Praha není jen FF U (C) K

9. října 2013 v 17:23 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Praha je krásná. Údajně má sto věží, ale já jich zatím viděla jen pár. Je to můj sen. Už od chvíle, kdy jsem si začala uvědomovat, že jednou někde budu muset studovat a žít, se moje myšlenky upínaly jejím směrem, čili kolem 50 kilometrů od mého mateřského města.
Srdce Evropy je totiž kouzelné. Ne tak kouzelné jako FF UK, kterou jsem překřtila na Hogwarts, jelikož její budovy a předměty se přemisťují a schovávají před zraky přistěhovaleckých mudlů z jiných univerzit, je prostě přitažlivé, má sex-appeal, dalo by se říct, pokud by se to ovšem dalo říct o městě. Samozřejmě se teď bavíme o Praze jako modelce z obálek časopisů, čili poněkud vylepšené photoshopem, zbavené ošklivých přilepených částí s paneláky a rozbitými chodníky lemovanými psími výkaly. V tom lepším případě. Hrdí Pražané z vesnic nechť mi odpustí, ale pro mě je Praha pouze Staré město!


Jako balzám na mou ztrápenou studentskou duši působí výhled na Pražský hrad, když se nacházím ve škole. Tenhle pohled mě sváděl, lákal mě a nutil, abych podala přihlášku na FF U(C)K. Vždyť nestudovat pár kroků od Rudolfina by byl hřích! Ale filozofická fakulta má i jiné budovy, o skryté "Příčné" ulici v Jindřišské jsem se již zmiňovala posledně, ale pak je tu (nejen) ještě Celetná.
Okolo těch středověce vyhlížejících dveří jsem chodila několik let s myšlenkou, že vevnitř to musí být nádherné a hrozně by se mi líbilo tam studovat. A teď tu sedím, v barvou zapáchající chodbě oblečené do padesáti odstínů žluté, a přemýšlím, kam se poděl ten kýžený středověk. Pravdou totiž je, že uvnitř, tedy v místech, kde jsou učebny, je to téměř stejně ošklivé, jako na mé bývalé střední škole. A o co hůř, mám zde předměty související s vyučováním na střední škole. Úvod do Pedagogiky, Pedagogika pro učitele… Hnus. Z toho nepříjemně nasáklého ovzduší na mě dýchá hrozba budoucnosti. ( A stejně budešššš učitelka!) A tak si říkám, jaká je ironie osudu, že se vedle školy nachází Museum of Torture.

Procházet se Starým městem mě ale stále baví. Možná čím dál více. S opencard v peněžence se cítím o něco méně cizincem než předtím, tedy, ne že bych ji zrovna v centru používala, ale mám volnost. Můžu si jezdit kam chci, z jednoho konce města na druhé a neřešit, kolik to zas bude stát. V Praze sice (zatím) nebydlím, ale už teď mě naplňuje štěstím, euforií z bytí. Možná je to tím, že mi umožňuje tancovat orientální tanec v nádherném sněhobílém sále v Lucerně. Nebo že je vlastně tak úžasně malá. Je druhý týden školy a já už dvakrát náhodně potkala někoho ze svých přátel Prahu obývajících. Je to město neomezených možností a snad i lidí. Můžu být kým chci a nikomu to nepřijde divné, zdejší populace, náměstími procházející, se skládá vlastně jen z potencionálních studentů, kvůli nimž se nechávám takhle vyFFU(c)Kovat. A to se mi líbí, tedy, pokud nemluví až příliš rusky…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 9. října 2013 v 19:01 | Reagovat

No vidíš, já tu bydlím přes deset let, ale ta pravá Praha je pro mě stále "jen" Staré město! :-)

2 Sentencia Sentencia | Web | 11. října 2013 v 7:20 | Reagovat

každý prahne po něčem jiném. Mně vždycky Praha děsila a děsí mě pořád, takže nepředpokládám, že bych se tam někdy zdržela víc, než jen jako turista :)Ale máš pravdu, že v tom davu lidí se ztratí strašně moc věcí a člověk má možnost se cítit v určitých věcech trochu volněji. Jsem ráda, že se ti tam líbí a že jsi spokojená :)

3 Infinity Infinity | Web | 12. října 2013 v 9:44 | Reagovat

Koukám, že Prahu máme stejně rády. Moc hezky o Praze píšeš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama