Květen 2016

spokojený život na (volné) vysoké noze

30. května 2016 v 19:04 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Autoři současného tématu dost riskují - před lety jsem byla jednou z těch, kdo prosili všemocného Standu, aby zachoval téma týdne i s výběrem "nejlepších článků. Nech nám TT, Stando a my všichni budeme spokojení. Jenže velká část blogerů na tomto serveru jsou Češi. A Češi nejsou spokojení nikdy. To se ví. Věřím, že ani téma "spokojenost" neuspokojí všechny. Vlastně bych se mohla ptát jako major Terazky " Čo si ako predstavujete pod pojmom spokojený život" ?

Chobotnice v plurálu je vskutku necudná

29. května 2016 v 16:49 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Na posledním kurzu, který jsem učila, jsme si oblíbili chobotnice. Téměř každý student prohlásil chobotnici za nejlepší přísadu do salátu. Já osobně měla z chobotnic vždycky tak trochu respekt. Nedovedu si představit, že by byť jen jedno její chapadýlko mělo cestovat mým trávicím ústrojím. Jejich žvýkavá, přísavkovitá struktura mi připadá velmi nepoživatelná. A ty oči! Teď jsou pro mě tito hlavonožci navíc vyloženě posvátní, protože jsem na jednoho z nich překřtila svého německého studenta- kamaráda. Doufám, že analogicky bude mít stejný respekt k veverkám, protože to jsem prosím já. Malá, nazrzlá, energická česká veverka. Ale blechy nemám, fakt!

Článek obsahující a lot of fuck

26. května 2016 v 22:18 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Můj skvělý plán mi dnes tak trochu nevyšel. Probudila jsem se sice brzo ráno, během spánku ještě odhodlaná začít s "odtučňovací kůrou", ale cítila jsem se dost divně. Unavená, zničená. Neschopná existovat, natož někde poskakovat. no nic, začnu příští týden.Cíl je přece jasný - být jako nápis na lahvi od coca coly. Obsahuje zanedbatelné množství tuku. To půjde i příští týden. ( Říkám už několik let.)

Článek nasáklý optimismem, i když to tak možná nevypadá

25. května 2016 v 21:19 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Dnešní den začal poněkud tragicky. Asi v pět ráno jsem se už podruhé probudila kvůli příšerné křeči v lýtku. Ostrá, nesnesitelná bolest, která se někdy naprosto bezdůvodně objeví. Možná tedy ne úplně bezdůvodně, protože jsem samozřejmě udělala to, co se nemá a hledala důvod na internetu ( ideální způsob jak zjistit, že máte rakovinu, cukrovku a DNU zároveň), takže jsem zjistila že:
a) piju moc alkohol (Dneska ani kapka, přísahám!)
b) mám málo hořčíku ( Divný, včera jsem sežrala asi 4 banány!)
c) Mám stres ( No jako že jo)

Nejspíš bude pravda všechno a jestli s tím nic neudělám, tak budu asi brzo zahrabaná. Ostatně, že mě chce mít Bůh mrtvou jsem si už skoro začala myslet, jelikož jsem dnes jela na tu ošklivou zkoušku z Language Use based theory of language a do té tramvaje, v které jsem byla, narazilo auto. Byla to dost slušná rána, ale nikomu se nic nestalo. Jedině snad to,že jsme všichni museli vystoupit a jít pěšky. Takže je to jasný, Bůh chce, abych žila! Všechno to byl jeho skvělý plán- proběhla jsem se a překonala sama sebe. Já jsem dostala dvojku! Dvojku! A to fakt vůbec nerozumím tomu, co jsem při té zkoušce reprodukovala... Lingvista asi nikdy nebudu, jen to ne, panebože, ale co takhle umělkyně, že by?

Jak jsem někomu zvedla mandle pouhým mrknutím oka

24. května 2016 v 21:54 | Dubious cat
Prokrastinuju, nic nedělám. Ale zdá se, že i nicneděláním toho dokážu udělat hodně. Například celkem nevinný článek, který byl reakcí na článek někoho jiného zapříčinil, že ten dotyčný skryl před zraky pocestných vše, co doteď napsal. Nechápu proč. Ale bavím se. Zdá se, že jsem nejenom Kočka Pochybná, ale taky blogger fatale. To, že existuju, dýchám stejný vzduch, píšu,čtu, dělám si co chci... To někomu nejspíš zvedlo mandle. Měla bych ho varovat. Na zvedlých mandlích se můžou lehce usídlit Streptokočky. Já sama jsem už angínu dlouho neměla, ale to neznamená, že už jimi nejsem infikovaná. No jo, je to tady. Záblesk z minulého života tohoto blogu. Prosákne až do budoucnosti? Co myslíte?
Antibiotika nikomu nepomůžou, neboť Strepotokočky jsou imunní. Ale proti Streptokočkám snad není imunní nikdo!

Blogová minulost mi dýchla na krk

24. května 2016 v 15:35 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Když jsem začala blogovat, někdy kolem roku 2010, bylo mi 19 let. Právě jsem nastoupila na univerzitu, kde jsem se tři roky hrabala v literatuře a teorii psaní. Brzy po založení blogu jsem se, už ani nevím jak, dostala do skupinky mladých, nadějných a talentovaných blogerů. Někde mezi lety 2010 - 2012/3 jsme byli všichni přátelé. Psali jsme, scházeli se, hodnotili a vymýšleli témata týdne ( která byla lepší než současná). Byla to hezká doba. Ale naše názory se s některými rozešly, přešlo to až v hloupé konflikty a nakonec se naše cesty rozešly. Je to minulost. Ale někdy se stane, že se vaše cesty přinejmenším na malý okamžik znovu setkají. A to se stalo mně. A upřímně mám z toho pocit, jako bych "viděla ducha". Ale tenhle byl sakra naživu.

Dokonalé fotky bez make upu, stoprocentně pravdivé

22. května 2016 v 21:17 | Dubious cat
Jsem dokonalá, i bez make upu. Kdybych byla modelka, měl by můj instantní fotografický příspěvek statísíce sdílení. Já jsem ale jenom obyčejná blogerka, takže nemusím přírodní fotografie ani projíždět photoshopem. Stačí jenom trocha šikovného filtru, který fakt umí pomoct, a můžete mě obdivovat stejně jako dnešní krásný den. A že byl vskutku nádherný! Nezkazily ho ani snahy o nastudování Language Use based theory, což je mnohem horší věc než je moje pleť. No fakt.


Naplavená Kočka a její hříchy

21. května 2016 v 19:55 | Dubious cat
Milý blogísku, zhřešila jsem, Už 5 dní jsem neměla žádný alkohol, ale za to jsem dnes vykouřila dvě cigarety. Ale jenom lehký. To ovšem není můj největší hřích. Dobře víš, jaký je můj vztah k hipsterství, už jsem Ti to zmiňovala několikrát, ale přesto jsem dnes šla na hipsternáplavku, na hipster veganské farmářké trhy a na restaurant day, což bude asi taky dost hipster věc. Skončím v pekle, ale bylo to moc fajn!

Článek obsahující nahou Kočku!

20. května 2016 v 18:53 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
NAHÁ KOČKA V TOMTO ČLÁNKU ! Právě jsem použila ošklivou taktiku bulvárních médií, na kterou se lákají čtenáři. Nejsem ovšem až tak prolhaná, takže kdo klikne níž, skutečně spatří na své obrazovce autorku tohoto blogu bez oblečení. (Honem pryč!) Avšak nejedná se o uniklé fotografie z cloudu, které mi "náhodou" vyklouzly na internet, jak tvrdí jiné známé osobnosti, jedná se o produkt včerejší večerní prokrastinace. Je to variace na jeden takový cudně necudný snímek, který vznikl na ostrově, kde kdysi byl obrovský kolos...

Jsem prekariát,píšou na internetu

19. května 2016 v 17:08 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
"Když jsem se v 15 rozhodoval, co bu du dělat - pekařina byla jasná volba..." říkal sympatický mladý muž v jedné reklamě. Já jsem se v 15 rozhodla špatně. Vlastně vůbec, protože bylo rozhodnuto za mě. Moje ambice na nějakou střední uměleckou školu byly rozdupány střízlivým realistickým pohledem na život mých rodičů. Vystuduj gymnázium a potom se rozhodneš, říkali. Ale i potom mi bylo jasně naznačeno, že studovat umění je blbost. Co z tebe bude? Kde budeš pracovat? Nebudeš mít žádný peníze... S bakalářským titulem z médií a komunikací (= všehochuť obsahující zkoušky z literatury, lexikologie, stylistky, ortoepie, literární teorie a podobných důležitých věcí) a téměř magisterským titulem z učitelství češtiny jako cizího jazyka (= vlastně ani nevím, co to tady studuju) je moje budoucnost opravdu růžová. Jestli se nevdám za někoho fakt podporujícího (= bohatýho), tak se moje 25. narozeniny stanou ne čtvrtinou, ne třetinou, ale rovnou polovinou mého na trhu práce zbytečného života. Na internetu jsem se dneska dozvěděla, že lidi jako já jsou prekariát.