Šílení a lexikální kvílení + autoportrétová báseň

21. dubna 2012 v 21:45 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Za devět dní Pochybná kočka s dušičkou menší než kotěcí embryo zaklepe na dveře Von Dráčkova kabinetu a bude doufat, že ta nadpřirození síla, mnohými zvaná Bůh, se nad ní smiluje s výsledek práce dosáhne alespoň 70 bodů.


Myslím, že by bylo již zbytečné opakovat, co že je to ta lexikologie a jaký s ní mám problém, nadávám na ni již rok, ale možná bych mohla připomenout, co je tou propastí mezi mnou a vysokoškolským vzděláním. Je to zkoumání lexika přirozeného jazyka prostřednictvím Českého národního kurpusu. Minulý rok mi to neprošlo, čemuž se zpětně vůbec nedivím - opravdu jsem netušila, co chci vyzkoumat a jak, příčily se mi odborné termíny kterým nerozumím... No zkrátka, v prváku je každý dost vyděšený a zmatený. Teď jsem v druháku a jsem vyděšená a zmatená ještě víc. Najednou trávím dny zapisováním různých kombinací lexikálních jednotek do Bonita (= korpusový manažer), většinou naprosto zbytečně, jelikož dostupné korpusy zrovna neobsahují něco zajímavého.

Nedávno jsem při setkání s Ozzrem zjistila, že opravdu nemám fantaziji na vybrání správných výrazů pro výzkum, všechna dobrá slova již totiž byla použita mými spolužáky. A pak asi dva dny po setkání, mi ten hodný elfí motýl napsal smsku s návrhy! Zaprvé mě neskutečně potěšilo a překvapilo, že si surrealistický génius dal tu práci a přemýšlel nad mým neštěstím a zadruhé, že na to skutečně přišel. První bod mám tedy splněn- zkoumám vztah mezi lexémy pokladna a kasa. Mám tedy vyhráno? Jistěže ne! Sice jsem již zjistila nějaké informace v etymologickém slovníku a ve Slovníku českého spisovného jazyka, pokusila se určit paradigmatické vztahy (částečná synonyma, možná taky kohyponyma od hyperonyma trezor, úložiště peněz), zjistila, že je pokladna třikrát používanější než kasa, vyhledala nejčastější kolokace, rozdělila je na přídavná jména a slovesa a ty pak rozebrala v kontextech... A přesto to bude možná málo. To, co prošlo jiným totiž mně projít nemusí. Zkrátka záleží na Von Dráčkově náladě, a to je, milé děti, fakt deprimující.

Nikdy jsem neměla problém se spánkem, ale poslední dny jsou mé sny skutečně šílené. Celé noci se můj mozek proměňuje v Bonito a vyhodnocuje slova a vždycky k ránu dá Von Dráček na mou práci razítko s počtem 68 bodů- nelze a ďábelsky se tomu směje. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se pak práce přemění na obraz Nočního dobrodružství Samohanny Montany po shlédnutí snímku s čistě erotickou tematikou se slečnou se zrzavými vlasy a Von Dráček po něm čmárá. A pak se rozteče. Šílím, nezvládám, jsem věčně unavená. Tužku raději neberu do ruky, protože pak kreslím a píšu zároveň, automaticky. Asi takhle:
Na vlnách přírodopisu
tančí chcípé žirafy
a kapky z vlasů pláčou
slzy v podobě hnisu
přichází konec světa

Pavučiny času se rozplétají
jsou letící atomy
ledovce na poušti tají
žirafí hlava padá únavou
už taky taje

Avšak v oceánu vlasů
rodí se nový hrdina
má psa ze silikonu
a tělo stvořené ze snů
padlých dívčích očí

Zachraňte kuře
jenž mění se v kočku
parádní chaos
uvnitř mojí hlavy
může za tyhle pseudostavy

Pěst z rákosu
putuje do nudlí
a hrdina jako v románu
z ní špeka ubalí
čímž mě zachrání
od shnilého jablka
božského Adama
z krysího ocásku
a tím i svět
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 22:20 | Reagovat

Opravdu jsem ráda, že už nestuduji! Dost šílené!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama