Koččin vlak života

22. března 2013 v 16:41 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Možná můj blog poslední měsíc budil zdání, že Kočka prodlehla klinické smrti, ale opak je pravdou. Nikdy jsem nebyla živější než jsem teď! Po mnoha omylech a zastávkách v krajích, kde slunce nesvítí jsem konečně nastoupila do toho správného vlaku, jímž se nechávám unášet. Je to vlak štěstí a lásky, který se snad nikdy nezastaví. Měl to ale sakra zpoždění!


Teď, v tuto chvíli, sdílím tiché pracovní odpoledne se svojí životní láskou. Baví mě ho pozorovat, když píše práce do školy, nebo jako teď, když překládá. Miluji ho. Toto pozorování mne často inspiruje k tomu, abych taky něco dělala. S bakalářkou a tak, ale dneska chci jen pozorovat. Z tý školy se totiž můj mozek už začíná podobat cheescaku z Marks&Spencer´s, jen se rozpadá! Občas se přistihnu, jak se z mých úst linou věty plné odborně pejorativních výrazů. Tuto modifikaci mého jazyka má na svědomí touha dokončit studium na UHK, zvolila jsem totiž strategii nápodoby, z čehož mimochodem kdysi dávno nejspíš vzniklo divadlo. Člověk totiž miluje napodobování nečeho!

Nejprve jsem si z našich konverzačníh analýz dělala legraci, i když jsem měla často docela blízko k pláči. To, že mi doktor Zeman neudělil zápočet v zimním semestru kvůli "nezvládnutí" sekvenční výstavby rozhovorů o kupování lístků na vlak či hledání cesty na nádraží, ve mně vyvolalo touhu po pomstě.(aneb nejsem tak blbá jak si myslíš, vole) Jako kdysi o fyzice- pan učitel si myslel, že jsem inteligencí nepolíbená a mé absence přisuzoval záškoláctví, ač jsem byla opravdu nemocná, a to řekl prosím mým stvořitelům.
Naštvala jsem se a další rok jsem si sedla do první lavice (a jedla více vitamínů). Schválně jsem se snažila často reagovat na obsah výuky. A najednou byla z trojky 1! A to jsem tomu nerozuměla o nic víc než předtím. Tentokrát je to ale jinak. Z legrace a mučení se stal zájem. Najednou jsem se přistihla, že lituji volby svého bakalářského tématu, jelikož konverzační analýza by byla jistě zajímavější. Když jsem ve středu skoro čtyři hodiny dělala transkript rozhovoru, který proběhl u nás doma, a následně jej rozebírala z hlediska sekvenční a tematické výstavby, přistihla jsem se, že mě to dokonce i baví. Kam jen mě to ten vlak veze?

Na jednu stranu se v průběhu jízdy začínám chovat jako 100% dospělý jedinec - miluji a jsem milována, sdílím svůj život s jedním člověkem, trpím, když s ním nejsem a z mých snů se vytratily nereální muži v podobě celebrit. Rány fialových žirafek po požáru se zacelují. Je ze mě nový člověk bez příliš častých stavů deprese! Láska je vskutku mocná čarodějka, jež mne pomaličku začíná přetransformovávat do kategorie feminního genderu - děti mi už nepřipadají tolik otravné a jsem s nimi schopná strávit více času. A z představy vytvoření vlastního už se mi nedělá zle. Přesto bych ale raději ještě nějakou dobu proces otěhotnění jen předstírala... Zastávka "matka 24/7" je doufám ještě daleko.

Na stranu druhou mám ale v sobě ještě větší naivní tendence uskutečnit své sny o umění. V rámci státnicových projektů jsem se rozhodla, že výjdu z naprosté anonymity a půjdu s kůží na trh. Zapište si za uši, že od 1. do 30.6. 2013 bude v pražské čajovně Setkání kulturní výstava na propagaci autora! Naštěstí v tom ale nebudu sama, takže tam bude i fakt něco pěkného (těšit se můžete na propojení práce mojí, Christininy a Ozzrovy)), též jsem byla požádána, abych se zúčastnila knižního veletrhu a pověděla tam něco o blogování (to bych asi zas měla pořádně psát, což?) , což má ale i své stinné stránky. Kvůli tomu, že jsem přislíbila svou přítomnost já, ji nemohl přislíbit ten, kohož jsem před rokem (?) neskutečně urazila tím,že jsem si dovolila říct, že (zatím!) není spisovatelem (ne, nebudeme to téma už řešit. Fakt). Je mi z toho trochu smutno, ale zároveň se tomu musím lehce smát. Mužské ego je fakt brutus. Ještě že mě od takovýchto problémů unáší můj vlak štěstí.. Můj milý totiž není takový vůl (jako jsem já). Jen je občas vůlgární...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sentencia Sentencia | Web | 22. března 2013 v 20:49 | Reagovat

kdyby by mi před rokem někdo řekl, že tu budu číst zamilovaný článek, asi bych si poklepala na čelo :) a vidíš, že tu a je vážně krásný :) moc ti tyhle pocity přeju a zároveň závidím.... :) ať tenhle tvůj vlak nikdy nestaví

2 Taychi Taychi | E-mail | Web | 23. března 2013 v 11:04 | Reagovat

A tohle zní zatím jako začátek lásky, počkej na pokračování :-D

3 ratuska ratuska | E-mail | Web | 23. března 2013 v 13:21 | Reagovat

[1]: Tak tak :-).

4 Gabriel The Catalyst Decay Gabriel The Catalyst Decay | E-mail | Web | 28. března 2013 v 15:46 | Reagovat

[1]: Přesně ták :D

Na druhou stranu. Láska je pomíjivá a dojezd je vždy velmi tvrdý (vim o čem mluvim :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama