Gepard, nebo děvka? To je to, oč běží

10. října 2012 v 0:13 | Dubious cat
Sebevražedné myšlení Kočky je u konce. V minulém článku jsem šla tak trošku s kůží na trh a ptala se vás, aniž bych tomu potřebovala Martu Kubišovou či Zdeňka Srstku, zda-li mě chcete. A vy prý že jo. Tak jsem tedy tady, ve své plné síle a kráse. Poslední dobou si totiž navzdory hnusnému počasí připadám fakt krásná, a tak přemýšlím, jestli je moudré navléknout svou kočičí kůži do kůže gepardí či leopardí. Je to totiž sakra moderní, říkají to na doma.cz.

Jenže já jsem hlavně kůže líná a tak nevím, jestli mám na to právo, nosit kůži (ač umělou) jednoho z nejrychlejších kočičáků na světě. Ale bude Haloween, to se může všechno..


Aby těch dilemat nebylo málo, kromě naprosto roztomilé gepardí mikiny, kterou jsme s Angie dneska viděly v Tally Weil na naší pravidelné pochůzce po Futuru, naše zraky též spočinuly na božím korzetu á la Moulin rouge. Nikdy v životě by mě nenapadlo si něco takového chtít pořizovat (proč taky, že), ale po včerejším "sexem nabi/ytým" večeru (díky Petro Hůlová) nás to obě napadlo. A tak jsme si do nich vlezly a řeknu vám, že my dvě bychom byly vskutku luxusní kurvy. Tak luxusní, že vážně začínám přemýšlet o tom, že si ho koupím a na Haloweenskou párty půjdu jako oběť Jacka Rozparovače. Kdy jindy má žena příležitost být nechutně sexy aniž by byla považována za to, co představuje? V každém správném americkém filmu kategorie B se chodí na párty za kurevskýho králíčka. Ale taky bych mohla za mrtvého geparda.. Život je plný fakt těžkých rozhodování!

Ale možná bych mohla vysvětlit ten včerejšek. Na dnešní rozbory textu jsme měli za úkol přečíst Máchovu Márinku, ale po náročném pracovním dni (= jedna odučená hodina angličtiny) bych byla raději držela v ruce marijánku než právě onu zmíněnou knihu. Jenže jelikož nehulím, byla po ruce jen kniha, a jaká kniha! Umělohmotný pokojík od P. Hůlové.
Náhodně jsem ji otevřela na straně 90 a předčítala svým spolubydlícím kapitolu o Digisvětě. Byla plná fakt zajímavých slov z nichž mi v hlavě utkvěli hlavně "maminkomrdálisti".

Že je ta kniha fakt zlo jsem věděla už dva týdny. Angie si ji "vybrala" na literární kritiku aniž by věděla, o čem to je. Já jsem se té ženské bála už předem a raději jsem vsadila na bezpečný " Mrtvý holky" od M. Urbana. Myslela jsem si totiž, že ty ženské autorky ve výběru budou nějaké romanticko-psychologické výblitky. Jak už vám jistě ten výraz napověděl, byla jsem vedle. Ta kniha je totiž zpověď stárnoucí prostitutky, která se s tím fakt nepárá, stejně jako sama autorka. Jako první jsme totiž z knihy zaznamenaly ukázku na youtube, kterou sama Hůlová předčítá. Ta ženská s naprostým nezaujetím a klidem popisovala, jak pedofil defloruje maličké děvčátko. Totálně nás to rozhodilo- tohle po nás chtějí číst a rozebrat? Jestli je něco na světě, co fakt nesnesu, tak je to tohle. Ale jinak je ta kniha přinejmenším zajímavá (rozhodně duchaplnější než Lady Fuckingham)

Ukázka z první stránky:
" Jestlipak i jí někdo takhle vybrousí doběla? Tu, co se o sebe nestará a láduje se, čím ji napadne. Jestlipak i její díra je jako divadelní kukátko do černé haly, kde řachla žárovka, do dlouhé úzké chodby, která umí vláčnět do mazovata i stahovat a škrtit jako guma na kalhotkách, jestli pak i ji? Jestlipak i ona umí zaškrtit svého hada doruda, chytit ho pod krkem a pořádně jím zacloumat?.." 1
Co myslíte, přečetli byste si něco takového rádi a s chutí? Já počáteční šok překonala, ale rozebírat to na hodině bych opravdu nechtěla. Nechtěla bych dokonce ani nic takového napsat, i když bych na obálce v onom ještě nevlastněném korzetu, zobrazená jako hlavní postava, vypadala dobře. Ta ženská má zkrátka odvahu. Budu jí mít i já?

Je sranda, jak se v průběhu života lidé mění. Jednou jsem výrazná rudovláska, dnes sladká medová blondýnka. Dříve neschopná uvařit cokoliv, dnes téměř všechno. Za ty dva roky na VŠ jsem se změnila vskutku k nepoznání. Dříve jsem do školy nechodila, protože jsem byla často nemocná, dnes jsem na to příliš líná a když už tam vážně jdu, aby se neřeklo, nikdy nepřijdu včas. Ať s Angie vstáváme o hodinu dřív či "normálně", vždycky dorazíme poslední a jen málokdy před vyučujícím. Už si na to zvykli. Jednou mi můj spolužák- herec na střední škole řekl - My jsme umělci, my nechodíme pozdě, my jdem vždycky včas!
Sice jsem jen pseudoumělec, ale i tak lidi chodí všude dříve, aby na mne mohli čekat. No není to skvělý život?

Jen kdybych věděla, co s tou gepardí kůží...

1 P. Hůlová, Umělohmotný třípokoj, Torst, Praha 2006, str. 7

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 10. října 2012 v 0:38 | Reagovat

To jméno mi něco říká. :-D

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 10. října 2012 v 1:22 | Reagovat

Dočtení téhle knížky jsem kdysi odložila na neurčito. Asi ještě nepřišlo :)

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 10. října 2012 v 11:15 | Reagovat

Userka má tohodle určitě plnou knihovnu!

4 Krutomýval Krutomýval | 10. října 2012 v 12:17 | Reagovat

nojono.... většina žen bohužel píše tak, že se to nedá číst.... Vsadil bych se že i Lady Fuckingham napsala nějaká (neuspokojená) ženská.

Ale to sem nepatří.

Také mám rád korzety! Ano! ... Nejlépe takové "opravdové", ty co fakt ze ženy udělají přesýpací hodiny...

párkrát sem je někomu kupoval jako dárek a nemůžu si vynachválit značky "What Katie Did" a "Angels Carrying Savage Weapons"

viz

www.pandoraschoice.com

- jakoukoliv (teda, téměř jakoukoliv) ženu v například v korzetu Antoinette od What Katie did, nebo Rita od Andílků vezmu rád na dobrou večeři třeba do La Truffe. (ona toho totiž v takovém korzetu moc nesní :-D)

5 Vendy Vendy | E-mail | Web | 10. října 2012 v 12:36 | Reagovat

Gepardí kůže nebrat! Ani leopardí... i když je to možná in, mně připadá poněkud... laciné. Šaty s gepardím potiskem měla na sobě ségra mé švagrové,k tomu síťové punčochy a dlouhé vlasy (ty má opravdu hezké). A jelikož byla silně nalíčená, vypadala celkově jak...no, zkrátka, lacině.
Bohužel, zdá se mi, že chytá zbytky svého mládí. Něco jako jednoduchost a elegance jí uniká, nebo si to nechává na všední den...
Čteš vážně pozoruhodné knihy. Tohle by asi nebyla moje parketa, raději mám ty jednoduché, a i romantické. Tohle bych zřejmě nezvládla, v knihách hledám spíš příběhy, nějaký děj, a pokud možnoa, aby aspoň tam dobro zvítězilo nad zlem, když už to v životě chodí jinak.
Maminkomrdálisti mi připadá jako opak slova zkurvysyni.
Někdy přemýšlím, co autora vede k takovým výplodům. Co mu to v mozku šrotuje. Jaké to divné pochody má.
Já raději Herriota.
A klidně i Gollonovy. ;-)  :-)

6 Dubious cat Dubious cat | Web | 10. října 2012 v 12:47 | Reagovat

[4]: hmmm, tak tam bych si taky vybrala!:)
Korzety, co neudělají "přesýpací hodiny" jsou na nic, i když.. říkám si ,jestli tohle podvádění chlapy trochu neštve stejně jako push-upky.. :) (ale alespoň je to pak trochu fér, protože ženská taky nemá  tušení, co se skrývá pod kalhotami)

[5]: No někdo v tom umí vypadat elegantně, samozřejmě nepočítám dámy středního a vyššího věku či naopak děti ve vývinu.. Já bych v tom šla pouze na Haloween :D

7 Krutomýval Krutomýval | 10. října 2012 v 12:57 | Reagovat

[6]: Push-upky mě iritují, to je jasné. Ale zas nijak zásadně. Prostě počítám s tím, že to co vidím nebude moc odpovídat realitě. Za ta léta praxe ovšem myslím, že už mám dobrá odhad na to co dělá podprsenka a co příroda.

Korzety sou podle mě něco jiného. Pro mne je to spíš takový vizuálně líbivý návrat o pár století zpět, to je to co se mi na tom líbí.

Kecám, líbí se mi na tom, že když se ta ženská pořádně utáhne, tak pak většinou ani nepípne a navíc jen tak roztomile cupitá, prostě chová se jako "žena" nikoliv jako eh...jak bych nazval ty emancipované unisexově oblečené osoby co se chovají jako chlap ale nemají penis? 8-)

8 Dubious cat Dubious cat | Web | 10. října 2012 v 13:08 | Reagovat

[7]: A někdy musíš i počítat s pomocí dobrého chirurga :D

Já bych si ten korzet moc neutahovala, protože bych nerada skončila jako Sněhurka a ještě vypadala jako ty dámy v 17 století, kterým to neustálé utahování dost zdeformovalo tělo, takže už bych je bez toho korzetu fakt vidět nechtěla :D

Ale je sranda, že i z má nepříliš obrovská prsa pak můžu mít až u krku :D

A ty bytosti.. eh.. ženba? Lady Gaga?   Asi bychom je mohli nazvat i "hardcore sufražetky"  :D Ehm.. Asi máme nové téma týdne :D

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. října 2012 v 15:17 | Reagovat

Slovo gepard vzniklo ze středověkého latinského jména hartus-pardus.
Tož hartus!

10 Vendy Vendy | E-mail | Web | 13. října 2012 v 11:42 | Reagovat

[8]: Jo, chirurgové dokážou udělat zázraky. I když někdy životu nebezpečné... korzety možná nejsou špatné, ale přílišné utahování taky nedoporučuji.
Feminismus neberu moc vážně, mám ráda galantnost mužů, a když mi někdo otevře dveře nebo dá přednost, jsem z toho natěšená, jako bych našla peněženku. I s nějakými penězi. ;-)  8-) Vážně, je to maličkost, ale potěší. To si vzpomínám, jak jsem jednou jela ubrečená z jakéhosi pohovoru, po kterém jsem měla pocit, že nejsem dobrá ani jako hadr na umývání podlahy... a jak jsem seděla v šalině, jakýsi chlápek na mě chvíli hleděl a pak povídal:  vy máte krásné oči.
Nevím, kde na to přišel, ale mně to v tu chvíli přišlo tak neskutečné, že mě ty depresivní myšlenky přešly. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama