Kočka rozhodně není kocour v botách

13. března 2016 v 15:12 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Na světě asi není člověka, který by byl tak strašlivě destruktivní vůči botám, jako já. S botama mám od malička potíže. Miluju je, ale tak nějak nemůžu najít takové, které by mi 100% seděly. Jsou jako muži. Na první pohled se do nich zamilujete a řeknete si ,že je musíte mít. Vyzkoušíte je a ještě než si je osvojíte, cítítě se v nich jako v bavlnce. No né! Já jsem konečně našla boty, které mi neubližují! Jenže pak si chlapa, totiž boty, přivedete domů a ... Je to peklo.



Asi jsem divná. Donedávna jsem si myslela, že přinejmenším mě vždycky můžou spasit tenisky, takové nekonfliktní boty, ale zdá se, že letos budu muset chodit bosa. Mé oblíbené, výrobci určené pro běh, už vypadají na odchod do důchodu ( Kupovat si boty zářivě modrorůžové je fakt blbost. Pozn.red.), a tak jsem se rozhodla, že si pořídím jiné. Jelikož už se moc svojí sportovnost nesnažím předstírat ani oblečením, jsem raději za dámu, pořídila jsem si tenisky elegantní, šité z kůže. To přece nemůžu být špatný nápad. A víte co? Může. Zmenšila jsem si nohu asi tak o půl čísla v oblasti paty. Well, do léta je ještě čas, můžu nosit kozačky... Ale i to má malý háček.

Kozačky by asi mohly být moje nejoblíbenější boty. Můžu si jimi zvýšit sebevědomí, protože často mají docela pohodlné podpadky a noha v nich drží, což se o lodičkích říct nedá, ale vždycky je dokážu velmi rychle zničit. Když žijete v Praze, tak musíte denně bojovat o přežití (podpatků) s kočičími hlavami a nerovnými chodníky. Když náhodou vydržím d jedním párem celou zimu, píšu pomalu děkovné dopisy výrobci za dobře odvedenou práci. Nevím proč, ale vždycky se mi nebezpečně seříznou.

Možná si říkate, že to má jednoduché řešení - kozačky bez podpatku. I to jsem, milí čtenáři, už několikrát vyzkoušela. Umím ničit nejen podpatky, ale i zipy. A nebo je alespoň hrozně okopu. Já zkrátka nejsem Kočka v botách. Ani v polobotách. Co jsem se přestěhovala do poměrně kopečkaté části města, nejsem schopná bezbolestně dojít ani do práce. A to ani nemluvím o tom, že jsem byla vychovávána v bezpodpatkové rodině, takže kdykoliv se chci cítit vyšší a hubenější, musím se zatraceně soustředit na to, abych na okolí nepůsobila jako "namrdaná kachna". Tak totiž tento typ nejisté, téměř hip hopové, chůze nazývám. O sexy, smyslné chůzi v mém případě asi nemůže být ani řeč.

Život ženy je, byl a bude zkrátka těžký. A proto píšu tenhle blog. Aby si mužská část čtenářské obce uvědomila, jak skvělý život na "nízké noze" mají! A teď mě omluvte, jdu se pokusit zakrýt škrábance na botách, které mám asi týden a půl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 13. března 2016 v 15:37 | Reagovat

Hezký článek. Normálně to nedělám, ale posílám botový odkaz, třeba tě pobaví http://slunecnyden.blog.cz/1503/zahada-bot

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. března 2016 v 15:38 | Reagovat

Kocour Mikeš ví své.

3 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 13. března 2016 v 16:24 | Reagovat

[1]: Děkuju:)

[2]: Mikeš má těžký život. Protože je černý jako bota, ale nesmí se to říkat.

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 13. března 2016 v 16:32 | Reagovat

Boty chuděry nevědí, jestli se mají dřív poprat s kočičíma hlavama nebo nohama :)

5 stuprum stuprum | Web | 13. března 2016 v 16:47 | Reagovat

Plaveš v botkách jak labuťl, jakápak kachna? :D ;-)

6 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 13. března 2016 v 17:04 | Reagovat

[4]: Mají to ale těžký, velmi limitivaný, život!

[5]: i labuť může být namrdaná:D

7 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. března 2016 v 17:26 | Reagovat

Podle mě to teda mají muži, kteří chtějí nosit podpatky/kozačky, mnohem těžší než ženy!

8 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. března 2016 v 17:54 | Reagovat

Dřív jsem byla na kupování bot přímo závislá, ale nyní už to moc neřeším. Avšak nikdy se neubráním nějakému pěknému kousku za výlohou  - a ještě k tomu - za přijatelnou cenu. :D

9 Jana Jana | E-mail | Web | 13. března 2016 v 18:12 | Reagovat

Co mám auto, mám doma tenisky na běhání a jedny kožené polobotky. Vzhledem k tomu, že nevlastním byť jediné kalhoty do společnosti (tepláky mám, ale do školy/práce v nich nechodím), nosím stále sukýnky a k něm se prostě nic jiného než podpatky nehodí. Kdybych ty boty ničila jak na běžícím pásu, asi by mne můj přítel zabil :D

10 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. března 2016 v 19:01 | Reagovat

Jo jo, najít padnoucí boty, to je boj. A taky v zimě ve kterých ještě nemrznu. Celou zimu jsem jakž takž přežila v tenkých kozačkách, ale to jsem na sebe vždycky musela nahodit dvoje ponožky, abych přežila. Momentálně se snažím ulovit nějaké ve slevách, ale zatím nic..

11 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 13. března 2016 v 19:11 | Reagovat

[9]: Já mám někdy chuť se zabít sama:D To auto by to asi vyřešilo, pravda.. Ale já ráda chodím pěšky:)

[10]: Jo, i letos byly okamžiky, kdy mi prsty málem upadly. Člověk aby měl těch bot sto!

12 B. B. | Web | 13. března 2016 v 20:36 | Reagovat

Jé, další ničič bot! Teď už vím, že nejsem sama. Věčně okopané špičky (snad do všech bot mi teče), rozbité zipy na kozačkách, v lodičkách umím jenom sedět... jediné boty, co se mnou vydržely už dlouho, jsou pohorky. A prazvláštní je, že mi na oplátku mého okopávání ještě ani jednou nezničily nohy :) Jo a baleríny - tak to jsou boty, které nebudu moct nikdy v životě nosit. Už jsem jich vyzkoušela tolik, ale za tolik bolesti mi to prostě nestojí...

13 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 13. března 2016 v 20:38 | Reagovat

[12]: Ano, balerínky jsem dokázala za celý život nosit jen jedny. Bohužel byly po 2 letech hnusný a musela jsem je vyhodit. I když jsem si potom koupila prakticky úplně ty samý, umírala jsem bolestí... Jsem ais jediná žena na světě, která si odře nohu i v gumových crocs balerínách!:D Je hezký, že v tom nejsem sama!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama