Když jí miluješ, není co řešit

20. září 2016 v 21:19 | Dubious cat |  Imprese z žirafího plamene
Jsou dny, kdy jsem vyloženě spokojená se svým výběrem zaměstnání. Jsem něco jako jednorožec mezi prací povinnými poníky. Pracuju ráda. Fuj. Nikdy jsem si nemyslela, že bych někdy něco takového mohla říct. Já, magistra flákačství! Stejně tak mě ještě minulý týden nepřišlo pravděpodobné, že bych nad něčím takovým mohla uvažovat v úterý. Nebo ve čtvrtek. To jsou dny, ve kterých jsem totálně odříznuta od normálního života. Téměř 12 hodin v ústavu pro brzy duševně choré. To by mělo být nelegální! Sice bude psaní brzo asi jediným způsobem, jímž budu schopná komunikace, protože 30 hodin týdně s úplnými začátečníky je neskutečně hlasově a mentálně náročných, ale moje duše bude růst. Moji studenti mě naplňují nejen štěstím, ale i novými kulturními znalostmi!


Musím říct, že zatím mám opravdu štěstí na ty nejlepší třídy, které by si mohl učitel přát. S vyloženě nepříjemným a problematickým studentem jsem se zatím setkala jenom jednou, ale to byla mentálně narušená pipina z Aljašky, jejíž otrávený a odmítavý xicht jsem viděla dohromady jen třikrát. Potom se zvedla a odešla ze třídy. Od té doby mám v sobě před každým novým kurzem pocit horší než před státnicemi. Budou to kreténi? Budou mě respektovat? Budou se mít mezi sebou rádi? Umím učit? Tyhle otázky jsou nebezpečný. Naštěstí mě většinou opustí během prvního týdne, protože se do svých studentů "zamiluju" a jsem jim schopná obětovat nejen svůj čas, ale taky játra. Někdo si respekt získává počtem zkušeností a diplomů, někdo počtem vypitých piv. A já jsem zatím ten druhý případ.

Dnes jsem svou novou třídu vzala na poslední hodinu ven. Ráda totiž aspiruju přinejmenším na nezapomenutelnou učitelku. Sedět ve třídě pět hodin je pro studenty strašný. Můžete být sebelepší a sebezábavnější, po pěti lekcích se všichni už nemůžou dočkat, až vám řeknou "na shledanou".

Navíc, vymýšlejte pořád nějaký cvičení na " Kde to je?", když jste pořád zavření v malé třídě! Jelikož je pro mě můc důležitý, aby se studenti navzájem kamarádili, vymyslela jsem jim úkoly, které měli společně plnit na ulici. Už jsem to zkoušela s více skupinami, ale nikdy to nefungovalo tak skvěle jako teď. Předešlí studenti totiž odmítali zastavovat kolemjdoucí občany a ptát se jich na cestu. Moji noví studenti ale tuto výzvu přijali a lovili Čechy jako pokémony. A že byli fakt úspěšní!

Jednou mi můj americký asi-expřítel řekl, že jsem pro studenty něco jako maminka. Jsem trpělivá, usmívám se, nebojí se mě, věří mi... Přišlo mi to hrozně vtipný, protože všichni byli starší, nebo stejně staří jako já. To samé mi řekl i N. Asi to bude pravda. Studenti jsou jako moje děti. Jsem jejich prvním průvodcem životem v České republice, jsem to já, kdo je naučí mluvit a chovat se správně. Mám je ráda, mám o ně starost a... Mám radost z jejich rvývoje. Miluju, když někdo z nich za mnou příjde a vypráví mi, co kde četl, co zažil. Je to děsně naplňující.

Jestli mě bude moje práce stále takhle bavit, budu navždy odsouzená k chudobě. Učitelé v této zemi nejsou za svou práci dostatečně ohodnoceni, to všichni víme. Ale co jsou peníze proti tomu pocitu, který vám každodenní styk s cizinci dává? Co je materiální bohatství proti tomu duševnímu?

Velkou část života jsem se tomu bránila. Nechtěla jsem být učitelka. Protože téměř každý v naší rodině byl touto profesí nakažen. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu. Já teda ale doufám, že moje jablko se padat nechystá. Sice jsem si pořídila silikonový obal a tvrzené sklo, ale co se týče elektroniky, jsem hrozně šikovná. Jako správná úča. Ale zatím se držím - žadný selfie!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 20. září 2016 v 22:43 | Reagovat

Co je materiální bohatství proti tomu duševnímu? :D myslím, že většina učitelek nemá ani jedno :D ale taky myslím, že tohle zjištění se dostavuje až časem :D

2 adela adela | Web | 21. září 2016 v 0:27 | Reagovat

delej to hlavne pro to, ze te to bavi a uvidis, ze financni stranka bude lepsi;-) je to hezky, jak o tom pises. Jde z tebe citit, ze vis co delas a ze to delas srdcem a to je nejdulezitejsi. Go Katka Go! ❤️

3 stuprum stuprum | Web | 21. září 2016 v 4:03 | Reagovat

Kéž bys učila mě - za školou milování. :D

4 Fredy Fredy | Web | 21. září 2016 v 8:29 | Reagovat

to je zajímavé povolání :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2016 v 19:21 | Reagovat

Své čtyřleté učitelování považuji s odstupem času za nejlepší pracovní zkušenost v životě. Všechna ostatní zaměstnání byla proti němu jakási - jak to říct - plochá! :-)

6 Danny Danny | Web | 25. září 2016 v 0:22 | Reagovat

Milovat svojí práci je výhra!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama