10 opravdu divných povídek od M. Urbana- recenze

20. října 2012 v 14:48 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
10 opravdu divných povídek od Miloše Urbana
Miloš Urban již není v české literatuře žádným nováčkem. Od roku 1998 vydal několik románů a novel, které byly dokonce přeloženy od několika cizích jazyků, přesto by se ale Mrtvý holky daly nazvat jeho prvotinou. Jde totiž o jeho první sbírku povídek.
Sám autor již podtitulem sbírky přiznává, že je jeho dílo něčím zvláštní, atypické, prostě divné - a já mu musím dát za pravdu.


První z mrtvých holek je povídka zvaná Běloruska, příběh plný podivné bolestivé erotiky a lásky k umění, která vám hned napoví, jaký typ příběhů jste se rozhodli číst. Pokud vás znechucuje propichování citlivých partií těla předměty, které do něj úplně nepatří, řezání do prstů žiletkami či rozebírání těl na kousíčky, raději knihu hned zavřete.
Povídky vznikaly nezávisle na sobě, byly napsány a vydávány v rozmezí let 2002 - 2006 a na první pohled se vám může zdát divné, co vlastně mají společného (neb mrtvoly žen to skutečně nejsou).
Každá povídka je psána z jiného pohledu - někdy mužského, jindy ženského, střídá se i ich forma s er formou, v poslední z nich, To strašný kouzlo podzimu, se dokonce kombinuje vyprávění obou pohlaví. Některé mají komplikovanější děj plný tajemna, jiné jsou naprosto banální, ale společné znaky se po hlubším zamyšlení přeci jen dostav í - všechny povídky totiž líčí partnerské vztahy, které jsou narušeny disharmonií, nedorozuměním či nějakou úchylkou, odehrávají se v současnosti, nejčastěji v Praze a také - jsou neuvěřitelně napínavé.
Pokud nejste fanoušky uzavřených konců, budete při čtení Mrtvých holek přímo jásat. Ani jednou vám totiž autor neprozradí, co se vlastně stalo a samozřejmě příběh končí, když je to tzv. " v nejlepším".
Při čtení Urbanových povídek můžete mít pocit, že čtete E. A .Poea, a to hlavně u již zmíněného Podzimu a také Štědré noci baronky z Erbannu .Miloš Urban je totiž mistrem v popisování míst a jejich atmosféry , problémy mu ale nedělají ani dialogy. Jedna z povídek, Záznam rozhovoru se ženou středního věku, je vlastně celá složena z dialogů a funguje to výborně.
Všechny povídky jsou přinejmenším působivé, na mě ale nejvíce zapůsobil autorův cit pro český jazyk. Možná je to také proto, že ne vždy se autorovi podařilo vymyslet opravdu zajímavou zápletku, například Občina či Smrtečka jsou poněkud méně propracované, zato povídka Vlasy, jedna z nejkratších, je trefa do černého.
Ačkoliv nemám Mrtvým holkám jako celku příliš co vytknout, nemohu říct, že bych si je s chutí přečetla znova. Jsou prostě divné.


Urban Miloš, Mrtvý holky, Argo, Praha, 2007, s 205, ISBN 80-7203-873-2
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. října 2012 v 16:06 | Reagovat

Četl jsem od něj "Sedmikostelí", líbilo se mi to, neb Praha je tam vylíčena krásně, i atmosféra je krásná, ale závěr mne zklamal.
Možná si si "Mrtvý holky" koupím, začínají podzimní plískanice, je třeba se zásobiti kvalitní literaturou a vypláchnot konvici na grog. Jenom s tím rumem je teď jaksi problém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama