Sliby- chyby a prasečí prdel

4. ledna 2018 v 19:40 | Dubious cat
Na nový rok si lidé často slibují, že přestanou se svými zlozvyky a konečně už vymění křidélka z KFC za mrkev nebo alespoň buritto (protože v tom je přece zelenina). Já si neustále slibuju, že začnu zase pořádně blogovat. Vzhledem k tomu, že můj poslední příspěvek roku 2017 jsem publikovala v září, je jasné, kdo tady žere dobroty strýčka Sama. Nebýt mojí milé sestřenice, která se mi na Silvestra zmínila, že se jí líbil můj článek shrnující prázdninový pobyt ve Španělsku, necítila bych asi takovou potřebu opět ohmatávat klávesnici a blít neskutečná moudra, která jsem si poslední měsíce nechávala spíše na sprchové seance s mojí kočkou. Takže Ti jistě, milá Pepino, celý blog děkuje! A já tedy slibuju, že zase budu psát... A že se už začnu pořádně učit španělsky, protože i můj druhý výlet do království mého prince stál za to...



V záchvatu velké lásky jsem někdy na podzim svému milému slíbila, že letošní Vánoce poprvé nestrávím se svojí rodinou v jednom nejmenovaném městě, ale budu odvážná a poletím s ním do Španělska. Jelikož mi celou dobu našeho vztahu tvrdil, že v jeho zemi je, narozdíl od Čech, pořád sluníčkově a vůbec ne taková zima, nepřipadalo mi, že bych se zas tolik obětovala. Tak si to představte, slunce celý den, odpoledne cervezita, večer cubatita nebo vinito, žádnej svetr nebo bunda. Kam jsem to dala ty sluneční brýle?

Jenže samozřejme kecal. Po velmi náročné cestě, kdy jsme na letišti v Barceloně zjistili, že se nějak od léta zvětšilo a neměli jsme příliš mnoho času na přesun na vlakové nádraží Sants (což jsme zjistili poté, co jsem zaplatila 8 euro za vlakometrolístek, který jsme odpípli v okamžiku, kdy to vlakometro ujelo a do dalšího odjezdu zbývalo půl hodiny, do odjezdu našeho vlaku z nádraží Sants jedna hodina, takže jsme zase běželi zpátky přes půl letiště k taxíkům a zaplatili 30 éček za dvacetiminutovou jízdu), odkud nám jel vlak do Zaragozy, čtěte faragófy, kde nás vyzvedávali padres. Po devíti hodinách na cestě jsem měla dost- byla jsem žíznivá, smrdutá z toho běhání po letišti, prostě děsně atraktivní a jediné, co mě drželo nad vodou byla představa, že následujícího dne uvidím slunce.

Po pár skleničkách vína a cubatách s padres se nám spalo docela dobře, ale žádné probuzení slunečními paprsky se nekonalo. Zaprvé to bylo tím, že ve Španělsku jsou všichni upíři a doma musí mít totální tmu 24/7, ale to ráno to bylo úplně zbytečný, protože se ta ohnivá koule schovala za mraky. Bylo těžké nebýt ironická a zeptat se: Tak kde máš to slunce? ( To jsem udělala druhý den...) Jelikož je ve Španělsku pořád hodně času do oběda, i když vstanete v 10, šli jsme se podívat do centra vesnice. (V létě bylo takové vedro, že udělat v té poušti tolik kroků prostě nešlo.) Byl to krásný skok do minulosti - v pekařství byla fronta až ven. To samé u řezníka. Žádnej stres, prostě se frontuje. Během čekání na chleba se ale stal zázrak. Vylezlo slunce! Najednou jsem byla nadšená a pomalu už jsem se viděla, jak dělám selfíčka v plavkách. Bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem ho viděla. Bohužel taky naposled, pokud jde o můj týdenní pobyt. Stačila jsem ale udělat fotku na dlaždicové "zahradě", takže až budu chtít někoho nasrat, mám nějaký ten materiál.

Jelikož už začínám mít zase proslovy jako kandidát na prezidenta, shrnu zážitky a postřehy do několika bodů:

1) Ad. Španělská babička - na Boží hod jsem se s makeupem fakt překonala, aby se teda neřeklo. Za odměnu, že jsem byla tak hezky namalovaná, nebo namalovaná hezká, se prarodiče konečně podívali na mapu Evropy a pochopili, že fakt nejsem z Ruska. Teď si myslí, že jsem Němka. S tím už žít můžu!

2) Letos mi dárky přinesl Padre Santa Claus a Ježíka to asi fakt nasralo. Od Vánoc se mi dějou samé nepěkné věci jako že mě jistý španělský kadeřník, který se jmenoval Jesus (!) totálně znetvořil. Nikdy nelezte jako doprovod do kadeřnictví, když se ten chlap jmenuje Jesus a je děsnej umělec. (A neumíte dostatečně španělsky na to, abyste mu řekli, co si nesmí dovolit nebo mu to váš přítel nějak jako neřekne, v horším případě je oboje ignorováno.) Ten mix mezi Davidem Bowiem a Aryou Stark mě bude strašit na hlavě ještě dlouho. Odteď už žádná selfie.

3) Vánoce ukradl nejenom Tim Burton, ale taky mlha. Hrozná mlha. Dva dny jsem nic neviděla, včetně Madridu, kam jsme jeli 3,5 hodiny a pak bylo hnusně, mlžno a deštivo. Ale zase jsem nemusela jíst kapra.

4) Na rodinné večeři v restauraci na stole přistálo cosi podezřelého, co mi připomínalo řitní věnečky, ale nechtěla jsem mít příliš bujnou fantazii (Vždyť býčí ocásek stačí). Jelikož na mě celá královská rodina neustále vyvíjela nátlaky, abych jako byla odvážná, uvolila jsem se tu věc ochutnat. Bylo to tučné jako výpečky a chutnalo to špinavě. Ukázalo se, že jsem nebyla až tak vedle. Jedla jsem prasečí prdel.
O týden později na Silvestra se na mě Princ s odporem díval, jak jím vepřový jazyk. Vždyť je to jazyk, jak to můžeš jíst! Říkal. Měla jsem na to jen jedinou odpověď - prasečí anus, Princi, ANUS!! Stejně to ale neochutnal. Chlapi.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. ledna 2018 v 19:56 | Reagovat

Prasečí anus, jak na Nový rok, tak po celý rok... nezávídím. 8-)

2 K. K. | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 20:02 | Reagovat

Děkujeme, Pepino!

3 Dubious cat Dubious cat | 4. ledna 2018 v 20:02 | Reagovat

[1]: to naštěstí bylo na Vánoce, tak už to snad nikdy jíst nebudu:D

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 20:53 | Reagovat

To předsevzetí psát sem častějc není špatný... ;-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. ledna 2018 v 21:19 | Reagovat
6 klavesnicetuka klavesnicetuka | 4. ledna 2018 v 21:43 | Reagovat

klidně mě naser a dej sem tu fotku:-) a hoď sem taky selfíčko tvého nového účesu...jdu totiž po 15 letech k jiné kadeřnici než obvykle a už teď mám z toho vyrážku ze strachu :-D

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2018 v 18:52 | Reagovat

Nu, porovnání vánočních zvyků a kulinářských specialit mezi různými vzdálenými kraji je vždycky zajímavé. Přiznávám, že i já dávám jazyku přednost, i když vajíčko taky není špatné :-).

8 Dubious cat Dubious cat | 5. ledna 2018 v 19:22 | Reagovat

[6]: Jelikož Jesus říkal, že v Praze ( a přidružených městech) neumí stříhat, vůbec bych se české šmikny nebála :)
Ale současný stav opravdu ještě nemám odvahu ukázat 8-O

[7]: Vajíčko slepičí či jiného zvířátka?

9 Solcito Solcito | Web | 28. ledna 2018 v 1:37 | Reagovat

Jupí, Kočka opět v psavé síle! A věřím, že je dále kočkou i s novým účesem. (To víš, Ježíš na sebe vzal hříchy světa, a tak účesy hříšníků ponechal na čiré náhodě. ;-) )

Já trávila Vánoce poprvé ve společnost více než dvou lidí, na což jsme byla dosud zvyklá, tedy v rodině mého drahého. V česko-španělsko-německo-turecky mluvící domácnosti nás bylo víc jak židlí a byla to paráda a kromě zážitku a hromady dárků jsem si odvezla taky schopnost uvařit kubánské congri!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama