Život s Mumií a zombíkem

14. ledna 2018 v 15:50 | Dubious cat |  Vymňoukané příběhy
Nestíhám prát. Vzduch v našem bytu, jehož výměna je značně omezena nemožností otevírat okna, protože by nám mohla zdrhnout bestie, je nasáklý pachem kočičí moči. Vím, že to nedělá schválně. Zrovna teď. Necítí se dobře. A můžeme za to my. Kdykoliv se na mě podívá svýma démonickýma žlutozelenýma očima, cítím výčitku a slyším v hlavě zpívat Dominiku Myslivcovou duet s Gambou. Já jsem ti věřila--a-a...


Po operaci vypadala jako mumie. Podezření na egyptský původ naší šelmičky už máme nějaký čas, protože je vysoká, hubená a má velké uši, ale oficiálně je dcerou své matky beze jména a otce Huberta, který je zároveň jejím strýcem. Jestli tedy ještě žije. Pokud vám to trochu připomíná Hru o trůny, tak věřte, že Maňana je poněkud pošahaná a místy až krutá, ale pořád věřím tomu, že je spíše Myrcella než ta zrůda Joffrey. Teď je z ní ovšem na chvíli neviňátko,zubožená kočička,která si demonstrativně vybrala jako své útočiště tašku z Tesca, a které se ve čtvrtek během dne, kdy jsme byli oba s Princem v práci, podařilo dostat z mumiového roucha. Údajně kočkovzdorného.

Jelikož jsem přišla domů jen na chvíli, se záměrem se naobědvat, trochu jsem zpanikařila. Dostat kočku zpět do mumie totiž nelze ani ve dvou lidech, natož když jste na to sami. Zavolala jsem tedy k veterináři, který naštěstí sídlí nedaleko našeho útočiště a nemusela jsem toho ani moc říct. Vzhledem k tomu, že naše číča ještě před kastrací pokousala většinu personálu kliniky, dostala přezdívku, čímž si vysloužila přezdívku "Jižanka", stačilo říct, že Maňana... A sestřička s lehkou hrůzou v hlase přislíbila pomoc.

Mezitím se Princ vydal na cestu, zachránit nejen mě, ale i pracovníky kliniky. Je totiž jediný, kdo na tu bestii relativně platí. Nakonec, protože je leden a my nemáme prakticky vůbec žádné peníze, jsme museli Maňaně koupit novým elegantní obleček, do kterého jsme ji vázali na klinice čtyři. Hned druhého dne se z něj samozřejmě dostala. Asi jí vadilo, že to není Desigual.

Aby toho nebylo málo, Prince už 2 týdny bolí zub moudrosti, takže i on tento týden podstoupil chirurgický zákrok. Takže k ublížené čtyřnohé bestii, která potřebuje veškerou mojí pozornost, mám ještě jednu položivou bytost, která když promluví, tak pouze v případě, že si chce postěžovat na bolest. Jediné, co je na jeho stavu dobré je to, že může jíst zmrzlinu. Jinak je to hrůza hrůzoucí.

Už se nemůžu dočkat, až to budeme mít všechno za sebou. Maňana je na tom o chlup líp, teda snad jí ty chlupy brzo dorostou, Prince ale čekají ještě tři zuby. Když k tomu přičteme výsledek prvního kola voleb, můžu konstatovat, že tento týden byl vskutku výživný a docela na hovno. A tak ve chvílích, kdy obě moje nebožátka demonstrativně leží na zádech s tím nejsmutnějším výrazem, jen tak uvažuju nad životem a bavím se faktem, že v novém oblečku moje kočička vypadá jako malá kuchařka nebo jako dáma v plavkách z minulého století. No posuďte sami! Život je zkrátka někdy pes.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. ledna 2018 v 20:20 | Reagovat

Dámě v plavkách to sluší.
Jakož i její paničce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama