Automatickosurrealistické výlety do kočičího podvědomí

Být běhna se nevyplácí

4. září 2016 v 12:29 | Dubious cat
Jak napsala, tak udělala. Pochybná Kočka se včera po dopsání velmi oduševnělého článku vydala běhat. Asi už to dělat nebude, protože tato činnost dostala nový rozměr nebezpečí. Nejenom, že bych třeba mohla zhubnout, potkat lásku svého života nebo nedejbože žít do 140. Tenhle druh nebezpečí jsem ochotná akceptovat. Co ale přijmout nemůžu je to, že je to doopravdy životu nebezpečná činnost. Když jste teda Kočka jako já.

Tak trochu deníčkový zápisek aneb Kočka zase v šachu

18. srpna 2016 v 19:30 | Dubious cat
Rozhodla jsem se, že budu slavná blogerka. Proto budu kromě svého soukromí sdílet i soukromí svého xichtu. Ha ha, vím, že hodně lidí čte nerado. A já jsem prostě Kočka. Takže odteď mě můžou mít rádi i vizuální typy. ( Lepší důvod mě prostě nenapadl.) Zítra jedu pracovat na Moravu, dělám tak trochu překladatelku, což znamená, že musím mít velkou alkovýdrž. Nestěžuju si. Státnice jsou "až" za tři týdny! Mám v hlavě ale hrozně moc myšlenek, které musí ven. Proto pokračování traktátu o studentském životě bude publikováno až zítra. Na začátku týdne se totiž stal zázrak. Jen nevím, jestli v dobrým, nebo špatným slova smyslu. Ten, jehož jméno na blogu nechci vyslovit, ale přesto je pravidelným čtenářům znám, mi napsal, že bychom se mohli sejít. Po dvou měsících beze slova. Uznávám, že mi to udělalo radost, ale na druhou stranu mi je jasný, že ať dělám, co dělám, jsem nejspíš pěkně v hajzlu...Jsem hajzlkočka.

Poslední záchvěvy studentského života část 1.

17. srpna 2016 v 14:33 | Dubious cat
Cítím se jako embryo před ukončením devítiměsíčního pobytu v děloze. Byla to trochu otrava a prakticky jsem se celou dobu nemohla dočkat, až vylezu ven jako hotový člověk, ale na druhou stranu - co mi chybělo? Rodiče se o mě starali. Snažili se mě donutit, abych se učila. ( Ale opravdu se jen snažili.) Co bude potom? Po 19 letech ve vzdělávacích zařízeních již za 3 týdny přijde porod. Při té myšlence se mi chce trochu zvracet. Budu volná!

Když fakt víte víc než Jon aneb co tě pálí musíš uhasit

16. května 2016 v 15:38 | Dubious cat
Dva týdny jsem nenapsala ani slovo (diplomky ani blogu). Zčásti proto, že jsem si to fyzicky znemožnila kvůli lehkému zranění ( o tom níže), ale taky jsem tak nějak "nestíhala". Čím víc se blíží nutnost začít řešit ukončení studia, tím víc jsem měla potřebu chodit ven s mými studentokamarády. A možná to nebylo jen to studium, co mi teď dává tužku do již téměř zahojených rukou. Pravda je, že je něco špatně. A já vlastně nevím, co.

Automatický vzkaz až k nebesům

6. dubna 2016 v 21:22 | Dubious cat
Milý nebeský otče,

vím, že jsi teď asi hodně busy, protože tvé děti ve jménu jiného boha zabíjí své sourozence, a tak máš teď na recepci plno, ale dovol, abych se přidala k jejich nářku, ačkoliv ne tak definitivnímu. (Děkuju, že jsi mě ještě nezabil, avšak vím, že jsi podobně krutý jako J.R. Martin a je to jen otázkou času. Tak mě teda ještě chvíli muč, prosím.) Co jsem Ti udělala? Co ti udělal blogový svět, který díky Tvým hrám teď musí číst články jako je tento? Pokud jsi se rozhodl, že se mám stát pravým a nefalšovaným umělcem, který věčně trpí, tak bych Ti ráda připomněla, že jsi mi jaksi zapomněl nadělit talent... A neříkej, že tohle fakt musím zažít... ( Konec průvodních keců, dále už jen automatické "umění")

V šachu

14. března 2016 v 16:28 | Dubious cat
Jelikož na mě už pár týdnů jde jaro (ačkoliv má zítra zase začít sněžet), jsem schopná téměř všeho, a proto jsem se před dvěma týdny začala učit šachy. Měla jsem z toho, poněkud oprávněný, strach. Strategie a logika nikdy nebyly mojí silnou stránkou a už jsem se před mistrem šachojedájem ztrapnila při bowlingu, kdy on samozřejmě dával jeden strike za druhým. ( Umím nehodit nic i na Xboxu, natož v realitě.) Přirozeně jsem ho před snahou naučit mě něco tak sofistikovaného varovala, ale on to ignoroval. A tak hrajeme šachy. Mám pocit, že ne jenom na herním plánu.

Nečekaná transmutace subjektu KP

21. října 2013 v 13:13 | Dubious cat
Bohové flákačství a občasného alkoholismu nademnou pláčou. Do školy nechodím ještě ani měsíc a už jsem přečetla nespočet odborných textů o pseudovědeckofilosofických přístupech k učení druhého jazyka, přeložila deset stránek textu o pseudovědeckofilosofických přístupech k učení druhého jazyka a napsala několik delších poznámek z přečtení textů o pseudovědeckofilosofických přístupech k učení druhého jazyka. A k tomu nějaký prezentace a tak dále. Co se mi to jenom stalo?
Tohle už nejsem já, Kočka Pochybná, vyznačující se laxním přístupem k průběžnému studiu a děláním všeho na poslední chvíli, popřípadě vůbec ( Číst - nečíst? Rozhodně nečíst), to je Kočka Pochybná 2.0. Zkusme se na tento problém podívat prostřednictvím chybové analýzy:

Večerní chvilka s kapkami ejakulátu

24. června 2013 v 23:05 | Dubious cat
Milý blogísku,

začínám mít pocit, že po době týdenního celibátu začali andělé tam nahoře honit brka jak o závod a topí nás ve svém ejakulátu. Je to nuda. Od rána do večera si nebe zpívá takovej ten sprostonárodní song, jistě ho znáte ( " Co mi to vytéká z močové roury? Co jsem to pochytil od ňáké coury? Vytéká, vykapuje, trenýrky zaplavuje... Nedá se nic dělat, mám kapavku!") a mě už to fakt nebaví. Možná si říkáte, jaktože tak křehké a téměř němé stvoření zná takové debilní písničky, ale to není téma tohoto článku. Celou republiku totiž bere tenhle Nečas. Chudák. Měl si vzít příklad z andělů a taky si ho vyhonit sám. Cožpak neví, jak jsou ženský pitomý?

Nekastrovaná prokrastinace

23. května 2013 v 17:07 | Dubious cat
Moje něchuť k samovzdělávání se, zdá se, nezná meze. Již jsem vyprala (ručně!) všechno své špinavé prádlo, a to včetně potahů na dekorativní polštářky, jenž se s pracím práškem a vodou okolo 30°C naposledy setkaly ještě v době, kdy svět neznal jméno (P)Ornella Štiková.
Také jsem přebrala a uklidila svou skříň, což bylo opravdu psychicky velmi vyčerpávající. Víte, já mám ke svému oblečení většinou velmi citový vztah, takže poslat nějaké pryč (na charitu či rovnou do věčné odpočívárny v přírodě) je pro mě stejně těžké rozhodování, jako pro diváky televize Nova sledující Superstar. Možná bych si měla pořídit alespoň jejich plakáty, nebo je rovnou požádat o autogram! Třeba ty pěkný boty, který jsem na své noze měla za těch pár let, co je mám, asi 2x, protože se jim na mých nohách prostě nelíbilo.

O tom, co je důležité aneb článek psaný s čerstvě nalakovanými nehty. Na červeno.

18. května 2013 v 17:26 | Dubious cat
Člověk by nikdy neřekl, jaké devastující účinky může mít naprosto prostá četba neprostých knih. První krok k úspěšnému absolvování přijímaček na další pochybný, a ještě k tomu extrémně filosofický obor byl splněn. Přečetla jsem cca 1300 stran mozkových výměšků pánu Eca, Lévyho, Barthese, McLuhana a Flussera. Zanechalo na mne toto rychločtení nějaké účinky? Rozhodně. Nicméně k pochopení sémiotiky a jiných strašně důležitých věcí nedošlo. Tedy...Alespon myslím. Myslím vůbec ještě?

Kvetoucí láska v krajině snů...

12. února 2013 v 19:28 | Dubious cat
Obvykle neberu černou fixu do ruky, když jsem šťastná, protože moje podvědomí rezignuje, ale když se zdroj vašeho štěstí zdrží při pomáhání vašemu sourozenci o dvě hodiny, může se stát, že svojí neschopnost kreslit šťastní překonáte...

Voly nevolit, prosím

8. ledna 2013 v 16:07 | Dubious cat
Milí čtenáři,

možná se vám už zdálo, že Kočku zabil nějaký mor v podobě prasečí chřipky nebo stávka proti novému blogu. cz, ale ona je stále ještě naživu. Tak co jí tedy odmlčelo? Well, chřipka to skutečně byla, ale ta pravá zimní, bez extra zmutovaných přísad.
Když jsem se konečně vyhrabala z peřin (No, dobře, líná jsem pořád a dost často tam pořád zelejzám), umlčelo mne zase totální znechucení z volby nového prezidenta. Pustila jsem si totiž duel Fisher-Zeman, a ten není pro slabé povahy. Možná zas budu někomu znít povýšeně, protože prezentuji svůj osobní názor, ale nemohu si jej odpustit- jak může být ten náš národ tak hloupý?

Shit happens aneb šílený týden studetův

13. prosince 2012 v 22:45 | Dubious cat
Měla jsem krásný sen. Ten sen obsahoval mou osobu s bakalářským titulem žijící v Praze a studující něco užitečného. Půlku soboty jsem strávila na pražském Albertově, kde sídlí UJOP, a na vlastní kůži si vyzkoušela, jak vypadá práce učitelky češtiny pro cinzince.
Slovo "učitelka" mi donedávna připadalo velmi sprosté, od té doby co se tak "živím" s angličtinou už méně, ale to, že mě to učení jazyků vlastně baví jsem zjistila teprve až teď. Ano, přiznávám se, chci být učitelka. Pro cizince. Už mi nevadí, že mojí jedinou možností na magisterské studium je UK čeština pro cizince, protože to je vlastně to, co chci dělat, ale bohužel se s tímto mým snem budu muset na nějaký čas rozloučit..Zkrátka tit-wait-for-it-ul.

Ai que pena

21. listopadu 2012 v 20:44 | Dubious cat
Až se mě někdo zeptá, proč jsem ukončila své studium těsně před státnicema, asi mé odpovědi jen těžko uvěří. Neumím totiž správně rozebrat strukturu rozhovoru (ta první věta byla presekvence mého pomyslného rozhovoru, na kterou byste se mě zeptali, co se stalo, a já pak můžu pokračovat v základní sekveci, čili jádru pudla) a "procházku" po literárních archivech vidím taky velmi rozmazaně. ( Tuzemák za to asi nemůže)

Jak si moje sebevědomí konečně vrzlo

5. listopadu 2012 v 22:32 | Dubious cat
Ještě než začalo pořádně padal listí, vyděsila mne ledová bílá hmota padající z říjnového nebe. To zase bude bílý Haloween? Ptala jsem se chladného vzduchu. Bůh má dobrý smysl pro humor (však stvořil mě!) , ale dobře ví, že opakovaný vtip už není vtipem. Sněželo už loni.

Ta barva za to nemůže aneb každý jsme nějak úchylný

23. října 2012 v 19:32 | Dubious cat
Když jsem byla ve stádiu začínající puberty, nenáviděla jsem růžovou barvu a byla na ní zlá stejně jako teď bývám na "RůžovQy", jenže pak, zhruba v 16 letech, jsem ji začala mít ráda. Pochopila jsem totiž, že ta barva nemůže za to, že ji firma Matell zvolila jako ústřední barvu pro outfit svých panenek, a že se těmto panenkám chtějí některé slečny podobat, a tak ji nosí v množství větším než obrovském v kombinaci s peroxidem na vlasech. Tenkrát jsem totiž přísahala, že já blonďatá nikdy nebudu( no hádejte jakou mám barvu vlasů!)

Podzimní mňoukání o (blogo)životě s Věštbou

8. října 2012 v 16:26 | Dubious cat
Je podzim, období rezavých barev, kdy má počasí náladu stejně střídavou, jako mám já. Jakmile skončí srpen, nepřeji si nic jiného než zalézt do pelíšku a snít o lepším životě. Ne že by ten můj byl nějak extra špatný, ale moje kočičí osobnost má ráda věci a místa zalitá hřejivým sluncem, k jejichž přístupu mi brání ústav pro budoucí duševně choré.

Femorian č. 2 aneb hrála jsem si s pastelkami

6. října 2012 v 11:36 | Dubious cat
Temnářka ve mne vzbudila novou závislost. Sakra, já to říkám pořád, že mi nikdo nesmí vymýšlet mužské postavy s dlouhými vlasy! Moje podvědomí šílí. Ve dvou dnech vznikl už druhý Femorian díky podmořské soutěži. Ať už tím Temnářka zamýšlela cokoliv- zvednout si návštěvnost, donutit lidi, aby si koupili její knihy, či prostě jen chtěla znát naší představivost, podařilo se jí přivést k životu minimálně jednu blogomrtvou kočku. A za to jí patří velký dík a obdiv!

Femorian n.1 aneb něco pro Temnářské oko

5. října 2012 v 12:24 | Dubious cat
Temnoterka, čili mladá paní Temnářka, nedávno vyhlásila soutěž na téma "Femorian", což je jedna z postav jejího fantastického Podmoří. Dubiózní Kočka sice nemá příliš volného času, jak už jste asi z její téměř neexistence na blogu pochopili, nicméně vzhledem k tomu, že již párkrát temnou paní osobně potkala a totálně změnila na ní svůj názor ( alespoň nějaké pozitivum mohu připsat těm ztv. "válkám o titul spisovatele"), rozhodla se, že to taky zkusí. (Femorian je dlouhovlasý Temnář? Většina mužských postav má dlouhé vlasy? Mňam, eh.. totiž mňau)

Kočkó jedó na Moravó a jiné hrůznosti

28. července 2012 v 21:02 | Dubious cat
Milý blogobože,
já vím, že jsem delší dobu hřešila a ignorovala virtuální svět, alxe vážně jsi mě (a další!) musel potrestat existencí blonďaté duckface s životem vosy v Autorském klubu? Já vím, já vím, ten spolek není žádný extraintelektuální kroužek složený pouze ze 100% přírodní inteligence, ale tohle už je vážně moc. Absolutní degradace tvého díla. Takže jsem tady, píšu opět své svaté písmo a ty na oplátku zbav naše společenství chyb v matrixu. Bitch please!

problémy pozemské a radosti mimozemské

5. června 2012 v 14:09 | Dubious cat
Moje noční můry se naplnily. Pamatujete na ten sen, kdy jsem viděla vznešeného Vöna jak píše 63 bodů? Spletl se jen o jeden. Moji milí blogeři, Dubious cat ani letost nedostane zápočet z lexikologie, což je velice, velice smutný příběh, prolitý více slzami než Titanic. Ale co, stále žiji, dýchám, mám rodinu a pár přátel, v srpnu se mi splní takřka celoživotní papričkový sen. Co bych vlastně ještě chtěla? Vzdělání? Pche! Lásku? Aplikace neodpovídá, zkuste načíst znovu.

Je obrana ubohá?

31. května 2012 v 13:28 | Dubious cat
Moje vnitřnosti se samy od sebe roztékají a není to teplé počasí, kdo je toho viníkem. Dnes v noci přinese pohřební sova velmi důležitý mail. Není to zpráva stejné hodnoty, jako čekala teta Kateřina v Jirotkově Saturninovi, je to vyloženě ortel smrti a života. Alespoň co se týče mého pobytu na UHK.

masožravá Koule

27. května 2012 v 22:40 | Dubious cat
Včera jsem po dlouhé době vyrazila s rodiči za kulturou a to přímo do místa mého druhého přechodného bydliště. Sice jsem před více než půlrokem málem přísahala, že na představení podle D.Dávka už nikdy nevkročím, protože Noc obživlých mrtvol mne velmi nezaujala, ale naštěstí jsem mu dala ještě šanci. V představení Koule totiž hraje hlavní roli P.Tomicová, což je vskutku vynikající herečka. A tphle představení? Geniální!

Kuře porodilo pomeranč!

25. května 2012 v 20:54 | Dubious cat
Největší kočkovitou šelmou je mravenec! Toto prohlášení chlapečka z druhé třídy mne dostalo do kolen a zároveň k pochybám o matčině pedagogické činnosti. Nešťastné dítko možná chtělo obvinit mravenečníka, ale i tak bylo celkem vedle. Nebo ne? Co když nic není tak jak si myslíme a mravenci jsou velká kočkovitá monstra, která mají krycí superschopnosti, takže je lidé nemohou vidět? To malé, co známe jsou jen jejich děti, vždyť i nám trvá pár let než vyrosteme a naučíme se zdejchnout v pravý čas, možná že pak v neviditelném stavu migrují do Amazonského pralesa, abychom je nerušili a oni se mohli v klidu mrouskat.

Šílení a lexikální kvílení + autoportrétová báseň

21. dubna 2012 v 21:45 | Dubious cat
Za devět dní Pochybná kočka s dušičkou menší než kotěcí embryo zaklepe na dveře Von Dráčkova kabinetu a bude doufat, že ta nadpřirození síla, mnohými zvaná Bůh, se nad ní smiluje s výsledek práce dosáhne alespoň 70 bodů.
 
 

Reklama