Odpověď je "42"

30. srpna 2016 v 23:50 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Týden jsem nenapsala ani jeden článek na blog. Pokud jste si, stejně jako moje kamarádka s podobným státnicovým osudem, mysleli, že to znamená, že se učím, musím vás vyvést z omylu. Vždyť státnice mám "až" za dva týdny! Je tedy jasné, že jsem dělala všechno možné. Ale nemůžu za to, přísahám. Kdykoliv se začnu učit, někdo mě děsně nutně potřebuje (vidět). A já jsem tak slabá! Mobilní telefony a sociální sítě jsou zlo. Jen jeden den jsem se učila celou hodinu a to díky/kvůli selhání telefonu. Asi je čas to všechno vysvětlit. Ale hezky popořadě:


Moje (ne)učení začalo minulou neděli, kdy se v Praze objevil můj kamarád z Polska. Má představa byla, že se sejdeme na Náplavce, hodinu nebo dvě pokecáme a potom se půjdu domů zodpovědně učit. Jenže jakmile před Kočkou padne slovo "pivo", její snaha bránit se alkoholismu a naopak nebránit se vzdělání vezme za své. Skóre - pět piv. (Ale stihli jsme jít mezi tím i do kina!) Mít úžasné kamarády, s kterými si máte co říct, je prostě těžké. Zvlášť když se po kině počet Poláků v mém přátelském kruhu zvýšil na 5. Bylo to ovšem velmi vydařené setkání. Poprvé v životě jsem šla do veleznámého hipsterského Café v lese! To místo musí být skutečně magické, protože jsme tam náhodou potkali Vratislava Brabence (pro mladší čtenáře: literát a saxofonista Plastic people of the universe) a tak jsme se skamarádili.

Ten večer byl skutečně neskutečně úžasný a nejenom proto, že mi Vráťa neustále říkal, že jsem krásná atd. Setkání s ním nikdy nezapomenu. Ten člověk je totiž fakt někdo! Kdybych náhodou neměla udělat státnice jenom proto, že jsem toho večera místo historie lingvistiky poslouchala jeho osobní příběh a lichotky, řekla bych si, že to stálo za to. Mám fotky jako důkaz! ( Poznámka: Ta ruka není moje, patří jedné z polských žen. Ta fotka totiž měla původně být společná, ale jaksi nakonec není. )

Následující týden došlo k pár pokusům o studium, jenže ve středu za mnou přijela máma a byly jsme spolu v centru. Když jsem dorazila odpoledne domů, napsal mi kamarád, že ve čtvrtek jdeme na party do Hangaru a bezpodmínečně musím přijít v kostýmu letušky, protože ten, kdo přijde v kostýmu, dostane dárek. A já mám dárky ráda! Jenže pro aerolinky nepracuju, takže mé myšlenky začaly směřovat k tomu, jak ten kostým během dne zajistit. Samozřejmě se mi nechtěl někde kupovat. Nakonec jsem usoudila, že jediné, co si koupit musím je čepička. Nabila jsem si tedy mobil, protože to je hrozný chcípák, a vyrazila jsem do centra. Vzala jsem si s sebou státnicové otázky, protože jsem si říkala, že by bylo fajn se potom učit na Náplavce.

Během cesty do centra jsem, jako správná moderní žena, vedla asi pět konverzací přes messenger, přičemž jedna vedla k setkání toho večera na Náplavce. Autora návrhu se meetingu "znám" dlouho. Moje máti ho kdysi na základce učila, takže jsem ho naposledy fyzicky potkala před 18 lety. Díky sociální síti si ale již pár let píšeme. Tak proč se nechtít setkat zrovna teď, že? To, že jsem ho naposledy viděla jako sedmiletá mi nepřišlo jako problém. "Se nějak poznáme". Vždyť on sleduje můj instagram a na facebooku příliš tajemná taky nejsem. Dohodli jsme se, kdy a kde zhruba se na Náplavce potkáme, ale dotyčný se zdržel v práci. Pohoda, od čeho jsou mobily, stačí si napsat! Jen kdybych neměla mobil, který má baterku v háji! Můj chatový multitasking způsobil, že můj skvělý telefon exnul. Stihla jsem ale ještě o tom dotyčného informovat. " Nevolej mi, mám vybitej telefon". Najednou mi došlo, jak jsme v této moderní době ztracení.

Řekli jsme si, že se sejdeme na Náplavce, jednom z nejpopulárnějších míst v Praze. Přemýšlela jsem, co budu dělat - půjdu domů? Vzpomněla jsem si na storky mé máti, která si s mým otcem domlouvala rande 14 dní dopředu přes dopisy. A vždycky se sešli. Bez mobilu to tedy musí jít, říkala jsem si. No a nešlo! Nakonec se tedy splnila moje původní představa o tom, že se budu na Náplavce učit. Učila jsem se asi hodinu. Onen muž pravděpodobně chodil kolem mě, ale nejspíš mu přišlo nepravděpododbné hledat Kočku v učící se osobě. No, alespoň jsem pak měla čas vymyslet svůj kostým.

Na letuškovskou party jsem se fakt těšila, proto jsem se ve čtvrtek opět moc neučila. Rozhodla jsem se naprosto zničit a poprvé v životě jsem vyrazila do centra Prahy v botech na podpatcích. Samozřejmě jsem si do kabelky srabsky schovala balerínky, protože jsem v životě v takových botech nevydržela ani dvě hodiny na rovném povrchu. Na kočičích hlavách jsem si tedy moc nefandila. Jako zázrakem jsem ale dokázala nejenom dojít na tramvaj, být v tramvaji a projít od Staroměstské Josefovem, ale také existovat po celý večer v Hangaru, což zahrnovalo i chození po točitých schodech. Jsem dobrá! Na balerínky došlo až kolem třetí hodiny ranní, když jsem šla od tramvaje domů.

Můj kostým letušky byl nejspíš hodně věrohodný (můžete se podívat na fotky), protože si mě během večera několik návštvníků spletlo s místní obsluhou, která je za letušky oblečená normálně. Party byla fajn. Skupinka lidí vedle nás celý večer fetovala hélium a já s kamarádem jsme si dali za úkol vypít několik míchaných drinků. Začali jsme runwayem, který byl docela masakrózní, takže jsme se později raději rozhodli pro Sex na pláži. Když bylo po něm, vynořil se odnikud kdosi, kdo mi drze sebral mojí letuškovskou čepici. NO TAK TO NE! Ten někdo byl opravdu pohledný mladý muž, který přišel na to, jak získat pozornost Kočky. Doběhla jsem ho na taneční parket a přihlásila se ke svému vlastnictví. Nechtěl se ho ovšem vzdát a tak jsme si ho navzájem během tance kradli. Tento hravý tanec nakonec ukončila osoba třetí, která mou božskou součást kostýmu sebrala Robinovi Hoodovi přímo z hlavy. HAJZL. Jeho trestný čin nás nasměroval k baru, kde jsme vedli, jistě smysluplnou, konverzaci, která trvala pár hodin.

Nedá se říct, že bych byla opilá. Moje odolnost vůči alkoholu je v poslední době dosti vysoká. Zvláště pokud se nacházím ve společnosti muže, který by toho mohl využít. Tento ovšem přísahal, že mu nejde o sex, i když by se teda nebránil. Pochopitelně. Nakonec jsem navrhla, protože už bylo fakt pozdě, že bychom se mohli vydat na cestu k tramvaji. Fakt nevím, jak je možné, že jsem to ušla - z Josefova k Jindřišské věži, aniž bych si zlomila alespoň jednu nohu. Už ani nevím na co se mě ten krásný muž ptal, ale odpověděla jsem mu "42". A tím jsem těžce zabodovala. Holka, která zná Stopaře? Holka, která má ráda sci-fi? Přidala jsem ještě IT Crowd a podobný záležitosti a najednou jsem byla naprosto dokonalou bytostí, do které se lze snadno zamilovat. Nicméně jsem to nakonec "zabila" tím, že jsem odmítla pokračovat ve sblížení poněkud intimněji, ne nutně v posteli. Najednou bylo " Nejde mi o sex" zapomenuto. Jenže já se zrovna rozhodla používat k myšlení mozek, takže jsme skončili u konverzace, kterou jinak velmi příjemný večer zase zabil on. Řekl mi totiž, že jsem naivní, pokud si myslím, že se mnou bude nějaký chlap chodit bez toho, aniž by mě "vyzkoušel" předem.

Já se za naivní považuju v mnoha věcech, ale stále si myslím, že pokud by z toho mohlo být něco víc, není dobré skákat rovnou do postele, protože by vás pak mohl onen muž považovat za příliš snadnou. Možná naivní opravdu jsem. Ale co.

Mé poslední zkušenosti mluví tedy jasně - dnešní chlap se vám po setkání, na kterém si od vás vzal číslo, asi nikdy neozve - buď dostal co chtěl, anebo nedostal a to ho naštvalo. A teď který scénář je lepší? Od dob seriálu Sex ve městě jsme my ženy udělaly jistý krok vpřed. Možná pokrok. Chováme se jako muži - bavíme se. Dřív jsme za to byly nejspíš odsuzované, ale teď už začínám mít pocit, že je to vlastně vyžadováno. Manželství je přežitek už delší čas, ale teď už jsou k zániku odsouzeny i "obyčejné" vztahy. Ještě že je život single ženy tak zábavný. Stále ale doufám, že se nebudu muset smířit s plastovým/ ocelovým parťákem bez obličeje, zbytku těla a srdce. Tenhle pokrok na poli "lásky" mě stále ještě nebere. A taky to stojí peníze. Já jsem se rozhodla, že v blízké době investuju do nového telefonu. Chci být ultramoderní a pořídit si "Jabko". A protože jsem učitelka, a ty jak známo v Česku moc neberou, budu v následujících měsících mít "jablkovou dietu", takže budu nejenom hustá, ale taky hubená. A to se vyplatí!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 31. srpna 2016 v 5:42 | Reagovat

Stopařka ty jsi, ale po hospodách. Buď ráda, že tě Vráťa neznásilnil. :D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 7:33 | Reagovat

Saxíku of the Universe se prostě odolat nedá! :-)

3 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 9:49 | Reagovat

[1]: Já nestopuju, já vedu!:)

[2]: A Kočce taky ne, přece :)

4 Lianna Aune Ellusive Lianna Aune Ellusive | Web | 31. srpna 2016 v 14:39 | Reagovat

"Chlap s tebou nebude, dokud si tě nevyzkouší předem" - to byl úplně normální hulvát, a těch je kolem habaděj :) .

5 Emil Zátopek Emil Zátopek | 31. srpna 2016 v 14:58 | Reagovat

Nejlepší je dědek s barákem fárem a kontem. Sice celý noci courá po baráku a žere viágru, ale když jsou třeba papíry tak někam zavolá, a za tři neděle je to doma i s razítkama. Státnice...

6 Zaretka Zaretka | Web | 31. srpna 2016 v 17:37 | Reagovat

Odpověď 42 mě pobavila, taky totiž tak, když jsem v dobrém rozpoložení, odpovídám, ale často se setkám s tím, že panům to vůbec nic neříká, což je teda velká ostuda :-) Jinak gratuluji k úlovku V. Brabenec, to už je opravdu legenda :-)

7 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 18:08 | Reagovat

[4]:Čím dál víc! Asi nějaká nemoc. :)

[5]: Bohatý dědci mě neberou, co kdyby jim ta viagra zabrala? To se radši začnu fakt učit :)

[6]: Kdybych si ale jen vzpomněla, jaká byla ta otázka, na níž tato odpověď padla! :D Tahle odpověď je základ všeho. :)

8 Standa Standa | Web | 31. srpna 2016 v 21:19 | Reagovat

Jakej iPhone si budeš kupovat?

9 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 22:22 | Reagovat

[8]: Já jsem ti to neříkala? :)  Chci SE, protože je hezký a výkonný :)

10 Nancy Nancy | Web | 1. září 2016 v 22:53 | Reagovat

ak ti ten chlap este zavola tak vase dalsie rande iste bude v Restauracii na konci vesmiru.

11 Dubious cat Dubious cat | 3. září 2016 v 0:24 | Reagovat

[10]: Chtěla jsem ti napsat, že, to že se ozve,je pravděpodobné jako to, že delfíni odletí zničehonic do vesmíru...Ale právě mi napsal:D

12 Nancy Nancy | Web | 3. září 2016 v 18:37 | Reagovat

[11]: si si ista ze nie si na Srdci zo zlata? Ta fici na nepravdepodobnostny pohon :D

13 Elwin Elwin | E-mail | Web | 3. září 2016 v 19:25 | Reagovat

Kostým letušky je boží. A učení nehroť :D měla jsem spolužačku, co se naučila za tejden a dostala za A. Takže klídek :D tak trochu, ne moc :D

Chlap byl idiot. Potkat Kočku a chovat se jako prase? Pfff.

14 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 3. září 2016 v 20:02 | Reagovat

[13]: No já budu ráda, když se budu seriózně učit dva dny:D:D

Jak moc velkej idiot to je či není asi brzo zjistím. Chápu, že letušky v mužích vyvolávají nějaký divný skrytý vášně. Stejně jako učitelky... Prasata! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama