Nadreálná osobnost kočičího čumáku

Sebevražedný mouchy

15. října 2012 v 20:47 | Dubious cat
"Když ji miluješ, není co řešit" říká hlas v televizi a já se mu pokouším uvěřit. Ironií osudu jsem totiž já, Kočka pochybná, poměrně dost alergická na kočky. zvířata, která jsou mi více než blízká. Miluji, neřeším a občas se cítím vážně blbě, jako v těchto dnech. Kromě kočičích bestií totiž můj organismus trhá na kusy i prach, plíseň (neplatí pro sýry), roztoči, pyly a tak dále. Někdy se divím, že mě naši kdysi neutratili, což by ostatně nejraději udělali našim micinkám, které nám konstantně ničí byt a s velkou láskou jej značkují produkty svých střev a ledvin. Když zkombinujete velmi příjemně zapáchající amoniak s kočičími chlupy a prachem, a navíc k tomu dostanete zdarma nachlazení, prožijete vskutku báječný víkend počatý úklidem a skončený tam, odkud se ony kočičí produkdy berou.

Jsem autorská kurva

14. října 2012 v 21:06 | Dubious cat
Milí čtenáři, věřte tomu nebo ne, můj malý skromný Modrý vesmír, ode dneška zabarven do červena, oslavil své další narozeniny. Slavil je tiše a nenápadně, tak nenápadně, že si toho Pochybná kočka ani nevšimla. Možná to bude proto, že se chtěla dopustit virtuální sebevraždy, ale nakonec ji napadlo něco mnohem lepšího. Bude vás tu otravovat dál!

Na cestě s Cestou

8. září 2012 v 2:34 | Dubious cat
Když jsem začínala blogovat, narazila jsem díky Standovým výběrům tématu týdne na blog Edith Holé, ženy, která byla pro mě nepochopitelná. Proč se probírá stovkami článků jiných blogerů a dělá vlastní výběry, když už je vytvářel "pan nejvyšší?" . Můj první komentář na jejím blogu asi nebyl ten z nejmilejších, ale všechno se změnilo ve chvíli, kdy jsem se začala proklikávat jejím blogem. Cesta k mým matkám, co to je?

Jak si Kočka hrála se Smrtí

5. srpna 2012 v 0:21 | Dubious cat
Teenage seniorka navečer 29.července dorazila do (opravdu) Velkých Karlovic, kam ji zavedla touha procvičit si angličtinu s rodilými mluvčími. Její původní idea byla, že si bude v klidu existovat, popovídá si s cizinci, které zná, ale hlavně se nebude zapojovat do nějakých společných programů, protože Morava a skoro Praha... Jenže tahle představa byla "not even close"...

Kočka je zpět z Vorvaňska!

9. července 2012 v 22:15 | Dubious cat
Milí čtenáři,

doufám, že zbloudilé duše, které navštívily můj blog v posledních 14 dnech nenapadlo,že jsem se vykašlala na blogování,jen jsem si odskočila do Kunalandu,konkrétně tajemné (I)Strie!

Dani the girl is singing song to me...

9. května 2012 v 13:29 | Dubious cat
Moje noční můra se naplnila. Jeho lexiveličenstvo mou práci, nad kterou jsem strávila několik dní, opět neshledal za zápočtuvhodnou. Pomineme-li fakt, že ještě ve středu ležely naše práce v kanceláři a ve čtvrtek odpoledne je ještě nečetl, že to dal zhruba každé druhé, a že jeho bodový systém zkrátka uniká studentskému chápání, připadala jsem si od čtvrteční noci absolutně neinteligentní a k ničemu. (A vůbec nezmiŇuji, že na UK mají na to samé roční přípravu v předmětu práce s korpusem, to je úplně něco jiného)

Zdálo se mi o měkkém andělovi

29. dubna 2012 v 23:26 | Dubious cat
Streptokočky, chlupočky, alkočky, zvířata holá i chlupatá, lidští tvorové,

Pohádkový pátek

3. dubna 2012 v 13:12 | Dubious cat
Včera ráno jsem se probudila jako zombie Ariela. Ne, že bych se obvykle probouzela jako krásná Růžena od šípku, ale alergie umí fakt zázraky. Naštěstí mě to po vstupu do ústavu přešlo, což je zvláštní, protože na ten mám taky alergii. Asi Pyžmoňovo jaro zničilo jaro skutečné. Sex is everywhere and you can´t escape it, jak říká nápis v klipu Monarchy of roses od RHCP. Tenhle ústav zkrátka ničí mojí mravní čistotu!

Zrzci jsou ti zlí

19. března 2012 v 20:29 | Dubious cat
Slunce se konečně rozhodlo bojovat s šedými mraky a oblažilo nás svou přítomností. Vždycky když začne být takhle hezky, jsem šťastná. Pro mě, lvici, tedy sluneční dítě, není krásnějšího doteku, než-li toho hřejivého na tváři(Na nějaké UV záření a rakovinu kůže kašlu).
Zlá a tuhá zima nám dává sbohem, naštěstí, zato ve vzdělávacím ústavu začíná přituhovat...

Viva la revolution!

15. února 2012 v 22:22 | Dubious cat
Půlku včerejšího dne jsem strávila v "terénu" na základní umělecké škole Střezina, abych získala nějaké cenné rady ohledně loutkaření, (více zde)tu druhou jsem věnovala Luisovi Bunuelovi. Konečně jsem se podívala na "Zlatý věk" i "Andaluského psa" a snažila se tomu pořádně rozumět(en francais) . Je to ostuda, ale do včerejška jsem na "pejska" neměla odvahu, kvůli oné velmi známé scéně s žiletkou a okem. Mé obavy byly zbytečné, a víte co? Vlastně se mi to líbilo. Oba Bunuelovy snímky jsou perfektně nadreálné! Kéž bych tak mohla alespoň na okamžik použít stroj času a vidět kamarády Luise a Salvadora, jak společně studují na univerzitě Residentia de Estudiantes, třeba jak píší Juanu Ramónovi Jiménezovi tento dopis:

Setkání s Malým chlupatým a jiné radosti uplynulých dní

13. února 2012 v 18:32 | Dubious cat
Má osoba jako by se v posledních dnech měla rozložit do několika kubistických celků. Je toho tolik, tolik co chci, či musím dělat! První týden školy proběhl ve znamení šílenství z neschopnosti existovat ve stejný čas na dvou předmětech, ale také zadávání práce. Konečně, konečně mohu jednou dělat referát na téma, které se mi líbí! Náš vyučující na dějiny filmu vypadá jako kouzelník a zdá se, že bude podobného zaměření jako já. Když se nás ptal, o kom chceme dělat referáto-prezentace, vypadalo to, že ho nikdo moc nepotěší ( Vejdělek a spol.), protože jak se zdá, mí spolužácí netuší nic o velkých ó režisérech jako byl Visconti, Pasolini, Felini, Antonioni, Wajda, Kubrick, De Sica...Prostě smutný příběh.

Mrazem rozpůlená kočka

7. února 2012 v 17:41 | Dubious cat
Včera jsme se s markýzou L´Angelikou probudily podezřele brzy, bylo sotva devět hodin ráno, když jsme se rozhodly opustit vyhřáté pelíšky. Do setkání s Majorem Roháčem Krustym von Pyžmoněm nám zbývaly asi ještě dvě hodiny, tak jsme se v klidu nasnídaly a plánovaly naší krásnou budoucnost v prostorném obýváku. Bylo to opravdu krásné ráno, sluneční paprsky nás něžně hřály na tvářích, a já se rozhodla naše první společné ráno zdokumentovat fotograficky.

Letní semestr začíná v zimě

5. února 2012 v 23:12 | Dubious cat
Ačkoliv se mi teď budou studenti ostatních vysokých škol smát, zítra nám na UHK oficiálně začíná letní semestr. Jo, letní! Venku je zima jak u dědečka Mrazíka, ale stále ještě nemám chuť na vodku.

Kočky rády pudink

2. února 2012 v 15:27 | Dubious cat
Již před svými 20 narozeninami jsem pozorovala jisté změny ve svém chování a (ne)schopnostech, ale nikdy to asi nebylo tak znatelné jako teď. Po pondělní zkoušce mi nastal týdenní klid na umělecké experimenty, jak jsem si tak hezky plánovala, ale místo umění jsem začala číst (což není tak neobvyklé), uklízet (to už je horší) a vařit! A ještě divnější je, že mi to jde a dokonce mě to i baví!

Egohana

30. ledna 2012 v 21:41 | Dubious cat
Nastal čas období egoismu. Oficiálně je pořád zima, která vlastně ještě nezačala, takže bych teď měla sedět celý dny doma depresivně naladěná a pokoušet se svojí mysl osvobodit nerealitou. Co mám vlastně v hlavě? Co se odehrává v mém myslícím orgánu? Jsou tam žirafky, létající stvoření andělům nepodobná, horké rty, Dalího vousy... to je jediné, co se nemění. Místo deprese jsem vlastně až podezřele vyrovnaná a šťastná. Myslete si o mě co chcete, ale konečně jsem krásná. Krásná bez cz.

Ženy vědí i když nevědí

26. ledna 2012 v 21:39 | Dubious cat
Asi před hodinou a půl jsem se konečně dostala z Hradce partnerky vladaře. Mám to za sebou! Můžete mě teď všichni uctívat, protože jsem to zvládla na jedničku, a to i přes to, že jsem si vytáhla tu "nejhorší" možnost....

malá soukromá dramata s dramatem

25. ledna 2012 v 20:44 | Dubious cat
Zítra mě čeká poslední zkouška, kterou bych mohla zkazit. Ačkoliv jsem se na to zas tolik ještě nedívala (nějak se nemůžu na nic soustředit), jsem si jistá, že to není neznalost, co mě může potopit. Drama mě baví, ale nejsem schopná vystupovat před lidmi a mluvit jako homo sapiens sapiens, na úrovni, a to se po mě přesně bude chtít. Pan Martinec je moje láska mezi učiteli, ale je taky tak trošku tyran. A já se musím snažit, jelikož u něj píši bakalářku, teda budu.

Šílené období

23. ledna 2012 v 15:12 | Dubious cat
Milý blogísku, proč tě vlastně mám?
Poslední dobou pozoruji lehčí rozpad své osobnosti. Viděli jste ten díl Doktora House, kdy léčil závislou blogerku? Asi bych tak dopadnout nechtěla a počet mých zveřejněných článků v poslední době o tom naštěstí nevypovídá. Jenže komu se svěřit s vlastními problémy, když vás "živí" neposlouchají, popřípadě mohou velmi snadno zradit? A navíc, pro vás, čtenáře, může být můj život pouze fikce, a místy taky je. Ať už to děláme úmyslně nebo záměrně, nikdy ani do deníčku nepíšeme vše a ještě k tomu popravdě. Teda ne že bych nějaký skutečný deníček měla ( Maminka mi sice dala jeden se zámkem k Vánocům, ale píšu tam své tajné nápady na obsah mé bakalářské šílenosti), ale myslím si to.

Obsazená Britskou královnou

4. ledna 2012 v 18:33 | Dubious cat
Když byla Alžběta Pucek von Pinkas ještě malé koťátko, tedy menší než teď, měla takový blbý zvyk, že kdykoliv jsem prošla kolem jejího království ,tedy košíku, začala se doslova drápat nahoru po mé noze. Nutno dodat, že je to hloupé zvířátko s velmi ostrými drápky,proto se nikdo nemůže divit, že modelkou přes nohy jsem se nikdy nestala. Ale jak se ukázalo, byly to krásné doby...

