Jsem prekariát,píšou na internetu

19. května 2016 v 17:08 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
"Když jsem se v 15 rozhodoval, co bu du dělat - pekařina byla jasná volba..." říkal sympatický mladý muž v jedné reklamě. Já jsem se v 15 rozhodla špatně. Vlastně vůbec, protože bylo rozhodnuto za mě. Moje ambice na nějakou střední uměleckou školu byly rozdupány střízlivým realistickým pohledem na život mých rodičů. Vystuduj gymnázium a potom se rozhodneš, říkali. Ale i potom mi bylo jasně naznačeno, že studovat umění je blbost. Co z tebe bude? Kde budeš pracovat? Nebudeš mít žádný peníze... S bakalářským titulem z médií a komunikací (= všehochuť obsahující zkoušky z literatury, lexikologie, stylistky, ortoepie, literární teorie a podobných důležitých věcí) a téměř magisterským titulem z učitelství češtiny jako cizího jazyka (= vlastně ani nevím, co to tady studuju) je moje budoucnost opravdu růžová. Jestli se nevdám za někoho fakt podporujícího (= bohatýho), tak se moje 25. narozeniny stanou ne čtvrtinou, ne třetinou, ale rovnou polovinou mého na trhu práce zbytečného života. Na internetu jsem se dneska dozvěděla, že lidi jako já jsou prekariát.


Prekariát je zajímavé slovo. Zní jako prokaryota, což je něco, co jsme se na gymnáziu učili v biologii ( jednobuňečný organismus?). Nezní ale vůbec hezky a když víte, co znamená, tak dáte své intuici za pravdu. Nikdy jsem nechtěla být součástí nějaké módní skupiny - hipster ani nově vznikající yuccie. Popravdě se těmto takzvaně nezávislým subkulturám směju ( i když se přiznávám, že hipsterkavárny a hipsternáplavka mají něco do sebe, ale pšššt!), ale přesto jsem jedné takové součastí.
Pracuju pro naší slavnou Kunu, kterou v pořadí čtvrtý Karel založil v roce 1348. Když někomu řeknu, co dělám, a je ideálně odjinud než z ČR, pomalu se mi klaní, jak jsem šikovná, že pracuju na tak vznešeném místě. Stačí ale jenom vidět budovu, kde je naše slavné pracoviště a rychle vám dojde, že si úplně jako královna nežiju. Vím, že bych měla držet hubu a krok, protože mám velké štěstí, že můžu dělat to, co mě baví a tohle místo je z hlediska koncentrace zajímavých lidí a kultur nejlepší, ale ve svých skoro 25 letech už bych měla trochu řešit svojí budoucnost. Když se totiž rozhlídnu kolem sebe a vidím, že jen málo z mých kolegů a kolegyň má skutečnou smlouvu, která obsahuje nárok na nemocenskou, rodičovnskou, dovolenou, fixní plat, který se dostává i o prázdninách... Přemýšlím, jak budu jednou existovat. Dosud jsem to moc neřešila, protože jsem ještě studentka, ale to se v září změní. Jak dlouho vydržím v nejistotě, jestli budu mít koho učit a jak často? Před 14 dny jsem skončila poslední kurz tohoto semestru, další je až v září. Možná. Je tu příliš mnoho proměnných.

Po dvou letech neustálého vnitřního stresu, jestli jsem dost dobrá, krásná, oblíbená na to, abych dostala další práci, jsem už docela vyčerpaná. Tohle léto se budu nejenom snažit napsat diplomku a učit se na státnice, ale budu se snažit získat peníze od soukromých studentů. V tuto chvíli jich mám dost na to, abych dostala skoro stejné peníze jako na kuně, ale za méně času, což je super, ale... Všechno se může změnit tak lehce. Náš zákazník, náš pán. A pánovi můžou dojít peníze nebo motivace. stejně jako mně může Kuna říct, že pro mě nemá práci, můžou to udělat i oni. Kdykoliv. Stárnu rychlostí světla a je to chyba mých genů, které mi nevytvořily geniální matematický mozek, protože jedinci, kteří ho mají jsou programátoři, businessmani, manažeři... kteří mají velké byty v nejdražších pražských ulicích. Ale je to taky chyba systému. Není to fér. Proč všichni kreativní lidé musí o práci pomalu prosit? Proč nemůžeme mít všichni nějakou tu jistotu práce, nebo alespoň základní výhody, jako ti, kteří mají HPP?

I přes všechno tohle ale nikdy nebudu volit komunisty nebo socany, kteří by mohli změnu slibovat. Jsem svobodný člověk ,který se může alespoň pokusit získat jinou práci, v jiném oboru. Mohla bych jít prodávat do Tesca, například. Dostala bych třeba i stravenky. Jó to bych se měla! Ale můj život by byl nudný, prázdný... Nenáviděla bych lidi. Nezažívala bych to, co zažívám teď ( což má ale asi taky omezenou platnost, protože za pár let už se studenty asi pařit nebudu). Vím, že si nemůžu stěžovat na svou práci, protože jsme si ji vybrala. Ani nechci. Ale nemůžeme se přece všichni tvářit, že je v pořádku, když novináři, lektoři jazyků, grafici.. zkrátka všichni, kteří potřebují ke své práci nějaký ten talent, musí být neustále na pokraji existenční krize. Z nějakého důvodu jsou ale všechna zaměstnání, na která bych měla odvahu a schopnosti, právě taková. Jsem odsouzená k věčnému plazení se před někým. A já jsem hrdá bytost, kterou to ničí. Je smutný, že jednou na internetu psali něco, co je pravda. Nejspíš to psal jeden z nás, prekariát.

Zkrátka je to tak. Už mám černý téměř retro brýle, kostkovaná košile by se u mě ve skříni taky našla. Pivo z malých pivovarů piju taky, jen ke kolu mám tak trochu odpor. Nezbývá mi nic jiného než se stát jednou z mnoha strašně originálních příslušnic nějaké supercool subkultury... Až budu velká, založím si firmu na vymačkávání šťávy z pomeranče.


P.S.: Přílušníci supercool subkultur používají instagram, pinterest a podobný věci a rádi (se) fotí. Pro začátek tedy jako správná hipuccie přikládám obraz dívky bez jisté budoucnosti s její novou kočičí společností, neboť obě předešlé jsou již navždy odpočívající. Úkol pro letošní léto, pokud někdy budu mít čas na rozvoj svého talentu - socha č. 2. Egoisticky totiž musím říct, že na to, že jsem sochala úplně poprvé ve svém životě, se mi Kočzka povedla. Kočky z okolních zahrad si k ní chodí lehat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rpgnetwork rpgnetwork | Web | 19. května 2016 v 19:19 | Reagovat

Ahoj, moc se omlouvám, že vás tu otravuju reklamou, ale není tu na to žádné vyhrazené místo, tak přispěju sem :)
--------------------------------------------------------------------------------------
Vítejte v New Yorku budoucnosti - městě čtyř frakcí, které krom nepokojů ohrožují i mnohá další nebezpečí za tolik důležitými hranicemi. Přijďte si zahrát do světa roku 2316, kde osud Vašich postav závisí pouze na Vás samotných. Bude Vaší frakcí Neohroženost, Upřímnost, Sečtělost, nebo Mírumilovnost? Vystavte své postavy neuvěřitelným okamžikům; Co byste udělali Vy, kdyby mohla jediná volba vše změnit?
RPGNetwork.blog.cz - Inspirováno Filmovou a knižní trilogií "Divergence"
--------------------------------------------------------------------------------------
Blog je vhodný i pro naprosté začátečníky, tak se nebojte a pojďte si zkusit zahrát za někoho, kým byste chtěli být a zároveň si úctyhodně rozvinout psací schopnosti! Budeme se těšit.

2 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 19. května 2016 v 19:47 | Reagovat

[1]: Vyhrazené místo tu není, protože to nikoho nezajímá!

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. května 2016 v 19:57 | Reagovat

Obecně mi připadá, že tenhle pracovní systém je už celý pochroumaný... podle mě jsme schopní vytlačít mnoho pracovních míst stroji, ale i tak se ta místa uměle udržují...
Ale taky bych raději žila skromněji a dělala, co mě baví, v čem vidím smysl. Než abych byla otrokem v kolotoči - noční, ranní, odpolední...

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. května 2016 v 20:48 | Reagovat

Jednobuněčný organismus je např. trepka.
Trepky jsou užitečné, když táhne od nohou.

5 Danny Danny | 20. května 2016 v 20:35 | Reagovat

I feel ya. Chci mít práci, kterou budu mít ráda, ale všechno, co ráda mám, je podle všeho nevýdělečné a nepotřebné, takže jsem tak nějak v hajzlu. Teď jsem před zkouškami na VŠ a kdybych se držela rad babičky (...tak už jsem mrtvá), tak si vyberu školu, která mi nastartuje budoucnost zalitou penězi padajícími z nebe. Ale to my, umělecky a sociálně ladění zmetci, prostě nepůjdeme dělat, že ne?
Takže to holt bude boj. Třeba ale budeme mít štěstí! Spoléhám na Zvoněnku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama