Deníček mladé učitelky 1

22. září 2016 v 21:34 | Dubious cat
Je devět hodin a před pěti minutami jsem dorazila domů. Když jsem ráno odcházela, bylo osm. Byla jsem unavená a přemýšlela jsem, jak dnešní den přežiju. První den nového večerního kurzu. První den je moc důležitý, protože si o vás studenti udělají nějakou představu. Jenže co jsem magistra, technika v našem ústavu je proti mě. Jako by mi řikala: Seš stará, už nejsi studentka tak trp. Jsem za totální blbku. Ale zdá se, že to lidem připadá roztomilý. Zatím. Nesmím přibrat.



O tom, jak jsem se dokázala díky novému systému na našich počítačích shodit u svého nového šestitýdenního kurzu už jsem psala. Nejdřív mi nešlo se přihlásit, potom nešel projektor a nakonec jsem nedokázala spustit zvuk. Když jste v takové situaci, cítíte na sobě všechny ty pohledy, které se vámi trochu baví, ale zároveň vás možná litují.

Jelikož jsem dneska byla v ústavu od rána, měla jsem v plánu proti tomuto momentu trapnosti bojovat. Myslela jsem, že když půjdu do své třídy asi o hodinu dřív, stihnu alespoň udělat nějakou nástěnku (už jsem byla několikrát za její minimalistický design pokárána) a zapnu si počítač a připravím prezentace. Problém číslo 1: Zapomněla jsem si vzít flashku. Ale to nevadilo, naštěstí jsem měla vše v mailu, protože jsem tak hodná, že svým studentům své prezentace posílám. Problém číslo dva už byl ale neřešitelný. Moje třída, jako jediná ze všech těch asi 20 tříd, co v našem ústavu jsou, byla obsazená! Do prdele, proč nemohli mít tu lekci v jiné třídě? Byla jsem poněkud nasraná. Tak moc, že jsem se vykašlala na celou přípravu. Vždyť už jsem to dělala tolikrát!

Třicet minut před začátkem se moje třída už konečně uvolnila. Vyrazila jsem tam tedy v naději, že si alespoň připravím svůj počítač. Jenže dva nedočkaví student i- muži už tam seděli. No super, Ale co, vždyť rán všechno fungovalo. Vrhla jsem se k počítači a oba muži mě sledovali. Spustila jsem počítač, napsala všechny přihlašovací údaje a heslo a ... NIC. Zkusila jsem to znovu. Nic. Pohledný týpek, který mi trochu připomíná Lucifera mě upřeně pozoroval a pobaveně se usmíval, a pak se mě zeptal, zda jsem si jistá heslem. No jasně, že jo! Pak jsem si vzpomněla, že jsem se přihlašovala v kabinetě a možná jsem se neodhlásila a možná.... Ne, nakonec jsem na to přišla. Zapomněla jsem připojit internet. Náš skvělý systém totiž, jak jsem zjistila, bez internetu nefunguje. Takže jsem zas byla za krávu. Jako vtip jsem Lucifeorvi řekla, že doufám, že nikdo z nich není IT. Smál se. Už vím proč.

Asi v půlce lekce jsem se dostala k tomu, že jsem studenty naučila otázku: Co děláte? Já jsem učitelka. A vy? Manažer, Manažerka, prodavač... A pak došla řada na Lucifera a můžete hádat třikrát. IT. Je to IT! Vrhla jsem na něj svůj " děláš si prdel" pohled. Byl mnou evidentně pobaven. Jo, myslím, že tu třídu budu mít ráda. Mám tam moc sympatické muže. A jednoho opravdu hezkýho Američana. Škoda, že já už jsem musela působit jako zelenina. Po 12 hodinách ani ten nejlepší make up, ať reklamy říkají, co chtějí, nemůže váš obličej udržet v nezombie formě. Přesto na mě byli mocc milí a na konci lekce mi řekli, že se jim to moc líbilo a těší se na další lekci. A pivo. Můj pozitivní vztah k alkoholu je prostě icebreaker.

Dnešek byl fakt náročný, ale moc fajn. Vlastně celý týden byl hrozně náročný. Jsem vyčerpaná, nemám žádný osobní život, ale jsem šťastná. Jedna kolegyně potřebovala nějakou výměnu s mou doplňující učitelkou a nějak z toho vyplynulo, že bych příští týden byla ve své šestitýdenní třídě pouze jednou ve čtvrtek. Bylo mi to podáno tak, že si určitě ráda odpočinu. Nejdřív jsem si říkala, že to bude fajn, ale když jsem ráno vešla do své třídy a viděla svoje zlatíčka, která mi napsala na tabuli: Ahoj Katko, došlo mi, že tam chci být každý den, i kdybych měla chcípnout.

Tento pocit zesílil, když jsem přišla do třídy po přestávce. Přistihla jsem mého oblíbeného Itala, která vypadá trochu jako Ježíš, jak píše na tabuli " Milujeme tě". Že to asi mysleli vážně jsem zjistila na konci lekce, když jsem jim řekla, že se možná uvidíme až za týden. Tvářili se hrozně smutně a ptali se proč. Vysvětlila jsem jim, že to bude v pohodě, protože příjde ta druhá učitelka, ale Angličanka na to řekla " Ale my chceme vás. Ona je dobrá, ale...". Není krásnějšího ocenění vaší práce. Už teď mi je jasný, že za 5 týdnů bude strašně těžký se s tou třídou rozloučit. To je na tom ta nejhorší část. Někoho si zamilujete, ale pak ho musíte nechat jít a vzdělávat zase někoho jiného. Užívám si tedy každý den a jsem pevně rozhodnutá, že v následujících týdnech nebudu nemocná. Prostě ne!

Na fotografii můžete vidět, čeho jsem schopná, aby se studenti dobře bavili. Moje retardní obrázky byly fotografovány víc než Angelina Jolie v Africe. Kapr původně vypadal trochu jinak, ale druhý Ital mi řekl" Katko, promiň, ale to není kapr, to je piraňa!" Prostě podáte prst...A pak ho muste strčit skrz krk. Miluju to. Miluju!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 22. září 2016 v 21:54 | Reagovat

Přemýšlela jsem, že bych se vrhla na učitelování :D ale asi bych na to neměla ty nervy ... Hlavně, že se s třídou bavíš. :D

2 Nancy Nancy | Web | 22. září 2016 v 23:23 | Reagovat

husa sa ti ale podarila :D inak 6tyzdnovy kurz cestiny staci vobec na zaklady?

nechcem rypat, len ked si predstavim ze som amik a zrazu ma niekto konfrontuje so sklonovanim, ...

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 24. září 2016 v 16:27 | Reagovat

Představila jsem si, že vlezu do třídy, kde je Lucifer. Nebo Winter Soldier. Nebo Loki. Tak bych se asi chvíli dívala, pak se otočila na patě a odešla. Prostě bych to nedala :D takže chápeš, smekám, seš drsná! A třeba mu pomůžeš s mamkou, ehm... :D

Každopádně tyhle zápisky bduu studovat velmi podrobně, jelikož mě to taky čeká. Ovšem na tvoje boží obrázky... to asi nikdy netrumfnem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama