Konec pochybností o lásce Kočky Pochybné

27. ledna 2013 v 22:49 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Co je to láska?
Dlouhá léta jsem si tuto otázku kladla a dost často zpochybňovala existenci tohoto nejkrásnějšího citu. Když se totiž v mém životě náhodou objevila, působila mi akorát bolest. Nenáviděla jsem ji. Nenáviděla jsem muže, kteří mi ji způsobovali.

Své srdce jsem raději uzavřela do pomyslné skleněné Sněhurčiny rakve a nikoho k němu nepouštěla. Když se ale náhodou ozvalo, že by chtělo někomu patřit, rakev se promněnila v malinkaté ostré střepy a srdce zásáhla realita. Ta láska, o které čteš, kvůli které se zabil Romeo s Julií či Anna Karenina, neexistuje. Stejně jako Bůh, říkala ledová královna ze světa podvědomí. Neměla pravdu. Láska je totiž Bůh a jakmile jsem si uvědomila existenci jednoho, našla jsem i to druhé. Našla jsem svůj "modrý květ".


Moje chladné srdce se konečně naplnilo teplem a jeho ochranný obal se jako mávnutím proutku rozplynul. Je zase zranitelné jako čerstvě narozené kotě, slepé... Ale já už nemám strach ze střepů. Stačil jeden zvláštní polibek v mírné opilosti a moje srdce si vzpomnělo na existenci citu, který potlačilo před sedmi lety. Jako Sněhurka, vyskočilo ze skleněné vitríny a odevzdalo se princi, který jej probudil. A on jej přijal.

Modlím se k Bohu, aby to trvalo až do konce života. Děkuji mu každý den za to, že jsem se před sedmi lety nechala vtáhnout na novinářský kroužek, ač jsem neměla vůbec žádné ambice předstírat, že umím psát, protože tam jsem ho poznala. Děkuji mu za to, že mi tenkrát na English campu tlustý chlapeček Richard zlomil zápěstí, protože díky té sádře na mne poprvé promluvil. Děkuji mu ale taky za to, že tenkrát naše láska zůstala jen ve světě idejí. Mé čtrnáctileté já bylo totiž fakt blbé. A pokračovalo v tom až doteď.

Mé současné já je šíleně šťastné. Jsem šťastná, že se v mém slovníku sloveso "milovat" již neobjevuje jen jako kolokace k lexémům "kočka", " Red hot chili peppers" či " kamarádka", ale také k osobnímu zájmenu "ty". Zájmenu, jež patří k jménu začínajícímu písmenem T. A to jméno patří muži, který "patří" mně....Svět se změnil. Cítím to ve vodě, cítím to ve vzduchu...Jsem omámená láskou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 28. ledna 2013 v 0:06 | Reagovat

No, asi to je fajn, ale nevím, jestli tohle chci cítit. Umřít pro nkoho, být bezmezně oddaná.. To je moc zranitelné, nejsme tu pro ostatní, ale pro sebe, no ne? Každopádně, popisuješ to fakt krásně, něco na tom bude.

2 Sentencia Sentencia | Web | 28. ledna 2013 v 10:02 | Reagovat

krásný článek a jsem za něj moc ráda. přeju ti, ať tenhle pocit trvá a ty jsi spokojená ;)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. ledna 2013 v 10:39 | Reagovat

Nu, nechť je to dobrá volba.

4 Aailyyn Aailyyn | Web | 28. ledna 2013 v 13:43 | Reagovat

[1]: Ona ta láska Romea a Julie je víc než co jiného takové to prvotní okouzlení. To, ať chceme nebo nechceme, věčně netrvá. Pak se trochu na vlastní nohy postavíš a zjistíš, že ten chlap do tvého světa tak nějak hezky zapadá, ovšem svět na něm nestojí. Už se taky nevznáším samou euforií na růžovoučkém obláčku, přesto jsem šťastná. :-) Pravda, že ten přechod do další vztahové etapy málokteré vztahy vydrží.

5 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 29. ledna 2013 v 15:01 | Reagovat

Fňuk, vzlyk. Tohle mi nedělejte, nebo budu už opravdu příšerně sentimentální!
Ne, gratuluji, Čičinko, nechť ta vaše láska vzkvétá, ještě dlouhá, dlouhá léta!
Aneb: Láska až za hrob, a ještě dáááááál!

6 Krutomýval Krutomýval | Web | 7. února 2013 v 21:20 | Reagovat

hmm...takze mam konkurenci, jo? :-( :-)

....nicmene, jen abych se ujistil, nezamilovala ses do Boha, ne? v urcite fazi je ten clanek v tomto ohledu trochu matouci ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama