Večerní chvilka s kapkami ejakulátu

24. června 2013 v 23:05 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Milý blogísku,

začínám mít pocit, že po době týdenního celibátu začali andělé tam nahoře honit brka jak o závod a topí nás ve svém ejakulátu. Je to nuda. Od rána do večera si nebe zpívá takovej ten sprostonárodní song, jistě ho znáte ( " Co mi to vytéká z močové roury? Co jsem to pochytil od ňáké coury? Vytéká, vykapuje, trenýrky zaplavuje... Nedá se nic dělat, mám kapavku!") a mě už to fakt nebaví. Možná si říkáte, jaktože tak křehké a téměř němé stvoření zná takové debilní písničky, ale to není téma tohoto článku. Celou republiku totiž bere tenhle Nečas. Chudák. Měl si vzít příklad z andělů a taky si ho vyhonit sám. Cožpak neví, jak jsou ženský pitomý?



Místo surreality mám poslední dobou chuť do svých článků cpát surovost a syrovost. Jako Hank Moody v seriálu, který jsem léta odmítala, jelikož svým názvem zfornikoval mé oblíbené album od Red hot chili peppers. Myslela jsem, že si nějakej "koňomrd" ( vysokým hláskem) chce nahonit diváky tím, že je mystifikuje geniálním slovem z pera (a možná taky péra) Anthonyho Kiedise, avšak po shlédnutí 5,5 série uznávám, že lepší název tomu snad dát nemohli. Ale to jen tak naokraj.Tu písničku znám od svého milého z doby, kdy ještě nebyl můj milý, ačkoliv mi byl milý vždycky. On je totiž hrozně milý, víte. Jenže já asi neumím dost správně vyjadřovat city. furt si ze mě někdo dělá prdel.

Někdy mám pocit, že snad ani nepocházím ze stejného vrhu jako někteří mí bližní. Moje pleť je bílá jak alabastr, teda myslím, protože alabastr jsem nikdy v reálu neviděla, ale vnímání světa je dost černé. Přinejmenším v oblasti humoru. Ale některý věci jsou i na mě moc. Četli jste někdy "přiznání" ? A taky se mi na mé bledé pleti dělají černé tečky, to budou asi ty následky. A někdy jsem kreativní a jindy ne. Jsem rozpolcená, cítím sama v sobě, že umírám, tedy vlastně žiji, ale moje pubertální já je už skoro pryč.

Spousta věcí, co pro mě byly "smrtelně" důležitý, mi je tak nějak vzdálená. Uniká pryč z tohoto časoprostoru. Třeba blog. Kde jsou ty časy, kdy jsem opravdu měla potřebu zvracet písmenka do kyberprostoru? Nebo ty doby, kdy jsem si nedovedla představit svůj pokoj bez plakátů oblíbených hvězd? Ale není mi zle. Právě naopak. Jsem šťastná, a to mě možná maličko trápí. Nejsem na to zvyklá. Mám z toho strach. To se jako vdám a budu mít děti, v nelimitované edici?

A pak že je obsah ejakulátu zdraví prospěšný (tvrdí muži), vždyť já opět nedělám nic jiného než že náhodně stříkám písmenka. Zneužívám je, znásilňuju. Píšu blbosti. A přesto je to pro mě tak osvobozující, psát vše, co mi prolítne hlavou, i když je to totální broskvovina. Třeba jako představa šneka strkajícího pohlavní úd do lišky. Může z toho ta liška něco mít? Samozřejmě ty představy nejsou tak úplně v zvířecí říši, ale koho by vzrušovali bičíkovci a (jiné?) jednobuněčné organismy? Trepky, nebo krásnoočko. Toť vše z mých znalostí biologie. Do mých oken neůnavně bije déšť. Ale má to i svý výhody, alespoň chvíli mě nebudou v noci navštěvovat upíři a vylívat svůj jed do mého těla. Zdá se vám, že mluvím z cesty? Ale ne, to je ten autořidič, řidič bez auta, protože ty se řídit bojím...Kolik vody se tak asi vejde do jednoho anděla?






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blažena blažena | Web | 25. června 2013 v 8:06 | Reagovat

Suprový článek, přečetla jsem ho nahlas i snídajícímu manželovi a málem se udusil chlebem s máslem, řičel smíchy, jak už dlouho ne a tak touto cestou děkuju i za něj. :-)

2 Sentencia Sentencia | Web | 29. června 2013 v 10:20 | Reagovat

tyhle tvoje články mi vždycky zvednou náladu, což teď opravdu potřebuju, díky :)

3 Kvakva Kvakva | Web | 7. července 2013 v 18:06 | Reagovat

bičíkovce sú náhodou velice vzrušujúce, vždy sme ich párovali s dákymi meňavkami :D
super článok :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama