho kázaní mořským jazykům je nadčasové.

7 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | E-mail | Web | 20. února 2012 v 21:01 | Reagovat

Plove to.
Zase rusá! Uh. Rusalka. Ne, ginger a redhead označení nebo zrzavá... já nevím, ani jedno nevyjadřuje tu pravou totožnost barvy vlasů! Ale orange with frickles, to áno! :-) Paní Smrt nikdy nebyla lákavější!

[4]: Lipo! Mňam!

[1]: Cožetoprosím? :-D Uznalá kritika uznalého profesora? Klasik povstal a řekl:
"Klid a mír tvé duši, potřeštěný literáte, přece to nebudeš brát tak profesionálně, je to přeci jen nebohé děvče!"

8 mstajer mstajer | Web | 20. února 2012 v 22:48 | Reagovat

[6]: Mořské jazyky jsem kdysi v práci kostil. Pokud je v kuchyni neudělali málo nebo moc, docela snadno se dali vyloupnout.
A teď už kostím tak leda neschopné učně...

9 Peťka Peťka | Web | 29. února 2012 v 14:45 | Reagovat

koukám, že máš fandu... :D eda opět jede. ale neřeš to, i tohle je svým způsobem popularita. když se mu pořád chce se sem vracet, číst tvoje články a komentovat to.
mě se tvůj příběh líbí... má nápad, krásně si hraješ se slovy a pointa to parádně podtrhla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama