Nadreálná osobnost kočičího čumáku

Všechno nejlepší, vaše chlupatosti!

5. listopadu 2010 v 0:14 | Dubious cat
Sice už je po půlnoci, ale chtěla bych zde vyjádřit své skromné přání k narozeninám jednomu malému chlupatému stvoření z Alfa Centauri:

bb
VŠECHNO NEJMODŘEJŠÍ, STVOŘENÍ  MILICHLUPATÉ!!!

Jednu Depku prosím!

2. listopadu 2010 v 14:40 | Dubious cat
Streptkočky žerou vločky!

A mne stále ještě neopustily. Ani se jim nedivím, vždyť já mám zlato v hrdle!(i když možná taky ne..)

Dnes je to přesně týden, co jsem znuděně seděla v černých šatičkách v Hradeckém Aldisu a čekala na vysvobození v podobě závěrečné šáškárny v talárech za doprovodu Gaudeamu, čili studentské hymny. Byl krásný mrazivý den a s depresí to vypadalo slibně. Taky jsem cestou na ubytovnu potkala pár výstavních streptokoček! to se ví, že jsem si je musela ponechat..!

Avšak hned druhý den jsem se zachovala jako správný vysokoškolský student a vypustila hned dvě přednášky. To jsem na své studium zlá, že? A víte co? Zítra na to kašlu zas. A nejen na přednášky. 
Koho zajímá, že jsem asi 20knih na českou literaturu ve skluzu? Že jsem ještě nezačala se seminární interpretací? Že mám zítra referát na biedermeier, který by lépe odprezentoval i Samohanna zvaný Montana? 
Asi to bude kapitánem Coldrexem,  ale je mi to všechno jedno(a vám ještě více) , vždyť svět je tak barevný!!

P.S:Potřebovala bych tak 14 gramů deprese, co nejrychleji!
mm
Samohanna zvaný Montana snící o slečně se zrzavými vlasy v biedermeierovském stylu

Asi zase vyperu design

31. října 2010 v 20:05 | Dubious cat
Začínám tím být posedlá, ale ani tento supernový design mne příliš nenaplňuje. Já chci hezké menu!
A to s tímhle nejde. Je více než pravděpodobné, že se tu v nejbližší době objeví layout úplně nový a snad už finálně úžasný, tak jak si jej streptokočky přejí.

streptokočka, hned se dočká
valí očka, na mě  počká.
leze z díry, žere sýry
je malé víry, to jsou míry!

streptokoččí sen,dobrej den
měla bych jít ven, ale přeci jen...
streptokočka, hned se dočká
vyšperkuji svého bločka!

To máš vyprané v pervůlu? Ne! to je nové!

30. října 2010 v 21:22 | Dubious cat
Vážení přátelé,

Tento blog existuje již celých 20 dní! Jelikož je to u mne opravdu nezvyklá věc, na oslavu jsem vytvořila nový design. Zase. A zase není takový, jaký jsem chtěla. Kdy už konečně bude mé menu vypadat dokonale? Řečnická otázka.  Neřečnická odpověď- asi nikdy.

Chodím sem docela často, ale ještě podivnější je, že sem chodíte vy, děkuji vám modronásobně mockrát! Doufám , že jednou bude modrý vesmír místem, kam se rádi budete vracet nejen protože jste si do googlu zadali : Lady Gaga, Hanna Montana či nějaké jiná zavádějící slova. Fanynky již zmíněných žen- sorry, ale sem tato divnostovření nepatří!:)

Celé "volno" jsem pilně pracovala na referátu do školy na téma Biedermeier v české literatuře,proto jsem musela psaní příběhů a šílených básní na chvíli pozastavit. Jako odměnu pro ty, jenž sem i tak zavítali tu mám novinku- Lady Kvagu! 
O co či koho jde? Již brzy uvidíte!

Tak tedy perte v Pervůli, nežerte děti a žijte fantazijně!!

Ne že bych neměla co psát..

24. října 2010 v 11:19 | Dubious cat
Tož děcka, jde to se mnou z kopce!

kde jsou ty doby, kdy jsem se  mohla na veškeré činnosti spojené se školou a učením ....víte co. Teď už jsou jasně pryč. Moje mysl by zase chtěla tvořit, myslím ta levá hemisféra mysli, avšak má racionální stránka (Fuj, kde jsem k ní přišla?) ví, že tohle už se nedá ošmelit.

Včera bylo tak krásně! Doufám, že jste byli venku a pořádně si užívali posledních paprsků  sluníčka, v mém případě si jich užívalo pouze mé oblečení. (Ručně prané, proč já musím vždycky něco extra??:))
Celý den jsem strávila s velmi okouzlující a poutavou knihou (ha!) od pana Macury- Znamení zrodu. Autora tak trochu podezřívám, že si z nás dělá srandu. Obvykle jsem schopná zvládnout 600 stránek denně úplně v klidu, ale těchto 225 stránek bylo poněkud pekelných.. 
Mimochodem, už jste někdy viděli kompletní "ságu"  České historie od Palackého?? Hrůza!Děs! Instantní deprese.

zlá,zlá zlá lampa!

20. října 2010 v 20:24 | Dubious cat
Dnešní den byl přímo ukázkově depresivní- hnusný podzim, zima, pocity únavy a touhy umřít rychle a bezbolestně, a absolutní bezradnost při interpretaci Ohlasů českých a hlavně ruských :)

Po zkušenosti se včerejšími nepříjemnými pocity štěstí po prášcích jsem se rozhodla dnes raději opravdu trpět, ačkoliv tímto způsobem trpím docela nerada. Ráno jsem do školy vyrazila pěšky, abych udělala něco pro své milované streptokočky, čekající v mém krku na okamžik totálního oslabení. Celou cestu jsem si nadávala neb ta hnusná vlezlá zima prolezla mé tváře skrz na skrz a když jsem v bolestech dorazila do ústavu, bylo mi řečeno, že přednáška jaksi odpadá. V tu chvíli jsem si už byla jistá, že dnešní den bude krásně na nic. 

Pan magistr Wikipedia Kořen velice nadšeně mluvil o díle pana F.L.Čelakovského a totéž nadšení očekával od nás. Dočkal se však jen a jen ticha. Po několika minutách už poněkud zoufale požádal nás, neschopné studenty, aby jsme řekli alespoň něco a proboha už nemlčeli. Avšak veškerá odvaha byla později setřena větami typu " ale já vám vůbec nerozumím " či " a jste si tím jistá? Opravdu?"  Jako vždy. Poslední seminář byl jako umučení Krista. Teorie literatury je totiž poněkud nudná nepěkná věc a v tomto počasí skutečně spánkuhodná. 
Venkovní podmínky byly dnes pro depresi skutečně příznivé. Po škole jsem vyrazila do města konečně si zařídit měsíční jízdné (haha a teď si budu jezdit kam budu chtít a hlavně často!) a když jsem uviděla to černočerné nebe, nemohla jsem se cítit šťastněji. Samozřejmě, jakmile začaly na mou hlavu padat kusy ledu jsem poněkud zchladla. 
A poslední program pro živení deprese?  Znamení zrodu. Dnes jsem si uvědomila, že mám zhruba  2 měsíce na přečtení asi 70 knih (mluvím pouze o české literatuře) a napsání všech seminárek. Znamení zrodu čtu už , na náš oborový standard ,  docela dlouho a nemohu se z něj dostat. Jsem z té knihy velmi nešťastná neb to je v podstatě jen národno-obrozenecká onanie.   A ještě k tomu mne mučí moje lampa, která kdykoliv se pohnu zhasne.
A proto mí milí mám zase chuť žít a tvořit. A já si říkala, k čemu že ta naše škola je.

Wikipedia. uhk 

Wikipedia na mne zle čumí,
to asi proto,že on všechno umí
já však asi blbá jsem
neporadím si s Ohlasem.

zajímá ho  Lesní panna
Mě však  modrý Samohanna
udělat zkoušku je můj cíl
z obrození by každý blil.

Čelakovský zas tak dobrý nebyl
podle mne byl spíše debil
cenzuroval i  svá díla  vlastní
spolužáci, kdo z vás je šťastný?

Wikipedia nás svou četbou mučí
možná už jen  tím, že nás učí
My však  přece nemůžeme všechno znát
pane bože řekni mi, proč nás nemá rád?





depresínko, pojď ke mě!!

19. října 2010 v 23:41 | Dubious cat
Depresi zdar!

Trpím, vážení přátelé, trpím. Celý den se ve čtyřhodinových itervalech krmím analgetiky, jako bych byla bůhví jaká feťačka. Samozřejmě, aby prášky zabraly, zapíjím je hezky colou, což mi většinou způsobuje stavy nevhodné vysmátosti. Grrr, já chci zpět svou ledovou tvář!!

Ani fakt, že jsem dnes školu navštívila jen na jednu večerní hodinu mi na depresi nepřidal. Pravda, byla jsem donucena přednést svůj hustokrutý referát o díle Sapfó, který jsem psala až do dnešních velmi brzkých ranních hodin, ( 7 normostran je prostě utrpeníhodné šílenství, ) ale i ten jsem kupodivu přežila. Doufala jsem ,že se budu klepat, mluvit rychle a nesrozumitelně a pak v závěru celá vynervovaná omdlím. Ale bohužel, ani toto mé vystoupení nebylo tak tragické. Rafaelo sice řekne víc než tisíc slov, ale já jich řekla přesně 2005 (nepočítám věty typu: teď cituji) Během mého přednesu již paní uklízečka "jezdila" na vysavači a já místy trpěla touhou zemřít smíchy. Vzpomněla jsem si totiž na večerní přednášky Úvodu do studia jazyka, kdy ta milá paní uklízečka velmi vyrovnaně hází s nábytkem z jedné strany posluchárny na druhou, a náš milý pan magistr to vždy nějak vtipně okomentuje. Ale i to jsem ustála, zase. Pan  magistr byl zřejmě s mou prací spokojený, což mne způsobilo takový ten nepříjemný hřejivý pocit, fuj radost!

Naštěstí, jména všech antických hrdinů z Krále Oidipa si stále ještě nepamatuji, vybila se mi mp3, doteď jsem se připravovala na interpretaci Ohlasů pana Čelakovského ( Nechci nic říkat, ale rozhodně jej měl nejeden současník poslat s jeho verši a ruskými ohlasy do p...e)
a to nejtragičtější nakonec- zapomněla jsem si do Hradce ( Takové to město, jehož obyvatelé nežerou pardubický perník a město, kde sídlí naše slavná univerzíta) vzít svojí novou reprokočku!!
Elektronické ružovoplasté stvoření, chybíš mi!


kk
Také máte z té růžové depresi?? Je prostě boží!!!!

18.10.2010

18. října 2010 v 23:20 | Dubious cat
Ačkoliv mám práce až nad hlavu, že by se z toho nejeden emař šťastně pořezal, dostala jsem chuť se nezávazně vypovídat na blogu. Možná to bude tím, že já zásadně, když mám dělat tisíce jiných věcí zrovna toužím dělat něco úplně jiného. Veškeré mé práce vlastně vznikají ve stavech hluboké deprese nebo alespoň přepracovanosti či stresu. 
Díky svému kamarádovi jsem si teď vzpomněla na období před maturitou, kdy většina mých spolužáků byla již na pokraji zhroucení. Učili se od rána do večera, nervovali se, no prostě nic z toho ,co já . Já jsem si totiž vesele v depresi  psala povídky s maturitní tématikou, abych to těm zlým spisovatelům (hlavně) Národního obrození spočítala. Neunikl mi ani pan Komenský, Mácha ni  banda anarchistických buřičů. Jsem zvědavá ,kdy se na nich vyřádím zas, česká literatura toť obor můj, že.

Došlo mi, že moje práce je skutečně kvalitnější, když jsem " nešťastná" než v období radosti. Pokud jsem náhodou zamilovaná (do někoho jiného než sama do sebe) nedokážu napsat ani nakreslit nic dobrého.
Naštěstí mým osudem je trpět konstantně- takže mučte mne, ubližujte mi, trapte mne a odměnou vám bude sladké umění. 

17.10.2010

17. října 2010 v 23:16 | Dubious cat
Halelujah, mému blogu je právě týden!

Ačkoliv zbytky mých předešlých blogů se stále ještě v matrixu objevují, stále věřím, že tento "blogísek" bude poněkud trvalejší, vždyť jsem sem zvládla psát již 7 dní!!

Mí věrní čtenáři a přátelé, kteří sem občas ze slušnosti či zvědavosti zabloudí, si jistě mohli všimnout(jelikož jsou inteligentní a všímaví), že jsem změnila vzhled svého blogu. Já vím, měnit design po prvním týdnu života je trochu ujeté, ale když ty třináctileté slečny mají tak pěkné blogy!!:)

Ten můj měl být původně krásný, růžový nebo fialový s hodně kytičkami či roztomilými zvířátky, ale mé zvrhlé já to zase bojkotovalo a stvořilo tentokrát cosi světlého s mým milovaným hrdinou Samohannou zvaným Montanou a jeho vysněnou slečnou s zrzavými vlasy!:) Ale i tak s tím stále nejsem spokojená a možná se zase někdy ponořím do kouzelného světa photoshopu a možná z toho vznikne design zase o něco lepší.. co se týče obsahu, ten bude stále stejný- zvrhlý,zvrhlý a zase jen zvrhlý. Ha ha!!

SLUNCE V DUŠI !

studování žere nejen děti!

13. října 2010 v 17:18 | Dubious cat
Do vzdělávacího ústavu nechodím ještě ani měsíc a už jsem si jistá, že skoro jistě brzy zemřu. A pokud ne přímo já, tak moje mozkové buňky určitě....

Celých dlouhých 13 let jsem se těšila na dobu, kdy budu konečně  již velká a zodpovědná dívka studující na vysoké škole, jejíž spolužáci jsou  stejně dospělí a rozumní jako ona a hlavně- všichni budou konečně studovat jen a jen to, co potřebují a mají o to zájem. Teď mi tato teorie připadá stejně úsměvná jako moje znalosti...

Již od první přednášky z české literatury 19, století jsem se začala cítit jako Alenka v říši divů. Nejedná se však o krásnou halucinogenní říši plnou barev a králíčků, jak by vás mohlo napadnout , tato vysokoškolská  říše je totiž  depresivní, tragická, temná a ubíjející.  Skoro jako já. 
Tuny popsaných listů velmi hodnotnými díly jsou na našem oboru samozřejmostí. Je jedno ,že ve škole trávíme celý den, máme přece ještě noci na to ,abychom všech (minimálně)  150 knih přečetli, a to nejlépe 3 X :)
Po dnešním semináři, opět české literatury, jsem došla k poznatku, že v zájmu všech budoucích generací se nebudu snažit o to, abych byla slavnou a nejlepší spisovatelkou, protože bych pak byla po své smrti často proklínána a nenáviděna. Stejně jako paní Božena Němcová.
 Pokud mi však někdy ujedou písmenka a já se přeci jen rozhodnu riskovat svoji  popularitu, budu se snažit psát srozumitelně a čtivě a hlavně ke každému svému dílu vytvořím svojí vlastní odbornou interpretaci, takže to budou mít studenti alespoň o něco lehčí a jasnější.
 Navíc, budu psát tak, aby bylo z mého textu hned jasné, o čem že to mluvím- žádné šílené zápletky, stěhování v čase a prostoru, poučky, prostě nic, nad čím by se dalo zabývat dlouhé hodiny...
Škoda jen, že takhle nepřemýšleli ti blbci z doby Národního obrození, kteří, zaslepeni vlastenectvím, napáchali ve svých knihách  škod více než dost.  Možná je z mého článku cítit, že nemám českou literaturu příliš v oblibě. Tak co na té škole vlastně dělám?? Well, shit happens, jak se říká. Teď už jen stačí vydržet a anticky se vyžívat ve vlastním utrpení, což mi, abych byla upřímná, skutečně jde nejlépe!! 
 
 

Reklama