Jak se Kočka stala Klokanem aneb o fotbale

3. dubna 2016 v 12:00 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Jako správná vysokoškolsky vzdělaná intelektuálka jsem si vždycky myslela, že je fotbal fakt primitivní hra, která, v televizi nebo na hřišti, není hodná mé pozornosti. Přišla-li řeč na nějaké mistrovství nebo fotbalistu, nebo se v lekcích cizího jazyka probírali peníze a sporty, byla jsem zásadně proti, aby byli fotbalisté (a sportovci obecně) považování za něco víc než přeplacené božstvo v ultralehkých neonových teniskách. To si vlastně myslím doteď, ale s tím rozdílem, že teď už nejsem fotbalová panna a můžu svůj názor trochu modifikovat ( McDonald cupy na základce jsem nikdy nepočítala).


Ten, kdo čte můj blog pravidelně už ví, že jsem se ironií osudu dostala do partnerského vztahu s mužem, který má rád fotbal. To bylo pro mě vždycky něco nemyslitelného, a proto otázka "Máš rád fotbal" patřila vždycky k těm nejdůležitějším při mém pomyslném výběrovém řízení na přítele. ( Můj otec fotbal nehraje a ani nesleduje, večer nikdy nechodil do hospody a trávil čas s náma. Ano, můj otec je dokonalý a moji adepti na možná-budoucího-manžela to mají fakt těžký. Přesto jsem dosud intelektuály, kteří fotbal nesledují nacházela.) Ale teď se někde v matrixu stala chyba, protože "mám rád fotbal" bylo pomalu to první, co se naučil říct česky. Řekla bych, že asi měním svojí vztahovou strategii, ale už si ani nepamatuju, kolik běžeckých závodů jsem kvůli předešlé lásce absolvovala i přes to, že se mi i jen při pohledu na běžící lidi dělá mdlo. Ne, zase mám sebevražednou tendenci pochopit svého muže. A tak jsem chápavá a jsem ochotná dívat se na bandu týpků honící se za míčem.. Ale...


Fotbal vs. Kočka 1:0

Je to vlastně fajn. Minulý týden jsem myslela, že budu asi trochu trpět, když mi bylo sděleno, že hraje Německo proti Anglii a to se musí vidět ( i když máme něco jako rande) na což jsem odvětila, že to je jasný ( a rozhodně mi nevadí, že je ti fotbal milejší než já). Ale snažila jsem se to brát pozitivně :
1) Ta hra trvá "jen" 2 X 47 minut, což je asi jako jeden nudný seminář ve škole, který absolvuju každý týden minimálně jeden.
2) Jsou tam muži. Mám ráda muže a fotbalisté hodně sportují. To znamená, že při troše štěstí se jim budou pod zpocenými dresy rýsovat svaly. A to je sexy. (Proč jinak používat zoom kameru, no ne?)
3) Šplhnu si. Chovat se jako holka, která nemá pochopení pro chlapcovu úchylku hned na začátku by asi nebyl dobrý nápad. Ještě že zamilovanost funguje jako anestetikum.

Nakonec mé první setkání s fotbalem trvalo celých 48 minut, které můj milý ukončil libozvučným "fuck it" a začal se věnovat mně. Fotbal versus Kočka 1:1.

Fotbal bez jedenáctky s desítkou

Jako správná zamilovaná žena, která svůj úlovek bezmezně obdivuje jsem někdy mezi prequelem a první epizodou našeho vztahu řekla, že bych ho chtěla vidět hrát. Věděla jsem, že občas ( nejspíš každý týden) hraje se svými kamarády ze školy, kde studoval, ale v okamžiku začátku našeho vztahu se na "jejich" hřišti stala nějaká havárie, takže to vypadalo, že ještě minimálně do května je s fotbalem konec. Jaká škoda!
Jenže s dubnem přišlo fakt krásné počasí, takže lze hrát i venku na Letné. Sakra! Takže se mi ve čtvrtek splnilo mé přání. Brala jsem to pozitivně: Je hezké počasí a budu venku. Po 5 hodinách v práci a 1,5 hodině ve škole, kde jsem myslela, že usnu, jsem strávila další hodinu a půl na lavičce na hřišti, kde si kopal mezinárodní tým o 4 lidech. Bylo to fajn. Užívala jsem si naprostého ticha, dívala jsem se na to nefalšované štěstí, které z chlapců vyzařovalo a přemýšlela o děsně intelektuálních věcech. (Potřebuju pivo!) Říkala jsem si, že jsem právě jako na americké střední, kde přítelkyně a wannabe přítelkyně chodí po škole sledovat tréninky svých vyvolených, aby ukázaly svou oddanost týmu, ale to se prý děje jen v seriálech a ve filmech. ( To jsi mi neměl říkat, svět už nikdy nebude jako dřív!) Nakonec jsem se ale dočkala toho piva, takže to bylo velmi hezky strávené pozdní odpoledne. Shrnutí - když budu mít po ruce knihu/ papír/ nabitý telefon, můžu být fakt oddaná přítelkyně, která se ve správný okamžik se zájmem podívá, co se děje na hřišti a usměje se. Fotbal versus Kočka 1:2.

Tvrdá realita fotbalového stadionu

Myslím, že moje fotbalová strategie fungovala až moc dobře, protože jestli si někdo myslel, že půlka zápasu on line a jedno odpoledne na Letné je dostatečný důkaz mojí zamilovanosti, tak se spletl. Momentálně se totiž hraje Synot liga a to znamená, že se chodí na reálné zápasy. Mohla jsem samozřejmě říct, že představa, že jsem někde na stadionu mezi šílenými fanoušky je trochu děsivá a nevím, jestli to zvládnu, ale místo toho jsem řekla " A ty bys vážně chtěl, abych s tebou šla? I když té hře moc nerozumím a nevím, komu fandíme?" Pozitivní reakce. Pohled do jeho překrásných modrých očích a jsem v prdeli. Vážně jsem mohla říct ne a nebyl by zklamaný. Co se to se mnou děje?

A tak jsem včera po krásném půl odpoledni, kdy jsme jenom tak leželi v trávě, povídali si,četli si a pili pivo, vyšla vstříc stadionu Bohemians a zjistila jsem, že jsem geniální, protože jsem si ráno vzala zelenou mikinu. Zelená je úplnou náhodou ta správná barva, barva Klokanů. To je tým, kterému jakože fandíme. Po vstupu na stadion jsem si připadala jako na mistrovství ve famfrpálu. Všichni ti stejdové v zelených hadrech, s divnými fotbalovými klobouky, šálami a plastovými kelímky plnými piva, vůně grilované klobásy... Všeobecné nadšení. Díky své zelené mikině jsem si nepřipadala jako úplný vetřelec a hned jsem objevila jednu z výhod pobytu na fotbalovém utkání. Žádné fronty na dámské záchody! Miluju fotbal.

Běž ty kurvo, běž!

Pro jistotu jsem si ale na zápas nevzala brýle. Říkala jsem si, že hráče Bohemians a Slovanu Liberec si zas tak detailně prohlížet nemusím a taky jsem měla trochu strach, aby se fanoušci nějak nezvrhli. Fotbalový fanoušek je přeci synonymum pro totálního šílence! A taky že jo, ale očividně ne vždy agresivního. Na začátku hned někdo vypustil zelený dým, který na pár minut zahalil naši část tribuny, což mě mimochodem fakt utvrdilo v mém famfrpálovém pocitu. A teď co, příjdou Smrtijedi? A taky Lord Voldemort? Můj milý se smál. Ale nakonec to byli jen fotbalisti. Fanoušci Bohemians začali zpívat jejich primitivní písně, křičeli, skandovali, ale přesto zachovávali mír. Fakt jsem se jimi bavila. Byl tam zvlášť jeden, očividně minimálně zhulený, který mi zjevem i projevem připomínal Dana Landu. Jeho nadšení bylo až nechutně nakažlivé.
Za chvíli jsem se přistihla, že se zájmem sleduju hru. Klokani se snažili ze všech sil, hrálo se v naší části hřiště, takže jsem i něco viděla a najednou jsem měla hroznou touhu křičet něco jako běž ty kurvo, běž, dělej, dej gól! Znáte ten vtip o tom, že muži mají rádi fotbal, protože chtěji řvát něco takového na milionáře? Pochybuju, že by Klokani za jejich výkony dostávali tolik, ale něco na tom vtipu je. Odvážila jsem se zeptat, jak si náš tým celkově vede a dozvěděla jsem se, že jsou vlastně dost špatní, ale to nevadí, protože mají skvělé fanoušky. A to je pravda. Fandit největším loserům (No dobře, Baník je horší) je zábava! Všichni ti břichatí otcové od rodin s jejich malými ratolestmi, někdy i statečnými manželkami, vytvářeli úžasnou atmosféru. Klokani to nakonec samozřejmě projeli, (a to se přitom tak snažili!!!) ale bylo to fajn. Fotbal versus Kočka 2:2.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. K. | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 12:30 | Reagovat

Od mala sleduju hokej, ten mě baví moc, ale k fotbalu si také nacházím cestu až nyní (z podobného důvodu jako ty)... Ale pořád mi to nejde, jediný co mě na něm baví jsou konce zápasů (v TV), kdy poražení pláčou. To mi přijde fakt legrační. :-D

2 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 3. dubna 2016 v 12:36 | Reagovat

[1]: Pot a slzy? No né, tak to možná další zápas, který budu "muset" sledovat i dokoukám!  Hokej mi byl taky vždycky bližší, ale je fakt, že na  zápasech asi musí být dost zima :)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. dubna 2016 v 12:48 | Reagovat

Kdysi bylo tradicí klokanů na domácím stadionu, že hráč, který byl u v utkání nejhorší, byl namáčen v Botiči.

4 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 3. dubna 2016 v 12:56 | Reagovat

[3]: A přestali s tím,  protože by tam museli skočit všichni najednou?:D

5 Fredy Fredy | Web | 3. dubna 2016 v 13:42 | Reagovat

Fotbal je super a i hokej, zvlášť, když hraje kometa. :-)  ;-)

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 13:53 | Reagovat

Zajímavá jsou i malá "vesnická " utkání. Jednou jsme se stavili s přítelkyní na cyklovýletu v nejmenované /raději) vísce a byli svědky dvou "vlastňákůˇP :-)

7 K. K. | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 20:13 | Reagovat

[2]: To rozhodně musíš, stojí to za to! :-D (Vlastně jsem se přistihla jak se na tyhle konce i těším :-D ) Ale musí to být nějaký větší důležitý zápasy, když jsou přáteláky, tak tolik slz neteče. :-(

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 21:57 | Reagovat

No... Fotbal jde ještě snést. Trochu bych se začal bál, kdyby měl tvůj muž horší/nebezpečnější zálibu (vzhledem ke tvému chameleonímu nutkání v partnerství)! :)

9 Dubious cat Dubious cat | 4. dubna 2016 v 17:43 | Reagovat

[8]: Hele ono zase vocaď pocaď, bungee jumping, horolezectví a další vylomeniny, při kterých bych mohla umřít, bych určitě nedala. Ani dívat bych se na to nemohla! Chameleonství funguje pouze pasivně - dívat se na to můžu, očividně k tomu můžu přestat mít odpor, ale podkolenky a trenýrky si ještě neoblékám:D

10 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 20:55 | Reagovat

Také jsem se stala "obětí" rodiny fotbalových nadšenců, naštěstí přítel v tom nejede natolik, jako jeho otec. To když jednou prohraje Sparta, už jsme naučená, že na půl hodiny k němu nikdo nesmí ani slůvko říci. Je jedním z těch skalních fandů, kteří jsou ochotni jet na zápas svého oblíbeného týmu i do zahraničí. Pravda, že můj křest na letenském stadionu se ještě nekonal... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama