Červen 2016

Co (ne)dělá úspěšná blogerka

19. června 2016 v 19:58 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Milý Blogu.cz, na tomto serveru přispívám svými příspěvky už pár let. Od dob, kdy mi bylo devatenáct se hodně změnilo. Já jsem se změnila.( Jak můžete vidět níže.) Z rozervané, nesebevědomé holky bez titulu, které psala básně a kreslila nahé souložející bytosti, se stala rozervaná, ale děsně pozitivní, sebevědomá holka s jedním až dvěma tituly, to se uvidí v září, která kreslí nahé nesouložející bytosti. Jak se to stalo? Můžeš za to ty. Díky tobě, milý blogu, jsem se stala nechutně sebestřednou blogerkou, která ráda odhaluje svoje tělo i myšlenky, i když ví, že je to všem u prdele. To ale neříká nahlas, protože pravá blogerka je dáma, která sprostě přinejmenším nepíše. A už vůbec nechce, aby někdo už konečně začal psát o ní! Toho nemůže nikdy docílit, když (ne)bude dělat následující:

Mám černý šaty, takže klid.

15. června 2016 v 18:28 | Dubious cat
Válím se na střeše jako vyvrženej vorvaň a pozoruju holuby přelétající z jedné strany na druhou. Přemýšlím. A to bych asi fakt neměla dělat, protože mi to nesvědčí. Je to ale jako cigarety a alkohol - víte, že vás to asi jednou zabije, ale je to tak děsně umělecký, že tomu prostě občas nemůžete odolat. I když fakt nechcete. Vítr hladí mou make-upem nezahalenou tvář, snaží se pohrávat i s mými vlasy, ale ty jsem zkrotila do gumičky. Protože nesnáším, když nejsou perfektně čisté. Ale kdybych si je ráno umyla, nic by mě nepřinutilo zůstat dneska večer doma. Na druhou stranu, je pořád ještě dost času na to si je umýt a zdrhnout před zodpovědným přístupem k životu. Mohl by mě někdo přivázat k židli, vzít mi klíče nebo tak?

O fotbale, mužích, sexu a tak vůbec

15. června 2016 v 0:53 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
V tuhle chvíli, kdy píšu tenhle příspěvěk, nejsem tak úplně střízlivá. Já vím, je úterý, pardon, středa, prostředek týdne a slušný holky by vůbec neměly chodit domů po půlnoci. Já obvykle chodím brzo ráno. Tomu se říká svoboda. Svoboda. Hm. Řekla bych, že jsem poslední dobou svobodná až moc. Tak moc, že se bavím i s cizími lidmi, kteří nejsou imaginárni, virtuální nebo platící...

O mužích a penisech

11. června 2016 v 20:32 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
VAROVÁNÍ - TENTO ČLÁNEK NENÍ TAK ÚPLNĚ PRO DĚTI:)
Snad každého majitele blogu potěší, když se mu v "posledních komentářích" zobrazí něco nového. Nejsem vyjímkou, vždycky se těším, zda někdo (z vás) napsal něco zajímavějšího než můj článek. Z nějakého důvodu si ale jeden z mých starších oblíbili roboti viagrátoři. Jedná se o článek věnovaný Krutomývalovi - je to náhoda? Chce nám tím někdo něco naznačit? Kdy už milí boti pochopí, že já opravdu nevlastním penis? Ani z plastu, i když ten by asi kouzelný preparát nepotřeboval. Ale já to chápu, s penisy jsou jenom potíže...

Úchylná jména jako zvláštní druh pomsty

10. června 2016 v 0:07 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Vybrat jméno pro zvíře, natož pro dítě je zatraceně těžká věc. Když si nedávno moji rodiče pořídili novou kočku, hádali jsme se o jejím pojmenování asi tří dny. Můj stvořitel si myslel, že "Tereza, jedině Tereza to může být ..." , ale nakonec jsem ho přesvědčila, že britská whiskaska se nemůže jmenovat jako střídavě oplácaná postava ze seriálu, který nemá rád. Navrhovala jsem, že ji pojmenujeme po nějakém dobrám chlastu. Bailyes. Connemara. Bushmills. Nápadů jsem měla spoustu, až to mojí stvořitelku vyděsilo, jak moc se vyznám v skotské whisky. ( Nejenom.) Od Whiskey jsem se dostala ke krásným jménům jako je Muriel nebo Mureen, ale o tom zase nechtěl slyšet můj sourozenec. Když už to vypadalo beznadějně, někdo z nás, myslím že já, řekl jméno, které ta potvora s hrdostí nosí. Sirael. A je to pěkná mrcha, mimochodem.

Děti noci, které všem piijou krev

8. června 2016 v 20:29 | Dubious cat
Má jiný odstín barvy pleti než my. Někdy se i třpytí. Lidé z něj mají strach. Pije jim krev, přes den ale nepije nic. Ani nejí. Podle toho ho můžete v těchto dnech snadno odhalit, je to:
a) upír (z Twilghtu)
b) vyznavač stylu K. Got(h)a
c) paříč ( něco jako Dubious cat)
d) muslim

O mužích a lidech

6. června 2016 v 23:10 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Muži jsou úplně jiní než ženy. To mi řekla asi před třemi lety žena se jménem Ježíšovy matky, té, která si údajně před porodem nikdy nevrzla. Myslela si, že jsem na tom stejně, že jsem ještě nepoznala mužské tělo ani duši a já se tiše smála. O chlapech vím přece všechno! Bylo mi něco málo přes dvacet a byla jsem naivní. O pár let později, kdy jsem ve velmi častém styku s tímto živočišným druhem, a tím nemyslím pohlavním ( to jen když Bůh dá ), musím konstatovat, že vím úplný hovno. Odkdy jsou muži tak komplikovaní? Můžou za to ženské hormony obsažené ve vodě?

Naprosto iracionální strach Pochybné Kočky

5. června 2016 v 14:39 | Dubious cat
Člověk si často komplikuje život tím, že má z něčeho strach. Strach z výšek, z úzkých prostorů nebo závazků. Někdy se zakládá na nějaké špatné zkušenosti, ale často jde o naprostou blbost. Já mám taky hodně fóbií. Výšky jsem asi už překonala díky svému momentálně nejoblíbenějšímu místu pro téměř trvalý pobyt. (I když studium na vysoké škole to dost vyrovnává.) Strach z mluvení před lidmi jsem jako učitelka porazila úplně. Jsem si jistá, že nejsem jediná bytost na světě, která měla strach z něčeho takového, ale jsou tady objekty, které nikdo moc často nezmiňuje. A z těch vnitřně šílím asi jenom já.

Vím, co (ne)chci

3. června 2016 v 19:30 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Když se mě někdo zeptá, jestli chci kávu nebo čaj, tak je to jasný. Kávu nemám odjakživa ráda, čaj miluju. Když se mě ale někdo zeptá, co chci od života, moje odpověď závisí na několika faktorech. Například do koho a jak jsem zamilovaná. Před rokem bych vám totiž říkala, jak moc se těším, až moje břicho nebude obsahovat pouze větší než normální množství tuku, ale stane se na devět měsícům domovem pro vlastnoorgánově vyrobeného mimozemšťana. Že bych byla spokojená jako matka, podporující a milující svého muže. Že bych mohla být dobrá manželka. A tohle všechno teď není pravda. Jsem to, co jsem před rokem "nenáviděla". Sebestředná kariéristka.