Být běhna se nevyplácí

4. září 2016 v 12:29 | Dubious cat |  Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí
Jak napsala, tak udělala. Pochybná Kočka se včera po dopsání velmi oduševnělého článku vydala běhat. Asi už to dělat nebude, protože tato činnost dostala nový rozměr nebezpečí. Nejenom, že bych třeba mohla zhubnout, potkat lásku svého života nebo nedejbože žít do 140. Tenhle druh nebezpečí jsem ochotná akceptovat. Co ale přijmout nemůžu je to, že je to doopravdy životu nebezpečná činnost. Když jste teda Kočka jako já.


Ti, co mě znají, si určitě právě představují milion možností, jak bych se mohla při běhu zabít. Zakopnutí, špatné šlápnutí, exkurze pod hladinou Vltavy, skok pod kola auta, vyflusnutí plic... To všechno by bylo docela pravděpodobné. Existuje ovšem ještě jedna možnost, když jste kočka, nebo Ramsey (Snow) Bolton. Jo, být sežrána psy. Mám takovou otázku, who let the dogs out?


Byla jsem už na cestě zpátky domů a zrovna jsem si říkala, že to běhání vlastně není takový zlo a mohla bych si na to zvyknout. Sice bych přišla o velkou část svého já a stala se další v řadě, která je děsně pro zdravý životný styl, ale co.. Hashtagy už jsem taky vyzkoušela. A mít dokonalou postavu by mi asi nevadilo. Jo, mohla bych s tím žít. Fakt.

Moje plíce stále fungovaly dobře, poslouchala jsem svou oblíbenou hudbu, zkrátka mi nic nechybělo. Jsem ráda, že to můžu stále říkat, protože mou běhací idylku narušil ke mně střemhlav běžící pes. Abyste rozuměli, proti těmto zvířátkům v zásadě nic nemám, krom toho, že hrozně slintají a smrdí a jsou nechutně natěšení, mají festovní chlupy, zkrátka jak říkám nic, ale raději je vidím na obrázku. Nebo alespoň na vodítku. Jenže tenhle (debil) nebyl a běžel přímo za mnou. Klid kočko, je to jenom nějakej debilní pejsek, maximálně tě očuchá a půjde zase do prdele. Kéž by. Ta bestie vykulila oči jako Salvador Dalí a začala na mě nepřátelsky štěkat. Jeho panička byla kdesi v dáli a nijak jí to nebralo. Mě teda ale jo.

Chtěla jsem dále pokračovat v běhu, protože když se zastavíte, tak už je pak těžký pokračovat. Kerberos ale naši záležitost ani zdaleka nepovažoval za vyřízenou. Začal na mě skákat, takže jsem se musela zastavit. Kurva, kde je ta tvoje panička? Paničku to stále ještě nebralo. Snažila jsem se milému pejskovi vysvětlit, že nemám o sadomaso tak úplně zájem, ale asi jsme nemluvili stejným jazykem. No teda určitě. Sice se říká, že pes který štěká, nekouše, ale u tohohle jsem si vážně nebyla jistá. Šílel jak epileptik na diskotéce moderované Leošem Marešem.

Po dlouhých minutách doprovázených štěkotem a sápání koččiných odhalených nohou, protože šortky, se milá panička rozhodla "zasáhnout". "On nekouše, jenom nemá rád lidi, co běhaj." No tak to se mi teda ulevilo. Odvětila jsem jí, že to fakt chápu. Jenže pes moje pochopení nepochopil a pokračoval ve své ofenzívě. Hm, co teď? Tak už chápeme naše pohnutky, ale docela bych šla domů. Panička nepříliš entuziasticky začala psovi říkat Jacku, nech toho, ale "not a single fuck was given that day" jak by se řeklo v cizím jazyce. Ta bestie mě prostě chtěla zabít. Zoufale jsem začala Jackovi slibovat, že už běhat nebudu. Nikdy. Snažila jsem se mu naznačit volným krokem, že nekecám. Ale on mi nevěřil.

Když se konečně slečně/paní podařilo čokla dostat z mých nohou, pomalu jsem se vydala směrem do bezpečí. Jenže to šílený zvíře se za mnou zase rozeběhlo a útočilo jako vzteklá čivava. Čivava to nebyla, mimochodem, to už bych asi neměla nohy. Hlavně že nemáš rád běžce a sám běháš jak magor, ty vole, říkala jsem si pro sebe smířená se svou vlastní smrtí. Trvalo to dalších asi deset pokusů velmi nápomocné paničky a pes baskervilský konečně vysmahl. Asi sto metrů jsem šla volným krokem a potom jsem běžela rychleji než kdysi na základce šedesátky.

Takže jaké plyne z mého příběhu ponaučení? Být běhnou je blbost, protože to je zdraví nebezpečný. Jako psi. Je sice pravda, že bez nějaké té končetiny bych mohla mít u státnic větší šanci na úspěch než mám teď, protože s mrzáčkem by mohla mít komise nějaké to slitování, ale raději se to asi naučím. Tak já teda jdu. Chtěla jsem napsat běžím, ale už to nebudu pokoušet. Nechci být pokousaná. Jak říká Jolanda, zaplaťpánbůh, pes, pes, pes, přítel člověka! Ale rozhodně ne kočky, dodávám já.

PÉ ES ( pes) : Myslím si, že je moc hezký, když si na facebooku napíšete do statusu, že vás málem sežral pes a lidi to lajkujou. Nebudu to brát osobně. Proč asi udělali ty zděšený smajlíky? Ty máte používat!!!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | Web | 4. září 2016 v 12:56 | Reagovat

skvely clickbaitovy nadpis!

2 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 4. září 2016 v 13:21 | Reagovat

[1]: Neodolalas, co?:)

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 4. září 2016 v 14:15 | Reagovat

Moje city k psům jsi vystihla výborně, děkuji :D osobně mě nejvíc štve, když majitel očekává, že se z jeho mazlíčka všichni zblázníme a budeme si ho chtít hladit a PROTO nikomu nevadí, že není na vodítku, nemá náhubek a podobně. Sím *nesměle se hlásí* mně to teda občas jako vadí. Někdy jako dost.

Gratuluju k přežití! (Nebo bych měla spíš kondolovat?) A mazej se učit, ty mrzáčku! :D

4 Susane S. Susane S. | Web | 4. září 2016 v 14:25 | Reagovat

Mně se při běhu staly už hodně nepříjemné úrazy, proto to vzdávám a už nikdy příště radši běhat nebudu. :-x Měla jsi pejska (paničku) nemilosrdně kopnout do prdele a pokračovat v běhání :-D

5 stuprum stuprum | Web | 4. září 2016 v 15:53 | Reagovat

Psi letí na kosti, muselo ti to slušet. :)

6 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 4. září 2016 v 16:02 | Reagovat

[3]: Hele, my bychom v reálném životě mohly být kamarádky!

[4]: Hele, já bych čokla kopla, ale to bych o tu nohu asi fakt přišla :D

[5]: No letěl na mě pěkně. Vypadala jsem úplně normálně :)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. září 2016 v 20:29 | Reagovat

Vzpomněl jsem si, co mi říkali v Řecku, když jsem se tam snažil každé ráno v zahradách trénovat na maratón: Občas na tebe může odněkud vyběhnout štěkající pes, ale ten za tebou nepoběží, protože jenom hlídá svůj svěřený prostor. No a když se za tebou náhodou rozběhne, snadno ho zaženeš několika kameny! :-)

8 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. září 2016 v 22:28 | Reagovat

" Tady se mele cos ve křoví ???
... cožpak tam dělají ??  kdo to ví ?
Mám -li tam náhle vběhnout ???

To tak !  pak nazvou mě  ,,běhnou !"

Džonn  Prdtt  vrazi ruce do kapsy
.... a ani se neohlíd  !  píská si !

9 Lyra Lyra | E-mail | Web | 11. září 2016 v 10:42 | Reagovat

Psi jsou prostě na palici, bohužel. Ale nedovol, aby tě tento jeden nepříjemný zážitek odradil od úmyslu stát se běhnou! Vždy existuje možnost zvolit jinou trasu (nebo si pořídit běžecký pás či začít chodit běhat do fitka, kde by měla být absence psů baskervillských i jiných). :-D

10 Dubiouscat Dubiouscat | E-mail | Web | 12. září 2016 v 18:59 | Reagovat

[9]: Být běhnou u pásu, to by bylo něco!! :D

11 Lyra Lyra | E-mail | Web | 12. září 2016 v 22:46 | Reagovat

[10]: Já už jsem se stala běhnou na pásu a mohu potvrdit, že výsledky na změně postavy jsou prokazatelné! Navíc na mě během celé doby, co běhám (což už je nějaký ten rok), nezaútočil jediný pes. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama