Imprese z žirafího plamene

Když jí miluješ, není co řešit

20. září 2016 v 21:19 | Dubious cat
Jsou dny, kdy jsem vyloženě spokojená se svým výběrem zaměstnání. Jsem něco jako jednorožec mezi prací povinnými poníky. Pracuju ráda. Fuj. Nikdy jsem si nemyslela, že bych někdy něco takového mohla říct. Já, magistra flákačství! Stejně tak mě ještě minulý týden nepřišlo pravděpodobné, že bych nad něčím takovým mohla uvažovat v úterý. Nebo ve čtvrtek. To jsou dny, ve kterých jsem totálně odříznuta od normálního života. Téměř 12 hodin v ústavu pro brzy duševně choré. To by mělo být nelegální! Sice bude psaní brzo asi jediným způsobem, jímž budu schopná komunikace, protože 30 hodin týdně s úplnými začátečníky je neskutečně hlasově a mentálně náročných, ale moje duše bude růst. Moji studenti mě naplňují nejen štěstím, ale i novými kulturními znalostmi!

Výlet do města, které neexistuje aneb o mé ztrátě panenství

24. července 2016 v 21:43 | Dubious cat
Byly doby, kdy jsme na blogu žili vtipem, že Brno je mýtické město, které neexistuje. To, že někteří blogeři toto město uvádí jako místo svého bydliště, na tom nic neměnilo - v dnešní svobodné době můžete tvrdit, že bydlíte v Bradavicích a nikdo vás do blázince nezavře.Tak proč ne v Brně? Pravdou ovšem je, že se mi dařilo téměř 25 let o bájné Atlantidě pouze pouslouchat legendy. To místo se přece nachází v "Asii" a to je daleko pro někoho, kdo se usídlil ve městě, kde jezdí metro. Ale poslední dobou jsem dost odvážná a jak už všichni asi víte, často komunikuju s cizinci. Vlastně je učím. A na Brno občas přijde řeč. Vždycky se dost zasmějeme, protože víte co říkají Pražáci o Brně, že ...

O mužích a penisech

11. června 2016 v 20:32 | Dubious cat
VAROVÁNÍ - TENTO ČLÁNEK NENÍ TAK ÚPLNĚ PRO DĚTI:)
Snad každého majitele blogu potěší, když se mu v "posledních komentářích" zobrazí něco nového. Nejsem vyjímkou, vždycky se těším, zda někdo (z vás) napsal něco zajímavějšího než můj článek. Z nějakého důvodu si ale jeden z mých starších oblíbili roboti viagrátoři. Jedná se o článek věnovaný Krutomývalovi - je to náhoda? Chce nám tím někdo něco naznačit? Kdy už milí boti pochopí, že já opravdu nevlastním penis? Ani z plastu, i když ten by asi kouzelný preparát nepotřeboval. Ale já to chápu, s penisy jsou jenom potíže...

Úchylná jména jako zvláštní druh pomsty

10. června 2016 v 0:07 | Dubious cat
Vybrat jméno pro zvíře, natož pro dítě je zatraceně těžká věc. Když si nedávno moji rodiče pořídili novou kočku, hádali jsme se o jejím pojmenování asi tří dny. Můj stvořitel si myslel, že "Tereza, jedině Tereza to může být ..." , ale nakonec jsem ho přesvědčila, že britská whiskaska se nemůže jmenovat jako střídavě oplácaná postava ze seriálu, který nemá rád. Navrhovala jsem, že ji pojmenujeme po nějakém dobrám chlastu. Bailyes. Connemara. Bushmills. Nápadů jsem měla spoustu, až to mojí stvořitelku vyděsilo, jak moc se vyznám v skotské whisky. ( Nejenom.) Od Whiskey jsem se dostala ke krásným jménům jako je Muriel nebo Mureen, ale o tom zase nechtěl slyšet můj sourozenec. Když už to vypadalo beznadějně, někdo z nás, myslím že já, řekl jméno, které ta potvora s hrdostí nosí. Sirael. A je to pěkná mrcha, mimochodem.

