týdenní dávka hnisu chili TT

Pojďme si povídat!

23. ledna 2011 v 19:51 | Dubious cat
Je neděle večer a mnozí z vás se již psychicky připravujete na zítřejší návštěvu ústavu. Co dělá Dubious cat? Připravuje se na návštěvu ústavu (pro duševně choré) po zkoušce z ortoepie a úvodu do studia jazyka. 
Já vím! Už vás tím hrozně otravuji a slibuji, že s tím tímto dnem končím, jelikož téma týdne český jazyk  bude zítra vyměněno  ( ale je pravda že "sebevražda"...) , jenže, víte, co se všechno musí stát, abychom mohli ony pracně vytvořené české  věty někomu sdělit?

Předně, musíte mít nějaké komunikační prostředky, jako je jazykový kód, čili langue (poměrně abstraktní pojem zahrnující systém znaků a pravidel pro jejich používání) a též řečový signál, skrývající se pod pojmem parole (promluva). Potom je důležitá ona samotná informace, která je tím  hlavním článkem, kvůli němuž se vlastně komunikace realizuje. To ovšem lze v případě, máme- li úplnou komunikační síť- potřebujeme 1 ks expedienta nebo-li odesílatele, který je aktivním komunikantem. Druhou položku na seznamu tvoří percepient, který přijímá signály. A nakonec se expedient ani percepient neobejde bez komunikačního pojiva (kanálu) v podobě vlnění vzduchu, čili? Čili se ve vzduchoprázdnu o komunikaci ani nemusíte snažit  ( i když jak tak nad tím přemýšlím, ve vzduchoprázdnu byste umřeli dříve než-li byste řekli "švec").

Jestliže splňujete podmínky komunikační sítě, tak vy, jako expedient ve svém vědomí zformujete myšlený obsah informace do jazykové podoby a vyšlete kód. Ten se poté generuje- jazykově zformovaná informace z vašeho mozku se přenese po nervových drahách do řečových orgánů a myšlené jazykové jednotky se transformují do reálných fyzických jednotek(artikulovaných zvuků)
Poté dochází transféru, čili přenosu od expedienta k percepientovi, přes komunikační pojivo.
Percepient zahájí smyslovou percepci svým sluchovým vnímáním a dešifruje váš kód  jako řečové jednotky. Potom už konečně dojde k dekódování a řečové signály se od sluchových orgánů dostanou přes nervové dráhy do mozkového centra, a transformují se na myšlenkový obsah.

Tak, a tohle všechno se musí stát, abyste mohli své kamarádce či kamarádovi vyložit, jak šíleně vás český jazyk otravuje a nejraději byste ho zrušili. A byl by to jistě záživný rozhovor. Mimochodem, víte jak moc se dá i tento nevinný pojem rozpitvat? ( replika, párová sekvence, preferenční organizace, presekvence, opravné sekvence...) A to jste ještě neviděli mé sexfimbrie!

Jako omluvu za tento šíleně edukativní článek, psaný v českém jazyce (ač to tak místy nevypadá), zveřejním jednu ze svých starších tabletových kreseb, hodící se na téma krásná.cz.(není vůbec krásná)
Přeji dobrou chuť!
For sale

dubious cat
P.S: Jediným důvodem, proč takovéto články píši  je to, že se přebásněním něčeho, co mi nejde a nebaví mě, přinejmenším alespoň část naučím...

Zmatená jazykem aneb pitvy, pitvy...

22. ledna 2011 v 18:18 | Dubious cat
Ano, na toto téma jsem napsala již opravdu hodně, ale ještě jsem toho dost neřekla!A navíc bych vás chtěla už konečně znudit, vyděsit, nebo alespoň cokoliv jiného než rozesmát.  Nejsem přeci vtipná a humor tvořící bytost! 

Sobotní příspěvek:  Zmatená jazykem aneb pitvy, pitvy

Víte co se děje ve vaší ústní dutině když mluvíte? Během hodiny musí vaše mluvní ústrojí zvládnout několik tisíc hlásek, tedy pokud nejste "líné huby". Přemýšleli jste ale  někdy nad tím, co právě dělá váš jazyk, když někomu sprostě nadáváte? A jaké zvuky při tom vlastně vydáváte a kde se tvoří? 

Holý úd pod vodou

21. ledna 2011 v 14:37 | Dubious cat
Konec vodníků v Čechách- tak zní ono aneb českého filmu z roku 1974 režiséra V. Vorlíčka. Bohužel, jak se zdá, lepší "aneb" ona komedie  "Jak utopit doktora Mráčka" získat nemohla. Proč? Protože se nelíbí pouze u nás a na Slovensku, ale i v Americe!

Lidem "za velkou louží" ale zdá se anglické titulky nestačí, a proto se slavný Svatý les čili Holywood ( tedy Holý úd) rozhodl natočit "remake" nebo alespoň pokračování. Dovedete si to představit?
Vzpomeňte si na úžasné výkony Libušky Šafránkové, Jaromíra Hanzlíka, Miloše Kopeckého, Stelly Zázvorkové, Vladimíra Menšíka, Jiřího Hrzána a dalších osobností českého filmu, které se zasloužily o genialitu tohoto snímku. Vzpomněli? Tak, a teď se s nimi rozlučte. Nikdo z nich, tedy z těch žijících, nesplňuje pravidla holywoodského trháku- Libuška je sice pořád velmi krásná ženská a kvalitní herečka, ale bohužel- nemá vnady jako hrady, blonďatou hřívu a ani správný věk.( kdyby se ale jednalo o pokračování, byl by věk v pořádku, nemyslíte?) 
Nechci být pesimistkou a holywoodské studia jen kritizovat, přeci jen pár dobrých snímků Američané natočili, ale představa Českých vodníků v Americe mi nepřijde už ani úsměvná.

Jak si poradí třeba se jmény postav? Bude tam snad nějaký pan doktor " Mrachek" a slečna vodnice " Voudichka" ? Vědí vůbec Američané kdo je to vodník? A co Český vodník? Myslíte, že budou zelení a animovaní jako Avatar? Přeměna Mráčka v rybu bude jistě po trikové stránce bezchybná, ale mě se zkrátka nejvíce líbí ta česká. 

Ať už se bude  doktor jmenovat " Henry Mrachek" či Dr.Cloud, a jeho vodnická láska "Jane Lil'Water", zůstává otázkou, kdo je ztvární?
Já bych to viděla asi nějak takhle:

 titulní píseň: Lady Gaga feat. Justin Bieber-  How the doctor met one dissoluted Mermaid....(oh oh baby, baby...)

Příběh: Sedm lidí  přebývá ve starém zvlhlém domě, který se má bourat. Vláda jim nabízí  na výměnu krásný čistý byt, ale oni  jej nechtějí. Mají totiž malé tajemství- jsou to vodníci! Rodina Wassermanových jsou ještě ke všemu poslední vodníci v USA, jelikož populace vodníků velmi utrpěla kvůli ropné havárii v Mexickém zálivu. Pan Wasserman( Jack Nicolson) má ale plán- stačí utopit doktora Mratchka ( Craig David), který je za celé stěhování zodpovědný! Jejich plán ale překazí jedna z nich- krásná Wassermanova dcera Jane Vodichka (Angelina Jolie) , které se do doktora Mráčka zamiluje...Bude to doslova boj o přežití!

Ještě že ten film nebudu muset vidět, třeba se ani do českých kin nedostane. Je sice krásné, že mají cizinci zájem o naše filmy, ale nevím proč je musí kazit svým vlastním zpracováním. Kam až mohou zajít? Budou snad někdy parodovat divadelní hry J.Cimrmanna? Nebo ještě jiný geniální film? Třeba takové Slunce, seno.. to by byl hovězí nářez přímo od starého Mc Donnalda. 

Podle mě by se filmy, ať už české či z jiné země, neměly kazit snažením o absolutní splynutí s prostředím. Ani dabování mi nepřijde vůči některým snímkům úplně fér- vždyť i sebelepší dabér může zkazit celý dojem ( Na How I met your mother či The big bang theory bych se česky rozhodně nepodívala), ale někdy i titulky stojí za to! 
Jistě znáte oscarový film "Kolja" pánů Svěráků.  Věta "Složenky, vy krávy jedny zelený, nenažraný!" je legendární a zasměje se jí snad každý Čech. Jenže co Američan?  Američan sedící vedle Čecha bude jen tupě zírat na anglický překlad "Oh,those bills!" a vůbec nepochopí, čemu se jeho kolega směje. V tomhle máme my Češi obrovskou výhodu- ať už koukáme na film český, americký, britský či francouzský, máme šanci jeho humor pochopit.  Ve škole sice nadáváme, že se musíme učit dějiny všech okolo nás, když to oni ne, ale vlastně se nám to vyplatí.
Díky tomu, že víme o ostatních národech někdy pomalu více než ony samy o sobě , a studujeme jejich jazyky, můžeme se smát společně ( samozřejmě mluvím o inteligentních občanech) 
Např. Ve filmu "The ugly truth" neboli "Chceš mě, chci tě" říká Gerard Butler coby Mike Chadway své kolegyni, se kterou se navzájem škádlí,   po incidentu s vibračními kalhotkami na slavnostní večeři  " Thanks for comming tonight!"  Kolik lidí se zasměje a pochopí onen dvojsmysl?  ( to come- přijít, ale také ve smyslu "udělat se") Kdyby byl podobný vtip řečen v českém jazyce, například kdyby řekla dívka muži  "miluji tvůj jazyk" a on byl například Slovák, o kterém jazyku by dívka mluvila? Záleželo by na překladateli...  

co vlastně chtěl básník tímto článkem říct? Vlastně skoro nic, jen že bychom měli být hrdí na naše kulturní poklady, nenechat si je ničit cizími  národy, které jim nerozumí a vlastně vůbec být rádi, že jsme se narodili v prostředí, které je schopné pochopit a naučit se něco cizího. 

Ortoepické peklo přichází

19. ledna 2011 v 19:13 | Dubious cat
Johou, mám to !

Nikdy v životě jsem se necítila tak blbě jako dnes ráno- ono už jen to, že jsem musela vstávat v pět  poté, co jsem prakticky v noci nespala... no fuj! 
Jakmile mě Viktor poučil že,  " za závorkou se dělá mezera stejně jako za tečkou" , dal mi to nejhorší, co si mohl z autorského menu vybrat- knížky lidového čtení a Svatopluka Čecha!
V tu chvíli jsem se náhle uklidnila- prostě nemám šanci, k tomu nevím příliš mnoho. Víte, poslouchat ty lidi před vámi, jak jim to jde, je poměrně dost depresivní, zvláště víte-li, že na tom samém, tedy na knížkách lidového čtení, chvíli před vámi vyhodil jednu slečnu. 

Jakmile mi spolužák Angel uvolnil místo na zkoušení, moje srdce se neskutečně rozbušilo. Museli ho slyšet až na chodbě! Věřím tomu, že jsem vypadala opravdu politováníhodně, zvláště pak, když jsem se zasekla hned na začátku. Naštěstí mi Viktor dal šanci a nevyhodil mě hned, potom už jsem se chytla..
Když mi najednou řekl "Tak mi dejte index" spadl mi kámen ze srdce, respektive chuť omdlít. Říkala jsem si Uf! Uhrála jsme to na trojku! 
A jaké to bylo překvapení, když jsem pak otevřela index a uviděla tam "velmi dobře" čili za 2 !
V ten okamžik jsem se určitě cítila líp než výherce Superstar! Jenže každou radost může zkazit vědomí, že učení nekončí- právě naopak! Zlo jménem Základy české ortoepie již na mne čeká ve světle žlutých skriptech. Mimochodem dneska jsem si všimla, že černý potisk na obalu je vytvořen z písmenek a čísílek! No, toto zjištění pana PhDr určitě potěší a přesvědčí, aby mě pustil dál:)

9 z 10 studentek  češtiny doporučuje zopakovat

Co je to vlastně ta ortoepie? Upřímně, zatím vám toho tolik neřeknu, ale myslím, že když vás nasměruji k fonetice a fonologii, menší představu budete mít. Skripta jsou  sice napsaná v češtině, ale opravdu českých slov tam najdete velmi málo. A i když to je třeba napsáno v našem rodném jazyce, je těžké to pochopit. 
Lábia, palátum, vélum, langue- a jiná pojmenování nejsou ještě tak zlá, ale problém nastává, když se  máte v nákresu takzvaných "tlamiček" vyznat.  Abyste pochopili, co to jsou ty tlamičky- jedná se o obrázky naznačující stav rtů, jazyka, a podobných blbostí, co se nachází v dutině ústní, když vyslovíte třeba "a" či "ň".  Takových obrázků je poměrně dost- a/á, e/é, i/í, y/ý, o/ó, u/ú  , s/z, ň/n, k/g... atd.... A o teoretické části ani nemluvím, a raději už mluvit nebudu- vždy´t jsem dneska dostala zkoušku z české literatury! A navíc jsem jen a jen pro vás nakreslila něco nového- Ortoepické peklo aneb tlamičkové zlo ! 

P.S: Děkuji všem, co na mě mysleli- jedině vaše myšlenky a možná existující Bůh mi pomohli!
ortoepické zlo

Česky šílející mozek lámající svůj rodný jazyk polskými nadávkami

18. ledna 2011 v 20:54 | Dubious cat
Mi maestro es putanero, čili můj učitel je .. ehm.. lehkodamomilovník... Ano, i takto se dá zaplácnout hlavní vysílací čas televize nova.
Za pár hodin budu vyklepaná sedět na studené chodbě (na zemi!) ve společnosti svých, též češtinu studujících, spolužáků. Co mám v hlavě? Toť otázka, zrovna se z vln podvědomí vynořují samé věty v jazycích, které neovládám. Věty, které bych nejraději panu zkoušejícímu řekla, protože mě jistojistě potopí, ale třeba mu křivdím. Třeba jej mé jméno s krásnou českou hláskou "ř" a německé počeštěné příjmení přesvědčí- ale to by byl vážně zázrak. Zázrak podobného rozsahu, jako kdyby na krásná.cz začaly psát normální osoby ženského pohlaví, ale o tom někdy jindy!(opowiadáć duperele) 
1.

Zapadlí vlastenci v české literatuře

17. ledna 2011 v 22:51 | Dubious cat
Dnešní články jsem poctivě přednastavila, abyste měli co číst během dne, kdy se pilně učím, avšak po 7 hodinách přepisování a tvorby rukou psaných skript mám šílenou touhu křičet, nebo alespoň psát. Téma týdne český jazyk mě jako těžce studující studentku JLK docela potěšilo, i když věřím, že vznikne spousta wikičlánků, podivných písemností a oznámení, že není k tomu co říct. A příště má být sebevražda? Krásné téma pro člověka, jenž se  tou dobou bude učit ortoepii. C'est la vie, tedy vlastně- to je život!

Příspěvek číslo jedna- vlastní  vlastenectví


V pravé ruce pero, v levé půllitr- tak nějak vypadal pravý vlastenec, i když by se pro přesný popis hodilo, kdyby měl člověk o pár rukou navíc- kam totiž jinak umístit Česko-německý slovník, dýmku a zápisník? No já vím, do kapsy se taky leccos vejde. 
Ačkoliv se právě rozjel novácký web krásná.cz, nebudu se v tomto příspěvku zaobírat módní otázkou- zkrátka 19.století, jistě si dovedete takového vlastence představit. Když už nic jiného, šťastnější z vás vědí, jak vypadá ten pán na české tisícikoruně- Palacký, mimochodem.

A co na to Edward Cullen?

12. ledna 2011 v 14:21 | Dubious cat
Ufoni, peklo, záchvat učení, zmutovaní mikrotvorové- to všechno už jsme probrali v tomto článku, ale můj mozek ,alergický na zkouškové období, se nemůže zbavit jedné základní otázky-co na to říká Edward Cullen?
Věřím, že není třeba zabývat se původem tohoto starce v těle mladého muže(starring Robert Pattinson, oh!). Jistě všichni ságu Twilight znáte, a proto mi dáte za pravdu, že je rodina Cullenových vlastně paranormálním jevem...

Na upíry si totiž lidstvo zvyká už od středověku. Lidé  ty potvory  láskyplně probodávali kůly (a určitě u toho  nebyli tak sexy jako Sarah Michelle Gellar alias Buffy, přemožitelka upírů), uřezávali jim hlavy, přibíjeli  mrtvoly k rakvi hřebíky a nakonec  jim ještě  svázali končetiny. Docela se divím, že se jim s tím chtělo takhle blbnout. Ale strach z něčeho "nenormálního" je silnější než odpor k manipulaci se "zdechlinou",že.
Důkazy o konaném násilí na upírech jsou více než zjevné- například v Čelakovicích nalezneme takových hrobů zhruba 11. (a pak taky v Itálii,v Londýně....)
Teď už tedy  víme, jak se lidé k upírům chovali, proto je na čase říct, kdo že  oni vlastně jsou.
Je jedno, zda-li si představíte upírky jako krásné, vzrušující ženy se světlou pletí a havraními vlasy(a běloskvoucími špičáky), či jako odporné ozubené příšery- jedno budou mít totiž společné- živí se lidskou krví, jsou takřka nesmrtelné a odpočívají v rakvi. To samé platí o upírském mužském pohlaví.
Upír je zkrátka tvor, kterého se člověk vždycky obával-stejně tak jako stvoření noci  slunce. Tak co tedy to Stmívání?
Jestliže se za několik staletí dlouhou upírskou historii objeví  zhruba 7 jedinců, kteří jsou dobrovolně"zvířetiráni", dokáží se procházet na sluníčku ve dne( a ještě jsou u toho zářivě sexy), nesmrdí, umí řídit BMW a zamilovávají se do lidí, musíme poznamenat, že se jedná o vampýrský paranormální jev. (Nic proti té knize nemám, taky jsem to četla, ale tohle se přeci musí uznat, že?:)) Myslíte, že se to Cullenovi cítí? Že jsou jakousi anomálií na straně zla?
Jelikož jsem vyvinula Transfikčního špehouna, měla jsem možnost se sama pana Edwarda zeptat. Tak tedy, co na to říká Edward Cullen? 
" ha! Stejně ti to nikdo neuvěří! Nosím kontaktní čočky s fluoreskujícím efektem!!" ( špatný český dabing, ach jo) Co si z této výpovědi odnést? Snad jen to, že se sněhobílý narezavělý upír necítí být ničím vyjímečný.( A nebo mu byl vymyt mozek jako předtím Belle, popřípadě nechtěl vyděsit své náctileté fanynky, které mu beztak sežerou všechno) Až jednou napíšu knihu o krásném ufonovi živícím se pouze mechem, budete hned taky milovat zelené příšerky? I když, to už by bylo opravdové science FICTION ... :)




Paranormální jev- z pekla řev!

11. ledna 2011 v 15:40 | Dubious cat, správce Matrixu
: Tento článek byl v průběhu psaní asi třikrát cenzurován samovolným smazáním, obsahoval námi utajované informace....-
*********************************************************************

: Subjekt se chce vyjádřit k tématu týdne o paranormálních jevech, máme jej nechat?
:Nechte...

Přicházím v míru!
Právě je veškerá fauna v mém pokoji (viditelná,mikroskopická i vesmírná ) svědkem nevídaného paranormálního jevu- začala jsem se vážně učit na zkoušku, kterou mám za týden!

Že na tom není nic paranormálního? V tom případě vy jste normální- já se zkrátka nikdy učit neuměla, nechtěla, a proto to také neprovozovala. Už jen to, že jsem přečetla všechno, co jsem přečetla (  Nebylo by k ničemu psát do menu jako někteří, co právě čtu, mění se to často během dne, ale hádám že Literatura od počátku k dnešku, kniha jenž má přes 1000 stran, mi asi chvilku vydrží:))

pozn: subjekt odbíhá od tématu....máme jej nechat?
: zatím ano
Na maturitu jsem se učila tak, že jsem si vybarvovala vytištěný text pastelkami. Ano,mé maturitní otázky byly a jsou  vizuálně velmi krásné! Dalším trikem, jak se to (ne)učit bylo ruční přepisování textu a co se týče svaťáku- je snad obvyklé strávit 2 dny v čajovně doučujíce spolužáka angličtinu, 3 dny koukat na anime ( X, fakt krásné!), neustále spát, uklízet, koukat na filmy a den před zkouškou dovybarvit zbytek otázek z dějin umění? No, já myslím, že skóre 1,1,2,2 bylo více než nenormální:)
(Nechci se chlubit, ale v celém maturitním ročníku byly jen dvě osoby s maturitním vyznamenáním, jó, jsem paranormální flákač:)
Jenže teď nemám dostatek nepolámaných pastelek a fixama mě to nebaví- co teď? Je to jasné, musím se naučit se učit. Už jsem si došla koupit toner do tiskárny!( a kupodivu to nespletla)

: krok subjektu  číslo jedna- pozorování paranormálního jevu

Celý semestr jsem pozorovala svojí spolubydlící, která je v studování mým přesným opakem(ale s lepšími výsledky, samozřejmě) , jak se to dělá. Poslouchala jsem ji nenápadně ve spánku , když cvakala kolem 6. do klávesnice seminárky, či šustila listy- aha! Ono se to má číst!  Zaujímám učební pozici, takovou jako měla ona ( má ležící v posteli se prokázala jako velmi pohodlná, avšak spánkupudná).
:krok subjektu  číslo dva- využití poznatků z pozorování učícího se  subjektu
Po jejím vzoru jsem dnes vstala brzy, už v půl devátý! Jenže, než se člověk nasnídá, vypije čaj, uklidí své věci, připraví studijní materiály, pokecá se svým kamarádem, který příjde na návštěvu, udělá si oběd- zkrátka, k onomu aktu učení jsem se dostala až teď. ( Jaktože tvrdím, že se teď učím, když píši na blog? No, jsem prostě dobrá-umím cestovat mezi 2 časovými rovinami- napíšu písmenko sem, kouknu do papírů, a pokračuji:))
:krok  subjektu číslo tři- mluvit k tématu týkajícího se paranormálních jevů
Ale  dobře- tento článek možná není příliš paranormální, jako ty, které si můžete přečíst v jistých časopisech typu Enigma či Epocha. Zrovna jsem jeden z nich včera četla!(nevím který, jsou obsahově úplně stejné)- že tam mají další nejmíň 4 způsoby, jak lidstvo zahyne, mě ani nepřekvapuje- poslední dobou je tohle téma oblíbené, že? Sakra, já bych si tak přála, abychom toho osudného 21.prosince 2012 přežili- zajímalo by mě totiž, co by potom napsali. Vážně, chtěla bych tam pracovat.  Avšak jeden "paranormální jev", mě přeci jen zaujal- dovolte abych to napsala v enigmáckém stylu:
" Je  xxxxx, a na Sibiři právě vrtají ruští..ehm.. dělníci? (hmm..) Snaží se o nejhlubší vrt světa, aby zjistili, třeba, jaké horniny jsou hluboko v  zemi. Jejich práce se ale zastaví na 12 km, z vrtu se totiž ozývají zlověstné, hrůzostrašné,horrorové, ba přímo pekelné zvuky. Komunističtí ehmm... lidé, co tam pracují, hned uvěří v existenci pekla-navrtali se snad Satanovi přímo do stropu?
V těch zvucích totiž rozpoznali zmučené lidské hlasy.... " (A musím si udělat pauzu- voda načaj se právě dovařila)
Bojíte se? Já jo,na youtube.com jsou totiž ty zvuky k slyšení.

: subjekt pátrá po paranormálním jevu, umlčet?
:zatím ne
Moje ženské zvědavostmi nedala a napsala jsem do yt vyhledavače onu hrůzostrašnou kombinaci slov- The sounds of hell ( no jo, zní to jako název nějaké metalové kapely:))
Je jich tam poměrně dost s úžasně mírumilovnými doprovodnými obrázky. Spustila jsem trojúhelníček .... A měla vyplý zvuk...  Něco ve mě mi totiž bránilo si tu nahrávku poslechnout. Kdykoliv jsem se prstem přiblížila k tlačítku volume, zastavila jsem se. Ač jsem nechtěla. Možná je to fake, ale co když?? Mohla bych pak spát? No já určitě, ale stejně je  lepší tomu nevěřit. Stejně tak jako v ufony.

Pořád ještě  subjekt nechat?
:Ano...
Mnoho lidí si totiž přeje, aby nás ty příšerky(?co když jsou pěkní jako elfové?), navštívily. Chtějí se s nimi kamarádit. Jenže já se obávám, že nejenže si s námi nebudou chtít hrát(tedy alespoň ne podle našich pravidel), ale oni dokonce ani nebudou umět anglicky a z pana prezidenta USA budou mít tak možná první pozemský řízek (pokud nejsou mikroboteriáni). Mimochodem, víte kdo jsou to želvušky? V Enigpoše (hahahaahaahahah) psali, že tito ultramalinkatí tvorečkové jsou absolutně nezničitelní- přežijí ve vodě, na souši, ve vzduchu, vesmírný chlad, absolutní horko, hlad.. umí hibernovat. Vědci už přemýšlí, jak je využít. Avšak "ten časopis" tvrdí, že by je mohly využít spíše mimozemské civilizace (pokud to nejsou už samy želvušky) a s jejich zmutovanou obrovskou verzí nám pěkně nakopat pr...zadní airbag. Bylo by to velmi nemilé,má to nohy s háčky!

pozn. subjekt způsobuje paniku, je třeba ho vrátit zpět na z(Z)em!
: Máte pravdu- proveďte!

Avšak já nechci věřit ani těmto scénářům- buď nás zabije cosi za rok a půl, nebo za 150 let přiletí meteorit, či  z pralesa vyběhnou obrovští  Rexíci (ještěři)  a všechny Američany sežerou, zhasne slunce, zmutují želvušky, dojde ropa a nebo- umřeme trapně jen na rakovinu. 
Lidstvo zkrátka miluje paranormální jevy a přeje si, aby jich bylo co nejvíce, jelikož v tom neustálém čekání na apokalypsu nemají co dělat...

: Máme dovolit subjektu tento článek publikovat?
:Ano, je stejně moc dlouhý na to, aby jej pozemšťané četli...

Žije Elvis?

7. ledna 2011 v 16:24 | Dubious cat
Smrt je to, čeho se člověk nejvíce obává a zároveň ho nejvíce zajímá, bude ještě něco po ní? Stejně tak jako  je nám někdy úzko z nekonečnosti vesmíru, sužuje nás i vlastní konečnost. Jsou lidé, někdo je nazývá emáky, kteří se v myšlenkách na smrt vyžívají, zpívají o své lásce k smrti, oslavují mrtvoly, řezají si do zápěstí- ale upřímně, kdo z nich chce opravdu umřít? Snad každý člověk se někdy dostal do stavu, kdy si v slzách představoval, jaké by to bylo, kdyby se byl nenarodil, či kdyby se teď zabil. Pocity absolutní bezmocnosti, smutku a vzteku ale brzy přejdou, uvědomíme si totiž, že žít je sice těžké, ale je možné, že už tuto možnost nikdy mít nebudeme..
emocat1
Můj oblíbený učitel Viktor si o jednom semináři stěžoval, že dnešní společnost se chová, jako když žádná smrt nepřijde- mládne za pomocí nožů a preparátů, v reklamách se objevují jen mladé a svěží osoby, a o starých lidech není skoro řeč. Vlastně jen tehdy, máme-li pocit, že se kvůli jejich důchodům předřeme, že nás obtěžují, atd.  Lidé si totiž neuvědomují, že i když budou polykat vitamíny a stáří oddalovat, ono jednou stejně přijde, a s ním i konec.(A Mládež nám ho bude přát stejně tak upřímně, jako my teď důchodcům)Jelikož se všichni bojíme toho neznámého, snažíme si ten strach zmírnit nadějemi, že až zemřeme, čeká na nás život nový, snad i lepší, na jiném místě. Jak se říká- naděje umírá poslední. Odpusťte mi ten cynismus, ale já musím toto pořekadlo lehce dodplnit- Naděje umírá poslední, ale stejně jednou chcípne.
Podle některých lidí máme před sebou něco málo přes rok, než nastane konec světa. Ačkoliv tomu nevěřím, něco ve mě má strach, že teď zbytečně mrhám časem díky studiu, že bych snad měla rychle někoho sbalit a užít si, dokud ještě můžu. (  A tohle přemýšlení je správné, tedy pro veškeré prodejce, kteří snad nebudou muset slevovat, aby něco prodali) Život je šíleně nespravedlivý, stačí se projít po hřbitově, či podívat se na zprávy a dojde nám, že ne každý měl šanci svůj život pořádně žít. Někdo zemře hned po narození, někdo ve 20, někdo stát obírá až do 100. Vždycky mi je těch předčasně zemřelých líto, zvláště když si pak uvědomím, že i můj život může skončit dříve- třeba za 5 minut spadnu ze schodů. co já vím? 

emocat2

Avšak nechci dostat do deprese sebe ani vás, proto se pokusím tento článek dostat do poněkud pozitivnější dimenze. vždyť už to téma- posmrtný život je vlastně veselé! Věřící říkají, že člověk, který se choval na Zemi správně půjde do nebe, ti špatní do pekla a tam budou žít  v mukách na věky věků. Ne že bych chtěla tuto možnost úplně popírat, ale obávám se, že v této době je velmi těžké na tohle věřit. Má-li být Bůh a všechny dobré duše někde v nebi, jak to že je nepotkáváme, když létáme letadly či raketami? Nezemřelo už příliš mnoho lidí na to, abychom se tam všichni vešli? Jediná možnost pak je, že jsou všichni potom neprostoroví, neviditelní a rozprostření po celém vesmíru.  A nebo je to jinak- zatímco naše fyzická schránka bude hnít v zemi, narodíme se znovu, avšak s vymazanou pamětí. Tím by se ušetřila výroba duší! 
emocat2
Ne, nebudu tady hádat jak to bude, jelikož se to stejně někdy dozvíme. Je lepší doufat, než na sto procent vědět, že po smrti přijde nic. Černé nekonečné nic.Existují tisíce (nevím kolika) lidí, kteří žijí posmrtně zcela určitě. Jsou to lidé, kteří se něčím proslavili a vložili do toho část své duše. Jak dlouho už je mrtvý Mácha? ( jednoduchá matematika, je rok 2011 a on zemřel v roce 1836) A i přesto známe jeho myšlenky, mluví s námi skrze své verše. A co takový Elvis Presley, či Michael Jackson? I tito pánové zemřeli předčasně. Existují lidé, kteří věří, že jsou stále na živu někde schovaní. Obávám se že fyzicky nikoliv. Ukrývají se v našich paměťových buňkách,CD a DVD nosičích, takže jsou s námi vlastně pořád. Nevím, zda-li o tom vědí a těší je to, záleží, které teorii věříte, ale podle mě by se jejich nesmrtelná sláva dala klasifikovat jako posmrtný život. Co my víme, třeba se právě narodilo dítě s vyčištěnou suší M.J, třeba jsem já reinkarnací někoho šíleně známého a talentovaného, akorát jsem většinu svého talentu jaksi při očistě pozbyla. Třeba právě vy jste novou verzí Marilyn Monroe, či Johanky z Arku.  To ví asi jen ten Bůh, já jenom doufám, že má při rozdělování duší taky smysl pro humor- já být jím ,tak z homofoba udělám v novém životě vlemi promiskuitního homosexuála! (aby si to pořádně užil). Co na to pan T.?? :)
emocat4
Na fotkách je moje kočka Bára, která mě ráda obšťastňuje při čtení..


Yaoizující komix s yuri prvky

2. ledna 2011 v 16:56 | Dubious cat
Jelikož měl první komix docela úspěch, stvořila jsem další na podobné téma, snad se vám bude též líbit!
Varování! I tento strip obsahuje scény, které by mohly poskvrnit nevědomost mladších blogerů( kteří nepatří mezi fanoušky yuri, yaoi a hentaie), proto opět musím napsat cosi 18+, méně pouze na vlastní nebezpečí:)

Poznámky ke komixu:
1) Satsuki je sestra Shina, Kotoro je jeho přítelkyní
2) ta žárovka u Satsukiny hlavy je úsporná
3) Co je v domě, není pro mě, ale když to ještě není v domě, dá se o tom uvažovat..
4) Je více důvodů, proč se muži nemohou dívat na yaoi v (ne)přítomnosti ženy
5) Když cítíte valící se krev v dutině ústní, dáváte si ruce před obličej...
6) Někdo může krvácet i z dutiny ústní
7) plyšový medvídek je pouze dekorace
8) mezi návrhem a podlehnutím uteklo mnoho (se)kund
9) člověk na posledním obrázku vlastní jeden pytel a dvě hrací kuličky - chce ale vlastnit jejich dvojnásobek
yaoi

Yaoizující komix aneb strip se stripped YaOi

30. prosince 2010 v 13:48 | Dubious cat
Svůj názor na yaoi, yaoistky, homofoby a homosexuály jsem vám přiblížila již v těchto
článcích , ale jelikož jsem člověk, který nerad všechno bere příliš vážně, rozhodla jsem se na téma týdne Yaoi ještě podívat jinýma očima. Respektive černým fixem.
Zde pod perexem naleznete můj historicky první yaoizující komix.
VAROVÁNÍ!!!
1.toto dílo obsahuje odhalená kuřecí prsa, rozhodněte se tedy, zda-li jste dostatečně zletilí, abyste to mohli číst.
2. Anime a mangu mám ráda, ale nejsem tak dokonalou fanynkou, abych mohla zachovat tradiční styl kresby, který neumím. Neberte tedy můj pokus jako urážku.
3. To, že miluji anime muže jako jsou Kuran Kaname , Kiryu Zero , Crosszeria Luka , Yuki či Takayanagi Masataka ze mě ještě nedělá úchyla. jejich yaoi verze na internetu nevyhledávám. Jsem jenom divná. (Líbí se mi i holky)

Ta svině mě zase dostala...

20. prosince 2010 v 23:50 | Dubious cat
Milé děti, když jste zvolily jako téma týdne "bolest na duši", odsoudily jste tak ostatní blogery k depresi. Ještě před pár hodinami jsem byla velmi v klidu bez jakékoliv vážné známky deprese. Voilá, je tady...

Právě jsem přišla z kina, z pondělního filmového klubu. Dnešní večer patřil panu režisérovi M.Jankovi, který se sám osobně dostavil, aby s námi probral své vybrané dokumenty. Původně měly být totiž dva, avšak po zhlédnutí snímku " Chačipe" se rozpoutala poměrně vášnivá diskuze, takže na druhý film už "naštěstí" nedošlo.
Snímek to byl velice zajímavý a působivý- hodně působivý a neskutečně depresivní. Přibližuje život dětí v dětském domově. Byl natáčen 2,5 roku a skládá se z velké části ze záběrů, které děti natočily samy( dostaly kameru a točily všechno). Jsou tam i docela povedené animace, které též děti vymyslely a udělaly- ale když přemýšlíte nad jejich původem, nenapadne vás v tu chvíli uvažovat nad uměleckou hodnotou. Představte si panenku, před kterou se najednou zčistajasna objeví provaz a oběsí se, "reportáž" ze života homelessáků, rozhovor těhotné z alkoholikem... To vše a ještě mnohem více napadlo malé děti, proč asi? Protože s tím mají zkušenosti. Bohužel.

Poslední dobou jsem, zvláště v jistý čas měsíce, poměrně citlivá, proto na mě velmi zapůsobily scény, kdy například paní vychovatelka natáčí jednu malou holčičku a pokládá jí otázky.
" Myslíš si ,že tě má maminka ráda? Píše ti? A proč si myslíš, že ne? Kdy jsi ji viděla naposledy?" Kamera snímá pouze obličej děvčátka-její výraz je neskutečně depresivní- zmatená, smutná, neví co odpovědět.
Nebo záchvat brekovsteku další dívky, který v dokumentu trvá okolo 5 minut. Je vyvolán nevinnou hrou, kdy se jí ostatní děti snaží vzít nějakou hračku. Nejvíce vás bolí, když vidíte, jak hystericky křičí "mamííí". ( a vychovatelka jen nečinně stojí a kouká na ní). Přiznám se, že místy se mé pocity lítosti mísily i s chutí některé děti umlčet- myslete si o mě co chcete, ale já prostě nesnáším křik a podlost některých jedinců (a to děti v tomto dokumentu nejsou žádní hajzlíci! Jsou bohužel i horší ústavy).
Na druhou stranu mě může těšit to, že zmíněné děti dostaly šanci vyzkoušet své schopnosti práce s kamerou, že měly možnost navštívit jižní Francii a tak vůbec, i když byly z větší části cikánského původu, vypadaly velmi inteligentně. Zvláště jedna dívka s krásnýma velkýma očima jako z obrázku. Bohužel, jak jsem se poté od pana režiséra dozvěděla, ty nadějné romské děti jsou již zase v péči svých rodičů a vyrůstají se svými dalšími sourozenci. Neměla bych říkat bohudík? Ne, promiňte, ale v dětském domově se zrovna tyhle děti měly lépe.
Ano, moje já nemá asi dosti svých problémů a tak přemýšlí nad krutým osudem ostatních. Říkám si, že jsem neskutečně šťastnej parchant, když mám oba rodiče,kteří mě mají rádi, studuji a mám vlastně skoro všechno, co chci a potřebuji. Život je nespravedlivý!
Po vyčerpávající diskuzi v kinosále jsme pokračovali v kinokavárně a dále řešili osudy dětí v českých domovech dětí. Dostali jsme se pak i k hubení holubů, kteří naší společnost znechucují. Já vím, že šíří některé nemoci a též je nijak nezbožňuji, ale kdo nám sakra dal právo je masově vraždit? Prý je vždycky pochytají, umístí do velké klece a pak je hubí plynem, nebo jednomu po druhém zakroutí krkem. Nemůžu si pomoc, ale mám pocit, že se tu zase provozují Hitlerovské praktiky? Proč zabijeme všechno, co nám připadá otravné? Já například již nejsem schopná zabít ani mušku, protože mi jí je líto. Má přeci stejné právo na život jako já, tak proč jí ho brát?
Jsme to ale zlý a sobecký živočišný druh! A víte co? Zajímalo by mě, proč nová busta Franze Kafky v našem městě má podobu Julia Fučíka, to si snad někdo dělá prdel, ne?
photofunia

I'm so cool a ty jsi vůl..

20. prosince 2010 v 18:22 | Dubious cat
Kocourci, kočky a koťata,
Jelikož se má účast na tématu týdne stává poměrně dost pravidelná, rozhodla jsem se již více nespamovat svojí přemýšlecí rubriku( protože přemýšlení mi působí bolest), a raději jsem založila novou. Ladies and gentlemen- vaše týdenní dávka hnisu na téma bolest na duši....

"Auu!" zatraceně, bolí mě hlava! Čím to je? Že by se ozývala má nebohá do černa zbarvená duše? Ne, žádnou již nemám, dala jsem ji totiž ďáblu. ( No co, topení příliš nehřeje, i moje duše má právo na dovolenou v exotických krajích!) Tahle bolest patří chlupatým zvířátkům, jenž můžete vidět v zoo. Ha, jak nápadně se nám podobají, ty zatracený opice!
Ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem včera nějak přebrala- tento výlev patří páteční oslavě narozenin mé milované sestřenice. Bylo to vskutku dobrá akce, ale já bohužel musela odejít brzy.( Rodiče by totiž nepřenesli přes srdce, kdyby jejich milovaná malá dceruška někde pařila až do pěti do rána, nebo jela na nádraží ve dvě ráno s pochybnými existencemi- všichni přeci víte, že nejpochybnější jsem tady já!)
Moje bolest není vlastně vůbec fyzická, ani ji necítím- v tom je právě ta její geniálnost. Většinou má podobu nějaké věty či slova, co se vám zaryje do nejhlubší části mozkového závitu a občas si do vás rýpne ještě více. Ne, nebojte se- nikdo mi nijak neubližoval, nenadával, ani nebyl příliš krutě upřímný- i když možná, že ano. Je totiž velmi těžké být ženou v mužské společnosti, která vás považuje za "kámoše".
Povídali jsme si o lásce- hm, krásné téma. Ještě že mě nic takového nehrozí. Nedávno jsem se totiž rozhodla, že budu zlá mrcha a musím říct, že se mi to docela daří!:) Ne, já jsem zkrátka tak úžasná, že si mě nikdo nezaslouží ha ha ha!!
Můj kamarád řekl velmi zajímavou věc- romantika=předehra, láska= sex. Jestliže jsou tyto dvě rovnice, tedy především ta druhá, pravdivé, pak bych patrně měla být šťastná, že mě všichni milují. Možná by mi ale také mělo být trochu smutno, že mé naivní představy o lásce jsou skutečně velmi naivní. Ale já necítím nic. Nemám duši- nemám problém. Je čas zničit nějakou mužskou namyšlenou bytost, jelikož utrápených dívek už je na světě tolik, že to vážně není "khool"... Možná, že měla druhá část mužského osazenstva pravdu- Jsem chladná. A to už mě možná štve, protože nechci být. Ale cožpak má cenu se znovu měnit? Moje podvědomí ví o mé "chladnosti" své a myslí si, že v tomto stavu pocítím bolesti nejméně. A moje podvědomí o tom asi něco ví. Takže zde je má rada do života milé děti- buďte nad věcí,prodejte svou duši co možná nevýhodněji a nekopírujte z wikipedie články o depresi- až příjde čas, ona si pro vás sama příjde!:)
P.S: chladným osobám je v zimě fakt zima, ale v létě umí chladit lépe než klimatizace, co vy na to? :)




Chlupatá lekce francouzštiny

22. listopadu 2010 v 22:25 | Dubious cat
Si j'ai su que c'était déja vu.. Roztomile francouzská věta, co říkáte?
Troufám si říct, že každý průměrně inteligentní člověk ví, že pojem "déja vu" pochází z francouzštiny. Pojem, označující situaci, u které máte pocit, že jste ji již zažili, často spojujeme s nadpřirozenem.
"Déja vu" v překladu znamená "již viděno", ale v tomto případě se nejedná o původní význam ,tedy J'ai déja vu la Tour Eiffel-(již jsem viděl Eifellovu věž), ale například o černou kočku, přebíhající silnici poté, co odjelo červené auto a vy máte pocit, že jste tuto situaci již zažili.

To je oficiální verze, ale co když je všechno úplně jinak? Mě ani mé osobní streptokočce Catsbury toto vysvětlení nestačilo, a proto jsme se rozhodly něco o déja vu vypátrat.
Takže co je tedy déja vu? Špatná otázka. Měli bychom se totiž ptát, KDO je Déja vu.

Když se Catsbury procházela na Mléčné dráze, všimla si, že daleko v černém vesmíru se nachází skupinka hvězd ve tvaru oka. Je to snad Boží oko? Ptaly jsme se a rozhodly se, že hvězdy prozkoumáme.

Varuji všechny čtenáře, že vesmírně mentální cestování je životu nebezpečné, a proto vás žádám, abyste se o to nepokoušeli. Jelikož mi je jasné, že by se našel alespoň jeden z vás, kdo by mého varování nedbal, část o vesmírném cestování přeskočím.

Catsbury očmuchala snad každou hvězdu, ale nikde nic zajímavého nenašla. Když už jsme chtěly odejít, všimly jsme si malé temné planetky uprostřed, na místě "čočky".
Na této malé planetce, jak jsme zjistily, žijí malí tvorové, déjavuové, mluvící plynně francouzsky. Tito mimozemšťané často létají na Zem, aby nás poškádlili . Umí totiž odhalovat budoucnost, a když se jim chce, vlezou člověku do hlavy a v době blížící se nějaké budoucí události, mu ji imaginárně vloží do hlavy. Takže pak máme pocit, že se situace již stala.
Catsbury se s jedním déjavuem skamarádila a jelikož, stejně jako Old spice, dáváme důkazy místo slibů, předkládáme jeho fotku.
déjavu
Je suis déja vu,
tu me déja su.
Je suis un monstre noir,
tu ne peux pas me voir
quand je suis lá

Je t'aime comme les pommes,
J'aime les femmes et les hommes,
Je suis connu á la Terre,
comme la creature sans peur
je suis le temps.

Je ne cause pas l'horreur
ni pleur, ni douleur,
Les gens ne sont pas malhereux,
quand je suis amoreux,
quand je suis lá.

-déja vu-

P.S:Mám již něco sametově upito, omluvte tedy prosím gramatické a smyslové chyby :)

Kočka a novinář

16. listopadu 2010 v 11:50 | Dubious cat
"Moje první vločka?"
zamyslela se kočka.
"Byla krásná, bílá,
třpytivá jako víla."
řekla zasněně.

" To nestačí, chci slyšet víc,
jinak z toho článku nebude nic!"
řekl novinář
a otřel si tvář.
Kočka se tvářila blaženě.

" Byla prosincová noc,
a byla mi zima tak moc,
že jsem se třásla jako kotě,
co schovalo se před psem v botě."
pokračovala kočka

"Najednou se na obloze cosi zalesklo,
a mě se náhle po domově zastesklo,
ale nevěděla jsem kudy jít,
pak uviděla jsem vločku a začala snít"
řekla a leskla se jí očka

" To už vypadá lépe,
ale koho zajímá kočka, co se klepe?
Chce to něco lepšího, poetického,
či nejlépe romantického"
řekl mladý žurnalista kočce

" Vločka lehce padala z nebe,
a já stála jakoby bez sebe,
na vločku jsem se dívala
sladké písně si zpívala"
dál vyprávěla o své první vločce

" A co pocity, byly nějaké, byly?
Všichni přece víme, že sníh je bílý!
Čtenáři chtějí něco dojemného takhle před Vánoci,
a ne příběh o kočce, co toulá se sama noci!"
rozlítil se pisálek.

" Vločka byla studená, ale přitom hřála,
a potom přiletěla další, s kterou jsem si hrála.
Packou jsem se jí snažila chytit,
do té doby, než slunce začalo svítit,
pak uviděla jsem kočárek"

"Kočárek- děti?
O tom mi musíte vyprávěti!
Lidé teď mají děti rádi,
i staří se s nimi kamarádí,
je to něco jako móda"

" V tom kočárku vskutku bylo dítě,
drželo tašku, v níž byly nítě,
a když mne uvidělo, řeklo té paní:
, Jé mami, kočka- podívej se na ní!
Z vloček již dávno byla voda.

Novinář konečně našel, to co hledal,
děti, osamnělé kočky- proč by to tam nedal?
Šéf jej jistě za článek odmění!
Nečeká velké mění,
ale každá koruna navíc je dobrá.

" Ta paní, na mne pohlédla
a pak k sobě domů odvedla,
byla jsem kočka opuštěná,
stejně jako tahle žena,
barva jejích očí byla modrá."

"Takže ona- to je vaše nová rodina?"
zeptal se novinář, když odbila druhá hodina.
" Ano, ona a to dítě- její dcerka,
je moc hodná,jmenuje se Věrka,
jsem u nich moc šťastná"

Ukončila svůj příběh kočka
a v očích jí zazářila krásná vločka,
vločka štěstí, na tváři se roztéká,
když vzpomene si na hodného člověka
co vzal si ji domů,ačkoliv není příliš krásná.

veršovaně o friendlistu

8. listopadu 2010 v 23:18 | Dubious cat
Kolik mám přátel na facebooku?
Určitě víc než ty, Skywalkere Luku
Kolik z ních ale opravdu znám?
Sám se zeptej, odpověz si také sám.

Známých mám opravdu dost
nemějte na mne ale zlost
když vám teď řeknu, co nechcete znát
kdo z vás, mí milí přátelé, kdo z vás mě má opravdu rád?

Mám ráda tebe, mám ráda sebe i své břišní špeky
ač vím, že někteří teď puknou vzteky
protože si myslí ,že žádné nemám
já však nejlépe sama sebe znám

jídlo mám ráda a klidně si jej dopřávám
takžé mé milé anorexky , já dobrou chuť teď přeji vám!
Raději trochu přiberu, hlavně když šťastná budu
nesnesla bych totiž kolem sebe žádnou nudnou nudu!

Ať jsem štíhlá nebo tlustá
pro vás budu vždycky hustá
přátelé moji skuteční
už chystejte mi obřad smuteční!

Díky přátelům falešným, pohřbila jsem svojí víru
snad neudělá někdo z nich, do hlavy mojí černou díru
z falešných řečí jejich, z pomluv se má hlava točí
kam jsem dala svůj rozum- kam jsem jenom dala oči?

Proč splést se občas nechávám a kamarádím se hned?
Když vím, že tajnosti, které jim svěřím, nemůžu vzít už nikdy zpět?
Proč jsem tvor tak důvěřivý, když vím, že okolo mne je samá lež?
Nemáš mě skutečně rád? Tak radši někam rychle běž!

Jsou zde ale osoby, které nazývám přátelé
kdykoliv něco udělám, netváří se na mě kysele
a když se někdo mou osobou baví příliš vesele
tak ho hezky rychle pošlou.. kam? - ano- do prdele.

Děkuji vám moji drazí, děkuji že vás mám
člověk je tvor společenský, nemůže tu žít sám
Děkuji též svým čtenářům, přátelům blogovým
když napíšete mi pár slov- ráda vám na ně odpovím!

Děkuji vám za váš čas, za vaší stálou přízeň
tak přijďte sem někdy zas, uhasit svou žízeň !

nevyspělá dospělá zas k něčemu dospěla

3. listopadu 2010 v 1:15 | Dubious cat
Když jsem si před chvílí ve sprše myla vlasy, které jsem si mimochodem včera obarvila na tmavo-oříškově hnědou (abych vypadala starší) , najednou jsem dostala hned několik skvělých nápadů, co napsat k tématu "dospělost" (které jsem samozřejmě už zapomněla)

Je zvláštní, že zrovna sprchování je pro mne tak inspirativní, že by nějaký nový posun k dospělosti? ( Jsou bezdůvodné lesbické myšlenky jejím znakem ?)
Oficiálně už nějakou dobu dospělá jsem- můžu pít alkohol (hurá), řídit auto (jen to ne!) , pracovat víc jak 8 hodin denně (no fuj!), kouřit, mluvit slušně, a nebo taky koukat na chrocht filmy..jů,budu zvrhlá!!Ale co z toho vlastně mám? Nic. A navíc, vůbec se dospělá necítím a ještě hůř-vůbec tak nevypadám!
Mám nevelký hrudník, nejsem vysoká- už to v lidech podporuje lolitoidní předsudek, že mi nebylo ještě ani 15. Můj obličej také nevypadá kdovíjak moudře a modelkoidně, tak kde se ta dospělost má projevit? To budu do 60 poslouchat, že vypadám na 13? Možná by měly kosmetické firmy začít vyrábět postaršující krémy, protože jinak na lidech jako já zkrachují. Jak já se těším na vrásky, ha!

Naštěstí mám svůj vlastní svět, o který se s vámi z části prostřednictvím Samohanny zvaného Montany dělím. Když matrix dá, během několika hodin se tu dozvíte zase něco zajímavějšího z modrého vesmíru. Je vlastně Samohanna zvaný Montana dospělý?Co myslíte? A slečna se zrzavými vlasy?

A že jsem dnes tak nedospěle obrázková, podělím se s vámi o další výtvor z řad SzM kolekcí, který snad alespoň trochu pozvedne morálku tohoto článku.(tedy jen v případě, že jste také již dospělí)


Kdyby Samohanna zvaný Montana věděl co je to internet, našel by tam tento obrázek, kde se nachází slečna se zrzavými vlasy v reklamě na "jablko" No řekněte, kdo by se nezakousl?
 
 

Reklama