(ne)šťastný nový rok

4. ledna 2012 v 0:05 | Dubious cat
Je nový rok. Lidé konec toho starého pokaždé slaví, protože doufají, že ten další bude lepší. Nevím jestli jste někdo četl horoskopy, ale zdá se, že rok 2012 bude vskutku peklo.Tedy ne že by ten předchozí nebyl.

Neprodejná smůlolapka na hranici dvou snů

10. prosince 2011 v 0:59 | Dubious cat
Někdo ukradl třetinu prosince.
Z nebe spadlo jen pár vloček, které se ale ihned rozpustily zhruba stejnou rychlostí, jako moje slzy. Nebojte se, vrátí se! Opět bude dopadat na mrazem ztuhlou zem a vytvoří nádhernou krystalickou pokrývku. Dubious cat bude na tu zmrzlou nádheru zase nadávat, protože nemá ani vhodnou obuv, ani rukavice, aby se mohla bránit. Teď by ale dala ruku do ohně za to, že se těší na zmrzlé prsty a budoucí sněžné postavy.

Trojnožka? Jedině piková královského původu

4. prosince 2011 v 21:43 | Dubious cat
Možná jste to někteří pochopili z předešlého homo-nymfo dialogu, možná ale taky ne. Pochybná kočka je opět svou jedinou paní, volná a svobodná, jak vždycky dokázala být! Zkusila jsem si vztah- nešlo to. Možná to bylo se špatnou osobou, tedy rozhodně, ale možná nedokážu být s nikým. Hledám pikového krále.. Vlastně ne, hledám práci.

stylová streptobáseň

27. listopadu 2011 v 19:07 | Dubious cat
Neptejte se mě, jaké bylo zadání, sama si nejsem jistá, zda-li jsem tu stylistiku pobrala správně, ale vzniklo tohle:)

Dospělost a vysoké cíle randící s naivitou

15. listopadu 2011 v 16:28 | Dubious cat
Jsem dospělá...
Alespoň to tvrdí má občanka a rodinní příslušníci, kdykoliv mi chtějí vyčíst mojí neschopnost. Nechci být dospělá- víte proč? Je to nuda, a navíc se od vás pořád něco očekává. Když jste dospělí, musíte mít rozum, něco umět, být konečně zodpovědní, sexuálně žít, pracovat, řešit existenční a partnerské krize a pod. A taky už je pomalu čas na děti!
Ne,ne, ne.. Leave me alone, říká emo spící v mé duši. Jenže od té doby, co jsem pseudointelektuálka v podobě vysokoškolské studentky mi už tato věta neprochází. Už se nemůžu vymlouvat na neznalost něčeho, protože google umím používat i ve spánku. Už bych také měla přemýšlet nad tím, jestli je stále vhodné nosit trička s roztomilým potiskem, ale naštěstí jsem drobná a xichtově mezi dospělé nezařaditelná, takže tento fakt znovu přehodnotím ve 30.( I když se můj šatník stejně sám od sebe začíná měnit, a říkejte si co chcete, nesnažím se všem kolem říct" jo hovada, já studuji vejšku, proto nosím brýle, svetry, vlastním notebook a rozumím těžším slovům jako je třeba olovo")

šílení z mrouskající se kočky

5. listopadu 2011 v 11:08 | Dubious cat
Život s kočkami není jednoduchý. Už je to nějaká doba, co se moje kočka s nárokem na důchod naučila obývat můj pracovní stůl, kdykoliv ho potřebuji. Vlastně oba mé stoly- jak ten s počítačem, tak ten na kreslení. Jsem z její lásky opravdu nadšená, zvláště pak, když z jejího pozadí táhne Coco Chanell. Mám to zvířátko ale pořád vyhazovat? Ne, není to fér- naučila jsem se psát po slepu.
 
 

Reklama