Těžký život mladé ženy

20. srpna 2016 v 20:26 | Dubious cat |  Nadreálná osobnost kočičího čumáku
Asi tak před deseti lety jsem měla strach, že nikdy nebudu takovou tou holkou, po které by nějaký chlap toužil. Však víte, "kráska k zbláznění". Teď mám ovšem pocit, že se zblázním já. Něco se stalo. Ne že bych šla na plastickou operaci nebo zhubla, to spíš naopak, ale z nějakého důvodu mě mužská populace začala vnímat jinak. Jenže nevím, jestli z toho mám radost. Jsem jako kus masa. Kvalitní steak, který chce každý ochutnat. Kdybych měla o trochu méně seberespektu, mohla bych si užívat materiálních výhod života.



V poslední době jsem asi až příliš pěla ódu na muže. Nějak jsem zapomněla, že tento živočišný druh má více typů než jen ty inteligentní, galantní, muže se smyslem pro humor. Existujou taky prasata. Samozřejmě, i muž s nejvybranějšími způsoby tajně sní o tom, že se jistá část jeho těla vydá na drsnou speleologickou výpravu do vaší, jantarové komnaty, ale vtip je v tom, že buď zůstane pouze na rovině snění, nebo s vámi vstoupí do vztahu a pak už je to jiný příběh. Jenže někteří své vášně neumí zkrotit a své touhy vám naznačí nebo rovnou explicitně sdělí či názorně předvedou. Pořád si nejsem jistá proč bych měla například toužit někoho uspokojovat ústy pouze z čistého přátelství. Vždyť co bych z toho měla? Maximálně tak natažený obličejový svaly. Anebo trauma. Na představu ženy jako submisivní otrokyně, která udělá pro velkého silného muže vše, co si poručí, jsem už fakt alergická. Teď asi musím znít jako děsná feministka.

Je to vlastně hrozně zvláštní. Nedá se říct, že bych se oblíkala nějak extrémně vyzívavě. Spíš naopak, baví mě nosit nežné šaty, které toho příliš neodhalí. V mém případě ani není tak moc co, do rozměrů Courney Stodden jsem nedorostla, ale z nějakého důvodu nejspíš vyzařuju nějaké šukadelické vlny. Pokud jsou příjemci rozumní, je to v pořádku. Flirtuju ráda a často i neúmyslně. Například včera jsem jela až do daleké Asie. Kousek od místa, kam jsme měli s mými přáteli namířeno, byla uzavřená cesta. Opět jsem byla jediná Češka a co se týče řízení a orientace, totálně nepoužitelná. Navigace neustále trvala na původní cestě, tak jsme se snažili najít cestu sami. Měli jsme ale štěstí. Ani ne za půl kilometru jsme uviděli nedaleko zaparkované policejní auto. Já a moje ruská přítelkyně jsme vystoupily z auta, že se zeptáme na cestu.

Už jak nás zahlédli, dva urostlí muži něco možná kolem 35 - 40 let, začali vtipkovat, že jim neseme zmrzlinu. Nemám tušení proč, ale měla jsem potřebu na to "roztomile" zareagovat. Výsledek byl takový, že se oba policisté předháněli v tom, kdo nám lépe vysvětlí, kudy máme jet a nakonec se zeptali, co tam vlastně jdeme dělat. " Ále, je tam přece vinařský festival, ne?" řekla jsem. Muži se podívali na naše o kousek dál zaparkované auto. " To je vaše?" Přikývly jsme. " Tak mi si vás pak večer, slečno, najdeme, tohle auto nepřehlédneme a koupíte nám tu zmrzlinu, jo? Já mám rád pistáciovou!" Druhý si objednal vanilkovou. Nechci být podezřívavá, ale je zajímavé, že já jsem měla pistáciové šaty a moje ruská kamarádka světle krémové.

Když jsme dorazili do auta, děvuška byla celá rozesmátá a převyprávěla naši misi svému příteli, který řídil. " Ona s nimi normálně flirtovala a kdybys je viděl, jak byli hotoví..!" Přísahala jsem, že jsem to nedělala schválně. V tu chvíli jsem si říkala, že je dobré tuhle schopnost mít, protože později jsme měli vyjednávat podmínky našeho obchodu. Měla jsem tušit, že by bylo bývávalo lepší, kdyby mi to zrovna tak moc neslušelo a tak vůbec.

Jeden z těch mužů z Asie se mě pokoušel dostat už předtím, ale bylo to ještě na docela snesitelné úrovni. Jenže včera se sešli takoví čtyři a chovali se jako kluci na pískovišti. Předháněli se, tahali se o mě jako o plastové autíčko a o co hůř, snažili se mě pořád dotýkat. Tiše jsem trpěla a snažila jsem se něžně, ale jasně naznačit, že nemám zájem. Jenže tyhle typy mužů na odmítnutí nejsou zvyklí. Machři. Oni přeci vědí, jak každou přesvědčit. Jak to udělat s Pražačkou? No správně, je třeba vymyslet historku, že dívka, která poprvé vstoupí do konírny zámku, kde jsme byli, je povinna se nechat "vyšukat" místními muži. Měla jsem štěstí, že mí přátelé, pro které jsem důležitá nejenom protože neumí česky a ti druzí anglicky, vždy dokázali v nejkrizovější chvíli zasáhnout. I tak jsem se cítila jako poslední chlazené kuře v Lídlu v akci.

Až do pěti do rána jsme každý měli nějaký cíl. Muži se pokoušeli opít mého kamaráda, nejspíš, aby na mě přestal dávat pozor a zároveň se dostávat do mé blízkosti a snažit se mě ukořistit. (A taky opít, protože střízlivá jsem očividně nechtěla.) Byla jsem fakt unavená, chtěla jsem se jen zvednout a odejít spát. To ale nešlo. Celý večer jsem se tedy snažila být dostatečně milá a překládat vše, co bylo řečeno, tedy kromě kurvavolepičomrdko a jiných jazykových kreací, které padaly z úst našich společníků v množství větším než obrovském ( trés sexy).

Kolem třetí hodiny ranní jsem mému hlavnímu loviteli řekla, že to opravdu nevýjde. " Ale já po tobě toužím!". No a co? Celou dobu tam byla další žena, která se snažila získat mou roli. Přesně taková, na které jsou v tamních končinách asi zvyklí - snadno k mání, zvlášť když máte prachy. A to oni mají. To, že někomu, tedy mně, nepřipadá vlastnictví BMW, Porsche a podobných nesmyslů atraktivní, bylo asi velmi nepochopitelné. A dráždivé. Jelikož se budeme i nadále stýkat, doufám, že to přejde. Podlehnout se rozhodně nechystám. Kde že prodávají pásy cudnosti?

Zajímalo by mě, kde se v určitých mužích ten pocit, že čím víc budou tlačit na pilu, tím více se zadaří, bere. Tenhle typ muže by sice, pravda, neměl šanci ani kdyby se ke mně choval s větší úctou, ale mohla bych jej alespoň respektovat. Je mi ale záhadou motivace pro tohle chování - myslí si, že jsem úplně vylízaná pipina, co se nechá snadno oblbnout, nebo jenom netuší, jak zaujmout ženu, která ho zaujala?

Já vím, že jsem nedávno tady na blogu přiznala, že jsem získala jednorázovou zkušenost s New Yorčanem, ale to, že jsem si takto "užila" s jedním mužem nikoho neopravňuje k pocitu, že to teda můžu a chci dělat každým. New Yorčan se nechoval jako nadržený prase. Byl na mě milý, byl zajímavý inteligentní, atraktivní, dobře jsme se bavili a moc dobře dokázal odhadnout, kdy se mě může pokusit zlehka dotknout. Měl fakt velký charisma. V tomhle případě jem, jak jsem zjistila, ochotna změnit názor na ztrátu "důstojnosti". Navíc jsme se setkali náhodou při sledování fotbalu! Nejednalo se tedy o pracovní setkání.

I když mi to i trochu dělá dobře, protože jsem tak trochu egostika, docela bych uvítala, kdyby se mužští jedinci, se kterými jsem zavázána ke komunikaci, uklidnili. Ať si klidně myslí, že jsem namyšlená píča z Prahy, je mi to jedno, ale dost ráda bych měla klid. Jasně, facka by třeba řekla víc než tisíc slov, ale jsou situce, kdy si nemůžete dovolit se takhle agresivně vymezit. Když od někoho něco chcete, musíte leccos akceptovat. Já nevím jak vy, ale já ty kurvy fakt obdivuju!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 21. srpna 2016 v 11:07 | Reagovat

Moc pěknej článek. Konec mě dostal a pobavil. :-D Je pravda, že holky které nejsou úplně odpudivé se tady s takovými případy musí potýkat častěji než často. Chlapy kteří si myslí, že jim dá každá jen proto, že mají BMW a penis, by se měli zavírat do izolovaných prostor a nebo nepouštět na veřejnost. Svádět děvče a dosáhnout svého jde i mnohem mírnějšími způsoby a co si budem povídat ty mírnější způsoby jsou často efektivnější než chlapácké naparování.

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 21. srpna 2016 v 16:52 | Reagovat

[1]: Chlapi si přestanou myslet, že jim dá každá jen proto, že mají BMW a penis až tehdy, kdy jim kvůli tomu nebude dávat každá druhá. Takže pokud se na někoho obracet s uzavíráním do izolace, tak rozhodně (i) na vás, ženy! :)

3 stuprum stuprum | Web | 21. srpna 2016 v 17:21 | Reagovat

Já bych tě opíjel jen sodovkou, krmil jen rohlíky a dotkl se tě pouze v případě, že by po tobě lezl pavouk. Jsem strašně hodný a tebe potichu obdivuji. Kéž bychom mohli být nenápadní partneři. Miluju tě... Sorry, že to říkám, ale nemůžu bez tebe žít. :(

4 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 1:02 | Reagovat

[2]: To máš pravdu. Asi bychom se měli všichni izolovat :)

[3]: Proč ten smutný smajlík na závěr? :)  Jinak, kdybys mě zachránil před pavoučím útokem, to bych se opít sodovkou, nebo třeba i neperlivou vodou asi nechala! :)

5 Elis Elis | Web | 22. srpna 2016 v 12:15 | Reagovat

Muži se chovají tak jak jim velí pud, vše do dělají, jak se chovají a co chtějí dostali do výbavy od matky přírody... zbytečně si s tím nelámej hlavu, tak to bylo vždy a bude a zažíváme to všechny ženské, ale ono se to nakonec vždy nějak utřepe... na druhou stranu zase muži mají s námi podobné problémy hlavně tehdy kdy nepochopíme jejich podstatu bytí, s muži se to musí umět a hlavně je pochopit a nedotknout se jejich ega a potom není žádný problém... muži prostě potřebují zvláštní přístup a zacházení jsou naprosto jiní než ženy, jinak myslí, jinak cítí a jinak se projevují, jejich úkolem a posláním je šířit své geny a tak se snaží ženy lovit a každý z nich v tom oboru bohužel není mistrem, proto musíme mít pochopení a byt schovívavé... :-)

6 Taychi Taychi | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 14:37 | Reagovat

Hříšně se tu přiznám, že ráda flirtuji s muži. Občas to dělám taky nevědomky. Ale vybírám si své objekty zájmu, že jo. Takže fakt nemám ráda ty, co se na mě začnou lepit a myslí si, že jsou nejlepší. Já mám ráda jemné našlapování, třeba i úsměvy, žádná slova. A pak se už nikdy nevidět. A mám stejný problém. Lepí se na mě nežádoucí. A taky: Kde se to kurva ve mně vzalo? Bývala jsem ten loser ve třídě, kluci se mi jenom smáli... a nyní dokážu okouzlit i o deset let staršího muže, který je kamarád... prostě co? :D

Jinak se drž. A buď ráda, že jsi dost finančně zabezpečená a máš něco v hlavě, takže nikdy nebudeš muset dělat kurvu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama