Srpen 2016

Den, kdy jsem poprvé použila hashtag

31. srpna 2016 v 23:09 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Tak už i na mě došlo. Od prvního dne, kdy jsem na sociálních sítích zahlédla "hashtag" jsem si byla jistá, že ho nenávidím a nikdy ho nepoužiju. Neskutečně mi to lezlo na nervy. Hashtag sem, hashtag tam. Lidi asi nepochopili jeho funkci, takže se na mé zdi každý den objevují nové a nové, které odkazují na jediný příspěvek. Ale hlavně že jo to cool. Léta jsem hashtagy hejtovala, ale jelikož je používají už i mé oblíbené Papričky, které konečně existují i na twitteru a instagramu, rozhodla jsem se, že půjdu s davem. Jsem tedy ráda, že existuje hashtag, který je pro mě jako stvořený. #Ihatehastags. Fakt jo!

Odpověď je "42"

30. srpna 2016 v 23:50 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Týden jsem nenapsala ani jeden článek na blog. Pokud jste si, stejně jako moje kamarádka s podobným státnicovým osudem, mysleli, že to znamená, že se učím, musím vás vyvést z omylu. Vždyť státnice mám "až" za dva týdny! Je tedy jasné, že jsem dělala všechno možné. Ale nemůžu za to, přísahám. Kdykoliv se začnu učit, někdo mě děsně nutně potřebuje (vidět). A já jsem tak slabá! Mobilní telefony a sociální sítě jsou zlo. Jen jeden den jsem se učila celou hodinu a to díky/kvůli selhání telefonu. Asi je čas to všechno vysvětlit. Ale hezky popořadě:

Kočka a její kočkovitost

22. srpna 2016 v 21:05 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Pokud si přečtete charakteristiku znamení, ve kterém jsem se narodila, tedy lva, můžete dojít k názoru, že jsem nejspíš docela sebestředná kráva. A budete mít pravdu, jen s tím rozdílem, že jsem spíš šelma kočkovitá. Tělem i myslí, i když někteří muži mě nazývají liškou nebo myší. Záleží na tom, jaké mé vlastnosti si cení nejvíce. Kočkou jsem ale nejraději. Víte proč? Protože kočka není pes, který dělá všechno, co jeho pán chce...

Těžký život mladé ženy

20. srpna 2016 v 20:26 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Asi tak před deseti lety jsem měla strach, že nikdy nebudu takovou tou holkou, po které by nějaký chlap toužil. Však víte, "kráska k zbláznění". Teď mám ovšem pocit, že se zblázním já. Něco se stalo. Ne že bych šla na plastickou operaci nebo zhubla, to spíš naopak, ale z nějakého důvodu mě mužská populace začala vnímat jinak. Jenže nevím, jestli z toho mám radost. Jsem jako kus masa. Kvalitní steak, který chce každý ochutnat. Kdybych měla o trochu méně seberespektu, mohla bych si užívat materiálních výhod života.

Poslední záchvěvy studentského života část 2.

19. srpna 2016 v 9:00 | Dubious cat
Je to jako včera. Bez sebemenšího problému jsem odmaturovala, dokonce s vyznamenáním, čímž jsem se odsoudila k prodloužení svého pobytu v ústavní péči. Ty příjmačky na UHK i UK byly nejspíš dost jednoduchý, protože mě fakt vzali. Doteď toho asi litujou. Někdy přemýšlím, jestli toho, že jsem vystudovala tajemné JLK, lituju já. Myslím že. Kdybych se byla bývávala hlásila třeba na práva, tak bych sice byla ve společnosti váženější a měla víc peněz, ale nikdy bych nepotkala svojí nejlepší kamarádku Angie. Jo, a taky by mě tam nevzali, ale to je detail. Před šesti lety jsem měla určitý plány o tom, co budu na VŠ dělat. Chcete vědět, jak to dopadlo? Čtěte. ( Doprovázeno dobovými fotografiemi.)

Tak trochu deníčkový zápisek aneb Kočka zase v šachu

18. srpna 2016 v 19:30 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Rozhodla jsem se, že budu slavná blogerka. Proto budu kromě svého soukromí sdílet i soukromí svého xichtu. Ha ha, vím, že hodně lidí čte nerado. A já jsem prostě Kočka. Takže odteď mě můžou mít rádi i vizuální typy. ( Lepší důvod mě prostě nenapadl.) Zítra jedu pracovat na Moravu, dělám tak trochu překladatelku, což znamená, že musím mít velkou alkovýdrž. Nestěžuju si. Státnice jsou "až" za tři týdny! Mám v hlavě ale hrozně moc myšlenek, které musí ven. Proto pokračování traktátu o studentském životě bude publikováno až zítra. Na začátku týdne se totiž stal zázrak. Jen nevím, jestli v dobrým, nebo špatným slova smyslu. Ten, jehož jméno na blogu nechci vyslovit, ale přesto je pravidelným čtenářům znám, mi napsal, že bychom se mohli sejít. Po dvou měsících beze slova. Uznávám, že mi to udělalo radost, ale na druhou stranu mi je jasný, že ať dělám, co dělám, jsem nejspíš pěkně v hajzlu...Jsem hajzlkočka.

Poslední záchvěvy studentského života část 1.

17. srpna 2016 v 14:33 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Cítím se jako embryo před ukončením devítiměsíčního pobytu v děloze. Byla to trochu otrava a prakticky jsem se celou dobu nemohla dočkat, až vylezu ven jako hotový člověk, ale na druhou stranu - co mi chybělo? Rodiče se o mě starali. Snažili se mě donutit, abych se učila. ( Ale opravdu se jen snažili.) Co bude potom? Po 19 letech ve vzdělávacích zařízeních již za 3 týdny přijde porod. Při té myšlence se mi chce trochu zvracet. Budu volná!

Den D. aneb Ich bin total bekifft.

15. srpna 2016 v 17:47 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Dneska přišel den D. neboli Den diplomky. To, že jsem ji i přes svůj poněkud divočejší přístup k životu napsala, je vlastně zázrak, když nad tím tak přemýšlím. Vlastně mi to řekla kamarádka, se kterou jsme šly doslova za 5 minut 15, tedy v nejzažší možný čas odevzdání, věnovat naše výtvory univerzitě, když jsem jí "ve zkratce" vyprávěla, co mě všechno za poslední měsíce potkalo. No dobře, spíš koho jsem potkala. Život single ženy je prostě fajn!

Vikingský tag aneb co (koho) miluju

13. srpna 2016 v 8:00 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Nesnáším hashtagy, ale tagy jsou něco jinýho. alespoň doufám. Sice už je to hodně dávno, co jsem se účastnila nějaké blogové výzvy, ale není důvod se tím nechat limitovat. Moderní Viking se rozhodl mi dát tu čest a otagoval mě ve svém příspěvku. Došla jsem tedy k závěru, že vy, kteří milujete Dubious cat, tedy mě, máte právo vědět, co, nebo koho, miluju já. Tak schválně - co z toho jste věděli?

Jak jsem se setkala s realitou

12. srpna 2016 v 17:27 | Dubious cat |  týdenní dávka hnisu chili TT
Jako Kočka Pochybná se s realitou moc často nepaktuju. Zaprvé, nerada nosím brýle, takže ji často ani nevidím, což je někdy ta lepší možnost, a za druhé, surrealita je prostě nejlepší. Jenže někdy nemám na výběr a ta mrška za mnou přiběhne. Jako v posledních dnech. I když mě za to asi náš velký šéf Standa nebude mít rád, musím to říct. Jsem stará. I když ses mě, Stando, včera snažil přesvědčit, že jsem svým věkem příliš posedlá, asi 15 minut po tom, co jsme se rozloučili, mi dal život za pravdu. Náhody neexistují.