Vím, co (ne)chci

3. června 2016 v 19:30 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Když se mě někdo zeptá, jestli chci kávu nebo čaj, tak je to jasný. Kávu nemám odjakživa ráda, čaj miluju. Když se mě ale někdo zeptá, co chci od života, moje odpověď závisí na několika faktorech. Například do koho a jak jsem zamilovaná. Před rokem bych vám totiž říkala, jak moc se těším, až moje břicho nebude obsahovat pouze větší než normální množství tuku, ale stane se na devět měsícům domovem pro vlastnoorgánově vyrobeného mimozemšťana. Že bych byla spokojená jako matka, podporující a milující svého muže. Že bych mohla být dobrá manželka. A tohle všechno teď není pravda. Jsem to, co jsem před rokem "nenáviděla". Sebestředná kariéristka.


I když to vlastně není správně vyjádřeno. Kariéristky prací žijou, já žiju pouze s ní. A dost často ji podvádím zábavou. Mám hodně plánů - mám jich tolik, že to nemůžu snad ani v jednom životě stihnout! Rozhodně ne jako žena citově závislá na muži. Chci být nezávislá, žít svůj vlastní život, bavit se. Myslím to upřímně, ale fakt nevím, jestli to je pravda. Je to pro mě definice spokojeného života?

Vždycky jsem ráda hrála The sims 2/3.., protože jsem mohla vytvořit nečí život a testovat několik možností. Zjistila jsem, že to, jak žiju svůj život se odráží i na tom, co chci pro svoje "simíky. (Nebo naopak?) Najít jim jednoho partnera, potom je oddat a pořídit jim děti a nakonec je za pár simích dnů pohřbít.Ve zkratce. Jenže takhle daleko jsem nikdy nedošla. Nebudeme si lhát, nejspíš bych byla špatná matka, protože mě nakonec vždycky simí potomci přestanou bavit. Jsou otravní. Pořád něco chtějí. Hm, to zní reálně. A proč si neužít všech možností, které nabízí "datadisky"? Můžu dělat téměř cokoliv. Život mám jen jeden, pravděpodobně. Měla bych ho naplnit úžasností. A to přesně dělám. Momentálně mě baví "noční život". Ale upíry a čarodějnice jsem v Praze ještě nepotkala. Alespoň myslím.

Jsem lvice, stvoření, které touží po obdivu. Miluju, když mě někdo miluje. Většinou. Je pravda, že tento týden mi kdosi své city vyjádřil a já nevěděla, co na to říct. Zvlášť když mi předtím asi dvě hodiny říkal, jak jsem úžasná. A to se dobře poslouchá. Jenže mě nepřitahuje. Řekla jsem mu, že už někoho mám a jsem spokojená. A to je lež. Jen nevím, která část toho prohlášení. Všechno je totiž strašně komplikovaný a já už začínám mít o sebe strach. Už jsem si jednou spálila prsty, doslova, zabouchla si klíče v bytě a do třetice všeho zlého jsem se minulý týden pořezala. Asi přestanu vařit. To jsem stihla během 5 týdnů. A jenom proto, že nevím, jestli jsem spokojená s tím, co (ne)mám. Měla bych se na to vykašlat, jít ven a užít si svou volnost, nespoutanost a maximálně někoho připoutat. Jen jednou. K něčemu. A pak ho opustit. Jenže to já, bohužel, neumím.

Ač miluju mužskou pozoronost, automaticky flirtuju s těmi, kteří mi připadají zajímaví, nedokážu někoho jen tak použít. Tedy alespoň ne, když jsem (ne)dobrovolně dala svoje srdce někomu jinému. A tak budu asi pařit o sto šest bez srdce. Budu dál vyjímečná, zajímavá, krutě pozitivní. Snad si nic v nejbližší době nezlomím. Všichni mě budou dál obdivovat, protože naštěstí na lekce zumby nemůžou přijít čumilové. Poskakující do rytmu latinoidních songů, bez znalosti kroků a choreografie, jsem totiž fakt neodolatelná! to by muži nerozdýchali. Ten smích, myslím. Ale jsem při tom šťastná.

Včera jsem měla den "pro sebe" - ráno zumba, potom jeden student a pak mě můj milý kadeřník udělal ještě krásnější. Měla jsem v plánu začít žít zdravěji, odolala jsem jakémukoliv nezdravému rychlému jídlu a dala si radji zeleninu. Jo! Když budu sportovat a jít zdravě, budu mít spokojený život. A budu mít hezkou pleť. To je 100% jako pomerančový džus. Jenže pak jsem se na to vysrala, šla ven a vypila (jenom) dvě piva. Sakra. Ale vždycky se dá začít další den. Ale dneska ne. Protože kdo by v pátek večer byl doma? Nezávislé, bezsrdcé ženy rozhodně ne!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | E-mail | Web | 3. června 2016 v 20:00 | Reagovat

Dneska jsem výjimečně doma a je to celkem příjemná změna. :-D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | 4. června 2016 v 13:19 | Reagovat

Kadeřníci jsou solí života.

3 Radka Radka | Web | 17. srpna 2016 v 13:32 | Reagovat

Je to hrozný, jak si člověk maluje život s tím druhým, a pak najednou konec a ten život může být najednou naprosto něčím jiným a vy netušíte čím. Tak tohle teď prožívám. Hodně štěstí se zeleninou a kariérou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama