Nadreálná osobnost kočičího čumáku

Hurá! Mám chvilku na přemýšlení

3. května 2017 v 17:13 | Dubious cat
Přemýšlela jsem, čím to je, že vždycky, když se zamiluju, přestanu psát svůj blog. A dneska jsem na to přišla! Dala jsem totiž svým milým studentům relativně těžké cvičení na porozumění textu, tak jsem měla chvíli čas na nenápadné bezcílné surfování po netu, flirtování s princem (hlavně že je vždycky buzeruju, aby v žádném případě během lekcí nepoužívali whatsapp) a jelikož toho bylo docela dost, tak i na přemýšlení. Tak schválně, jestli vás to taky napadne...

Jak nepíšu o lásce aneb Lassie se vrací

2. května 2017 v 21:41 | Dubious cat
Zítra to bude 7 měsíců, co jsem zvědavě vstala z barové židle a přistoupila nebezpečně blízko k španělskému princi, abych si prohlédla jeho tetování. Možná to bylo trochu nevhodné, žádat ho v restauraci plné lidí, aby si rozepnul košili a ukázal mi to umělecké dílo které se naachází na jeho rameni, ale jako šelma kočkovitá narozená ve znamení lva jsem nemohla lvímu tetování odolat. Jeho majitel pak nemohl odolat mně... A tak se stalo to, o čem tady vlastně vůbec nechci psát. Už kdysi dávno jsem o jednom muži na blogu psala, jak je úžasný... A stačilo pár let a vyklubal se z něj docela slušnej debil. Proto mi prosím, mi amor, odpusť, až se za 20 let naučíš česky a budeš možná číst tento blog číst(tedy v případě, že tě nepostihne stejná nemoc jako tvého předchůdce), že tu neuvidíš básně o tvých neskutečně nádherných zlatočokoládových očích, překrásném úsměvu, vlasech barvy uhlu... Zkrátka, nechci, aby se historie opakovala. A právě proto jsem se rozhodla nepsat tady o lásce. Ale už nechci nepsat. Kočka je zase zpět!

O Kočce, jednorožci a tak vůbec

6. listopadu 2016 v 21:55 | Dubious cat
Páteční večer byl naprosto úžasný. Konečně jsem se vydala do pověstné MeetFactory, která je jenom 5 minut autobusem od mého bydliště. Kočko, bydlíš v Praze tři roky a ještěs tam nebyla! Říkala jsem si pořád. Naštěstí mám mého milého nejlepšího kamaráda a studenta v jednom, který již v létě pohotově koupil lístky na koncert. Jako nejhorší přítelkyně na světě (v očích mé matky) jsem tedy bezostyšně pařila a užívala si noc ve skvělé společnosti. Ve frontě na kabáty jsem N. přiznala, že nenávidím lidi. N. se od srdce zasmál. Vážně, po hodině a půl poslouchání extrémně pozitivní hudby Crystal Fighters je první, co řekneš "Nenávidím lidi"? Jo, Kočka je prostě unikátní...

Co mají společného magistr Kelly a Kočka?

17. září 2016 v 17:24 | Dubious cat
Je sobota odpoledne, téměř večer a já jsem konečně zvítězila nad Itunes. Ano, dočkala jsem se. Už i já mám jako správný (ne)hipster telefon, který lze používat bez podpory externích přístrojů. Moje stará, po většinu času milovaná, Galaxie už nedokázala existovat bez nabíječky snad ani hodinu. A to bylo sakra nepříjemný. V této době musí být člověk neustále dostupný. S tím se nedá nic dělat. A taky tak trochu cool. Já vím, že děti v Africe mají hlad a tak dále, ale jelikož jsem dostatečná egoistka, je mi to jedno. Zasloužila jsem si to. Však ty Itunes jsou dostatečným trestem za blahobyt!

Jak dostat číču

13. září 2016 v 17:43 | Dubious cat
Jak by se nám asi žilo, kdyby existoval na každého člověka nějaký návod k použití? Osobně příbalové letáky a návody obvykle nečtu, protože jim stejně nerozumím, ale takového malého Průvodce pro potencionální partnery bych docela ocenila. Jo já vím, že od toho jsou tady horoskopy. Ale průser je, když neznáte svůj ascendent. A řekněte, kdo ho zná? Jelikož jsem ale tak extrémně lidi milující bytost, rozhodla jsem se těm, kteří by snad chtěli usilovat o nejdůležitější orgán Dubious cat, trochu pomoci. Tím orgánem myslím srdce, samozřejmě. Nebuďte takový prasata! Asi vám už není pomoci. Ale já se o to stejně pokusím.

Jak nevypadá krize

12. září 2016 v 18:53 | Dubious cat
Je to tady. Týden zúčtování. Jako expertka na prokrastinaci jsem se toho dosud mnoho nenaučila, ale jakmile můj svůdný kočičí pohled sklouzne na nějaký ty státnicový okruhy, mám pocit, že to všechno znám. ( A taky usnu.) Občas jsem na nějaký ten seminář totiž zašla a mám na to všechno tedy nejspíš nějaké prazážitky. Jediným měřitelným prokazatelným výsledkem mého občasného, vždycky tak maximálně hodinu a půl trvajícícho, náplavkového učení je to, že jsem asi o 20% opálenější, ale i tak bych mohla do soutěže Miss Sněhurka 2016. Moje hypotéza o motivaci k učení byla vedle. Myslela jsem, že o víkendu chytnu záchvat paniky a začnu se učit jako šílená. Ne, jsem marná. Jsem marná.

Jak spáchat akademickou sebevraždu

9. září 2016 v 23:56 | Dubious cat
Už týden jsem neviděla Ulici. Je to vážný. Ale na jednu stranu je to dobře, protože se zbytečně nerozčiluju nad tím, jak jsou ty lidi v tom seriálu naprosto debilní. No dobře, tak jo. Jelikož je toto moje nepochopitelné, prokrastinační guilty pleasure známo mojí milé sestřenici, jsem celkem v obraze, takže musím říct jedno: Ta Skyller je ale píča! Ale teď vážně. Stále jsem až podezřele moc v klidu a schopná prokrastinovat. Jako teď. Právě píšu svůj seznam prostudované literatury ke státnicím. ( Kecám, píšu blog.) Prostudovaná literatura. Pche! To je snad oxymorón, ne?

Ještě jsem se nezhroutila- Chili peppers vs. státnice

8. září 2016 v 15:34 | Dubious cat
Jelikož mají všichni to největší pochopení pro moje státnice, musela jsem se dnes vypravit do svého pracoviště na děsně důležitou pedagogickou poradu. Přemýšlím, kdy moje rok trvající " píšu diplomku" a "brzo dělám státnice" přestalo fungovat. Cítím chybu v matrixu. Jeden z mála kolegů, ano, máme mezi sebou i nějaké muže, mně a mojí kamarádce se stejným osudem řekl, že na to, že máme v pondělí obhajobu a ve středu státnice vypadáme dobře. Asi jsem teď typická ženská, ale musím se zeptat - co to znamená? To vypadám jako blbě? Zdrhla jsem asi tak o 3 hodiny dřív, protože se sice dost ráda flákám, ale musí to být zábava. A to slet "čarodějnic" fakt není. Takže milé děti, myslím, že na to, že jsem vkročila do našeho ústavu, který sídlí hned vedle protialkoholické léčebny, vypadám dobře...

Jsem ADHD i ABCD aneb každý máme svou diagnózu

3. září 2016 v 19:23 | Dubious cat
Každý máme něco. Někdo bere drogy, někdo běhá za imaginárními pokémony v parku a někdo prostě jenom běhá. Ale co, alespoň jsou všichni na čerstvém vzduchu, pokud se to tak dá v Praze nazvat. U mě se sice poslední dobou pravděpodobnost, že bych kdy zkusila drogy zvýšila, protože jsem na pokraji sebedestrukce zešílením, ale i tak je, myslím, dost nízká...

Odpověď je "42"

30. srpna 2016 v 23:50 | Dubious cat
Týden jsem nenapsala ani jeden článek na blog. Pokud jste si, stejně jako moje kamarádka s podobným státnicovým osudem, mysleli, že to znamená, že se učím, musím vás vyvést z omylu. Vždyť státnice mám "až" za dva týdny! Je tedy jasné, že jsem dělala všechno možné. Ale nemůžu za to, přísahám. Kdykoliv se začnu učit, někdo mě děsně nutně potřebuje (vidět). A já jsem tak slabá! Mobilní telefony a sociální sítě jsou zlo. Jen jeden den jsem se učila celou hodinu a to díky/kvůli selhání telefonu. Asi je čas to všechno vysvětlit. Ale hezky popořadě:

Kočka a její kočkovitost

22. srpna 2016 v 21:05 | Dubious cat
Pokud si přečtete charakteristiku znamení, ve kterém jsem se narodila, tedy lva, můžete dojít k názoru, že jsem nejspíš docela sebestředná kráva. A budete mít pravdu, jen s tím rozdílem, že jsem spíš šelma kočkovitá. Tělem i myslí, i když někteří muži mě nazývají liškou nebo myší. Záleží na tom, jaké mé vlastnosti si cení nejvíce. Kočkou jsem ale nejraději. Víte proč? Protože kočka není pes, který dělá všechno, co jeho pán chce...

Těžký život mladé ženy

20. srpna 2016 v 20:26 | Dubious cat
Asi tak před deseti lety jsem měla strach, že nikdy nebudu takovou tou holkou, po které by nějaký chlap toužil. Však víte, "kráska k zbláznění". Teď mám ovšem pocit, že se zblázním já. Něco se stalo. Ne že bych šla na plastickou operaci nebo zhubla, to spíš naopak, ale z nějakého důvodu mě mužská populace začala vnímat jinak. Jenže nevím, jestli z toho mám radost. Jsem jako kus masa. Kvalitní steak, který chce každý ochutnat. Kdybych měla o trochu méně seberespektu, mohla bych si užívat materiálních výhod života.

Den D. aneb Ich bin total bekifft.

15. srpna 2016 v 17:47 | Dubious cat
Dneska přišel den D. neboli Den diplomky. To, že jsem ji i přes svůj poněkud divočejší přístup k životu napsala, je vlastně zázrak, když nad tím tak přemýšlím. Vlastně mi to řekla kamarádka, se kterou jsme šly doslova za 5 minut 15, tedy v nejzažší možný čas odevzdání, věnovat naše výtvory univerzitě, když jsem jí "ve zkratce" vyprávěla, co mě všechno za poslední měsíce potkalo. No dobře, spíš koho jsem potkala. Život single ženy je prostě fajn!

Vikingský tag aneb co (koho) miluju

13. srpna 2016 v 8:00 | Dubious cat
Nesnáším hashtagy, ale tagy jsou něco jinýho. alespoň doufám. Sice už je to hodně dávno, co jsem se účastnila nějaké blogové výzvy, ale není důvod se tím nechat limitovat. Moderní Viking se rozhodl mi dát tu čest a otagoval mě ve svém příspěvku. Došla jsem tedy k závěru, že vy, kteří milujete Dubious cat, tedy mě, máte právo vědět, co, nebo koho, miluju já. Tak schválně - co z toho jste věděli?

Co (ne)dělá úspěšná blogerka

19. června 2016 v 19:58 | Dubious cat
Milý Blogu.cz, na tomto serveru přispívám svými příspěvky už pár let. Od dob, kdy mi bylo devatenáct se hodně změnilo. Já jsem se změnila.( Jak můžete vidět níže.) Z rozervané, nesebevědomé holky bez titulu, které psala básně a kreslila nahé souložející bytosti, se stala rozervaná, ale děsně pozitivní, sebevědomá holka s jedním až dvěma tituly, to se uvidí v září, která kreslí nahé nesouložející bytosti. Jak se to stalo? Můžeš za to ty. Díky tobě, milý blogu, jsem se stala nechutně sebestřednou blogerkou, která ráda odhaluje svoje tělo i myšlenky, i když ví, že je to všem u prdele. To ale neříká nahlas, protože pravá blogerka je dáma, která sprostě přinejmenším nepíše. A už vůbec nechce, aby někdo už konečně začal psát o ní! Toho nemůže nikdy docílit, když (ne)bude dělat následující:

O fotbale, mužích, sexu a tak vůbec

15. června 2016 v 0:53 | Dubious cat
V tuhle chvíli, kdy píšu tenhle příspěvěk, nejsem tak úplně střízlivá. Já vím, je úterý, pardon, středa, prostředek týdne a slušný holky by vůbec neměly chodit domů po půlnoci. Já obvykle chodím brzo ráno. Tomu se říká svoboda. Svoboda. Hm. Řekla bych, že jsem poslední dobou svobodná až moc. Tak moc, že se bavím i s cizími lidmi, kteří nejsou imaginárni, virtuální nebo platící...

Vím, co (ne)chci

3. června 2016 v 19:30 | Dubious cat
Když se mě někdo zeptá, jestli chci kávu nebo čaj, tak je to jasný. Kávu nemám odjakživa ráda, čaj miluju. Když se mě ale někdo zeptá, co chci od života, moje odpověď závisí na několika faktorech. Například do koho a jak jsem zamilovaná. Před rokem bych vám totiž říkala, jak moc se těším, až moje břicho nebude obsahovat pouze větší než normální množství tuku, ale stane se na devět měsícům domovem pro vlastnoorgánově vyrobeného mimozemšťana. Že bych byla spokojená jako matka, podporující a milující svého muže. Že bych mohla být dobrá manželka. A tohle všechno teď není pravda. Jsem to, co jsem před rokem "nenáviděla". Sebestředná kariéristka.

Chobotnice v plurálu je vskutku necudná

29. května 2016 v 16:49 | Dubious cat
Na posledním kurzu, který jsem učila, jsme si oblíbili chobotnice. Téměř každý student prohlásil chobotnici za nejlepší přísadu do salátu. Já osobně měla z chobotnic vždycky tak trochu respekt. Nedovedu si představit, že by byť jen jedno její chapadýlko mělo cestovat mým trávicím ústrojím. Jejich žvýkavá, přísavkovitá struktura mi připadá velmi nepoživatelná. A ty oči! Teď jsou pro mě tito hlavonožci navíc vyloženě posvátní, protože jsem na jednoho z nich překřtila svého německého studenta- kamaráda. Doufám, že analogicky bude mít stejný respekt k veverkám, protože to jsem prosím já. Malá, nazrzlá, energická česká veverka. Ale blechy nemám, fakt!

Článek obsahující a lot of fuck

26. května 2016 v 22:18 | Dubious cat
Můj skvělý plán mi dnes tak trochu nevyšel. Probudila jsem se sice brzo ráno, během spánku ještě odhodlaná začít s "odtučňovací kůrou", ale cítila jsem se dost divně. Unavená, zničená. Neschopná existovat, natož někde poskakovat. no nic, začnu příští týden.Cíl je přece jasný - být jako nápis na lahvi od coca coly. Obsahuje zanedbatelné množství tuku. To půjde i příští týden. ( Říkám už několik let.)

epické utrpení Kočky zkřížené s opicí

28. dubna 2016 v 18:49 | Dubious cat
Někdy opravdu nesnáším ten fakt, že jsem žena. Když jste žena, utrpení je váš úděl. Poslaní. Must-do. Je to něco, co si chlap asi nedovede představit. Například ten pocit, když dostanete menstruaci. A nebo hůř - když ji nedostanete. Dneska jsem se tedy díky jisté, možná trochu opodstatněné, obavě, že jsem v očekávání, naučila nové německé slovíčko - schwanger. Po pár minutách naštěstí se záporem. Uf. I když je jaro, není vhodná doba na koťata. Tím mé "utrpení" ovšem nekončí...

Dopis do budoucnosti vzdálenější než Austrálie

4. března 2016 v 22:45 | Dubiouscat
Milý budoucí manželi,
Rozhodla jsem se po třech letech vztahu s úplně jiným mužem, než jsi ty, což není moje vina, protože tě teď ještě neznám (A to je od tebe opravdu ošklivé, protože teď trpím frakturou srdečního svalu), obnovit svou existenci v nekonečných vodách blogového oceánu. Došlo mi totiž, že na ženu jako jsem já bys měl dostat manuál, abys pak, jako tvůj předchůdce, po uplynutí tříleté záruční doby, nebyl zklamaný. Protože, ano, vím, že tomu teď nevěříš, ale je to tak, s tím se smiř - nejsem dokonalá. Jediné, v čem možná dokonalá jsem, je moje nedokonalost. Tady je pár důležitých poznatků:

Zmr(d)tvých vstání!

29. února 2016 v 21:53 | Dubiouscat
Nikdo to možná nečekal, ale je to tak. Stejně tak jako Ježíš, i Pochybná kočka povstala z mrtvých!! Pravda, rozdíl mezi Kočkou a Ježíšem je poměrně velký. Zaprvé, Kočka je žena, svým dotekem nikoho nevyléčí (spíš naopak) a ten odchod ze hřbitova jí trval místo tří dnů tři roky. (To se stává i lepším autorům.) Ale již neplačte, mí čtenáři a radujte se, veselte se, Mňauleluja! Jsem tady a dokud mě zas někdo nezkrotí, budu otravovat vody internetu jako virus zika Brazílii.

Co kognáti schvátí v jiné formě zase vrátí

24. října 2013 v 19:35 | Dubious cat
Již třetí týden "žiju" se svým milým na jeho panství a připadám si jako v kočičí pohádce. Vždycky jsem si totiž přála mít okolo sebe větší než příliš malé množství mňoukajících stvoření a alespoň jedno milé a mazlivé.Dvě ponaučení pro příště pro stejné snílky jako jsem já: a) mazlivá kočka je vlastně hrozně otravná.

Konzerva- ty- v ní? Těš se, Batmane!

9. září 2013 v 16:22 | Dubious cat
Říká se, že ženy rády postupně přetvářejí své partnery k obrazu svému. Nenápadně jim kupují oblečení, které si myslí, že by měli nosit - například má matka občas přesvědčí mého konzervativního otce na něco barevného z oblíbeného španělského obchodu. Některé zas přesvědčí svého milého na zkrácení či naopak prodloužení vlasů, zkrátka - dalo by se říct, že u muže není důležité jaký je, ale jaký by mohl být, čili jak je tvárný. Jenže co když náhodou naleznete partnera, který je už sám o sobě (skoro)dokonalý? (Ano, takový vážně jsou!) Změní on vás...

život v mlze aneb proč nemám ráda realitu

21. května 2013 v 16:24 | Dubious cat
Byla jsem skoro ještě kotě, když mi bylo v oční ordinaci řečeno, že bych si měla pořídit nový pár očí, které jako oči nevypadají, ale vidí lépe než ty mé. Jenže děti s brýlemi bývají docela často šikanované, a jelikož já byla už tak občas šikanovaná, říkala jsem si, že prostě vidím a onen skvělý vynález na mě příliš často nikdo neviděl, stejně tak jako já neviděla na tabuli. Jenže pak jsem šla na vejšku a říkala jsem si, že bych asi měla kancelář Sauronova oka navštívit znovu a proměnit se v bystrozrakého, ale ani poté jsem své lehce slepé oči za sklo neschovávala. Nechtěla jsem vypadat chytře... A teď? Teď už jsem chytrá tři dny v kuse, ale řeknu vám, ten impresionistický život měl něco do sebe...
 
 

Reklama