O mužích a lidech

6. června 2016 v 23:10 | Dubious cat
Muži jsou úplně jiní než ženy. To mi řekla asi před třemi lety žena se jménem Ježíšovy matky, té, která si údajně před porodem nikdy nevrzla. Myslela si, že jsem na tom stejně, že jsem ještě nepoznala mužské tělo ani duši a já se tiše smála. O chlapech vím přece všechno! Bylo mi něco málo přes dvacet a byla jsem naivní. O pár let později, kdy jsem ve velmi častém styku s tímto živočišným druhem, a tím nemyslím pohlavním ( to jen když Bůh dá ), musím konstatovat, že vím úplný hovno. Odkdy jsou muži tak komplikovaní? Můžou za to ženské hormony obsažené ve vodě?

Článek nasáklý optimismem, i když to tak možná nevypadá

25. května 2016 v 21:19 | Dubious cat
Dnešní den začal poněkud tragicky. Asi v pět ráno jsem se už podruhé probudila kvůli příšerné křeči v lýtku. Ostrá, nesnesitelná bolest, která se někdy naprosto bezdůvodně objeví. Možná tedy ne úplně bezdůvodně, protože jsem samozřejmě udělala to, co se nemá a hledala důvod na internetu ( ideální způsob jak zjistit, že máte rakovinu, cukrovku a DNU zároveň), takže jsem zjistila že:
a) piju moc alkohol (Dneska ani kapka, přísahám!)
b) mám málo hořčíku ( Divný, včera jsem sežrala asi 4 banány!)
c) Mám stres ( No jako že jo)

Nejspíš bude pravda všechno a jestli s tím nic neudělám, tak budu asi brzo zahrabaná. Ostatně, že mě chce mít Bůh mrtvou jsem si už skoro začala myslet, jelikož jsem dnes jela na tu ošklivou zkoušku z Language Use based theory of language a do té tramvaje, v které jsem byla, narazilo auto. Byla to dost slušná rána, ale nikomu se nic nestalo. Jedině snad to,že jsme všichni museli vystoupit a jít pěšky. Takže je to jasný, Bůh chce, abych žila! Všechno to byl jeho skvělý plán- proběhla jsem se a překonala sama sebe. Já jsem dostala dvojku! Dvojku! A to fakt vůbec nerozumím tomu, co jsem při té zkoušce reprodukovala... Lingvista asi nikdy nebudu, jen to ne, panebože, ale co takhle umělkyně, že by?

Blogová minulost mi dýchla na krk

24. května 2016 v 15:35 | Dubious cat
Když jsem začala blogovat, někdy kolem roku 2010, bylo mi 19 let. Právě jsem nastoupila na univerzitu, kde jsem se tři roky hrabala v literatuře a teorii psaní. Brzy po založení blogu jsem se, už ani nevím jak, dostala do skupinky mladých, nadějných a talentovaných blogerů. Někde mezi lety 2010 - 2012/3 jsme byli všichni přátelé. Psali jsme, scházeli se, hodnotili a vymýšleli témata týdne ( která byla lepší než současná). Byla to hezká doba. Ale naše názory se s některými rozešly, přešlo to až v hloupé konflikty a nakonec se naše cesty rozešly. Je to minulost. Ale někdy se stane, že se vaše cesty přinejmenším na malý okamžik znovu setkají. A to se stalo mně. A upřímně mám z toho pocit, jako bych "viděla ducha". Ale tenhle byl sakra naživu.

Článek obsahující nahou Kočku!

20. května 2016 v 18:53 | Dubious cat
NAHÁ KOČKA V TOMTO ČLÁNKU ! Právě jsem použila ošklivou taktiku bulvárních médií, na kterou se lákají čtenáři. Nejsem ovšem až tak prolhaná, takže kdo klikne níž, skutečně spatří na své obrazovce autorku tohoto blogu bez oblečení. (Honem pryč!) Avšak nejedná se o uniklé fotografie z cloudu, které mi "náhodou" vyklouzly na internet, jak tvrdí jiné známé osobnosti, jedná se o produkt včerejší večerní prokrastinace. Je to variace na jeden takový cudně necudný snímek, který vznikl na ostrově, kde kdysi byl obrovský kolos...

Májové (alkoholické) opojení

1. května 2016 v 21:45 | Dubious cat
Pátek začal jako poněkud nešťastný den. Byl to totiž den tzv. evaluace kurzu, tedy den zúčtování. Do toho dne jsem obvykle sebevědomá a vyrovnaná učitelka. Své studenty miluju a práce mě baví. Když však dojde na návštěvu počítačové pracovny, kde se jakože anonymně vyplňují elektronické dotazníky, prožívám minuty čiré hrůzy. Co když mě ve skutečnosti nesnášej? Tenhle se tváří divně, tahle něco zuřivě píše, tenhle měl včera nějakou krizi...A nikdo z nich netuší, jak moc je to, co napíšou pro mou budoucí kariéru důležitý. " Jak se řeknou negativní adjektiva - ne fantastický?" prohlásil s ironickým úsměvěm Tunisan. Je to velký vtipálek, ale v těchto chvílích jeden nikdy neví. Hrdinně jsem mu nadiktovala všechno, co mě zrovna napadlo. Věřím, že to byl opravdu jen vtip, ale už jsem si za svoup raxi vypěstovala značnou podezřívavost. Lidi jsou totiž svině a to že se s vámi neustále vesele baví neznamená, že vás pak nezkritizují. Zkrátka, trochu jsem tušila, že v mé krvi bude později proudit nějaký ten alkohol. A taky že jo!

Jó, sek sem (se) sexem

14. dubna 2016 v 22:42 | Dubious cat
"Sex, sex, sex - to je všechno na co dokáží myslet, nemám pravdu?" říká matka v mém v oblíbeném filmu od Monthy Pythonů, skupina Lucie zase zpívala, že "sex je náš, dělá dobře mně i tobě". Zkrátka, sex je asi opravdu všude. V televizi, v reklamách, ve filmech, seriálech, v divadle, v hovorech lidí v baru. Jako by nic jiného neexistovalo. A některé lidi to štve, protože jim to slovo nic neříká. Ta tři písmena, pod která se schová neskutečná touha, zvířecí instinkty, snaha o jiné než partenogenezní rozmnožování, ale i bolest, trauma a obavy, že nejsme dost dobří. Zkrátka všechno.

Deminuitiva na minutu aneb o jazykové zvrhlosti

10. dubna 2016 v 11:30 | Dubious cat
"Rozmohlo se nám tady takový nešvar. Děti často používají sprostá slovíčka.." říká Eva Holubová ve filmu, který snad ani nemusím jmenovat. Národ prostý je sprostý už od pradávna ( Je to samá kunda sem, kunda tam, že), ale v posledních letech nejsou sprostá slova to jediné, co může přecitlivělého člověka (nebo Kočku) provokovat. Už máte tušeníčko, lidičkové?

Jak se Kočka stala Klokanem aneb o fotbale

3. dubna 2016 v 12:00 | Dubious cat
Jako správná vysokoškolsky vzdělaná intelektuálka jsem si vždycky myslela, že je fotbal fakt primitivní hra, která, v televizi nebo na hřišti, není hodná mé pozornosti. Přišla-li řeč na nějaké mistrovství nebo fotbalistu, nebo se v lekcích cizího jazyka probírali peníze a sporty, byla jsem zásadně proti, aby byli fotbalisté (a sportovci obecně) považování za něco víc než přeplacené božstvo v ultralehkých neonových teniskách. To si vlastně myslím doteď, ale s tím rozdílem, že teď už nejsem fotbalová panna a můžu svůj názor trochu modifikovat ( McDonald cupy na základce jsem nikdy nepočítala).

Cizí muž, česká žena...

29. března 2016 v 22:35 | Dubious cat
Včera jsem úplnou náhodou otevřela poněkud ožehavé téma - Čeští vs. cizí muži. A taky jsem, ještě před tím, než jsem ten článek napsala, musela svému drahému cizokrajnému příteli slíbit, že nikdy nebudu vypadat jako typická stará Češka, které denně potkává v MHD. (Rozuměno - tlustá s velevnadami až na zem, stanovým úborem a legínami. to vše potrženo filovým nebo jiným pestrobarevným přelivem. ) A tak jsem tedy slavnostně přísahala, že taková nikdy nebudu, neboť moje prsa nedosahují potřebné velikosti pro boj se zákonem gravitace. Takže si mě musí nechat.

Výlev k(h)o(l)čičí aneb já (ne)jsem tlustá!

22. března 2016 v 22:37 | Dubious cat
Pochybná Kočka je nepochybně taky žena. To znamená, že kromě bot ji bere také oblečení. V množství větším než malém. Samozřejmě. I když většinu svého života ve výběhu tráví v džínách, ve skutečnosti preferuje šaty. Dobře zvolený střih totiž perfektně schová zadek. A to je fakt důležitý...

Článek tak trochu o hovně

21. března 2016 v 20:49 | Dubious cat
Včera jsem si koupila nové boty. Zase. Ale tentokrát to byla výměna po více než dvou letech partnerství, což považuju za svůj osobní rekord, ale hádejte, co byla ta první věc, kterou jsem dneska udělala... Ano, správně. Šlápla jsem do hovna. Nic Pochybnou Kočku nerozradostní víc, než psí exrement na brutálně vzorované podrážce nových SVĚTLÝCH tenisek, které někdo předurčil pro běhání. Pche! Bohatě stačí, že v tom umím chodit. I s 10% téměř tekuté hmoty navíc.

Jarní intoxikace

6. března 2016 v 10:31 | Dubiouscat
Potřebuju detox. Tak by asi měl vypadat začátek jara každé správné ženy. Jíst zdravě, cvičit jógu, navštěvovat hipsterské polévkárny a rozhodně nechlastat, protože tělo je po zimě otrávené a my ho teď musíme vyléčit. Tak bych mohla shrnout obsah článků, které možná ještě nevyšly z tiskáren a klávesnic, ale jsem si jistá, že možná už zítra se někde objeví. Pochybná kočka na to ale kašle. Veškeré jarní detoxy jsou jen převlečené výčitky ze sežraného vánočního cukroví a ty já zas tak úplně nemám. Proto jsem se rozhodla závest jarní intoxikaci.

Making of Drak Šmak

9. července 2013 v 21:24 | Dubious cat
Trávy ve Staré říši šustí na poplach. Říkají to motýli i ptáci. Mračna se zatahují nad dětským táborem, který přes většinu roku zeje prázdnotou lidských duší. Nad jídelnou se vznáší strašlivý drak Šmak, jež se snaží ukořistit všechny poklady, které skýtá bohatá kuchyně paní Bobiny. Jedinou formou spásy pro všechny pochoutky a pokroutky je, že je, milé děti, sežerete dříve nežli drak! Dal by si někdo dukátové buchtičky? Dračí sliny se již snášejí z nebe... Celých čtrnáct dní budou kapat jako šílené na hlavy dětí i "hlavase"... Cítím to ve vodě, cítím to ve vzduchu. Armáda nedospělých čítající zhruba 45 členů je již téměř na pochodu. Vím to, protože jsem paní Galadriel. Elfí paní s magickým žlučovým kamenem. ale nebojte se, Gandalf s šedým zákalem ho má taky.

Challenge Accepted 2: snový dort

30. června 2013 v 12:05 | Dubious cat
Jsem strašně nešikovná, co se týče přesně nalajnované práce, ale jakmile mohu použít kus sebe, abych vytvořila umělecký kuskus, není to až tak zlé.
Nedávno má stvořitelka přišla domů s časopisem plným nechutně krásných dortů. Říkám nechutně, u jídla to asi není správné slovo, ale vy byste si ukrojili kus z něčí několikahodinové práce, když má fakt toxickou barvu? V tom nekonečném víru barevných a někdy až neuvěřitelných dortů přišel nápad. Sestřenka se transmutovala do tříletého stvoření. Challenge accepted!

Jolanda, the Mis(s)fortune teller aneb mikropovídka s obrazovým doprovodem

26. června 2013 v 16:44 | Dubious cat
Nejsem povídkový typ. Možná to bude proto, že v podstatě vůbec neumím psát, ale i přesto se občas stane, že něco naškrábu. Obvykle to moc nemá hlavu a patu, ale vzhledem k tomu, že jsem za tu dobu, co jsem hodnotila TT na blogu, přečetla už velké množství povídek druhu exkrementus magnificus, si myslím, mohu dovolit jednou za čas také něco publikovat. Včera jsem totiž dostala chuť kreslit, a když jsem dokreslila, napadlo mě, že bych svému zmutovýtvoru mohla dát nějaké to story. Byly tak dvě ráno.
Nakreslený (vý)tvor jsem nazvala - Jolanda, the Mis(s)fortune teller, "povídka" zatím název nemá..A asi nikdy mít nebude.To samé platí o pokračování, leda že byste moc chtěli :)
P.S: Obrázek focen foťákem, aneb snad již nemusím nic říkat o tom našem scaneru...

Trocha egoismu od domácího mazlíčka aneb byla jsem na Světu knihy!

20. května 2013 v 21:12 | Dubious cat
Ve státnicové otázce číslo 14. týkající se problematiky prodeje a distribuce knih jsem se dneska dočetla o "akcích", které se tohoto tématu týkají a úplnou náhodou jsem se jedné z nich včera zúčastnila. Vítej na Světu knihy, Kočko! (Aneb připravte se, milí čtenáři, na malou dávku egohanny)

Když budete hodní, dostanete písničku zdarma!

30. ledna 2013 v 17:57 | Dubious cat
Hned na úvod chci uklidnit všechny, kteří se snad mohli zaleknout názvu článku a začali mě podezřívat z upsání blogu ďáblu zvanému inzerce. Nebojte se, nic nikomu prodávat nechci. Chci vás ale upozornit na svojí oblíbenou kapelu, jež nese jméno Faketown. Narazila jsem na ně krásnou náhodou- na koncertě mých bohů Red Hot Chili peppers za mnou stál jejich zpěvák Kuba, a jelikož je to fakt sympaťák, dali jsme se v tom několikahodinovém čekání do řeči. Pozval mě na svůj koncert a já šla, a pak málem umřela nadšením. Takhle skvělou kapelu bych v našich geografických podmínkách fakt nečekala!

V čele českých zemí by opět mohl být Karel IV.

13. ledna 2013 v 14:15 | Dubious cat
Vážení spoluobčané, jak by řekla paní Bobošíková, které se podařilo získat nějakých 2,5 % hlasů, což je na ní dost velké číslo ( Jak kdosi řekl na facebooku- oči mají všichni, mozek vyšel jen v limitované edici:)), už jsem ani nečekala, že budu z výsledků voleb tak nadšená!

Zorena probuzená uprostřed vánočního snu...

22. prosince 2012 v 11:55 | Dubious cat
Milí blogeři, taky jste tak mírně rozladěni z nového blogu.cz jako já?

Což o to, design je to hezký, ale absence newsfeedu od oblíbených blogerů mně prostě poněkud naštvala. Možná proto jsem využila poslední šance a rozhodla se též přispět to Temnářčiny soutěže, tentokrát o srdce čarodějky Zoreny. Ne že bych byla soutěživý typ, ale proč něco zase nenakreslit?

O letošním slavíkovi aneb konec světa skoro jistý

25. listopadu 2012 v 20:57 | Dubious cat

Za sedmero řadami a reklamami
povídá nám jeden starý známý,
že Slavíka letos čórl Klus
no to je teda lidi hnus!

Za to, panebože za to,
že Karlíkovi ukrad zlato
nesnesu jej ještě víc
chce se mi křičet z plnejch plic

proč jsou sakra lidi tak veselí?
vždyť česká hudba je totálně v prdeli
na hrdinu si umí každej jen hrát
i Landu už to začlo srát.

Přinesl si k pultu kohouta
místo aby zalezl do kouta
lidu řekl pravdu svojí
a proto se jej teďkon bojí

Zač, panebože zač
zůstal Karlovi jen pláč
vždyť i komunisti vedli více let
milé děti, brzy skončí tenhle svět....

Neseďte doma a jděte ven!

24. listopadu 2012 v 13:02 | Dubious cat
Jako správný student čehokoliv, nemám vůbec na nic čas, protože se musím učit,psát seminárky, číst, však víte. A proto nemůžu chybět u žádné akce, která mě zaujme. Čas je totiž relativní pojem, který se dá různě natahovat a zkracovat, podle libosti. Já například už od září "píšu bakalářku". A to je fakt velmi náročná činnost, víte jak to leze do peněz?
 
 

Reklama